Deníky Fotoalba Recepty Bazar Vzkazy
   Hlavní stránka deníků 

Patří do deníku

Nicota a andělé

Autor: Jiřule a 3 skřítkové , 13.12.2007

Je konec listopadu… . Jako každý rok čekám až se kdesi hluboko v mém srdci objeví ona tichá a kouzelná vůně Vánoc. Jenomže ať hledám jak hledám letos ji nemohu najít. A věřte, že hledám pečlivě a nakukuji do všech koutů. Letos tam prostě není nic… vlastně ano..letos tam JE nic…Možná to někteří z Vás znají..


Cítíte, že na Vás všechno padá, někam vás to tlačí a vy se nemůžete bránit. Padáte do jakési díry. Je černá a velmi hluboká. A vy víte, že když dopadnete možná se už nikdy nevrátíte.A když dokážete zase vstát, cesta zpátky bude dlouhá a těžká…Nebo, když ráno otevřete oči a nejraději by jste se otočili a už nikdy nevstali. Pocit, že nejlepší by bylo zmizet a už se nevrátit..někde uvnitř vás sžírá pocit prázdnoty a nicoty. Máte pocit jakoby vás to černé nic pohlcovalo. Žere to vaší duši, vaše srdce vaše já. Nic nemá smysl natožpak vaše existence. Možná znáte i to, jak bolí dýchat. Zadržujete nevědomky dech, a dojde vám to až když se začnete dusit.. . Všechno co děláte, děláte automaticky.. bez pocitu. Děláte to, protože víte, že musíte.. že by jste to dělat měli.. někdy to ale prostě nejde... Snažíte se cítit to, co by jste cítit měli., ale nejde to.. Nejde cítit něco, když cítíte NIC..Začíná vás bolet celý člověk. Nejen duše..bolí i tělo.. a kruh se zavírá. …Toužíte po objetí a po někom kdo by jen tak s Vámi byl. Po někom, kdo by mlčel a jen tiše naslouchal vašim slzám,..které většinou už stejně nemůžou téct…A možná tam někde hluboko v duši na okamžik pocítíte touhu ten černý kruh přerušit… a těsně před úplným pádem najdete pomoc. Dostanete léky a snažíte se pomaličku zase šplhat zpátky ke Světlu.


Ano, ano tak nějak takhle vypadal můj letošní rok.Možná by jste to do mě nikdy neřekli..Najednou jsem cítila, jak všechno z posledních let visí nad mou duší a chystá se na ní spadnout..A nějak jsem přestala mít chuť s tím bojovat…až když jsem koukala na své maličké a cítila, že i k nim cítím to strašné nic..až když i tělo začalo duši pomáhat, abych dopadla až dolů začala jsem zase bojovat. S pomocí, ale přece..


Jenomže..


Je prosinec a já mám starostmi nabitou hlavu. Běhám od čerta k ďáblu,sháním a hledám.. a snažím se.. tolik se snažím..... a jednoho dne cítím jak zase padám…Zavírám oči a čekám…A pak cítím něčí dlaň..dívám se kolem a vidím desítky rukou..desítky srdcí a všechny směřují ke mně. S pomocí pro naší princeznu..s nadějí pro mojí duši.. Pozemští andělé.. tak se jim říká…někteří z nich mě ani neznají a přesto mi nabídli svou pomoc ..jen tak z ničeho nic…


Venku zní rolničky ..za chvíli budou Vánoce.. a já díky mým andělům začínám cítit to radostné chvění v srdci taky

Oznámkujte článek (jako ve škole)!
1 2 3 4 5
výborný nedostatečný
Zobrazeno doposud 225 x.
Technická podpora: na této adrese. (C) 1999-2011 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.