Nejde ani tak o to, držet někoho za ručičku, ale vidím tu dva problémy, částečně spolu souvisej:

a) Stát by měl zajišťovat vymáhání dluhů jen do určitý míry. Nějaký riziko musí nést i věřitel, je přece na něm, zjistit si bonitu toho, komu půjčuje. Pokud někdo půjčí komukoliv, musí nést i riziko, že se mu nevrátěj a jsem docela pro to, aby exekuce byly určitým způsobem omezený. Obrazně řečeno, věřitel vlastně svoje prachy taky rozfrcá. Pokud to dělá, ať klidně zkrachuje, pak nikdo nebude na vánoce na dobrý voči nikomu jen tak půjčovat a bude taky po problému, ne?

b) Některý půjčky jsou fikaně schválně poskládaný tak, aby byly podmínky obtížně splnitelný, ale nebylo to vidět na první pohled, aby pak naskakovalo penále a pokuty, který už dlužník není schopnej splácet a vede to k tomu, že pokud má příjmy, dlouhodobě se mu exekučně strhává cokoliv nad životní minimum, ale strhávaná částka přitom nestačí umořit stále narůstající dluh. Člověk se svým způsobem stává otrokem nebo dojnou krávou. A takovýhle věci by stát měl hlídat a podmínky půjček regulovat.