Deníky Fotoalba Recepty Bazar Vzkazy
    

Patří do deníku

Dušičky..1

Autor: Jiřule a 3 skřítkové , 11.11.2011


Blíží se dušičky, svátek na uctění našich předků, kteří nás předešli a už ví jaké to je být Doma. Sedím a je mi bídně. Před pár dny mi odešel tatínek. Byl dlouho nemocný, pořád nám říkal, že ví, že se jeho čas blíží. Když to říkal, cítila jsem v duši strašnou úzkost. Věděla jsem, že s jeho nemocí to nejsou pouhé řeči. Snažila jsem se mu tak jako všichni jeho blízcí pomáhat. A stejně se mi to zdá najednou málo.Posledních 14 dní nespím a po nocích pláču. Přes den musím být silná a starat se o děti, s maminkou se snažím smát, aby pořád jenom neplakala. Pacienti v práci také nesmí poznat, že mám pořád slzy na krajíčku.. a tak se snažím. Jenže jakmile děti ulehnou do svých postýlek a v bytě se zhasne, všechno ztichne, pořád před sebou vidím tátu a slzy se mi řinou z očí. Usínám kolem 3.hodiny a vstávám v 6. cítím jak se Nemůžu pořádně dýchat a všechno co cítí mě pálí.


Tolik toužím po koutku, kde bych byla sama a mohla plakat a křičet jak moc mi táta chybí, jak moc jsem mu toho ještě chtěla říct, jak moc jsem si přála, aby viděl vyrůstat moje děti. Pak mě má drahá kamarádka pozve na Dušičkový rituál. Miluji její rituály a říkám si, že tohle je přesně to, co teď potřebuji.A tak se v páteční, sváteční ráno začnu připravovat.A v duši cítím strach. Mám strach, co když tu bolest neunesu? Co když celý rituál, celou oslavu našich předků propláču, co když mi pukne bolestí duše?V místnosti, kde jsem trávila spoustu času ve svých těhotenstvích, v místnosti, kde jsem se vždycky cítila bezpečně je jen pár žen. Některé z nám právě z dob, kdy jsem sem chodila tančit s miminkem v bříšku. Sedíme v kruhu, uprostřed svítí bílá svíce nad kterou rozprostírá svá ochranná křídla nádherný anděl.


V hrnečkách hřeje čaj a místností se line jemná a uklidňující melodie. Začneme si povídat. Každá z nás je tu pro někoho kdo odešel. Každá z nás někoho ve svém životě postrádá a v srdci cítí bolest jako já. Některá pláče pro svá nenarozená miminka, jiná pro přítele, babičku, kamarády. Žena průvodkyně nás vyzve, abychom si sedly a provází nás meditací. Zatím co ostatním ženám se plní srdce zlatým, léčivým světlem, moje pozornost je upřená k obrazům běžícím v mém srdci.


Vidím sebe jako malou holčičku, kterou táta točí nad hlavou a směje se.Jsem tak šťastná..vidím tátu jak staví chalupu a já a bráškové kolem něj běháme, vidím se na pouti na řetízkovém kolotoči. Mladší bráška si zakrývá oči a kroutí hlavou a táta se na mě usmívá. Dívám se dál a vidím nedodělaný pokojíček na chalupě. Na zemi je černá lepenka, maminka s tátou sedí a poslouchají páskový magnetofon.Táta si zapaluje cigaretu a nohou pohupuje do rytmu hudby…


Oznámkujte článek (jako ve škole)!
1 2 3 4 5
výborný nedostatečný
Průměrná známka: 1 (známkovalo 1 čtenářů)
Zobrazeno doposud 327 x.
Technická podpora: na této adrese. (C) 1999-2011 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.