Přidat odpověď
Můj případ je sice trochu jiný, ale styčnou plochu s tebou mám v tom rození ve 40. Porodila jsem 4 děti, z nich poslední do 35 let a byla přesvědčená, že už jsme skončili. No ale za pár let jsme to viděli jinak a ve svých čerstvých 40 letech jsem porodila. Teď mám děti 12, 10, 8, 5 a nejmladšímu je 10 měsíců. Je to skvělé. Pro mě nic lepšího než bytí s malým prckem není. To nevyspání a fyzická námaha - neřekla bych, že je to nějak přes míru, příliš náročné. Není. Náročné bylo kdysi, když jsem měla děti 4 roky, 2 roky a k tomu novorozeně. Nebo prostě ta kombinace miminko a batole. Nevím, jak jsem to mohla dát. Tohle je brnkačka a nádherná, radostná brnkačka. Užívám si každý den, vůni svého prcka, jeho hlásek, měkké ručky, chlupatou hlavičku, že se naučil paci paci, prostě všechno je to BOŽÍ. Jo, a babičky mám 120 km daleko, takže pomoc od nich žádná. Jestli budete zdraví (a proč byste nebyli), tak vše ostatní bude dobré. Ty si na to teď jen potřebuješ mentálně zvyknout, na tu novou situaci.
Předchozí