Ahoj všem,

jsem velmi nešťastná. Před týdnem se se mnou rozešel po 5 měsících partner se kterým jsem si myslela, ze budeme napořád. Seznámili jsme se velkou náhodou a až osudove, vše nádherné a hned fungovalo, pohádka. Jen8mze já mam problém s vyjádřením citu a proste jsem po krátké době ochladla. Jednou se me zeptal, jestli ho miluji a já řekla ze ne. Ze to je moc brzy. On na to rekl ze ani on me ne a rozešli jsme se. Dali jsme se po 2 týdnech zase dohromady. Opět to bylo dokonale ale spadlo to zase dolu z me strany, proste mi neslo mu vyjadřovat lásku.

Ted jsem se vrátila ze zahraničí a bylo to zase skvěle a nic nenaznacovalo konci, ale při me fakt blbe náladě mi rekl co se zas deje a ze to není o jednom dni a ze končíme. Zeptal se znovu zda ho miluji a já řekla ne ale ze cítím ze to přichází. On rekl ze me ne a nepřijde to. A ze jsem dokonalá a krásná a o to víc ho to trápí.

Napsala jsem mu pak jak mi chybí a ze si myslím ze spolu máme byt a ze ho miluju.

Protože uz týden brecim kamarádka se rozhodla mu napsat. Nevim co, ale chtěla mu říct ze mam za sebou tezky rozchod a jak jsem o něm mluvila a ze ho mam velmi rada.

Napsal ji ze moc děkuje, ze je uprijmne zmatený a chybim mu a ze si na me strašně zvykl a je nešťastný ale ze ví ze ten jeho cit ma hranici Ande na sebe naštvaný za to a ze nechce říkat jestli se to změní nebo nezmění a ze se mnou nebude raději vůbec v kontaktu ať mi ještě víc neublizuje.

Strašně moc se trapim. Vim ze je to TEN muž, extrémně si rozumíme, sex máme taky fajn, vsechno do sebe naprosto zapadlo a já to značila tím jak jsem byla často odtazita,

Navštívila jsem poprvé psychologa a vše mu řekla a bylo mi řečeno ze ho miluji a jen neumím nazývat věci pravými jmény a vyjadřovat city - ze strachu.

Toužim mu říct ze ho z celého srdce miluji a ať nám ještě dá šanci. Udělala bych cokoliv. Mam ale strašný strach ze nedostanu uz šanci a ze je navždy konec.

Nevim co dělat :( myslím si ze on touží po nějaké bláznivé zamilovaniati, mel méně vztahu než já ale jeden dost dlouhý který skončil ze se stali jen přátele. A já si myslím (psycholog potvrdil) ze to co cítí láska preci je, jen ne ta ujeta blázniva ale ta co vydrží napořád, protože to není jen chemie a poblazneni.

Prosím můžete se mi k tomu nějak vyjádřit? Dekuju