ČLÁNEK.. http://www.mwm.cz/clanek1.php?id=1263
Co potřebujeme udělat: roztok (koloid) s co největším obsahem co nejmenších částic stříbra. Při tom samozřejmě do roztoku přejdou vytržením z katody i větší částice.
Jejich velikost závisí od dodržování všeobecných podmínek, které je při výrobě koloidního stříbra dodržovat.
Pro POUŽITÍ koloidního stříbra v humánní medicíně přicházejí v úvahu částice s rozměry v rozmězí od desetin nanometrů (samotné jednotlivé ionty stříbra) do několika desítek nanometrů (clustery až mnoha stovek atomů stříbra).
V případě, že proces výroby neukočírujeme v patřičných mezích, v průběhu výroby jsou patrné "rezavé závoje" jdoucí od katody, případně i po ukončení výroby je kapalina sice mnohdy čirá, avšak opaleskuje do medova, či jiného odstínu více či méně hnědé.
To, že vyrábíme směs několika velikostních tříd částic stříbra je patrné z několika jednoduchých testů:
1) barva vzniklé kapaliny dává odpověď na velikost částic stříbra - čím větší procentuální zastoupení větších částic, tím jde barva kapaliny více do hněda. To souvisí s vlnovými délkami vcházejícího (bílého slunečního) a odraženého ( = barva roztoku) světla a od VELIKOSTI částic, od kterých se světlo odráží.
KOLOIDNÍ STŘÍBRO, KTERÉ VYKAZUJE JAKÝKOLIV NÁDECH DO MEDOVA ČI HNĚDA JE NAPROSTO NEVHODNÉ PRO POUŽITÍ !!!!! Částice jsou příliš velké a je zvýšené riziko při jeho použití. Dobře vyrobené stříbro je naprosto bezbarvé, při jeho výrobě pak nejsou patrné žádné hnědě či jinak zabarvené částice oddělující se od elektrod během výroby.
2) prosvítíme li v absolutní tmě vodní sloupec vyrobeného koloidního stříbra, pak zviditelněná stopa nám ukazuje právě ty větší a velké částice.
Čím jemnější stopa laseru je, tím jsou částice stříbra menší, resp. tím je obsah větších částic menší.
to, že jsou přítomny i ionty stříbra, je patrně jasné. Jde jen, v jakém percentuálním zastoupení vůči ostatním rozměrovým frakcím jsou.
Ideálně koloidní stříbro sestávající pouze z iontů by nemělo vykazovat ve světle laseru stopu vůbec žádnou.
Zviditelnění částic stříbra v koloidním roztoku se nazývá TYNDALLŮV EFEKT a je jedním z důležitých nástrojů, jak měřit kvalitu koloidního stříbra.
Toliko trocha teorie.
Jinak samozřejmě: velikost částic lze po staru určit velice zhruba ze snímků z elektronového mikroskopu, v současné době jsou k dispozici moderní přístroje, které samy určí poměrně velice přesně percentuální zastoupení velikostních tříd částic daného prvku v roztoku.
Vyrobit kvalitní koloidní stříbro je snaha odůvodněná:
1) čím menší částice, tím větší povrch za stejné koncentrace (ppm) a tím větší účinnost vůči patogenům.
2) čím menší částice, tím se koloid rychleji pohybuje napříč celým organismem a je z těla rychleji vylučován a to všemi prostředky vylučovací soustavy. Jsou li částice větší, hromadí se v játrech.
3) čím čistší vstupní suroviny, tím čistší výstupní produkt, s čistotou vstupních surovin souvisín Argyrie, viz níže.
4) Extrémem je nemoc zvaná "Argyrie", která vzniká údajně usazením sloučenin (hlavně dusičnanů) stříbra v podkoží s jejich následným osvícením slunečním světlem. Z takového člověka se pak stává jakási chodící a slunečním světlem osvícená fotografická deska. Píši "údajně", protože tento úkaz znám pouze z literatury a navíc mi tam jaksi chybí vyvolání (= zviditelnění osvícené plochy) té lidské fotografické desky.
Nemoc se prý projevuje viditelně šedomodrozeleým zabarvením pokožky a je prý nereverzibilní.
vyrobit koloidní stříbro patřičné kvality není až tak úplně na jeden hmat,
při jeho výrobě sledujeme následující hodnoty:
1) kvalita vstupních surovin
2) teplota
3) pohyb roztoku při výrobě
4) čas zpracování
5) hodnoty proudu/napětí na elektrodách
Zanedbání některé z výše uvedených hodnot se nám může při výrobě vymstít právě vznikem velkých částic stříbra anebo, což je snad ještě horší, vznikem sloučenin stříbra, které jsou z našeho hlediska dobré tak leda na zevní použití (dobře se dá použít třeba např. na plísně...).
Nutno snad ještě podotknout, že sloučeniny stříbra takto vyrobeného jsou při zevním a vnitřním použití možná ještě nebezpečnější než koloidní stříbro s nadměrným obsahem velkých částic, v historii docházelo běžně k oslepnutí kojenců při ošetření jeich očí dusičnanem stříbrným, případně i k častým případům výskytu argyrie.
|
