Deníky Fotoalba Recepty Bazar Vzkazy
    

Patří do deníku

Sexuální zneužití

Autor: Jiřule a 3 skřítkové , 6.6.2008
Snad každý rodič si klade otázku : Jak ochráním své dítě… před případným násilím, zneužitím...I já jsem začala přemýšlet. Vlastně ještě dřív, než se mi narodilo první dítě. Kupovala jsem si knihy a vstřebávala různé informace, rady a pokyny co dělat a nedělat, jak případné násilí páchané na mém děťátku rozpoznat, a hlavně jak s ním dál naložit. Hledala jsem informace, jak svoje budoucí dítě ochránit. Možná se vám to bude zdát nenormální, ale sama jsem zažila jak takové několikaleté zneužívání člověka poznamená a vím, jak těžké břemeno se z něho může stát. Proto jsem chtěla být připravená. Pravdou je, že kdyby se nedej Bože dělo některému z mých dětí něco podobného jako mě, rázem bych na vědomosti získané z knih zapomněla. Asi bych se jala onoho člověka najít a rázně zneškodnit... Ale vážně...
K násilí na dětech patří fyzické týrání, psychické týrání, šikana a v neposlední řadě sexuální zneužití, a tím bych chtěla začít.
Otázka je, co si pod pojmem Sexuální zneužití představit. O zneužití jde vždycky, když se kdokoli dotýká, osahává, nebo se dokonce pohlavně stýká a vyžaduje orální sex s dítětem mladším 15 let.V případě, že zneužívající je v nadřazené roli (učitel, rodič, vychovatel) je věková hranice 18 let. Smutné je, že mnoho sexuálních zneužití probíhá v rámci rodiny. Takové zneužívání se rozpozná ještě hůř, než zneužívání mimo rodinné příslušníky. Následky jsou ovšem hodně podobné a to jak je dítě ponese, záleží do značné míry na nás na rodičích.
Asi se teď ptáte: "Jak poznám, že mé dítě někdo zneužívá?"
Já osobně odpovídám: "Záleží na tom, jak dobře své dítě znáte, kolik času mu věnujete, jakou jste mezi vámi vybudovali důvěru."
Do značné míry záleží i na tom, jestli sexuální zneužití proběhlo jednou-pak budou varovné příznaky chování dítěte více vidět a nebo jestli jde o zneužívání dlouhodobé, kdy chování dítěte nedojde změny najednou, ale postupně a nenápadně.

Mezi varovné příznaky patří:
Miminka a děti do 5 let:
Trpí nápadným strachem z konkrétní osoby.
Při přebalování nebo svlékání (zvláště spodního prádla) začnou hystericky plakat.
Mohou mít nepřítomný, smutný pohled. V sexuální oblasti mají chování, které není úměrné jejich věku (mohou se nadměrně pohoršovat nad sexuálními podněty, nebo je naopak vyhledávají).
Mohou mít patrné poranění, zarudnutí v oblasti genitálií.
Mohou se budit zlými sny, mohou se začít znovu pomočovat.
Dítě očividně trpí, je vidět, že má nějaké starosti, ale nechce říct jaké.

Děti ve věku od 5 zhruba do 12 let:
Naznačují, že mají nějaké tajemství, které nemohou říci dál.
Zjištují, zda byste neprozradili tajemství, které by vám řekly.
Mají děsivé sny, nepřiměřené množství peněz, mohou se začít pomočovat.
Nerady se svlékají např. ve škole, školce, při hodinách tělocviku.
Trpí různými potížemi-bolestmi žaludku, bolestmi krku.
Mají o sobě špatné mínění, trpí depresemi, říkávají o sobě, že nestojí za nic, jsou k ničemu.
Mluví nebo píší o sexuálních otázkách .

