Deníky Fotoalba Recepty Bazar Vzkazy
   Hlavní stránka deníků 

Patří do deníku

Ty jsi jako já

Autor: Jiřule a 3 skřítkové , 17.9.2009

Brouzdala jsem s dětmi ulicemi mezi paneláky. Cestou jsme potkávali babičky a dědečky z nedalekého domova důchodců. Každý z nich se zastavil a beze slov koukal na děti jak běhají, smějí se a výskají. Na jejich stařičkých tvářích se mihnul úsměv. Stála jsem bez hnutí a pozorovala jsem ten nádherný obrázek. Tolik mi připomínají moje staroušky…V očích moudrost a klid. Nikam nepospíchají, protože už ví , že není kam spěchat. Už dávno pochopili, co je tady na světě v životě důležité…


Kolikrát jsem slyšela o těch příšerných důchodcích co nemají nic lepšího na práci, než prudit nás- ještě nějaký čas mladé..Vždycky mě při těch slovech mrazí. Jak si můžeme myslet, že budeme mladí a soběstační věčně? Proč si myslíme, že my jsme nějak lepší lidi jen proto, že nám ještě není 70,80 let..Jak to , že nepřemýšlíme, že učíme naše děti myslet stejně jako myslíme my. Proč nám nedojde že stejně budou mluvit naše děti o nás, stejně se k nám budou chovat. Jak to, že nás nenapadne, že jednoho dne zjistíme, že už nemůžeme dělat to co dřív, že se jednoho dne podíváme do zrcadla a uvidíme zestárlou tvář ..


Nevím jak vy, ale já bych byla ráda, , aby vnoučata milovala moje povídání, moje poklady, mojí duši stejně jako jsem milovala svoje staroušky já. Chtěla bych, aby u mě děti nacházely moudrost a klid dokud budu žít jako nacházím u své maminky já. Přála bych si, aby ke mně vnoučata chodily s radostí jako jsem chodila za staroušky já. Přála bych si, aby dokázaly pochopit, že už hůř slyším, že hůř vidím , že můžu mít někdy špatnou náladu, že se mi někdy může svět zdát smutným místem k žití..a přesto, že se jim zrovna dneska zdám protivná a naštvaná jsem jejich milující maminka nebo babička. Přála bych si, aby věděly, že toužím po jejich pohlazení, vlídném slovu a milujícím srdci víc než kdy jindy. Přála bych si, aby věděly, že je chci mít kolem sebe, že nechci žít v nemocnici, v domově důchodců nebo nějaké léčebně..


. Myslím, že starouškové mají právo na to být někdy rozmrzelí, nemít dobrou náladu.. Myslím že si zaslouží vrátit to co nám dali.. někdy je možná třeba dát to, co jsme nedostali.. ale stejně si myslím, že tak by to mělo být.


Pokaždé když jdu a vidím stařečka.. nebo stařinku(jak říkají moje děti) zastavím se a dívám se. Vidím svojí babičku s dědečkem. Možná jsem nenarazila za těch svých pouhých 34 let na toho správně protivného důchodce jako někteří..možná jsem měla štěstí na báječné stařečky. Možná mi maminka do srdce vložila úctu a lásku ke starouškům a ona mi tam díky Bohu zůstala.. nevím.


Měla jsem radost, když jsem objevila tuhle písničku. Možná jednou přestaneme bojovat proti stárnutí, stáří a starým lidem . Možná to jednou se světem nebude tak černé. Možná si jednou začneme svých staroušků víc vážit a pak se nám bude na světe mnohem lépe žít.



 

http://www.youtube.com/watch?v=I_ZG2aSn-oI&feature=player_embedded

Oznámkujte článek (jako ve škole)!
1 2 3 4 5
výborný nedostatečný
Průměrná známka: 1 (známkovalo 1 čtenářů)
Zobrazeno doposud 1034 x.
Technická podpora: na této adrese. (C) 1999-2011 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.