Deník England
Konikovi v Anglii

Blíží se ukončení etapy našeho života v Anglii a přesun za švédským dobrodružstvím. Už jsme oznámili majitelce domu na Glovers Field, že se budeme stěhovat pryč, a zahájili jsme čistku. Prodáváme věci na eBay, balíme věci do krabic, vyhazujeme věci - spoustu věcí jsme nashromáždili za pět let života v UK. Děti se těší do Švédska - Zuzanka se těší na spousty sněhu a má radost, že ve Švédsku děti nenosí ve škole uniformy. Zbývají nám tři týdny před stěhováním do Švédska a snažíme se být připravení, protože třicátého dubna předáme dům majitelce a nebudeme mít kam složit přebytečné věci. Kolem ukončení naší existence v UK je i spousta komunikace s úřady a společnostmi, které nám dodávají produkty všeho druhu. Zkrátka, co jsme tady pět let budovali musíme zbořit během jednoho měsíce, abychom sem nemuseli pokud možno létat jinak než za zábavou. Nejdůležitější pro nás ale je skutečnost, že máme na dohled změnu k lepšímu - více aktivního rodinného života, čistší životní prostředí a nové kamarády a známé.

Uplynulý týden vyšla na Zuzanku řada, aby se staralo o medvídka Barnabyho. V Zuzančině třídě se děti po týdnu střídají v péči o plyšového méďu; v podstatě jde o to, aby dítě vzalo Barnabyho na nějaké zvláštní místo, všechno nafotilo a popsalo do přidělené Barnabyho kroniky. Co na tom nehraje? Že to vlastně mají za děti dělat rodiče? Ale o to přece nejde, důležité je, že děti zažijí nějakou srandu navíc, a třeba se při tom i něco naučí. Zuzanka vzala Barnabyho ve středu do Rainbows (něco jako jiskry, ale bez stranické ideologie), kde děti vyráběly velikonoční zajíčky, a v neděli jsme uspořádali rodinný výlet do nedaleké Tropical Wings Zoo (kombinace farmy a malé zoo). Tak se s námi poměl Barnaby bear. Kupodivu přežil bez úhony tahanice Markétky a Zuzanky, které se zpočátku dohadovaly o to, která ho ponese, povozí a pohoupe. I v naších končinách jaro zvítězilo nad zimou, i když dost možná nás ještě čekají drobnější bojůvky s ustupujícími skupinkami bojovníků Paní Zimy. Haník také bojuje, tentokrát se zápalem plic, ale snad už jsou to taky jenom poslední dozvuky bitvy. Vítězství je naše!

Ačkoliv jsme na dnešní den doufali v nějaké povyražení v přírodě, počasí nám nedopřálo, a tak jsme se vydali autem do Londýna, na návštěvu do Victora & Albert museum. Minulý víkend jsme byli v Science museum, a i když to bylo fajn, dnes jsme chtěli raději něco s dětmi tvořit. V muzeu jsme se nechali okamžitě nasměrovat do oddělení, kde se scházejí rodiče s dětmi pokoušet múzy, a dostali jsme za úkol z papíru navrhnout a postavit nejzábavnější budovu ve vesmíru. Nechali jsme se inspirovat v expozici architektury a naší následnou realizaci můžete posoudit ve fotogalerii. v závěru jsme se šli poohlédnout po nějakých zbytcích v muzejní restauraci (znáte to: zbytky obvazů z mumií, rámy z obrazů a tak podobně), ale neměli jsme štěstí, bylo už moc pozdě, takže na nás zbyly jenom plněné bagety.

Dnes končí našim dětem týdenní prázdniny a zítra bude na plácku před školou velké švitoření o tom, co/kdo/kde/kdy ten poslední týden dělal. Z naší strany to nebude příliš epické vypravování, ale mimo jiné jsme v neděli zajeli do (našeho možná budoucího bydlíště) Bishop's Stortford, kde mají příjemný bazén a holčičky si zase připomněly, jaké je to, pohybovat se jako ryby. Už vlastně od minulého léta žijeme v plynulém toku starostí ohledně prodeje a kupování nemovitosti; teď už ale spějeme k závěrečnému rozuzlení.

