Konečně k nám dorazilo jaro! Všechno kolem jen kvete a příroda nejen nádherně vypadá, ale také krásně voní. Při jedné z procházek jarní rozkvetlou krajinou jsem zavzpomínala na své dětství. Pamatujete, co všechno jsme jako malí dokázali vyvádět? Jak nám stačilo jen pár kytiček k radosti a o zábavu na několik hodin bylo postaráno?

Zahlédla jsem žluté pole pampelišek a vybavilo se mi, jak jsem z nich jako malá pletla věnečky. Svítivou ozdobu hlavy lze doplnit i o slušivý pampeliščí prstýnek. Stačí jen rozdvojit stonek a provléknout prst či jinou pampelišku. A nemusel to být jen věneček, některým se podařilo z několika kytiček udělat malou pampeliškovou princeznu. Tyto žluté krásky neztrácí své kouzlo ani po té, co odkvetou. Do odkvetlých, „chlupatých“ pampelišek můžeme foukat a sledovat, kam všechna ta chmýříčka odletí. Při těchto radovánkách se dají pořídit krásné fotky, které vám i vašim dětem budou tyto šťastné okamžiky připomínat.

Věnečky jsme si jako malé holky pletly i z kopretin. Ty nám ale spíše pomáhaly zjistit, jestli je naše láska opětovaná. Také jste trhali jednotlivé okvětní lístky a ptali jste se: „Má mě rád? Nemá mě rád?“ To bylo radosti, když poslední lístek padal k zemi a vyšlo nám, že nás náš milý taky má rád! Jako malým se nám trochu pletly kopretiny a sedmikrásky. Není se co divit, vždyť vypadají opravdu stejně! Sedmikrásky jsou vlastně takové malé kopretiny. Plést z nich věnečky je proto dost náročné, ale i s nimi se dá vyhrát. Když uštípnete sedmikrásce květ, vznikne na jeho spodku malá dírka. Tou můžete prostrčit květ jiné sedmikrásky a vznikne vám tak malá činka pro malého kulturistu. Nebo můžete na jeden stonek navléct hned několik květů a vytvořit tak krásnou a voňavou ozdobu – třeba mamince pro radost.

Velkou zábavu jsme si užili i s obyčejnou trávou! Také jste jako malí zkoušeli uhádnout, jestli je pod dlaní schovaná slepička nebo kohoutek? Někdy to nebylo lehké poznat a trochu jsme se kvůli tomu hádali. Vezmete-li si jakoukoliv luční trávu a sjedete po jejím stonku až na konec, v prstech vám zůstane trs. A podle toho, jestli z trsu trčí jeden dlouhý pramen, který vypadá jako kohoutí ocas, nebo ne, zjistíte, zda držíte slepičku nebo kohoutka. A jakým skvělým hudebním nástrojem může taková tráva být! Stačí najít široké stéblo trávy, vložit ho mezi palce, dlaně dát k sobě a foukat do mezery mezi palci. Takhle to zní jednoduše, ale zpočátku se to podařilo jen těm šikovnějším z nás. Nakonec jsme si ale všichni našli svůj způsob, jak na trávu pískat, a pořádali jsme tak naše první koncerty. Někteří možná dají přednost foukání do dutého stonku pampelišky. Pro hlasitější zvuky je lepší jeden konec stonku trochu natrhnout.

Házeli jste po sobě taky jako malí bodláky? Dodnes se musím smát, když si představím, jak jsme se snažili sundat si je ze zad! A dost legrace jsme si užívali taky při házení bílých bobulek, pámelníku, o chodník, kde se rozprskly s hlasitým puknutím. Nebo nalepovací nosíky z plodů javorů. Některým držely hned na poprvé, jiným na nose nechtěly držet vůbec. Ale to nevadilo, protože když odlétly, krásně plachtily vzduchem.

Jarní příroda je opravdu úžasná. Jako děti jsme si v ní mohli hrát pořád; když jsme se rozhlédli, našli jsme v ní vše, co jsme potřebovali. Dokonce svačinku! Zkoušeli jste také nektar z květů hluchavky? A máte raději ten z hluchavky bílé nebo z hluchavky nachové? Pamatuji si, že jsme si při trhání museli dávat pozor, abychom si hluchavku nepletli s kopřivou. Mají totiž úplně stejné listy, ale trhání kopřivy holýma rukama nepřináší tolik užitku :) A jedlé jsou také například sedmikrásky. Můžeme si je dát do salátu, který díky nim získá nejen vynikající chuť, ale bude vypadat o moc zajímavěji.

Pohled na přírodu na jaře ve mně probouzí mnoho krásných vzpomínek z dětství? U vás také? A co jste jako malí nejraději dělali v přírodě vy?