Deníky Fotoalba Recepty Bazar Vzkazy
   Hlavní stránka deníků 

Patří do deníku

Jak se nám Verunka ztratila

aneb rodinné drama s dobrým koncem

Autor: Alili (Veru 6/02, Kuba 5/04) , 1.7.20042 roky 2 týdny 4 dny života dítěte
Rodinné drama s dobrým koncem aneb Jak se nám Verunka ztratila.

Začalo to nevinně – v lednici odpočíval dort a chladilo se šampaňské (pravé z Francie, nikoliv Rychlé špunty nebo Bohemia sekt) Chtěli jsme ve Zlíně oslavit se švagrem Verunčiny dva roky. Kubíček po kojení neusnul a poplakával, nabalila jsem ho do šátku, že se s ním půjdu projít. Venku začínalo pršet, Marek se nabídl, že mi přinese deštník. Říkám mu, ať jde se mnou. Za chvíli se vrátil s deštníkem a vyšli jsme. Kubíček po několika krocích usnul a my jsem si povídali a chodili po úzkém chodníčku kolem domu. Netuším, jak to bylo dlouho. Po návratu domů jsme zastihli švagra jak vytírá podlahu. „Co miminko, spí? A Verunka vám nezmokla?“ ptá se bezelstně. Ve mně by se krve nedořezal!! „Verunka tu není?“ a už nastal šrumec. Položila jsem Kubíčka na postel a vyběhla do deště. Kluci na mě volali, ať zůstanu doma, ale nedokázala bych sedět a nic nedělat. V hlavě mi to hučí, rychle probíhám kolem domu, pak prohledávám celý dům, dívám se i pod stůl a pod postel, jestli někde neusnula, projdu celý sklep, Děsí mě to ticho!! Kdyby aspoň řvala!! Kluci se rozběhli každý jiným směrem. Běhám po ulici, všichni jsou jako na potvoru doma, zvoním u sousedů, ptám se lidí. Někdo jí viděl před deseti minutami u auta, někdo jiný, jak šla dolů po ulici. V promáčeném tričku pobíhám sem a tam, občas někde zazvoním. Soused vzal auto a objíždí okolí. Potkávám švagra. NIC! Utíkám nazpět zavolat na policii. Vpředu vidím Marka, jak se baví s nějakou paní, asi se ptá po Verunce. Pak zaostřím – paní drží v náručí holčičku… a je to skutečně Verunka! Přidávám do kroku. Verunka je promáčená deštěm, ale klidná, jen trochu zaražená. Beru jí do náruče a utíkám s ní domů. Už jsem se bála, že jí nikdy neuvidím, děsila jsem se okamžiku, kdy jí najdeme někde pod koly auta nebo pod strání… Doma jí ukládám na postel a stahuji promočené oblečení. Byla bez plínky, ale tepláčky v rozkroku jsou suché. Jen jsem jí posadila na nočník, už do něj čůrá. Holčička moje šikovná!! Když jí oblíkám pyžamko a suším vlásky, začíná trochu natahovat. „Verunko, dáme bumbíka, jo?“. Odpovídá „-Jo“. Musí být unavená, po obědě nespala. S bumbíkem v láhvi usíná přikrytá osuškou. Vrací se manžel se švagrem – dva hastrmani.

Co se vlastně stalo? Manžel oznámil švagrovi, že jdeme ven, ale pozapomněl dodat, že necháváme Verunku doma, aby jí pohlídal. Bral to jako samozřejmost. Švagr pochopil, že jdeme ven všichni a vůbec ho nenapadlo zajišťovat, koho se to „my“ vlastně týká. Verunka využila nestřeženého okamžiku, kdy jí nikdo nebránil v lákavé činnosti – prohledávání okolí. Otevřela si dveře a vydala se na procházku. Našli jí děti sousedky až na druhém konci ulice – prostě viděly jít dvouletou holčičku bez dospěláka po silnici… Doběhly pro maminku. Ta vzala Verunku do náručí a řekla jí, že půjdou hledat maminku. Verunka odvětila „jo“ a v pohodě se nechala nést. Neplakala, protože se neztratila – odešla dobrovolně. Možná jí bylo divné, že jí nikdo nepronásleduje a nemá kolem sebe rodiče, možná by časem začala plakat, kdo ví, jestli by se sama vrátila domů… Těžko říct, co se honí v dětské hlavičce. Trauma z toho rozhodně neměla. A my dospěláci jsme dostali pořádně za vyučenou – mnoho hlídačů, dítě unikne!! Jeden si myslí, že se stará ten druhý. Já jsem brala jako samozřejmost, že se postarají kluci, když jdu s Kubíčkem ven, nenapadlo mě zjišťovat, kdo Verunku hlídá.Zajímavé je, že mě asi hodinu před tím napadlo, že by někdy něco podobného mohlo nastat…

Sama si nevzpomínám, že bych se někdy ztratila, jen jsem se občas zapomněla při hře, ale to už jsem byla větší, uměla jsem mluvit a trefila jsem domů…

Narozeniny jsme oslavily druhý den, během kterého nám Verunka několikrát zopakovala, že si umí sama otevřít dveře a Marek opětovně zapomínal zamykat… Děsím se okamžiku, kdy to dítě pochopí, že tím klíčem má otočit… Zatím se radujeme, že je s námi doma a Verunka se zase raduje z nových „bábo, bábo“ a nafukovacího bazénku.

Oznámkujte článek (jako ve škole)!
1 2 3 4 5
výborný nedostatečný
Průměrná známka: 1 (známkovalo 1 čtenářů)
Zobrazeno doposud 656 x.
Technická podpora: na této adrese. (C) 1999-2011 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.