Ahojte, nemám tohle moc komu řít a vlastně ani nevím, jestli tohle píšu kam mám, ale založila jsem si to jen kvůli tomuhle.
Chtěla bych se vás zeptat, je mi 20 a mám přítele, můžeme mu říkat Pavel. Pavel je se mnou od 15, kdy to nebyl ani vztah, rozešli jsme se tehdy a v mých 18 opět shledali, Pavlovi je 22.
Vztah byl relativně v pohodě, tak rok a ani tím si nejsem jistá, protože jsem hned měla myšlenky, že to není láska, že k němu vlastně nic necítím. Vlastně si nejsem ani moc jistá, zda je to můj typ, zda mě fyzicky přitahuje.
V posteli je to na nic, spíme spolu tak 2-3 do měsíce? Jak kdy. On mě strašně miluje, vždycky miloval a vždycky by udělal vše proto, abych nám spolu bylo dobře. Já sama moc dobře vím, že mi může dát vše, co jiná ženská chce a hledá, že se s ním budu mít v budoucnu dobře, ale nedokážu se přenést přes to všechno stále.
Navíc si ho doma hodně oblíbili, ještě aby ne, je ukecanej, dokáže s nimi mluvit o všem, pomáhá jim se vším co je třeba, naši mi na rozchod s ním řekli, že se jim to nelíbí (a to moc na ničem nepřidá). U jeho rodičů to není jinak z jejich strany vůči mně . A aby to neznělo ještě víc ujetě, tak jsem si začala psát s klukem, se kterým si píšu už přes měsíc, fakt si rozumíme, ale neviděli jsme se. I tak mám pocit, že k němu něco cítím, cítím se hlavně šťastnější, přidal mi seběvědomí, to je jasný, ale nechci, aby to někdo viděl jako důvod proč jsem z toho takhle špatná. Ten kluk je zrovna to poslední, jak říkám, neviděla jsem ho, jen si píšem a o to víc mi přijde smutný, že k němu cítím víc přes ten instagram, než k přítelovi, který by pro mě udělal vše. Zní to asi strašně zmateně a nevím co vlastně čekám za odpoveď, jen už nevím co mám dělat a jak se rozhodnout.