Deník Zajímavosti

Onehdá si na titulní straně Rodiny.cz stěžovala jedna maminka na "srážku s blbcem". Já bych ji jen doplnila o další...

Zrovna před týdnem jsem jela na kontrolu ke své paní doktorce z Neratovic na Pankrác. Podotýkám, že jsem byla ve 27.tt rizikového těhotenství s dvojčaty, ale nikterak to nedávám najevo a jen se bavím bezohledností a hloupostí lidí. Je jedno jestli je to malý školáček, studentík nebo dospělý člověk. Rozhodně nejsem z těch co by na sebe upozorňovaly stylem „ano já jsem ta těhule a mám přednost...“, ale abych se dostala k věci. Manžel mi nechtěl věřit, že jsou lidé, kteří mě nepustí jako těhotnou sednout atp., brzo ho vyvedlo z omylu co jsme včera zažili... Oba jsme vychovaní v tom, že starší, postižení a zmíňované těhotné mají přednost a vždy je pustíme...

Tak si ráno vstaneme, letíme na vlak, protože jsem se vybatolila pozdě :(. Naštěstí jsme ho stihli a mohli nastoupit... Tedy spíše šplhat. na nástupišti byli i staří lidé, pro které to je s berlemi opravdu problém vylézt ty schůdky z nástupiště, ne tak ještě když strojvedoucí zastaví zcela mimo nástupní plochu a vy musíte naskočit na schodek 60cm nad zemí... No nicméně jsme se dostali od vlaku a vše probíhalo pokojně až od Prahy, kde jsme vystoupili a šli na metro. U automatu na jízdenky jsem si naklapala 4 ks a házela mince, podotýkám, že tam jsou automaty dva a na protější straně další dva, ale fronta se začala tvořit za námi. Nesouhlasné mručení nad tím jak nemožně dlouho nám trvá naházet mince (80kč a dvacky jsme opravdu neměli) od automatu mne docela zaráželo, protože tři automaty byli volné a nikoho ani nenapadlo jít k nim. po úspěšné výhře jízdenek jsme se jali vyrazit k prvnímu Dr. kousek od Václavského náměstí. To by bylo ještě v pořádku. na Můstku jsme vystoupili, absolvovali nutnou návštěvu u zmiňovaného lékaře, který má sice na internetových stránkách uvedeno, že je tam i v pondělí dopoledne, ale to prostě neplatí a je tam jen odpoledne. No co už. Šli jsme tedy od KFC, že trochu zabijem čas a dáme si kávu. Nevím jak se dozvěděli, že mám nízký tlak, ale udělali mi takovou kávu, že by to šlehlo i s volem, ale budiž... že tam bylo přetopeno a že byly otevřeny jen dvě pokladny když tam byla fronta lidí od půl KFC prosím, to bych přežila je to jejich věc..., koneckonců právě oni v tom tráví celý den. Jako u každé těhule nastala i u mne chvíle kdy jsem musela na WC. Tomuto se úzkostlivě v těchto zařízeních vyhýbám, ale nebylo zbytí. Odebrala jsem se tedy na placené WC v tomto KFC. Co mne čekalo uvnitř mne šokovalo. Toaletní papír se válel všude po zemi, o toaletách ani raději nemluvím a mýdlo bylo jejich zásobníku asi na týdny vzdálený obsah...

po tomto občerstvení s mírně hororovým zakončením jsme se vydali na metro, že pojedeme od těhu poradny. v metru bylo pár volných míst, ale než sem se k nim dostala tak už byla obsazená buď nějakým důchodcem, nebo mladým machýrkem s MP3 přehrávačem a sluchátkama řvoucíma na celý vagón. Nicméně jsem nijak nereagovala a uklidňovala manžela tím, že jsem na to zvyklá. Vždyť minule, i kdyby byl někdo slepý, tak prenatal box velký jako kufřík který jsme držela v ruce a moje břicho by mu mohlo napovědět a taky se nic nedělo..., ale zpět ke včerejšku. Stojím si tak u těch dveří, držím se, abych nespadla a dospělí chlapi mi zírali na břicho, ale že by někdo z nich nabídl místo to ne. Docela mne pobavilo když dvě zastávky před Pankrácí mě manžel dostrkal na uvolněné místo a ti cestující co mi tak hypnotizovali břicho si zcela viditelně oddychli a jali se spát... Konečně jsme dojeli od stanice Pankrác a já viděla, jak mne oni cestující pozorují dokud jsem jim nezmizela z obzoru na eskalátoru... Mírně rozčarovaný manžel pronesl něco ve stylu, že to by si nikdy nedovolil a že většina lidí co tam seděla by se spíše měla učit lehat v truhle než zabírat sedačky a to tak okatým způsobem, že se přímo těsně před vámi prosmíknou, div Vás nepraští od břicha a kecnou na sedadlo kam jste si viditelně chystala sednout. :(

po kontrole v poradně, která dopadla dobře, jsme jeli ještě pozdravit moji kamarádku od Dejvic. po cestě k ní z Pankráce od Dejvic, jsem se zase skvěle pobavila bezohledností a hlavně drzostí lidí. na Muzeu u dveří metra stojí těhule (nejen já) a starší paní o berlích, která by opravdu asi jen těžko ustála celou cestu a čekáme až se z vagónu metra vyvalí ten dav cestujících a my budeme moci nastoupit. v tom se před nás s neuvěřitelnou bezohledností narve muž středního věku a nějaké dvě starší paní a derou se dopředu co to jde, jen aby si sedli. To už manžel neustál a pronesl opět svoji větu o bezohlednosti a spaní v truhle. v tom se muž zastavil, podíval se na mého manžela hodně opovržlivým pohledem a co nejrychleji si sedl na předposlední volné místo ve vagónu. Vítězoslavný výraz v jeho obličeji, když se na nás díval se ani nedá popsat. Jediné volné místo zůstalo volné vedle něj, tak jsem si po manželově naléhání a ujištění, že i ostatní sedí, sedla a užívala si to, že můžu sedět, protože mě už neskutečně bolely nohy.