Dnes jsme se vrátili z víkendového výletu do Černošic, kde jsme oslavili jubileum babičky Dáši a také Vánoce, ve propojených kruzích našich rodin. Cestování jsme přežili bez úhony, i když v sobotu na letišti London Stansted bylo dost husto a bezpečnostní kontroly z nás vysávaly zbytky ranních sil. Zuzance dnes vypadl první zub (dvojka vpravo dole); je teď pečlivě zabalený v ubrousku pod Zuzančiným polštářem, aby si jej v noci mohla vyzvednout Tooth Fairy (víla, která sbírá dětské zuby). Jestli víla přiletí a není zcela zasažena krizí, mohla by Zuzi najít pod polštářem penízek. Markétku Zuzančina díra v puse straší, takže se na ni Zuzi každou chvíli zubí a Maka ječí.

S blížícími se Vánocemi jsme se víkendově vzdálili našemu bydlišti a podívali jsme se do kraje Cotswolds na středozápadě Anglie. Sešli jsme se tam s našimi kamarády Jirkou a Míšou, kteří bydlí v St. Albans, a na ten uplynulý víkend si naplánovali romantický víkend v historickém městečku Cirencester. Rozhodli jsme se jejich plány zhatit.

Přes letní prázdniny jsme toho prožili hodně, jak jinak. Haník a děti je strávily prakticky celé v ČR; s týdenním výletem do Vysokých Tater (to je na Slovensku, Zuzi a Markétko, kdybyste náhodou nevěděly). Haník měl po návratu dost práce kolem odstěhování našich nevyvedených nájemníků z Černošic a příprav domu na prodej, který je teď už na spadnutí.

Po prázdninách Zuzance začala škola a i Markétka se vrátila ke středečním seancím ve školce. Zuzanka je teď v Year 1, má novou paní učitelku a místo tancování chodí do dramatického kroužku (nechali jsme se inspirovat jejím pobytem na rožnovském příměstském táboře tamějšího dramaťáku, na kterém se jí moc líbilo, jak dokazuje i záznam z reportáže rožnovské televizní stanice). Taky začala s tenisem a pokračuje v Rainbows.

Maka sice nastoupila do školky mezi nejmenší, jako dřív, ale teď už povýšila a je mezi většími - koneckonců od ledna už bude mít i nárok na nějaké množství hodin hrazené ze státní kasy, takže bude ve školce trávit víc času než nyní. To je ale ještě pořád pár měsíců v budoucnosti.

Minulý víkend jsme si prodloužili a od pátku do pondělí jsme se procházeli ulicemi Paříže. Dětem z toho narostly ohromné svaly na nohou, ale všechno to turistické putování jsme jim vynahradili v pondělí v zábavním parku v Le Bois de Boulogne. Domů si holčičky přivezly miniaturní model Eiffelovky, který zítra Zuzanka ponese do školy, aby mohla referovat, co dělala o podzimních prázdninách.

Tak jsem nás několika svižnými odstavci přenesl přes ty tři měsíce, kdy tento deník zel prázdnotou a tím se pro dnešek rozloučím.

V Anglii má Halloween silnou tradici a naší rodině se dostalo pozvání na Halloween party, kterou pořádala rodina Henryho, Zuzančina spolužáka. Holčičky se vystrojily za čarodějnice a s příchodem soumraku jsme se vydali do vedleší vesnice, kde se akce konala. Party probíhala na zahradě a byla vážně dobře připravená, včetně strašidelných dekorací, osvětlení, spousty občerstvení, také her pro děti a vyhlášení nejlepší masky (vyhrála Zuzi). Všichni jsme si to užili a ve fotogalerii je na památku pár fotek našich malých čarodějek.

Ne, nebyla to okurková sezóna; rozhodně bylo o čem psát, ale nedostávalo se nám ochotných spisovatelů. Dneska jsem se vyčerpal nahráváním fotek, takže zápis bude dvouřádkový, ale co nejdřív se vrátím dohnat zameškané.

Minulý týden nás Zuzančina škola docela zaměstnávala prostřednictvím akcí, které pořádala. Měli jsme odpolední piknik v trávě, vystoupení Zuzančiny třídy na pátečním Assembly (shromáždění), v pátek odpoledne jsme si dali schůzku s třídní učitelkou a sobota byla zasvěcená letní slavnosti, kterou pořádaly zdejší matky z PTA (sdružení rodičů a učitelstva).

