maargitt, co se týče tvých bodů, tak to vidím úplně jinak:

1) disciplínu dá jen tomu, kdo k ní má sklony, ostatni si vyberou něco vhodného pro svůj naturel, navíc je otázka, nakolik je "disciplína" hodnota sama o sobě (jako ne že by se mnohdy nehodila, ale...)

2) je velmi pravděpodobné, že co je pro současnou vědu marginálie, z toho může ajnštajn v dohledné buducnosti udělat díru do světa

3 - 5) se daleko spolehlivěji získá v praxi, respektive mimo akademické prostředí (kde má často pravdu pan docent bez ohledu na cokoli)

Že ti kukají, jak bys měla vidět svět, je nesporné a plyne to velmi hezky i z toho, že považuješ body 1 a 2 za kladný přínos studia na VŠ.

mno slupko, já vidím lidi, kteří když je třeba sednou a máknou, namísto toho, aby mávli rukou a řekli že vysoká je zbytečná, tak proč se namáhat, tak nějak..... perspektivněji strašné slovo, ale disciplína obsahuje i sebedisciplínu. Já osobně jsem nikdy moc nechápala, když mi někdo říkal, že nechce dál studovat (cokoli, nejen vysokou), protože ho to nebaví. Vždycky mi přišlo s podivem, že to tyhle lidi baví někde u kasy nebo pásu (ano, beru limity, ne každý na vysokou má intelektuálně, je to jen přirovnání).

co se díry do světa, i takové prolomení paradigmatu se stává jinak bychom stále věřili že je země plaCAtá. A popravdě, stává se to celkem často. Slepoou poslušnost názoru docenta či profesora jsem tedy na vysoké nezažila oNO vést akademické debaty s partou kamarádů je prostě jiný level, než s lidmi s utříděnými názory a v daném oboru se nějak profilující (a vzdělávající).
ne, vysoká nikoho nespasí. Ale získávat systeamticky po večerech vzdělání šíře a hloubky studia vysokoškolského se mi jeví... jen pro extrémně disciplinované, cílevědomé a odolné jedince... a pak se nabízí otázka, proč to?