Tak všechno poprvé "bez" v člověku rezonuje mnohonásobně a vzpomínáš hlavně na osobní události (narozeniny, výročí, tady jsme koupili sedačku, tady nám došel benzín, utek pes, zmokli jsme, tenhle film jsme viděli..) a pak obecné rituály. (běžný čtvrtek 16. ledna ti tak pod kůži nezajede rp. nepamatuješ si ho) Vánoce k tomu mají navíc prazvláštní sentiment "ála kouzlo Vánoc, splněná přání", s tím, že pozůstalý má jediné, nesplnitelné a žádné kouzlo se samozřejmě nekoná.

Takže pokud to úplně zazdíš, jednou tě to čeká.

Ale já si nemyslím, že v naší zeměpisné šířce lze naprosto ignorovat Vánoce a z celého srdce věřím, že za rok už bude Irmě o píď nebo o sáh lépe.