Na porod sem se docela těšila. Samozřejmě sem ze začátku těhotenství měla obavy, ale díky knihám a časopisům, zkušenostem jiných maminek (z internetu) a hlavně díky předporodnímu kurzu sem na porod čekala jako na úžasnou a příjemnou zkušenost. Mým velkým přáním bylo přivést své dítě na svět přirozeně, v domácím prostředí –v Praze přicházel v úvahu CAP při fakultní nemocnici Bulovka. Vzhledem k tomu, že těhotenství probíhalo bez jakýchkoli komplikací, nic mi v tom nebránilo.Termín porodu byl podle UT stanoven na 5.12.2004. Začátkem listopadu bylo na příchod mimíska téměř vše připraveno, taška do porodnice byla sbalená. A ještě že tak.
4.11. sem se v 5:00 probudila s pocitem vlhka mezi nohama. Říkala sem si, že sem to asi přehnala s masáží hráze a zesílil mi výtok. V 7:00 už bylo mokré prostěradlo – že by to byla voda? Oznámila sem to manželovi, sbalila sem pár věcí a vyrazili jsme ruku v ruce na tramvaj směr Bulovka. Voda tekla jen malinko, vzala sem si tedy jen malinkou vložku, což se později ukázalo jako veliká chyba – v tramvaji po mě zůstalo mokré sedátko a všechna vyšetření v nemocnici sem absolvovala s mokrýma kalhotama .
V 10:30 už sem ležela v ordinaci na monitoru. Sestřička potvrdila, že to, co ze mě teče, je opravdu plodovka. Takže mimi si asi spletlo měsíc. Prý sem měla kontrakce po šesti minutách, já však necítila vůbec nic. Byli sme posláni na ultrazvuk, kde nám dr. Řekl, že naše miminko – holčička – Nelinka je v pořádku, ale je malá a zamítl tedy mnou vybraný způsob porodu. Mrzelo mě to převelice, ale nedalo se nic dělat.
13:00 – opět monitor, tentokrát již na příjmu. Kontrakce, které sem už trochu cítila byly po pěti minutách. Manžel byl vyslán domů pro tašku, pro porodní plán (ten zapoměl) a do práce, kde zapůjčil fotoaparát (vlastní jsme totiž ještě nestihli koupit).Já sem byla uložena do postýlky, byla mi zavedena kanyla, kterou do mě cpali antibiotika (preventivně – neabsolvovala sem totiž ještě výtěr na streptokoka) a později i nějaké vitamíny na uvolnění.
16:00 – manžel se vrátil ověnčen taškama a vybaven svačinou. V tom mundůrku, co vyfasoval, vypadal opravdu úžasně. Kontrakce stále stejné.
18:00 – kontrakce téměř žádné. Bylo mi jasné, že tam přečkám noc. Poslala sem tedy manžela domů s tím, že dorazí v 7 ráno. Mě bylo doporučeno ať spím, což díky mé psychice a díky ječícím skoromaminkám na porodním sále fakt nešlo. |
