4.-7. měsíc
PLÁCÁNÍ DO STOLU STŘÍDAVĚ PRAVOU A LEVOU. Zpočátku plácá dítě oběma rukama současně do stolu. Vezmeme dítě, s nímž sedíme u stolu, za obě ručky a ukážeme mu, jak se plácá do stolu střídavě pravou a levou.
BOUCHÁNÍ PŘEDMĚTEM DO CÍLE. Dáme dítěti menší kostku do ruky a před ně položíme větší kostku. Vezmeme si také menší kostku a zaťukáme s ní do kostky ležící před dítětem. Dítě nás brzy napodobí.
PŘÍPRAVA NA PRIMITIVNÍ ABSTRAKCE: HRA S PŘEDMĚTY, KTERÉ SE LIŠÍ OD SEBE JEDNÍM ZNAKEM. Dáme dítěti při různých příležitostech několik stejných věcí, které se však v jednom znaku od sebe liší. Půjčíme dítěti ke hře např. 2-3 velké lžíce a 25-3 malé lžíce stejného tvaru. Dítě si při hře tohoto rozdílu všimne a jeho pozornost bude přilákána na VELIKOST. Jindy mu půjčíme krabičky na koření z umělé hmoty, které mají stejný tvar a velikost, ale liší se barvou, dítě bude při hře znovu upoutáno na rozdíl, tj na BARVU. Vhodnými předměty upozorníme dítě na rozdíl dlouhý-krátký, tenký-tlustý apod.
PODNĚCOVÁNÍ K BROUKÁNÍ PROSTÝM SOCIÁLNÍM KONTAKTEM. Nebroukáme na dítě nepřetržitě, ale střídáme asi 5 sekund broukání a 58 sekund ticha. Dítě zabrouká často v periodě ticha, odměníme je veselým smíchem a pohlazením. Aby dítě hodně broukalo a cvičilo se ve tvorbě hlásek, musíme co nejčastěji na jeho spontánní broukání reagovat, např. ukázat se mu, usmát se na ně a hlavně jeho zvuky napodobovat.
ROZPRÁVĚNÍ. Když už dítě více brouká, můžeme si s ním povídat. Vyprovokujeme dítě k vyslovení nějaké hlásky, a když se to podaří, vesele po něm hlásku opakujeme a opět ztichneme. Když dítě znovu zabrouká, opět ztichneme. Ale pozor, od 5. měsíce začneme postupně diferencovat: hlásky, které jsou podobné hláskám mateřštiny, po dítěti opakujeme, ale vyslovíme je tak, jak se vyslovují v mateřštině, kdežto hlásky naší mateřštině cizí (chrochtání, kničení, bručení, mlaskání, prskání apod.) příliš nezpevňujeme, usmějeme se na dítě, abychom v něm chuť k produkci hlásek neutlumili, avšak zvuky nenapodobujeme a potupně nezpevňujeme ani úsměvem.
PŘIVOLÁVÁNÍ MATKY. Když má dítě broukavou náladu, přikryje si matka před ním tvář plenkou. Když dítě zabrouká, stáhne matka plenu z obličeje, ukáže se mu, zasměje se na ně, také zabrouká a po chvíli si opět zahalí obličej. Dítě brzy princip hry pochopí a začne záměrně na matku pokřikovat, aby se mu ukázala.
PODÁVÁNÍ HRAČEK. Když dítě zabrouká, podá mu matka nějaký zajímavý předmět, nechá dítě chvíli s předmětem manipulovat a pak mu jej jemně odebere. Když dítě opět zabrouká, podá mu jiný zajímavý předmět ke hře atd.
OTOČENÍ ZRAKU K SLOVEM OZNAČENÉMU OBJEKTU VE STEJNÝCH SITUAČNÍCH PODMÍNKÁCH. Zjistíme předmět, o který má dítě zvýšený zájem, bývají to hodiny, lampa, obraz, keramika, okno apod. Má to být předmět nápadný barvou, velikostí, leskem, změnami apod. Má být stále na tomtéž místě. Postavíme se s dítětem na určité místo, poblíž onoho předmětu, dítě určitým způsobem držíme, soustředíme jeho zrak na onen předmět a pak jej jasně pojmenujeme (řekneme např. „lampa“, přičemž lampu rozsvítíme a zhasneme). Opakujeme stejný postup za stejných podmínek několikrát denně. Občas se zeptáme: „Kde je lampa?“ V okamžiku, kdy se dítě na jmenovaný předmět nedívá. Zpočátku bývá otočení k jmenovanému předmětu náhodné, ale postupně ztrácí orientační otočení hlavy dítěte k předmětu charakter náhodnosti a stává se záměrnou reakcí na slovo „lampa“.
OTOČENÍ ZRAKU K SLOVEM OZNAČENÉMU PŘEDMĚTU PŘI ZMĚNĚNÝCH PODMÍNKÁCH. Předchozí reakci vypracujeme tím rychleji, čím lépe zachováme stálost podmínek. Tím jsme však vypracovali reakci na celkovou situaci: jakmile některou část celkové situace změníme, stává se reakce dítěte nejistou. Když se matce podaří vyvolat otočení hlavy dítěte k pojmenovanému předmětu za stejných podmínek, začne jednotlivé podmínky měnit, např. postaví se na jiné místo vzhledem k předmětu atd.
ROZLIŠOVÁNÍ PŘEDMĚTŮ OZNAČENÝCH SLOVEM. Postavíme 2-3 různé předměty, které dítě zná, na stůl nebo jiný nábytek, aby dítě při pohledu na jeden předmět nemělo v zorném poli 2. a 3. předmět. Posadíme si dítě na klína ptáme se: „Kde je míša?“. Když se podívá na medvídka, pochválíme je a ptáme se: „Kde je lampa?“. Když se dítě zmýlí, laskavě opravíme: „To není míša, to je lampa.“
NÁCVIK SLOŽITĚJŠÍCH POHYBOVÝCH REAKCÍ NA SLOVEM OZNAČENÉ OBJEKTY. Když dítě reaguje otočením hlavy a pohledem k slovem označenému objektu, lze vypracovat složitější motorickou reakci, např. ukázání prstem k objektu. Použijeme metody předvedení, kterou kombinujeme s motorickou instrukcí. Zeptáme se: „Kde je tik tak?“ a když dítě otočí hlavu k hodinám, ukážeme k hodinám svou rukou a pak vezmeme dítě za ruku a provedem tentýž pohyb s dítětem pasivně a řekneme: „Tam je tik tak“: Dítě se naučí na předměty ukazovat, ne jen otáčet.
PŘIVOLÁVÁNÍ TÁTY APOD. Matka si posadí dítě na klín, otec se posadí naproti a drží před obličejem plenku. Matka povzbuzuje dítě: „Řekni táta!“ Když dítě slabiky „táta“ vysloví, sejme otec plenu s hlavy a zavolá na dítě: „Tady je táta“ a na dítě se vesele zasměje.
|
