|
|
|
Verunka a Kubíček: Půlroční bilance |
|
| Autor: Alili (Veru 6/02, Kuba 5/04) , 16.3.2006 | |
| Verunka a Kubíček: Půlroční bilance
Je to až neskutečné, jak ten čas letí!! Někdy mi to připadá jako sen – že už mám dvě děti a že už jsou tak velké!! Kubíček oslavil v sobotu 6.11 2004 půl roku života.
Je to krásný klučina, na svou váhu 8,85 kg není vůbec buclatý. Také má 71 cm, Verunka měla na stejnou váhu o pár cenťáků méně a byla pěkný cvalda. Říkali jsme jí Mischelinka a měli všechny faldíky pojmenované (Obrfald, Unterfald….) Zatím jsme pořád jen na mlíčku, s prvními příkrmy čekám, až se nám táta vrátí z Paříže. (U Verunky jsem na něj čekala také, byl pro změnu v Paříži…!) Zoubky ještě nemáme (Veru měla první v sedmi měsících), ani dásně zatím o ničem neví. Zato vlásky opět rostou, zase máme sameťáčka! Zádíčka a ouška už nejsou chlupatá. Z dovedností už pěkně rotuje a couvá. Zvedá se na celých ručičkách až k pasu a zadeček také nadzdvihuje, jen čekáme, kdy to spojí dohromady. Všechno, co je v jeho blízkosti prozkoumává: Verunčiny pohozené kalhotky (jak může, hned se svléká! S panenkami dělá totéž….), svoje ponožky, počmáraný papír, balónek, plyšáky, upadnutý mobil či ovladač – všechno putuje do pusinky! Už žádné tápání, jde na jisto a namáhá se tak dlouho, až se předmětu zmocní. Je sice stále pohodový, ale dokáže dát velice jasně najevo svou nelibost.
Naštěstí se nepotvrdilo alergické astma, tak jsme si vydechli. Kašel se už o moc zlepšil, na poslech to má čisté, jen občas se zakucká. Dávám mu ráno a večer dýchací kortikoidy, v lednu jdeme na kontrolu.
Na půlroční kontrole jsme byli 2.11. 2004. Bylo to spojené s opožděným očkováním. Škoda, přijít o 4 dny později, mohla jsem hlásit dvě noviny – perfektní žvatlání a válení sudů. Nepamatuji se, že bych u Verunky zaznamenala takovou změnu ze dne na den, ale u Kubíčka to tak bylo. Do 2.11. vydával jen zvuky – sice pestré od klokotání, prskání až po zajíkavý smích a chechot, ale následující den začal hýbat čelistí jako když mluví a vydávat ucelené slabiky. Vlastně je to souvislý projev s intonací a se vším všudy. Já tomu říkám „Hatla, patla“ jsou to slabiky, které nejvíce převládají. Jenže on začne tímto a pak přechází od „hat“ „hata“ „tata“ „tla“ „la“ až po slabiky, které nedokážu definovat. Některé dny si povídá hodně a dlouho, jindy je to jen pár slabik po probuzení. Nejkrásnější je, když sedí Verunka na druhé straně místnosti a všechno napodobuje. Kuba se pak začne uculovat, smát, chechtala, zajíkat a Verunka to po něm přesně papouškuje. Mají z toho prču oba…! Občas se musím jít přesvědčit, kdo ty zvuky vlastně vydává!
Na lezení nebo převracení čekám už nějakou dobu, protože náznaky tu jsou. Poprvé jsem si všimla v sobotu (to měl přesně půl roku), že leží na zádíčkách, i když byl předtím na bříšku. Jenž mu mohla Verunka „pomoct“. Ale druhý den jsem to viděla na vlastní oči a zdokonalil to do převalování po celé místnosti. Několikrát jsem ho vybírala z pod křesla, jednou uvízl pod postýlkou. Začíná se nadlehčoval na kolínkách a péruje.
Z Verunky je samostatná slečna, chodí na tři hodiny týdně do školičky, těší se tam, při loučení už nepláče (většinou jí rozplakaly vzlykající děti), vítá mě dobře naladěná. Velice ráda si čistí zoubky, sama se hlásí o kartáček a pastu, někdy musím smlouvat, jinak by si je čistila i 5x denně. Dělám to tak, že jí je napřed vyčistím s trochou pasty, nechám jí vypláchnout pusinku, opláchnu kartáček a ten potom dál žvýká a pouští si na něj vodu Jeden kartáček sice vychází zhruba na týden, ale zase má dobrý návyk a pochybuji, že by vydržel déle i při šetrnějším čistění. Poměrně čerstvou novinkou je samostatné chození na záchůdek. To znamená, že si sama řekne, dojde na záchod, otevře si dveře, nasadí malé prkénko, s kalhotkami a vysazením pomáhám, ale když na věc přijde, zvládne to i sama. Pak zase sundá prkýnko a spláchne. To je důležité vyvrcholení, běda, když se zapomenu a spláchnu sama!! Její nezapomenutelné hlášky nás provádějí každý den!
Tak třeba ráno kouknu na hodiny a zděšeně volám: „Juj, devět!“ A Verunka hbitě doplnila: „Deset, jedenáct, dvanáct, čináct, čtlnáct....“ Jindy mi nosí ze šuplíku příborové nože. Řekne: „Na! Nůž, nůž!“ a běží pro další…… Už mám na klíně tři..., další se nese.... Teď je to i s vidličkou….Musela jsem zasáhnout a nože jí vzít, začala s nimi píchat do všeho, co bylo na dosah. Nakonec trucuje na zemi. Odmítla jsem jí vydat nazpátek ty nože...! Kouzelné jsou její variace na lidové písně: „ Nekukačko nekukej…“ nebo „Na krku má dukáty mezi nima dukáty….“ Nemá žádná speciální slova, většinou je to velice podobné správným tvarům. Její slovníček vypadá asi takto:
Kohoutice – slepice
Kolobotky – polobotky
Postelíček – kostelíček
Kolomatika – pneumatika
Tudličky – nudličky (označení pro všechny těstoviny…)
Koupy koupy – koupání
Plavy plavy – plavání
Pyži pyži – pyžámko
Plivy plivy - plivání
Neskutečné věci provádí s teflonovými obracečkami. Říká jim lízátka (asi že jí ta normální nedáváme), pádluje s nimi ve vaničce, nosí je po bytě, strká je pod matrace, bouchá jimi o sebe…. Škodí všestranně, za tento týden jsou to jednou fixkou počmárané nohy, jednou ruce, šaty, koberec a Kubovo pyžámko, rozpatlaný jelení lůj (po posteli, tričku, tepláčkách… až po umytí Verunky jsem si všimla, že se Kubíčkovi nějak podezřele leskne hlavička….!), počmárané a okousané pexeso, namočená a pomačkaná rulička toaleťáku, rozlomené ramínko a potrhané papíry (naštěstí nic důležitého).
U nás doma se toho moc nezměnilo. Přibyl tučňák zvaný též pinguín, zvlčuje nám vzduch. Večer do něj naliju asi tři litry vody a on pak nějakých 14 hodin fouká. Moje váha se pohybuje mezi 66,6 a 66,2 kg. Dala jsem si předsevzetí do Vánoc shodit zbývající dvě kila. Jestli zmizí těch 18 cm navíc v pase nemám tušení, ale budu na tom pracovat. Vejdu se do dvou kalhot, které mi dřív bývaly volné…
Dalším skvělým tématem by byly křtiny našich obou dětí, ale to už by bylo tááák dlouhé, že by to nikdo nečetl.
|
|
Zobrazeno doposud 481 x.
|
|
