Vzkazy Fotoalba Deníky Recepty Bazar
    


 Příspěvky 110 z 67  [Dalších 57 >>] 

 jalinka 


... 
(3.12.2010 21:10:59 Komentář ke článku Milkotrable pokračování )
Milko,

teprve teď jsem dočetla i pokračování, který jsem předtím nějak přehlídla. Je mi jasný, že to byla špatná chvíle, vyvrcholení únavných věcí a jak už jsem psala do diskuje, já včera prožila podobný kolaps emocí.

Nechci psát otřele stylem každý něco má a něco nemá, musíme být vděční za to, co máme... atd. Protože to samozřejmě víme a stejně si někdy říkáme to proč zrovna já?! Peníze jsou vážná věc a když chybí, je to stres, ještě si to sakra dobře pamatuju. Jak jsem chodila s Ondrou ze školky ještě z jednou maminkou a ona každý den koupila holčičce (ve značkovém oblečení) ve stánku na co si ukázala. Neměla jsem prostě denně zbytečnou dvacku a vysvětluj to tomu děcku, že. Zrovna dnes mi náš pan vrátný ve škole dal papírek s jakýmisi valašskými „moudry“ a jedno z nich znělo: „Štěstí si za peníze nekoupíš, ale v limuzíně se bečí líp než v autobuse“:-) To je prostě pravda. Kromě toho je těžké nemít něco, co mají skoro všichni kolem tebe, je to stará psychologická poučka, že člověk se snáze smíří s blbou situací, když jsou na tom všichni podobně (blbě). Jak jseš černá nebo bílá vrána, přirozeně se necítíš a připadáš si jako outsider.

Můj druhý manžel nás finančně zabezpečil a já cítím, že některé moje dřívější známé z hubených časů s tím mají problém. Není to třeba závist, ale prostě se nechtějí dostávat do situací, když se jich děti ptají, proč má teta dvě auta a oni žádné. Jedno moje přátelství se tím dokonce zesypalo, holka, která mi v životě moc pomohla a podržela mě mi řekla, že jsme jiná sociální vrstva, přestala mě zvát na společné výlety, protože si prostě myslí, že já si myslím.... Je mi to moc líto. Když k nám zvu nějaké maminky, zrovna nedávno tu byly dvě místní, jedna čerstvě opuštěná, druhá s chlapem na baterky, obě se probíjejí životem, jak umí, mám skoro pokaždé strach, jak budou reagovat na to, že máme velký dům, prolízačky za zahradě.... Když mi třeba pochválí velikou koupelnu nebo něco, přistihla jsem se, že se to snažím bagatelizovat a naopak poukazovat na to, co je u nás špatně, aby se na mě nedívaly jako na „jinou sociální vrstvu“, jak to nešťastně pojmenovala ta kámoška. I když bych se třeba ráda, jako každá ženská, pochlubila něčím, co jsem zažila, tak mám třeba strach mezi místními maminkami říct, že jsme se byli potápět v Egyptě, protože se jich nechci dotknout a stojím o normální přátelské vztahy, které peníze můžou pěkně narušit. Paradoxně moje nej kamarádka je na tom finančně otřesně. Malinko se náš vztah po mé druhé svatně otřásl, ale dnes je pevný, známe se, ona ví, že jí pomůžu v čem můžu a ona je pro mě člověk, kterému se můžu se všim svěřit a se kterým se cítím pohodově, co je pro mě naprosto neocenitelná hodnota.

Jo a k tomu kupování dárků – je to jenom takový malý postřeh. Když jsem neměla peníze, musela jsem dárky mnohem více promýšlet, byly osobní a nápadité. Při seznámení s manželovou rodinou mě vyloženě zarazilo, že dárky si dávali potřebné, drahé a většinou tak jaksi nesrdečné. První vánoce s manželem (chodili jsme spolu pár týdnů), jsem měla jen sto korun, tak jsem mu koupila polštářek a něco na něj vyšila. K prvním narozeninám, které se mnou slavil, jsem mu nasbírala 33 čtyřlístků, protože tolik měl roků. Dneska mám kolikrát chuť prostě „něco“ koupit, i když se snažím pořád více přemýšlet než utrácet. Upřímě doufám, že tě tímhle neprovokuju jako ta tvoje kamarádka, jen chci prostě říct, že člověk má furt nějaké potíže, ať je na tom finančně, jak je. Napíšu ti, z čeho bývám vyčerpaná a zoufalá já, i když se za to řekněme taky dost stydím.

