Deník Švédsko

Jak se pozná, že se ve Švédsku usazuje léto? Zhoustlo množství státních svátků, školy a další zájmové kroužky posílají emaily s pozvánkami na poslední setkání před koncem tohoto běhu, na silnicích přibývá karavanů a aut táhnoucích lodě, ve kterých budou zanedlouho opálení modroocí blonďáci brázdit hladiny jezer i moří. Ve vzduchu nechybí vůně grilovaného masa, obchod s alkoholem též nestrádá nedostatkem zájmu. Vyvrcholení přijde 23. června při oslavě svátku Midsommar, bude se bujaře slavit na veřejnosti i v soukromí, děti i dospělí budou tancovat kolem májky srandovní zvířátkový tanec a poté začne období dovolených, čili prázdninový provoz, kdy jede Švédsko stěží na půl plynu. My ve Švédsku na Midsommar nebudeme a vrátíme se zhruba v polovině července, tedy v období, kdy většina národa obsadí své chaty v lese nebo u jezera. Do té doby ještě absolvujeme pár posledních setkání s těmi či onými, návštěvu cirkusu a dovolenou v exotických zemích. Haník jde zítra na poslední školní aktivitu, všechny zkoušky v tomto termínu má úspěšně za sebou a poslední termín studia před sebou. Děti nemají ve škole v plánu nic většího než dívat se na filmy a hrát si. Dnes slavilo Švédsko Nationaldagen - Den národa - čehož jsme využili k výletu na sever jezera Roxen s několika přáteli. Počasí bylo krásné, dokonce jsem se letos poprvé vykoupal v jezeře. Pogrilovali jsme, co obchod dal, zahráli jsme si s míčem a frisbee a všeobecně si užili volný den. Zkrátka, léto je tady.

Kdybych měl podrobněji rozepsat, co jsme prováděli v roce, který uplynul od posledního zápisu v deníku, nejspíš by mi upadly prsty, jeden po druhém. Kromě palců tedy, ty jenom odklepávají mezeru. Shrnu to aspoň na hromadu, ať úplně neztratíme přehled. Jinak je to ale jako v nekonečné televizní telenovele - ačkoliv vynecháme třistapadesát dílů, zjistíme, že herecké osazenstvo se zas tak moc neobměnilo, ani charaktery postav se radikálně neproměnily, takže můžeme v klidu zaplout do děje bez pocitu, že jsme dočista mimo. Stále jedeme ve čtyřech plus dva pískomilové, stejně jako tomu bylo v poslední epizodě. Haník vytrvale, krok za krokem, kráčí k vytyčenému cíli stát se zdravotní sestrou. Zdolává jednu překážku za druhou - tu zkoušku, tam druhou, praxi na srdeční chirurgii, na psychiatrii, písemné práce všeho druhu - pomalu končí pátý semestr, pak ještě jeden, závěrečná zkouška a vyjede z tunelu do oslnivého světla. Zuzanka také pokračuje ve všech aktivitách, kterými se zaobírala v minulém roce - piano, výtvarný kroužek, atletika. Nemůžu říct, že by u ní došlo k převratným změnám - ráda tráví čas s kamarádkami, hlavně se Xixi, se kterou se přátelila už na své bývalé škole, též si hodně hraje s Markétkou, v poslední době například šily šaty pro panenky a s příchodem jarního počasí začaly obrážet sousedství na bruslích co mají kolečka v řadě. Markétka v minulém roce skončila s gymnastikou, po nějaké době se stala členkou skautského oddílu a také začala s atletikou. Neřekl bych, že je zanícenou atletkou, ale chodí tam relativně krátce a pohyb má obecně ráda, tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Do skautu chodí ráda, je obecně zvídavá a má zájem o přírodu, v oddíle se cítí dobře - to není jen tak, přece jenom je povahou opatrná, co se týká lidí okolo. V oddíle je s ní také její nejlepší kamarádka Erika, která nás ovšem zanedlouho opustí; její rodina se stěhuje na dva roky do USA. Pro Markétku to nebude snadné, jsou opravdu věrné přítelkyně. Na druhou stranu to dá Mačici příležitost navazovat přátelství i s jinými bytostmi. Nu, krátká rekapitulace stačí - uvidíme, jak to se zápisy v deníku půjde dál. Za pár týdnů končí ženské části rodiny škola a mně začne dovolená. Už se těšíme na cesty.

Pět let ve Švédsku, to je přece důvod k oslavě! Delší článek je na cestě...

