Trochu se zpožděním, ale přece :-).
V září loňského roku, jsme se konečně s Aninkou dostali k lékařce ORL, která jí vyšetřila a usoudila, že Aninka opravdu většinu slov odezírá. Řekla nám, že je velmi šikovná, protože sama přišla na to, jak se to naučit. V tu chvíli jsem myslela, že všechny doktory, ke kterým jsme zatím chodily půjdu praštit. Na druhou stranu jsem byla ráda, že se konečně něco hnulo a konečně mě někdo poslechnul.
Objednali jsme se na vyšetření v Motole. Objednané jsme byly na konec listopadu. Aninku nejdříve vyšetřil místní odborník- foniatr.Usoudil, že vada nebude tak velká, protože celkem dobře mluví, na to, že špatně slyší. Po podrobné anamnéze jsme se dostali k samotnému vyšetření ERA SSEP. Aninka dostala premedikaci, která jí měla uspat. Jenže naše čilá Aninka ne a ne usnout. Sestřička jí tedy musela přidat ještě jednu dávku. Aninka ale usnout odmítala. Uplynula hodina a půl a Anča pořád seděla, vrtěla se a nic. Nakonec jsem si k ní sedla, a mačkala jí víčka až konečně zabrala. Vyšetření bohužel ukázalo, daleko větší vadu než se původně zdálo. Takže na jedno ouško má vadu středně těžkou a na druhé těžkou.
No a pak šlo všechno velmi rychle. Dostaly jsme se k úžasnému panu doktorovi, který nás objednal hned další týden. Udělal otisky oušek a před Vánoci dostala naše holčička- i díky několika maminkám z Rodinky.. ten nejkrásnější dárek- sluchadla..Zvykla si velmi rychle. Hned druhý den si o ně sama řekla a za dva dny už si je nechala celý den. Zjistila, že slyší pohádky, slyší jak si povídáme.. slyší zvoneček ježíška.
A jednoho dne jsme šly spolu venku a zazpíval pták. Aninka stála, oči na vrch hlavy, slzy v očkách a pronesla: Maminko,já slyším ptáka. Dělá píp píp :-)) To si piště, že mi tekly slzy z očí:-)
Od ledna chodíme na logopedii jednou týdně, dochází k nám pracovnice ze združení pro neslyšící a nedoslýchavé a trénujeme, cvičíme a doháníme všechno, co naše malá holčička nemohla do této doby umět.Je to práce, je to náročné.Občas mě přepadne smutek a někdy mě napadne, že to nikdy nemůžeme dohnat, někdy jsem strašně naštvaná na doktory a na všechny, kteří nad mými pochybnostmi mávali rukou... ale jsem šťastná, že Aninka se sluchadly slyší, že se směje, že je veselá.. a doufám, že jí dokážu do srdce dát tolik důvěry v sebe sama, že když se setká s nějakým úšklebkem vrstevníků, nebo s nějakou hloupou poznámkou, dokáže nad tím mávnout rukou a říct si: Nestojí mi to za trápení. Jsem úžasná, jsem šikovná a moji blízcí mě milují. |