Byla jsem svými rodiči vychovávaná k dokonalosti, dvojka byla špatná známka. A mám syna, který podle měřítek, které na mě uplatňovali moji rodiče, za nic nestojí. Nejde mu čeština ani matika, neumí logicky myslet, nejde mu ani sport, ani hudba, má chování slona v porcelánu, takže si proti sobě rychle popudí lidi kolem sebe, navíc není šikovný ani na ruce a ani se nehrne k žádné práci. Všichni mí známí (ze všech sociálních vrstem:-)) mají děti, které v něčem vynikají. Aspoň v něčem, v jedné jediné věci. Jsou na osmiletém gymplu, hrají na hudební nástroj, dobře skáčou do dálky, malují... prostě mají nějakou svoji oblast, kde jsou dobří a která jim dodává sebevědomí. Ondra má ve všem naprosto průměrné až podprůměrné výsledky, a to po spoustě vynaložené dřiny. Učíme se s ním, snažíme se mu vysvětlovat důsledky jeho chování, zapojovat ho do práce, a je to jako bys házela něco do černé díry. Má to vpodstatě nulový efekt. Nedovedu si představit, tam se jednou v životě vrtne, co bude dělat... Je mi ho strašně líto a někdy mám na něj vztek. Někdy se za něj stydím. Pak se stydím za to, že se za něj stydím a připadám si, že jsem jako matka selhala. Bylo by to na dlouho, ale je to šílený začarovaný kruh, největší tíže mého života, protože vím, že jsem si ho vydupala s chlapem, se kterým jsem si nerozuměla a který byl takřka neplodný – příroda ví, co dělá, ale já prostě strašně chtěla dítě, takže IVF... No kolikrát si říkám, že jsem byla umanutá a teď se trápí Ondra i já. To je moje nejčernější deprese, když udeří, a je úplně jedno, kolik mám v peněžence, dala bych všechny prachy za to, aby Ondra byl normálnější a měl větší šance se v životě nějak upíchnout. Kromě toho mám řadu chronických zdravotních problémů, které mě taky dovedou pěkně deptat, hlavně ten pocit, že mi bude teprv 40 a tělo už nefunguje, jak by mělo.

No a aby byla zpověď kompletní, tak v práci si často taky připadám jako outsider. Paradoxně, řekla by sis, učitelka na vš.... Jenže se po nás chtějí pořád nějaké vědecké projekty, a já na takové vymýšlení výbec nejsem, všichni moji spolupracovníci už měli nějaký grant či granty, ale mě nic nenapadá, ani nemám snad odvahu něco vymýšlet, nevěřím si. Studenti mě obvykle mají rádi, to jo, jenže po té „akademické stránce“ jsem poměrně nepoužitelná a vzhledem k tomu, že musíme každé tři roky do konkurzu, nevím, jak dlouho mě tam budou chtít. Jinak vůbec nevím, co bych dělala, na zš jsem se cítila podobně jako ty a místa na sš jsou u nás beznadějně rozebraná...

Tož tak, Ilko, trochu jsem se rozepsala, ale když jsem četla ten tvůj eleborát, úplně jsem cítila, jak se musíš cítit, a prostě jsem ti chtěla nějak dát najevo podporu a že ti rozumím. Prachy neprachy, všichni prožíváme svoje vzestupy a pády a tvoje děti mají báječnou mámu a Martin manželku k nezaplacení:-)) Takové ty chvilkové výkyvy zase přejdou a vy si přece vaše štěstí nedáte pokazit. Každý vaříme z toho, co máme, jak říká moje máma „Když máš máčku, tož jez máčku“. I ty máš věci, které ti ostatní (třeba já) závidí. Jsem ráda, že tě znám.
J.

Odpovědět

 Dipsina 


Milko 
(15.10.2010 14:02:03 Komentář ke článku Milka Sonja - druhá část )
Holky to napsaly hezky. Co k tomu můžu říct já ? Jsi opravdu silná osobnost i když ted neprožíváš zrovna ideální období, ale s tvojí povahou to zvládneš a přelezeš každou překážku. Manžel je také ve špatné situaci, znám to z vlastní zkušenosti když má Roman hodně práce a nevychází mu vše tak jak má , je ve stresu a vezem se v tom pak všichni , protože to na nás přenáší.
Ty jsi ted v šestinedělí - je to na tvůj organismus velký záběr. Možná by ti také pomohla chvilka strávená jen sama se sebou a děti aby pohlídala nějaká kámoška. Bohužel také nevidím jiné východisko z této situace, bud změnit práci , ale v dnešní době sehnat dobrou práci to jen tak nehrozí. Bud ráda že jsi se narodila s pozitivním přístupem k životu , každá druhá by se už sesypala. Takže já se před tebou i Martinem skláním jak to zvládáte, věř tomu , že jednou bude líp. Přeju Tobě i Martinovi hodně sil na zvládnutí všech problémů. Věřím, že Vám to děti jednou všechno vynahradí , lásku a vše co jim dáváte Vy. Myslím že máš kolem sebe hodně dobrých kamarádek , které by Tě nenechaly spadnout na zem a věřím tomu, že i Martin by Tě podpořil - pokud jsi vyčerpaná také , tak mu to řekni - on Tě vyslechne a bude líp. Nemůžeš být furt v plné síle.....Hodně štěstí přeju!!!!!