Jaro se s rozpaky usazuje v našich končinách. Zatím žádná vedra, ale teploty už přes den nejdou pod nulu. A za pouhých šest týdnů začínají dětem letní prázdniny! Markétka jde zítra na poslední gymnastiku. Její nadšení už zcela vyprchalo; bohužel se ukázalo, že tety práci s dětmi moc nezvládají a věnují se jenom těm několika málo děvčatům, která jsou hodně namotivovaná. Naneštěstí pro Markétku jsou to děvčata o pár let starší, takže se s nimi těžko může rovnat. Je to škoda, Markétka měla cvičení ráda a musím uznat, že chyba je i na mojí straně; mohl jsem jí dávat domácí trénink. Ze začátku tu taková snaha byla, ale moc nám to spolu nešlo - myslím, že Markétce neimponoval můj kritický přístup. Tak uvidíme co Markétku zaujme místo gymnastiky. Mluvila oparně o výtvarce, na kterou chodí i Zuzanka. Budeme pátrat, jaké jsou možnosti. I další změna se týká Markétky; jejich třídní učitelka opustí na konci školního roku řady učitelského sboru zdejší školy. HURÁ! HURÁ! HURÁ! Přejeme jí hodně pracovních úspěchů, kamkoliv jde dál, hlavně ať se nepřibližuje k našim dětem. U Zuzanky se žádné větší změny neodehrávají, myslím tedy v oblasti jejích školních a mimoškolních aktivit. V pátek budou mít ve škole večer diskotéku pořádanou nejstarším ročníkem, tak tím teď Zuzanka tak trochu žije. Co tam bude, co si vzít na sebe... Pustila se s Haníkem do vyrábění malých plstěných pejsků; psi obecně Zuzanku stále drží. Stejně jako její cíl stát se veterinářkou. Jinak za zmínku určitě stojí zdravotní stav pískomila Bubliny, kterého postihla mrtvice a už víc než dva týdny je na půl těla ochablý. Ale jeho stav se zlepšuje, rozhodně si bez problémů dojde pro jídlo a pití a už si s ním děti můžou zase hrát. Pískomilové se údajně z mrtvice dokážou docela dobře zotavit. Nebo taky ne, ale v tomhle případě je to nadějné. Bylo kvůli tomu doma zpočátku dost smutku, to se ví. Zvlášť že se to stalo oblíbenějšímu z dvojice krysáků.

Před dvěma týdny měly děti týdenní prázdniny, což pro ně nebyla až tak velká radost, protože Haník chodil na praxi do nemocnice a já do práce. Pondělí až středu tak Markétka strávila v družině, zatímco Zuzanka byla doma. Až čtvrtek přinesl vytržení do rutiny všedního dne, neb jsme vyrazili do Stockholmu, a to ne jen tak pozdravit krále a jeho rodinu , ale přímo na ten malý kousek rodné země, na českou ambasádu. Dětem v létě vyprší platnost cestovních pasů a protože v plánu jsou prázdniny na Moravě, mohlo by se přihodit, že by se bez nových pasů nedostaly zpátky. A to babičce a dědovi nemůžeme udělat. Ve Stockholmu jsme se potkali s kamarádem Kristiánem, se kterým jsem v Praze svého času pracoval, a všichni společně jsme se vydali na zastupitelský úřad. Byli jsme tam bezkonkurenčně jediní a dokonce jsme si půlhodinku počkali než se nám dveře otevřely. Všechno šlo jako na drátku, bylo to dokonce celkem komické. Děti se měly na formulář podepsat psacím písmem, které ani jedna neovládá, takže proběhla zrychlená lekce psaní. Paní z ambasády dokonce volala na úřad do Černošic, aby se tam zeptala jestli nebude stačit, že by to koťata podškrábla tiskacím. Prý ano, ale to už Zuzanka měla svůj podpis psacím zmáknutým. Nicméně Zuzanka zaperlila, když na informaci o telefonátu do Černošic reagovala otázkou: "A to jsi mluvila s babičkou?" Dalčí zábavný moment patřil opět Zuzance; když jsme paní úřednici dali fotky dětí a ona se zeptala, která je Zuzanka, odpověděla jmenovaná: "Přece ta nejhezčí!" I mně patřil okamžik nechtěné slávy. Dostal jsem úkol nacvičit s Markétkou podpis a nedošlo mi, že se má podepsat celým jménem a nejen křestním, jako to píše vždycky. Takže jsme krasopisně trénovali "Markéta" dokud to Haník nezjistil a nesebral mi tužku. Byla to veselá návštěva a po zakončení celého úředního aktu jsme ještě dlouze poobědvali s Kristiánem než jsme vyrazili zpátky domů. Měl jsme volno i na druhý den v pátek a vzal jsem děti do kina na nový animovaný film Zootropolis ve 3D. Film byl OK, ale podruhé bych ho vidět nemusel.

