Jak jsem hlásila, kontrakce mi začaly kolem 11 večer - nic strašnýho, tak po 7 min. Taťka zpanikařil a hned volal babičce, ať přijede hlídat Miki, že jedem (naštěstí!!!). Ve 12,15 jsme s kontrakcema po 4 min. dorazili do Vrchlabí. Na příjmu nám milá paní mile řekla, že od půlnoci už porody nepřijímají, že mají dovolenou a zavřeno. Já myslela, že si dělá srandu!!! Ale doufala jsem, že je tam ještě nějak ukecám, když mám tak pěkně rozběhnutý porod. Nahoře mi ale PA řekla, že primáře vzbudí, ale že se rozhodně rodit nebude - tak jsem myslela, že mne alespoň vyšetří a řekne jak jsme na tom. Primář přišel dokonale rozespalý, a že prý mě odrodit nemůže i kdyby chtěl, že tam končí, nový primář že ještě nenastoupil a on že si bere dovolenou, takže porodnice je ode dneška zavřená a "dojížděj" jen maminy na šestinedělí. A co prý po něm chci. Já myslela, že zešílím!!!! Vyšetření prý nebylo potřeba, protože když mám ještě vodu, tak se nic neděje a mám jet do Jilemnice nebo do Trutnova. Rychle jsem se pakovala - a hlavně jsem držela manžela - myslela jsem, že primáže doslova na místě uškrtí! Navěsila jsem na něj naše 3 obří tašky, ža teda mažem jinam. ALE KAM??? Rychlé SOS babičce, ať koukne na ty porodnice na rodinku, ať mám alespoň nějakou informaci. A tak jsme s kontrakcema po 3-4 minutách vyrazili směr Jilemnice. Tam jsme nemocnici dost dlouho hledali - bylo všude zhasnuto, jako když mají zavřeno - a zrovna, když jsem vylézala z auta, volala babča informace - podle rodinky, tam asi posledních 50 let nikdo nerodil!!! Tentokrát jsem zpanikařila já, hupsla do auta a zavelela směr Hradec Králové. Cestou jsem manželovi pořád kecala, že kontrakce jsou po 6-ti minutách (byly tak po 3), ale už moc nevěril a tak s každou další kontrakcí přibývaly i čárky na tachometru - naštěstí byly silnice volné a tak jel vážně jak závodník 180. Do hradce jsem dorazili asi ve 2,15 s kontrakcema po 2 minutách. Manža se ověsil všema taškama (i když půlka věcí byla pro normální porodnici nepoužitelná (olejíčky, čajíček a tak), ale nikdo nevěděl která nebude potřeba) a vyjeli jsme nahoru do porodnice. Tam mne "píchli" na monitor a jen tak mezi řečí a mezi kopečkama přes 100 mi sestřička oznámila, že maj plno a není kde rodit!!! Dr. mi to vzápětí potvrdila, že už jim leží maminy s miminama i na porodním sále a že jediná volná místnost je vyšetřovna a chodba, a tudíž musíme jet jinam. Seskočila jsem z lehátka, zadržela šílejícího manžela, popadla naše tři tašky a ještě ve dveřích poprosila sestru, ať zavolá do Chrudimi a nahlásí mě tam (hlavně aby tam měli volno). Do Pardubic jsem prostě v žádném případě (po předchozích zkušennostech)nechtěla i když je to při cestě do Chrudimi a je to asi o 15 km blíž.
Takže z Hradce jsme se řítili už s kontrakcema po 2 minutách rychlostí, která určitě převyšuje rychlost uváděnou výrobcem auta. Manželovi jsem určitě vymačkala na palubce díru - měla jsem už vážně potřebu tlačit. Když jsme projížděli Pardubicema, tak jsem jen zavelela - ZATOČ. Takže jsme skončili v porodnici v Pardubicích s kontrakcema po minutě, takže jedna následovala druhou - měla jsem pocit, že už mám hlavičku mezi nohama. Otevřít nám dolů přišla tentokrát ne usměvavá, ale pěkně protivná starší sestra. Když jsem viděla, že je to ta, co se mnou rodila Miki, co jí manžel řekl, že nejsme v kravíně ale v porodnici, myslela jsem, že omdlím. Chtěla jsem utýct, ale už měla moji průkazku a bylo pozdě. No a taky už jsem nemohla ani chodit natož utíkat. Nahoře zavelela, ať manžel zůstane v chodbě a odvedla mě do jakési místnosti, že natočí monitor. Měli nějaký hezký nový přístroj, ale ten nefungoval, tak se jala najít jinej. V tom se mi strašně ulevilo - hlásila se ke mně druhá por. as. (nebo sestra?) - byla to kamarádka, kterou jsem asi 7 let neviděla a ani jsem nevěděla, že to dělá!!! Jak já byla ráda, že mě poznala! Hned jsem na ní vychrlila, že už to nevydržím, klystýr, že nechci, jelikož už mám od poledne průjem a nemám co kadit, a holit, že mě jako nestihne, a že bych ráda tu rodící místnost s vanou, co je na ní to polohovací lehátko, protože já si s tou mojí polámanou páteří prostě nelehnu. Na oplátku na mě ona vychrlila, že si mám jít dát sprchu, protože právě teď jim na sále rodí tři maminy!!! Prostě super!!! Mezi tím tam proběhla mladá doktorka zeptala se jak chci rodit a zase utíkala pryč rodit ty maminky na sále. Tak jsem se odplazila (už za asistence manžela, kterého mi zavolala) do sprchy "prodýchávat". Ale už to vážně nešlo, tak jsem vyslala manžela, že jestli nepůjdu hned na sál, tak porodím v té sprše!!! Tak mě PA odvedla na sál, kudy proběhla ta doktorka se slovy - ještě jedno miminko - pět minut ještě vydržte. Byla to ale jen chvilinka a přiběhla, praskla mi vodu, a do pěti minut byl Matýsek na světě. Ta doktorka byla opravdu super - zkrotila i tu starou sestru, když chtěla abych si lehla a ukurtovala nohy do kozy. Prostě ji odehnala, řekla že budeme rodit v sedě, napolohovala mi to por. lůžko do kolma a dolů šla ona. Zapřela jsem se o nějaký trubky na posteli - doktorce to bylo jedno. Jediný, co ta stará megera ještě stihla - přiskočit s holícím strojkem a trochu mě oholit na hrázi (to si doktorka zrovna brala rukavice). Navíc mě nenastřichla a když mi šila trhliny, tak vždycky řekla, kdy to píchne. Matýska mi dala hned na bříško, abych si ho pomuchlovala. Byl to nakonec plaváček - měl strašně moc plodovky a tak celá místnost plavala a všichni byli mokří. Hoďku a půl po porodu jsem se došla do sprchy vyčůrat a odešla na pokoj - měli dokonce jednolůžák, takže za mnou mohla na pokoj i Miki a mohla si Matýska hned ten den pomazlit. Sestřičky na poporodním i dětský sestry a doktoři byli skvělí - ochotný, milý ... . Takže měním názor na Pardubickou porodnici - i když jak jsem psala už kolikrát - je to jen v lidech. Měla jsem štěstí na doktorku, takže bylo všechno podle mě. Já byla v pohodě, Matýsek hezky pil a tak nás už v úterý pustili domů. Dneska už máme porodní váhu - Matýsek je vážně žrout. Já musím akorát chodit čůrat do sprchy - trhla jsem se "nahoře", tak to při čůrání pěkně pálí, jinak jsem taky OK. Matýsek je i hodný, akorát denně mezi druhou a třetí ráno si chce tak hoďku koukat a povídat - dneska už to ale zastal taťka. |