Nikdy jsem neměla moc ráda napínavé filmy, jako dítěti mi vadily i napínavější kreslené pohádky. Ale ze zvědavosti jsem na ně koukala. Je pravda, že horory a hodně drsné filmy jsem vynechávala a vynechávám. Knížky mi nevadily. Ale od doby, co se léčím s depresemi, nejsem schopná takový film dokoukat a přečíst detektivku. Zvládám jen knihy a filmy, které už znám. Nebo něco nového, ale nenáročného, o čem vím předem, jak dopadne. Vadí mi třeba i animované filmy typu Hledá se Nemo... Prostě nezvládnu to napětí. Odcházím od toho, knihu odkládám nebo se musím podívat jak to dopadne.

Dnes jsem po strašně dlouhé době dokázala dočíst detektivku od loňského Ježíška. U té jsem si zakázala kouknout, jak to dopadne.

Nenapadlo mě ptát se na to doktorky a vlastně mi tohle všechno docvaklo až teď.