Zima se ne a ne rozhodnout jestli chce být opravdická nebo jenom jako. Po několika málo týdnech sněhových radovánek se oteplilo a všechen sníh nás během dvou krátkých dnů opustil. V posledním týdnu se zase ochladilo a napadlo pár centimetrů bílého čehosi, ale není toho ani na pořádného sněhuláka. Zato se v tom počasí daří chorobám a i u nás doma se zabydlely. Nic hrozného, ale postupně si tím procházíme jedna za druhým. Tak jsme ani v poslední době nic pozoruhodného nepodnikli. V sobotu měla Zuzanka celodenní soustředění s pianem v hudebce, zakončené koncertem pro rodiče. Děti hráli ve dvojicích i ve větších skupinách a bylo pěkné vidět, jak je to baví a snaží se dosáhnout výsledku, i když to třeba někdy nešlo lehce. Zuzanka doma vcelku pravidelně cvičí a piano jí rozhodně jde. Už se těším, až Markétka začne pořádně s kytarou, ale to určitě nebude tento rok. Markétka je v poslední době čím dál větší kvítko - až si tohle bude jednou číst, dozví se, že sedmiletá Maka byla pěkná potvora. Ve spolupráci se svou sestrou, samozřejmě! Doufám, že do víkendu už budeme všichni zdraví a jestli počasí vydrží pod nulou, budeme moct vyzkoušet Haníkovy a Zuzančiny nové brusle. Příští týden mají děti prázdniny, ale nechystáme nic výjimečného. Haníkovi začne zítra třítýdenní praxe na ledvinovém oddělení ve zdejší nemocnici a já budu chodit do práce, kromě dvou dnů kdy budu mít volno. Ve čtvrtek pojedeme s dětmi do Stockholmu na ambasádu vyřídit výměnu dětských pasů a v pátek se uvidí.

Vánoce jsme strávili doma ve Švédsku, tentokrát v kruhu úzkém rodinném. Ryba se na stůl nedostala, zato se tam prodraly švédské masové kuličky a kuřecí řízky. Ježíšek nadělil pod stromeček zrovna ve chvíli, kdy jsem s dětmi šel ven na krátkou procházku - potvora jedna neuchopitelná. Ale myslím, že nezklamal. Hlavně Zuzanka byla z některých dárků tak nadšená, že přímo kvičela radostí. Oběma dětem se dopis Ježíškovi vyplatil a i Bublina a Sixten se dočkali vysněných pískomilých sladkostí. Po standardním rozbalování dárků á la papírová smršť jsme si taky zahráli hru se dvěma kostkami o drobné dárky. Největší bitva byla o malý nákupní vozík a třpitivou lepící pásku. Markétka se projevila jako šlechetná sestra, když plačící Zuzance darovala lepící pásku poté, co ve hře vyhrála oba favorizované dárky. Pár dní po Štědrém dnu napadl i sníh a ochladilo se, doslova dar z nebes do šedivé nudy. Dětem nastaly hodiny horečnaté práce s bílým materiálem, nato na Nový rok otevřeli zimní stadion na univerzitě. Bruslení jde holkám od nohy a i když teploty jdou v těchto dnech nahoru, určitě si ještě zajezdíme. Taky už jsme zvládli jedno lyžování na nedaleké sjezdovce; bylo to právě včera. Zuzanka už loni jezdila bez problémů sama. I když na červené je to pro ni pořád ještě moc prudké, na modrém kopci "pro rodiny" to bylo s přehledem. Markétka letos taky sjížděla odvážně bez pomoci. Haník se úspěšně prokousal druhým semestrem ve škole a zítra začne další.