Děti od 13 let výše:
Trpívají chronickou depresí. Pokouší se o sebevraždu.
Užívají drogy a nadměrně konzumují alkohol.
Trpí ztrátou paměti, utíkají z domova.
Bojí se tmy, trpí noční můrou.
Mohou se pokoušet o sexuální zneužití jiného dítěte.
Izolují se od ostatních vrstevníků.
Trpí výbuchy vzteku nebo se naopak uzavírají do sebe.
Mají strach ze svlékání ve škole.
Mohou trpět bolestmi genitálií.
Všemi těmito příznaky by zneužívané dítě mohlo trpět, ale také nemusí. Některé děti vzpomínky na prožité trauma vytěsní mimo paměť a uloží je hluboko do nevědomí. Děti většinou nechtějí osobu, kterou milují (vás) zraňovat a přidělávat jí zbytečné starosti. Některé děti mlčí ze strachu ze zneužívajícího a některé, ač se to může zdát absurdní, mlčí, protože mají zneužívajícího rády. A tak se může stát, že dlouhá léta nebudete mít ani ponětí o tom, co se děje.


Co dělat v případě, že máte podezření ze zneužívání vašeho děťátka?
Zachovejte klid. Snažte se nepřenést svůj hněv na dítě. Pokud zůstanete v klidu, pomůžete zmírnit následky traumatu.
Svému dítěti věřte!!! Snad nejhorší co můžete udělat je, že dítěti nebudete věřit. Můžete pak počítat s tím, že ztratíte jeho veškerou důvěru
Ujistěte dítě, že se nemá čeho bát-dítě se totiž cítí vino za to, co se stalo-dělo. Naopak ho ujistěte, že se vám může kdykoli a s čímkoli svěřit.
Jemným způsobem se dítěte vyptávejte. Nesnažte se informace z dítěte vymáhat, ale laskavě si s ním povídejte.
Ohlaste zneužívání policii.
Vyhledejte odbornou pomoc - lékařskou i psychologickou.
Pokud se dítě stalo obětí sexuálního zneužití nebo znásilnění, bude potřebovat pomoc.
Následky zneužití mohou přetrvávat do dalšího života, zvláště pokud si dítě muselo poradit samo, nevyhledalo pomoc. Sexuální zneužívání je obrovské trauma.


Jaké bude mít zneužívání následky záleží na věku dítěte, na poměru k pachateli, na druhu zneužití a na pomoci, která se mu dostane. Zneužívání se dostává hluboce do nitra dítěte. Bere mu jistotu, bere mu důvěru v sebe, v lidi kolem sebe. Pokud se mu nedostane včasné pomoci, nese si sebou životem zoufalou a krutou bolest v duši. Přestává si věřit, cítí se špinavé, ošklivé. Možná, že by bylo lepší kdyby vůbec nebylo… Bohužel si tyto pocity si s sebou nese dál do dospělosti. A ač s nimi pak může dál bojovat už jako dospělý, je to práce těžká, a ještě bolavější než kdyby pomoc dostalo včas.
Proto i o těchto věcech s dětmi mluvme včas. Je potřeba, abychom měli vždy dostatek času pro své děti, abychom poslouchali, abychom naslouchali tomu, co nám říkají. Povídejme si. Hodně si povídejme.Vysvětleme jim, že mají právo na to, říci NE. Vysvětleme jim, že jim nikdo nemůže dělat tyto věci. A pokud jim někdo ubližuje, že nám vždycky mohou věřit, i kdyby jim někdo vyhrožoval, že se budeme zlobit. Snažme se, své děti opravdově znát, abychom včas objevili možné známky toho, že jim někdo jakkoli ubližuje. Nacvičujme různé životní situace, naučme je se bránit. Nenuťme je do líbání babiček, dědečků a tetiček, pokud to odmítají. Už tím je budeme učit, že nemusíme dělat věci pro uspokojení něčích tužeb. Musí umět slušně pozdravit a podat ruku...


Všechny děti mají právo na bezpečí a na nás dospělých je, abychom jim jejich právo hájili.

Oznámkujte článek (jako ve škole)!
1 2 3 4 5
výborný nedostatečný
Průměrná známka: 1 (známkovalo 1 čtenářů)
Zobrazeno doposud 994 x.
Technická podpora: na této adrese. (C) 1999-2011 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.