Kouličko.. moc ti fandím.

K Z-kovi, ač obhajobu nepotřebuje (a někdy mi vážně leze krkem :-D).. ano, podobné věci v životě mohou být vnímány jako selhání a v některé společnosti stigmatizují.

Když jsem ale skončila na lécích sama..

Já - taková silná jako silnice, vytrvale pozitivní s úsměvem na ksichtu.. (po moha fyzických vyšetření nasazena antidepresiva - diagnoza úzkostná panická porucha, která spustila další fobie - sociální atd.), velmi mne překvapilo, kolik mám v okolí lidí vnímavých a naopak i natvrdlých, kterým by se to stát nemohlo.. a paradoxně - podobně nemocných. Někteří to řeší a řešili jinak, alkoholem, drogami, sportem, změnou životního stylu.


Jenomže i na ta správná řešení je třeba někde nabrat sílu, stejně tak jako je třeba mnoho síly k rozhodnutí, které jsi udělala ty.
Děkuji, že sdílíš své zkušenosti a držím pěsti.