Deníky Fotoalba Recepty Bazar Vzkazy
   Hlavní stránka deníků 

Patří do deníku

můj porod - 1.část

Autor: Romča+Romča12/04 , 4.3.2005

Jak jsem rodila



Pořád se oháním tím, že musím brát železo kvůli velké ztrátě krve po porodu, tak vám konečně taky popíšu svůj porod, abyste věděly, proč tomu tak bylo.



Termín porodu jsem měla stanovený na 4.12. podle poslední menstruace a na 6.12. podle pohybů. 4.12. byla sobota a nic nenasvědčovalo tomu, že by se chtělo našemu miminku na svět. Odpoledne jsme jeli ke švagrové na oslavu narozenin jejího manžela, které měl den předtím. Pořádně jsme se všichni nadlábli, něco popili a k večeru jsme jeli s manželem domů. Chvilku jsme se dívali na televizi a pak šli spát.



Bylo přesně 0,51, když mě probudilo něco teplého mezi nohama – praskla mi voda. Vzbudila jsem manžela a mazala do vany, aby ta voda nebyla všude. Tam jsem se klepala jak ratlík – ani ne tak zimou jako spíš nervozitou a strachem z toho, že je to fakt tady. Když voda přestala jakž takž odtíkat, oblíkla jsem se a vyrazili jsme směr porodnice do Olomouce. Tam jsme dojeli kolem 2,00. Napojili mě na monitor a nechali asi ½ hodiny s manželem o samotě. Ten potom odjel – on nechtěl jít k porodu a ani já jsem si nebyla jistá, jestli bych ho tam chtěla – měla jsem strach, že budu padavka. Sestra se mnou vypsala papíry, oholila mě, dala klystýr a kolem 4,00 mě zavedla na porodní sál = pokoj. Protože jsem zatím neměla bolesti, doporučila mi, ať se ještě prospím. Jenže sotva za ní zapadly dveře, bolesti se dostavily a bylo po spaní.



Bylo kolem 8,30, když mě přišel poprvé prohlídnout doktor, a to už jsem byla otevřená na 8 cm. Měla jsem z toho radost, říkala jsem si, že to aspoň bude rychle za mnou. Bolesti sice byly, ale byly celkem snesitelné, žádné křížové, ani takové, které by mě nutily řvát. Po 9,00 za mnou přišla sestra, že za mnou přišel manžel a jestli ho chci mít u porodu. Hodně mě to překvapilo, ale moc potěšilo. Takže po zbytek porodu byl můj Pavel se mnou, otíral mi obličej, pomáhal mi s tlačením, jsem moc ráda, že tam se mnou nakonec byl.



Pak už mi hodiny začaly splývat jedna v druhou. Sice jsem pořád měla nucení na tlačení, ale nic se nedělo, miminku se pořád nechtělo jít ven. Nakonec mě museli i vycévkovat. Pak mi napíchli kapačku, aby se to urychlilo. Sešlo se tam nějak moc lidí, jeden doktor a plno sester. Dvě mi stály mezi nohama, jedna z nich měla už nachystané nůžky, a druhá mi začala tlačit na břicho. V kontrakci mě nastřihly, sestra zatlačila na břicho a Romínek byl venku. Narodil se ve 13,21 v neděli 5.12.2004. Jenže nekřičel, tak ho dětské sestry poplácaly, omyly, jen nám ho ukázaly a nesly ho na 2 hodiny pod kyslík. Celé těhotenství jsem se nejvíc těšila na ten okamžik, kdy mi to miminko poprvé položí na bříško, kdy ho budu smět poprvé pohladit, prohlídnout si ho – a pak mi to bylo tak strašně jedno, byla jsem prostě jen strašně vyčerpaná a nechtěla jsem nic jiného než spát. Manžel tam se mnou ještě chvilku pobyl a pak jel domů oslavovat narození syna.



Spánek mi ale zase nebyl dopřán. Začala mě bolet levá půlka zadečku, ta opačná než byla sešitá. Požádala jsem sestru o něco proti bolesti, ale ty dvě hodiny po porodu mi prý nic nemůžou dát. Za dvě hodiny pro mě přijela sestra z oddělení šestinedělí. To už mě bolela celá levá půlka těla od pasu dolů. Přesto jsem musela nasednout na vozík, zatnout zuby a dojet na pokoj. Tam jsem znovu poprosila o prášek. Pak se dlouho nic nedělo, až ta bolest začala být tak příšerná, že jsem bolestí nemohla ani pohnout, navíc jsem měla pocit, že mám znovu porodní bolesti, zase mě to nutilo na tlačení, tak jsem zvonila na sestru, ať mi konečně něco přinese. Podle ní jsem ale byla padavka, která špatně snáší bolest po sešití. Když jsem ale trvala na svém, že mě bolí opačná strana, přivedla doktora, který mě rodil a ten až při vnitřním vyšetření zjistil, že celou dobu uvnitř krvácím. Potom už to šlo rychle – rychle na sál a pod narkózu. Bylo kolem 17,00. Z rodiny ani nikdo nevěděl, co se mnou děje. Po operaci mě rovnou převezli na JIP a tam jsem strávila celou noc napojená na přístrojích, na kapačce a na infúzi. Až z propouštěcích papírů jsem se pak dočetla, že jsem uvnitř měla krevní hematom o velikosti 8 x 7 cm a že jsem ztratila 900 ml krve.


Oznámkujte článek (jako ve škole)!
1 2 3 4 5
výborný nedostatečný
Průměrná známka: 1 (známkovalo 2 čtenářů)
Zobrazeno doposud 442 x.
Technická podpora: na této adrese. (C) 1999-2011 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.