Už jsem za ten den byla tak nějak smířená se vším. po měsíčním ležení doma bez kontaktu s lidmi, jsem byla moc ráda, že ji vidím a zapovídali jsme se tak, že jsme na zpáteční vlak vyrazili později, ale stihli bychom to kdyby nám neujelo metro před nosem. No smůla, i tak jsme to riskli a zkoušeli stihnout ten zmiňovaný vlak. Nasedli jsme od&nb na sp;metra, já si sedla, protože jsme nasedali na Dejvické a tam jsou sedačky ještě prázdné. s obvyklým hlášení, abychom ukončili nástup, že dveře se zavírají, se skutečně začali dveře zavírat a už tam zbývalo posledních 10cm, když v tom jedna hodně aktivní cestující si usmyslela, že se protáhne. No pokus to byl pěkný, jen kdyby jí ty dveře neskřípli nohu a její obličej nenarazil z venku na ty dveře metra. Všechno se seběhlo strašně rychle, žena se rozběhla strčila nohu od dveří, obličejem vrazila od dveří z venku a poté se sesunula k zemi. Nicméně ji naštěstí viděl strojvedoucí a nerozjel se, což měla holčina docela štěstí. Mohla dopadnout mnohem hůř než jen s monoklem a černou čárou přes celé oblečení od již zmiňovaných dveří. Rána při tom nárazu byla opravdu mohutná, ale žena se statečně zvedla stále s nohou ve dveřích, aby se jí nezavřeli a roztáhla je, aby se protáhla dovnitř. Díky ní to stihl ještě jeden mladík... Nejsem nikterak škodolibá, to ne, ale tohle vystoupení mne opravdu pobavilo natolik, že jsem měla co dělat abych zadržela smích... celá situace mi připoměla známého Williho Wonku z Továrny na čokoládu, kdy přehlédne kam postavil svůj skleněný výtah a po neplánovaném střetu s ním se sesune k zemi, ale pochybuji, že by přehlédla rudé dveře metra...

Jen pro informaci vlak jsme samozřejmě nestihli. od začátku roku jel jen poněkolikáté zcela přesně a ve stanovený čas odjezdu už po něm na nástupišti nebylo ani památky...

Celý tento včerejší výlet mne přinutil zamyslet se nad tím, proč jsou lidé tak bezohlední vůči ostatním a tak hloupí, že to prezentují veřejně... Někde se stala chyba a ta by se měla napravit, protože jsou to právě ti bezohlední a hloupí studenti s MP3 přehrávačem a sluchátkami na uších řvoucíma na celý vagón, jsou to ti bezohlední důchodci co se rvou na místo za každou cenu, přestože jedou jen jednu zastávku, ale jsou to také ti ostatní dospělí lidé, kteří sice hypnotizují těhotné, postižené a bezmocné staré lidi, ale kteří doufají, že je pustí někdo jiný a oni budou moci zůstat na svém sedadle, ano jsou to ti šichni kdo dávají příklad dětem, které se vyvíjejí a potřebují mít nějaký vzor jednání a chování k ostatním, ale oni se potom chovají podle vzoru který jim nabízíme. Podle vzoru bezohlednosti a vlastního pohodlí, které převládá nad pomocí a slušným chováním.

Ale abych nebyla nespravedlivá, po cestě metrem z Muzea na Hlavní nádraží byl jeden hodný pán, který mi nabídl abych si sedla. Tímto bych mu chtěla velmi poděkovat a nejen za to, že mi nabídl ono místo, ale i za to, že mi dokázal, že i v tomto vzoru který nabízíme těm nejmenším jsou stále ještě vyjímky, které mohou nabídnout ten opak bezohlednosti a snahy o vlatní pohodlí. Děkuji...

Asi všechny bude zajímat co všechno jsme pro ty naše broučky kupovaly a v jakých velikostech. Tak tady je seznam věcí které jsem považovala za důležité mít...

Spinkání:
Postýlka Radek II 2
Prostěradlo froté 4
Povlečení+mantinel 4
Peřinka+polštářek 2


Oblečení:
Košilky Bavlna 2
Kabátek 10
Bodíčka Dl.rukáv 20
Bodíčka Kr.rukáv 10
Dupačky 20
Čepičky Bavlna 4
Svetříky/pletený Komplet 4
Overal Letní 4
Overaly 10
Kalhoty 4
Ponožky 10
Rukavičky 4
Bundička 2
Mikina na zapínání 4
Fusak 4 (2x teplý a 2x tenší)
Deka 4