Ve 38 a se 4 dětmi (to bylo nejmladším dětem - dvojčatům 5 let) jsme zjistili, že čekáme páté. Bylo to poněkud šokující, tak do 36 mě ještě napadlo, že možná...ale pak už jsem to brala, že je hotovo. Do 14tt jsem tomu vnitřně nevěřila . Bylo to pro mě zdravotně nejvíc problematické těhotenství (ale to je dáno specifickou situací), malého máme a jsme za něj rádi. Máme určité vnitřní nastavení, které nám bránilo ho nemít, když už vzniklo a vysloveně nás to existenčně neohrozí. Další už mít fyzicky nemůžeme a je nám jasné, že kdyby to fyzicky to šlo (jakože nejde), tak jsme možná u čísla pět nekončili. Ale teď (44) upřímně říkám, že už bych si to uměla těžko představit, tehdy to ještě šlo.