Klidně napíšu, proč po tolika letech končím.
Práce mě strašně baví. Je to komunikace se zákazníky, školení, řešení jejich provozních problémů, psaní metodik, školicích textů, směrem do firmy zase komunikace s kolegy, analýzy. Problémy zákazníků, ač jsou z jedné oblasti, jsou různorodé. Zkušeností mám za ta léta na rozdávání.
Vlastně jsem si nikdy nedokázala představit, že z firmy budu chtít odejít. Zrálo to ve mně dlouho, určitě dva roky. Nejdřív jsem měla pocit, že to beze mě ve firmě nepůjde, potom jsem měla výčitky svědomí vůči zákazníkům (s některými se znám i víc než 20 let), pak jsem si říkala, že vlastně nic jiného neumím. A vloni v létě se to začalo lámat. Uvědomila jsem si, že si pořád tahám práci, nebo aspoň pracovní problémy, domů. Na jaře jsme se v práci přestěhovali. S novým prostředím jsem se nesžila. Nelíbí se mi tam, je to těsný openspace, není klid na přemýšlení a vadí mi stálý kontakt s kolegy. K tomu se přidaly zdravotní problémy, které přičítám právě tomu stěhování. A letos na podzim se budeme stěhovat znovu. Opět openspace, navíc prosklený. Navíc se před pár lety změnil vlastník firmy, postupně i vedení, je tlak na formální řešení problémů. Spokojený zákazník už není to nejdůležitější. Na podzim jsem se před jedním zákazníkem zmínila, že budu výhledově v horizontu jednoho až dvou let hledat práci a oni mi rovnou nabídli místo. Stále to zvažuji. Navíc jsem dostala nabídku, která se neodmítá, úplně odjinud.
Prostě cítím, že je čas jít jinam.