Doneslo se mi, že stránky Koníkových zanedbávám a o aktivitách naší rodiny nedostatečně informuji. Musím dát věrným čtenárům za pravdu, že četnost príspěvků rodinného občasníku má setrvale klesající tendenci a rodinné stránky málo vypovídají o činorodém životě Koníkových. Co se tedy stalo v uplynulých týdnech, na co si dokážu v tuto chvíli vzpomenout? S blížícími se Vánocemi nastalo období dětských vystoupení. Zuzančiny ústavy pro nás letos nepřipravily žádnou taškařici, takže úroveň zachraňovala Markétka s gymnastickým klubem. Přichystali velkolepé, výpravné vystoupení na cirkusové téma. Jednotlivá družstva vystoupila ve stejnorodých kostýmech; klauni, zebry, lvi a jiné cirkusové postavy se předvedly s nacvičenými sestavami. Markétčino zebří družstvo zacvičilo na prostných a na přeskoku, v hodinovém pásmu se nam tedy zebry ukázaly dvakrát. Největší ohlas sklidili dorostenci a dorostenky, kteří se předvedli s hodně pokročilými cviky. Minulý víkend se Markétce podařilo rozbít si bradu při dovádění se Zuzankou v herně. Haník vzal Mačici na pohotovost, kde jí ránu akorát zalepili. Maka si stěžovala na bolavou čelist, ale po třech dnech už je to výrazně lepší. Takže to nebylo až tak hrozné a dneska už neměla ani náplast. Haník je třetím týdnem na praxi na ORL v nemocnici. V novinách v černé kronice zatím ani zmínka, takže zjevně úspěch! Zuzanka pokračuje v hraní na piano, ačkoliv do cvičení ji dost dokopáváme a bohužel v tom nejsme dostatečně konzistentní. Ale ještě to nevzdala. Ani v atletice nedošlo k výrazným úspěchům, zatím si Zuzanka vylepšuje tréninkové osobní rekordy. Ale už prohlásila, že na příští závody chce jít. Doposud se tomu bránila, protože má strach z prohry. To je celkově jedna ze Zuzančiných vlastností - nechce se pouštět do akcí, kde tuší nevítězství. Naštěstí pro ni se pořád ještě může porovnávat s Markétkou a vyjde z toho většinou dobře. No, neřekl bych, že jsem tady popsal přespříliš stránek o našem podnikání, ale lepší něco než nic a tak si do nového roku přejme, ať těch článků přibude. Náhodou už jsem to měl několikrát v úmyslu zabalit, ale Micka mi to zatím rozmlouvá.

Zuzanka i Markétka v tomto týdnu oslavily narozeniny - Zuzanka první kulaté a Markétka sedmé. V sobotu jsme slavili, po jednom dortu pro každou oslavenkyni. Děti šly po domácím obřadu na film do kina, my s Haníkem jsme dali přednost točenému Bernardovi v oblíbeném podniku. Měli jsme pozoruhodný rozhovor s Markétčinou učitelkou u příležitosti pravidelného hodnocení prospěchu našeho dítěte. Markétce to ve škole jde, možná si víc povídá s kamarádkou než se se učitelce líbí, ale to je OK. Zadrhli jsme se trochu na nedávné akci s výběrem peněz pro Červený kříž a pro běhající uprchlíky. K tomu škola podle našeho názoru nechutně zneužila děti, tak jsme se to pokusili soudružce učitelce vysvětlit. Zdá se nám, že dětské duše žáků jsou v pořadí až za dušemi uprchlíků, a i přesto, že to pro Markétku bylo těžké téma, jsme rádi, že měla možnost vidět, jak rodiče polemizují s její současnou polobohyní. A to jsme nevytahovali takové drobnosti, jako že vytrvale drtí dětem do hlavy jak jsou všechny sladkosti špatné, včetně sušených banánů. Kromě soboty samozřejmě - to jsou sladkosti povolené po kilogramech. Tak tolik k Markétčině škole. I se Zuzančinou školou jsme se potkali, konkrétně já, ale bylo to příjemnější setkání. Děti v Zuzančině třídě pracovaly v uplynulém měsíci na "Boken om mig" neboli Kniha o mně. Minulý týden došlo na prezentaci výtvorů, každé z dětí mělo předstoupit před třídu a přečíst vybranou kapitolu z knížky o sobě. Rodiče byli pozvání, aby se přišli podívat na svá dítka, pokud mají zájem. Zuzanka si přála, abych u toho byl, takže jsem v pátek ráno umytý a oholený dorazil do školy. Tři rodiče jsme seděli na židlích vzadu ve třídě a naše děti předčítaly kapitoly ze svých bohatých životů. Blonďatý spolužák hovořil o svém nejoblíbenějším filmu, Zuzančina kamarádka Kaja si vybrala úvodní pasáž o své rodině, kdo jsou a odkud přišli. Zuzanka zvolila téma Mí nejlepší přátelé a vyprávěla o svých nejlepších kamarádkách, kdo jsou, co spolu dělají a proč jsou právě ony nejlepšími kamarádkami. To bylo pěkné a Boken om mig máme už doma, takže jí můžeme za dlouhých zimních večerů listovat a případným návštěvám ukazovat.

Po dvou letech jsme se byli podívat co nového v zoologické zahradě Kolmården. Byl pěkný sobotní den, skoroříjnové slunce se snažilo seč mohlo, a tak i mnohá zvířata využila příležitosti a vleže chytala bronz dokud to ještě šlo. Nedá se říct, že by se od naší minulé návštěvy něco změnilo - snad jen návštěvníků bylo nějak víc. Projeli jsme se v gondole nad safari, shlédli delfíní show, poobědvali s výhledem na moře - zkrátka zhuštěné opakování předloňské návštěvy, která byla dvoudenní s noclehem v hotelu u ZOO. Bohužel je tohle jediná zoologická zahrada přeširoko předaleko, a tak nezbývá než si nějakou dobu počkat než se tam opět vydáme.