Hartmanice – a Cesta ženy

Moji milíJ hodně z Vás se mě ptalo na to,cože to ta Cesta ženy v Hartmanicích znamenáJ

Nuže pokusím se Vám to trochu objasnit

Na tuto Cestu mě nalákal letáček v A centru,kam chodím na tanečky. Chystala jsem se už několikrát,ale buď byly nemocné děti nebo a to bylo loni jsem zachraňovala Johanku v bříšku.

A tak jsem byla převelice šťastná,že jsem letos konečně mohla tuto Cestu absolvovat. Je to aasi tak. V malém penzionu v Hartmanicích u Poličky se sešlo několik žen. Nevím kolik nás bylo. Možná 30. Převážná většina z nás tam byla bez dětí.Pak malé vyjímky jako já J má kamarádka a dvě další. Vlastně jedna z oněch dalších byla žena,která se mnou chodila na tanečky,když jsem v bříšku chovala Aninku a ona své první miminko Kristiánka. O to byla má radost větší,že jsem jí od porodu neviděla a měla tam svého druhého synkaJ)

Po příjezdu-vezl nás polda a byla to cesta opravdu záživná,obzvláště pak pro moji bolavou a nemocnou kostrč. Ale děti hezky usnuly a ¾ cesty vzorově prospaly.-jsme si daly kávičku a rozloučily jsme se s Poldou.Mě se srdce svíralo při pomyšlení,jak zvládnu 4 dny bez Aninky a Jakoubka. Ale už jsme potřebovala věnovat nějaký čas také sama sobě.A tak jsme se sešly ve velkém sále s ostatními ženami. Večer jsme protančily v rytmech břišních tanců. Šátky cinkaly a já cítila množství energie jak proudí kolem mého srdce. Jako bych se zase napojila na tu správnou jinou energii,která mi poslední dobou tolik chyběla. Vychutnávala jsem si chvíle klidu,kdy jsme se mohla soustředit jen a jen na sebe. Do bazénu jsem bohužel musela chodit sama, až když Johanka usnula,nebo s ní,ale mimo program ostatních žen. Ne, že by mi to tolik vadilo,protože nějak neumím věci dělat programově,ale když jsem pak rychle skočila do bazénu a viděla jak ženy v klidu leží na dně bazénu, jiná se zase vznáší jako embryo těsně pod hladinou, trošku jsem jim záviděla,že nemohu taky. Pak jsem se dověděla,jak se za jediný večer zbavily strachu z nenadechnutí.Pokusily se o své znovuzrození. Proplouvaly porodními cestami a na konci na ně čekala maminka. Mohly tak přirozený porod zažít i ty,které byly na svět zrozeny císařským řezem či jinak .

Příští den se ženy odebraly tvořit náhrdelníky z korálků a tančit v lese. Já a ostatní maminky s dětmi jsme zůstaly v penzionu. Užívala jsem si té neskutečné pohody s kafíčkem a vynikajícím domácím dortíčkem.Johanka byla celé dny neskutečně hodná,jakoby věděla,že potřebuji nabrat energii a chtěla mi to dopřát.Zdobení velkého dítěte uvnitř sebe probíhalo za ženského zpěvu.Zdobily jsme jedna druhou různými přírodninami. Měnily jsme se v přírodní,divé ženy,které objevují energii svých duší. Poslední večer jsme strávily tančením u ohně na živé bubny. Energie bubnů se mi vrývala do srdce. Jejich rytmus mě nutil tančit. Bosé v sukních jsme vydávaly ven vše co nás trápilo a co nás svazovalo.

Ještě než jsme se vrátily do dalších všedních dní, vytvořily jsme si každá obraz svého vnitřního pocitu.

Byly to krásné čtyři dny.Byly naplněné vyprávěním příběhů různých žen. Jejich příběhy nosím hluboko v duši. Některé z nich mi byly velmi blízké,s některými jsem plakala,s některými jsem soucítila jejich obrovské utrpení. Byly to 4 nádherné dny,které v mé duši cosi otevřely. Otevřely bránu k ještě většímu vnímání proudící energie a úžasnému blahodárnému odpočinku.