Tak jsem se odvážila a vyrazila na netěhotenské tance.Ano,ano Johanku jsem samozřejmě byla nucena vzít sebou,protože mlíčko je prostě mlíčko a nevím co by si beze mne doma počalaJ
A já na tanečky opravdu opravdově musela,neb mi moc chyběl kontakt s lidmi,hlavně s ženskou energií a duchovnem.A tak jsme vyrazily.
Johanka schovaná u mě v šátku.Zabalená pod svetry a teplou bundou,kterou jsme si pořídila speciálně k šátku.Co naplat,že je barevná jako barevniceJ ač miluji černou..prostě tahle byla největšíJ.
Ač Johanka trpí celý měsíc kolikou a každý den a večer tráví kroucením a pláčem,tento den spokojeně spala a předla jako kotě.
A v A-centru to bylo stejné.Spokojeně si ležela na teplé podložce a v záři svící očekávala co se bude dít.A dělo se.Do očí některých žen vehnala slzy dojetí jiným svou přítomností sdělovala poselství odjinud.Všechny seděly,vyprávěly své příběhy a s úsměvem na rtech pozorovaly malou Johanku ve svém kruhu.
A konečně přišla chvíle tanců.Já,Johanka a její dula uprostřed kruhu žen.Kolem nás tančily ostatní ženy a bylo cítit kouzlo ženské energie.Johanka celou dobu klidně ležela v mém náručí a vysílala kolem sebe ty nejkrásnější pohledy.
A tak jsme Johanku přijaly do ženského kruhu a otevřely studánku energie,která její duší,doufám,bude neustále proudit. | 
