U miminek existují tzv. krizové měsíce. V těchto měsících není vhodné praktikovat nějaké drastické změny, například odstavovat nebo zkoušet spaní přes celou noc, samostatné usnínání a pod. Jedná se o 7., 9., 11. a 15 měsíc, pak byly ještě nějaké další, to už si bohužel nepamatuju.
Co se týče dětského spánku, tak od šesti měsíců (ale zase je to individuální) už je dítě většinou schopné spát celou noc, aniž by mělo hlad. Pokud se v noci dítě budí a vyžaduje stále kojení, dá se udělat zkouška, jak přijít na to, zda má hlad nebo žízeň. Místo prsa nabídněte dítěti převařenou kojeneckou vodu, buď v lahvičce nebo hrnečku, podle toho, z čeho je dítě zvyklé pít. Pokud si jen sosne a nechce, nemá hlad ani žízeň a chce prostě tu mámu. Pokud ale vypije více jak 50 ml, má buď žízeň (v tom případě zkontrolovat vzduch v pokoji, topení a podobně) nebo opravdu hlad (v tom případě není vhodná doba na to mu prso upírat, pravděpodobně by se to stejně nepovedlo, opakovat pokus třeba za měsíc, až bude jíst více přes den). Další doporučení je, aby tu vodu nepodávala maminka, ale tatínek či jiná osoba a aby maminka nebyla v té době ani ve stejné místnosti. To samé platí pro samotné noční buzení, kdy je dobré, aby k dítěti vstal někdo jiný, než matka, dítě z ní cítí mléko a vyžaduje ho. Dítě nevytahovat z postýlky, nemluvit na něj, dát dudlík, pokud je na něj zvyklé, případně pohladit a dělat ššš nebo jiná utěšující slova. Pokud mrská ručičkama, chytit je a položit na bříško. První den bude trvat třeba i 30 minut (i déle, takže je to spíše hra nervů, kdo to déle vydrží) než se dítě uklidní a usne, druhý den by se to mělo zlepšovat a celkově po 4-5 dnech by dítě mohlo už spát celou noc bez buzení. Pokud ale je to čtvrtý den úplně stejné, jako první den, není vhodná doba a je dobré to zkusit třeba zase za 14 dní nebo za měsíc. Rovněž není vhodné dělat takováto opatření v době, kdy je nějaká vyjímečná situace v rodině, i takhle malé dítě to vycítí a reaguje špatně. Aby se pokus zdařil, musí být pohoda.
V podstatě to samé platí i při uspávání. Psycholožka radila dát dítě do postýlky, ale zůstat s ním v pokoji. Nemluvit, nerozptylovat, pokud si dítě v postýlce stoupá či sedá, nepokládat, dítě to bere jako výzvu ke hře a máte po spánku. Případně pouze pohladit nebo nějaká utěšující slova. Toto může provádět i maminka, zde na tom nezáleží, kdo uspává, dítě je najedené a většinou se prsa nedožaduje. Postupem času se pomalu z pokoje odsunovat, takže nejrve usíná dítě s námi u postýlky, můžeme ho držet za ruku nebo dát ruku na tvář, aby cítilo kontakt. Postupem času se pomalu odsunujeme, takže další dny třeba už jen ležet na posteli bez fyzického kontaktu, pak sedět u dveří a nakonec opustit pokoj úplně. Toto může trvat i déle než 4-5 dní, ale i intenzita pláče se musí snižovat, jinak platí výše uvedené, z nějakého důvodu není vhodná doba a chce to zkusit později. Samozřejmě jde použít i drastičtější metoda, dát do postýlky, odejít a nechat vyřvat (u nás to fungovalo a během 4 dnů začala usínat sama). Padla tam i otázka, jak to udělat, když bydlíte v paneláku, kde je vše slyšet a okolo jsou sousedi. Tak záleží na sousedských vztazích, pokud jsou dobré, tak klidně sousedy obejít, říci jim, že budete dělat tento pokus a že bude dítě pravděpodobně pár nocí více plakat a že je prosíte o trpělivost. No to je fakt individuální, někde to zamozřejmě nejde.
|
