Byl to ten den,kdy vylezete snad ani ne levou nohou,ale ještě nějakou jinou,o které ani nevíte.
Johanka v noci opět nespala,Andulka se budila bolestmi nožiček,takže jsem dvě hodiny v kuse nožičky masírovala a než jsem usnula bylo ráno a Johanka se rozhodla vstávat.
Bolela mě hlava a chtělo se mi tak strašně spát.
A všechny děti jako na potvoru byly protivné a ukřičené.A samozřejmě chtěly vždycky něco všechny najednou a teď hned okamžitě.Johanka chtěla neustále nosit a jak jsem jí položila začala vřeštět.
Venku to nebylo o moc lepší.Hlava mi třeštila jako střep.Každé zavýsknutí se mi v hlavě zabodávalo ostrou bolestí. A Johanka vřeštěla a vřeštěla. Podívala jsem se na ní a s chutí na ní vyplázla svůj odporně dlouhý jazyk. Pěkně jsem se na ní zamračila a řekla jí,že už toho mám fakt tak akorát dost.
A má maličkatá něžňounká Johanka začala vřeštět ještě víc.
Večer jsem ten den odpadla a byla šťastná,že už všechny tři děti spí. A pak se mi v noci zdál sen. Z nádherně modré oblohy se ke mně pomaloučku snášel veliký balíček.Byl krásný s velikou mašlí.Sotva dopadl na zem, začal se ze z hora snášet balíček další a za ním další. Byly nádherně zabalené do zlatavých papírů a na všech byly obrovské mašle. Celá natěšená, co že to je pro mě za překvapení jsem došla k balíčkům a z blízka si je prohlížela. Na všech třech bylo napsáno zlatým zdobeným písmem:Pozor,Pozor toto je dar z Nebes. Prosíme zacházet s láskou,něhou a citem
Hmmmmmm,říkala jsem si,copak to tam asi bude. A pomalu balíčky začala rozbalovat. A najednou se z jednoho vyklubal jeden andělíček,z druhého druhý andělíček a ze třetího samozřejmě další. Dívala jsem se na ně a poznávala v nich své maličké robátka.
Najednou jsem se probudila. V duši jsem měla takový stud,že jsem na ně ten den byla taková ohavně protivná… A tak vždycky když už mám zlobení a vrtochů svých malých andílků právě tak akorát, zavřu oči a vidím tři krásně nazdobené balíčky a cedulku s nápisem: POZOR,POZOR DAR Z NEBES….. | 
