Madelaine, ale ono to tak je.

Já opravdu nemohu za to, že si někdo moje slova vztáhne tak, jak jsem je opravdu nemyslela (Magráta s tím "debilem"), jak přesně mohu zapracovat na cizí vztahovačnosti?

Vem to tak, že když říkám, že s něčím nesouhlasím, tak tím myslím jen a pouze to, že s tím nesouhlasím, a to s tou konkrétní věcí, ne s veškerým jeho počínáním, a už vůbec ne to, že je dotyčný nemožný, debil nebo něco podobného. Občas upozorním na nekonzistentnost, když už mě to moc praští do očí. Občas upozorním na hulvátství a když mi něco přijde jako nespravedlnost.

Opakuji, že si snad o nikom tady nemyslím, že by byl hloupej. Kdybych si to myslela, řekla bych mu to. Když si myslím, že diskutuje nefér, řeknu, že si myslím, že diskutuje nefér a proč.

Myslím, že ten, kdo by měl na sobě "zapracovat", v tomto smyslu opravdu nejsem já, stačilo by si opravdu přestat domýšlet nevyřčené dle vlastní fantazie a držet se jen toho, co opravdu říkám, ne mi nadávat za to, co si MYSLÍŠ, že říkám. Případně se dá taky zeptat, jak to bylo myšleno.

A tedy fakt by mě zajímalo, proč tak vadí zrovna to, co říkám já, když tu občas čtu (naštěstí ne moc často) mnohem tvrdší odsudky a na plnou hubu řečeno, že dotyčnej je debil, hlupák apod. za něco, co je dle mého názoru vůči němu velmi nespravedlivý, ale co už, nemůžu rozumět všemu.