Odpovědět

 Barča+Johanka04/06+Honzík08/09 


Milko..... 
(13.10.2010 12:01:44 Komentář ke článku Milka Sonja - druhá část )
Je hrozné, co si prožíváte, je mi to moc líto,ale doufám, že to přejde, změní se to k lepšímu. Jak psala Jalinka, snad se otevřou nějaké dveře....snad bude nějaká šance na lepší místo pro Martina... Budu ti moc držet pěsti ať to ustojíš, obdivuju tě, jak jsi psychicky silná, i když píšeš, že ti síly docházejí, přesto silná jsi, jiní by to vzdali mnohem dřív a ty máš kolem sebe spoustu lidí, kteří tě mají moc rádi, máš úžasné děti, manžela, který se vám sice nevěnuje, ale přesto pro vás dělá všechno, i když formou, která ho maximálně vyčerpává, ale přesto to dělá pro vás, tebe a vaše děti. Určitě jednou musí být líp, nejde to, jen stále být dole a já věřím, že to brzo nastane, to období, kdy zas půjdete nahoru, určitě si to zasloužíte a už je načase, vytrpěli jste si dost.Milko, moc na tebe myslím, ať máš sílu, teď ji určitě potřebuješ ještě víc než běžně a taky ti přeju a tvojí rodince, ať to smutné období co nejrychleji pomine.....

Odpovědět

 jalinka 


.. 
(12.10.2010 14:21:27 Komentář ke článku Milka Sonja - první část )
Milko, to je mazec.
Já vím, že to u cesťáků takhle chodí, máme přes cestu pána, co objíždí doktory s inzulínem a taky říká, že dělá furt za základ, protože mají tak nastavené limity, že se na žádný bonus nedostane.
Já vůbec nevím, co bych v takové situaci dělala jinak, než to děláš ty. Je to strašný tlak na vás oba a připadá mi, že není moc šancí, že by v budoucnu polevoval, spíš naopak. Martin určitě lpí na tom, že uživí rodinu a sám nemá moc na vybranou. Žila jsem pod takovým strašným tlakem s manželem asi rok a vím, jak je to strašné, když bojuješ málem o každých volných pár hodin, co chlap rodině věnuje (a ještě u toho často je v myšlenkách u té práce). Musíš prostě o to víc opečovávat váš vztah, aby ho to nepoškodilo, i když sama nemáš pomalu z čeho brát. Naštěstí máš své nej kámošky, to je obrovská opora a moc lidí tenhle luxus nemá. Já nevím, fakt nevím, ono se v téhle situaci nedá dělat asi vůbec nic, jen snad se poohlížet po jiném místě (chápu, že málo nadějné), nebo prostě stříhat metr, až půjdeš do práce ty a Martinova výplata nebude jediný příjem rodiny a tlak na něj trochu poleví... Každopádně strašně moc držím palce, abyste se přes to hnusné období nějak přenesli a měli se dál rádi jako se máte teď, ono někdy v životě nastanou zvraty k lepšímu, aniž to čekáš, někde se prostě otevřou nějaké dveře...

Odpovědět

 Barča+Johanka04/06+Honzík08/09 


Re: Barči 
(24.6.2010 16:55:47 Komentář ke článku ............ )
Firsty, hlídání nepotřebuju, jsem na MD, takže času mám dost. Právěže tchýně vyžadovala to, že si vozila malou k sobě a večer ji vozila zpět. Jenže se to právě několikrát zvrtlo tak, že malou přivezl tchán a tchýně přijela s nimi opilá a vůbec se nestyděla přijet, dokonce jí nevadilo, že ji tak vidíme, i když věděla, že nám to vadí. Jakoby úmyslně provokovala,protože si myslela, že nic neřeknem, že z nich máme strach.
A kdyby se to stalo jednou, tak to přehlídnu, co, stát se to může každému. Jenže ono se to docela opakuje. A přijde mi, že je to čím dál horší.
Takže jsem tomu prostě udělala konec.
Já bych klidně malou měla furt u sebe, nevadí mi to, hrajeme si spolu i s HOnzíkem, chodíme ven, vůbec nepotřebujem nikoho dalšího. To že jsem ji tchýni dávala bylo proto, že jsem chápala, že ji má ráda a chce si vnouče užít,ale proč tohle dělá?
A to že pije je jasná věc, ví to všichni kolem, jen ona a tchán dělají že se to neděje. Kolikrát se stalo, že mi třeba na nějaké oslavě někdo z rodiny řekl, jak to zvládáš, vždyť ta tvoje tchýně je furt namol.
Naši s nimi byli na dovolené na jachtě a mamka mi říkala, že si tchýně otvírala flašku už ráno místo snídaně. A to samý mi řekla manželova sestřenka s tetou, tkeré tam byly s nimi. Taky říkaly, že se ztratily flašky alkoholu. Takže myslím, že všichni to ví, jen ona se tváří, že nepije a tchán při ní stojí, což na jednu stranu chápu,ale na druhou ne, protože tím, že jí to ani nevyčítá jí jen přitlouká hřebíčky do rakve :-(....