Piknik v trávě byla akce na asi 30 minut; jedno slunné odpoledne se rodiče současných i nastávajících žáčků z Reception class (Zuzančina třída) sešli na travnatém hřišti u školy, kde roztáhli deky, rozložili piknikové koše a chvíli se jen tak oddávali tomu radostnému setkání. No oddávali by mohlo být silné slovo.. vhodnější možná bude 'zúčastnili'. Děti vesele pobíhaly mezi dekami a vzájemně se obdarovávaly dobrotami, které přinesly maminky (těch byla převaha nad tatínky, pochopitelně - v půl třetí odpoledne), zatímco rodiče seděli a víceméně se usmívali. Angličané nejsou zrovna mistry ve zvládání spontánních setkání, troufnu si říct, takže to nebyla nadmíru společenská událost. Já jsem byl hodně unavený po jakési noční práci, navíc jsme před odchodem otevřeli láhev červeného, abychom byli povolnější - a tak jsme to tam prozúčastnili taktéž. I když únava byla veliká, bylo příjemné strávit kousek dne ve společnosti dětí, na jejich domácí půdě; škoda, že to byla jen půlhodinka bez programu.

Páteční ranní shromáždění, na které jsme byli pozváni, slibovalo vystoupení Zuzančiny třídy. Naštěstí jsem měl ten den volno, takže jsme se všichni čtyři vypravili do školy. Jednu nebo dvě fotky najdete ve fotoalbu, bohužel jsem nenatáčel video, ale vystoupení nás mile překvapilo - pětileté děti se nestyděly mluvit o sobě a o tom, co v poslední době ve škole dělaly. Dva chlapci a jedna Zuzanka nám pak předvedli krátkou etudu Velmi hladová housenka - hravé a svižné dílko ze života všežravce. Na závěr vystoupení děti zatančily a zazpívaly cosi v mexickém duchu - v posledním týdnu nebo dvou se ve škole zaobíraly Mexikem. Jak jsem napsal dříve, vystoupení nás bavilo, děti to měly dobře secvičené (pochvala učitelkám), a také jsem s potěšením zaregistroval, že Zuzanka hrála v kontextu celého představení jednu z větších rolí a působila celkově sebevědomým dojmem. Myslím, že dramatický kroužek by jí velice svědčil.

V ten samý den jsme absolvovali ještě schůzku s Ms Hooks, to je Zuzančina třídní učitelka. Měli jsme několik konkrétních otázek, týkajících se Zuzančina pokroku, ve čtení a psaní zejména. Dostalo se nám ujištění, že Zuzanka si vede výborně, její pokrok je neustále analyzován a učitelský sbor se stará o to, aby se u dětí rozvíjely jejich dovednosti a talenty. Také jsme dostali zprávu o Zuzance (cosi jako vysvědčení, ale v mnoha slovech, obrázcích a grafech), která nás může naplnit blahým optimismem do začátku v Year 1 (asi ekvivalent české první třídy).

Sobotní letní slavnost měla být vyrcholením tohoto půlroku, kdy PTA hledají a nacházejí nejrůznější cesty, jak přimět rodiče školáků sáhnout do kapsy a přispět do fondu, ze kterého se pak mohou pořizovat hmotné statky pro školu. Akce se odehrávala v prostorách školních (původní záměr byl, jako obvykle, obsadit venkovní prostory) a letošní slavnost měla téma: Divoký západ. Bohužel větší část dne provázely průtrže mračen, takže se návštěvníci spíš schovávali pod střechou (tam naštěstí byla kavárna i s prodejem dortů, včetně velkého medovníku z dílny Haníkovy) a i účast byla patrně slabší než by tomu bylo jinak. Nemůžu říct, že bych se na akci bavil. Šlo vesměs o prodej cetek všeho druhu, pár stánku s více či méně zábavnými aktivitami (krocení býka, malování obličejů, zdobení sušenek) a řada vystoupení místních amatérů všeho druhu (tanec, karate..). Zuzi i Maka si nechaly nalepit blýskavé tetování na ruce, zatancovaly si, zakoupily pár cetek a tím to nejspíš zhaslo - nevím přesně, neboť jsem se předčasně vytratil a jel pracovat.