Odpovědět

 Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 


Barči 
(24.6.2010 12:37:14 Komentář ke článku ............ )
Barčo - to je mi tak líto, že máte doma takovouhle situaci. Plně tě podporuju, bezpečnost dětí je na prvním místě i za cenu, že by jsi byť nesprávně někoho urazila-což teda není stejně tento případ. Spíše si myslím, že asi tchýně pije dle toho co jsi napsala. Ikdyž teda osobní zkušenost nemám od nikoho z rodiny. A musím říct, že se i já sama bojím se napít alkoholu když máme doma děti, abych byla 100%ně připravená na vše, včetně cesty autem k doktorovi.
Neomluvila bych se a asi omezila hlídání - třeba jen někam ven na procházku, a aby jsi viděla předtím, že je v pořádku. Ale ty to hlídání asi potřebuješ, že? takže tam těžko co radit. Mám to doma podobné, s hlídáním od babi nejsme spokojení ani já ani manžel, domluva nemá efekt, ale co s tím, když nikoho jiného nemáme?

Odpovědět

 Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 


Re: ... 
(24.6.2010 12:33:01 Komentář ke článku Kontakt Firsty )
Dipsi - to jsi hodná, ale opravdu nemusíš :-). Tentokrát budu v lázních jen 5 týdnů a bude tak k dispozici net, tak vás možná někdy večer dočtu, až mi děti ve 22h usnout :-(. Ale to od tebe milé.

Odpovědět

 Dipsina 


... 
(23.6.2010 20:33:12 Komentář ke článku Kontakt Firsty )
Jéé Firsty tak teprv ted jsem zjistila že tu máš číslo, jinak bych Ti smsku určitě poslala - tak příště :-))

Odpovědět

 jalinka 


brrr 
(23.6.2010 10:53:25 Komentář ke článku ............ )
Máš recht, Barčo, stůj si za svým. Stokrát se nemusí nic stát a po stoprvý už může být pozdě. Lidi, kteří pijí, prostě spolehliví nejsou, ať připadají sami sobě jakkoliv. Můj děda dost pil, naši mě s ním poslali dvakrát k moři a pamatuju si, jak se tam po jakých si společenských akcích o mě museli starat lidi ze sousedního pokoje, protože by mě ani neodvedl zpět na ubytování. A to mě miloval až za hrob a byl to ten nejlepší děda na světě.... Nejdůležitější, že za tebou stojí Honza, a to stačí. Drž se.

Odpovědět

 Dipsina 


... 
(23.6.2010 9:00:34 Komentář ke článku ............ )
Barčo rozhodně máš pravdu ty. Problém je v tom, že tchyně si to nikdy nepřipustí že je alkoholik a její okolí si to připouštět už vůbec nechce asi jim to tak vyhovuje. Tvou situaci plně chápu, když byl náš první syn maličky, děda si ho brával ven a taktéž přicházel opilý a malej byl promrzlej a pročůranej - no děs, taky jsem z toho byla na nervy - kde je ta zodpovědnost. Ted děda už abstinuje.
Nikdy nevíš co se může stát , jestli není jeden den schopná nepít, když má Johanku, tak to je na tom teda vážně blbě. Já stojím při tobě, je dobře že jsi ji to řekla z očí do očí , i když nevim jestli si z toho něco vezme. Johanka je Tvoje dítě a Tvého manžela a je jen na Vás komu ji půjčíte at je to babička nebo kdokoli jiný.
Přeju at se situace brzy urovná , ale pochybuju že se něco zlepší , tady musí chtít hlavně ona, ale když si to nepřipustí že má problém , tak je to na nic.

Přeju Ti krásný den Baru

Odpovědět

 Příspěvky 110 z 67  [Dalších 57 >>] 
Přihlášen: Nikdo
Jméno
Heslo
Nová registrace
Nápověda
Technická podpora: na této adrese. (C) 1999-2011 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.