Deník Vojtíšek
Je to o našem milovaném miminečku a sluníčku celé rodiny. Které pro nás znamená vše na světě.

datum narození:

15.1.2003

Co se u nás stalo:
V srpnu 2009 se máma vdala jsem spokojená rodinka na vesnici.
11. září se máma dozvěděla na ultrazvuku, že 7.4 se nám miminko (podle mě ségra) nenarodí. Podle doktora se jednalo o tzv. zamlklý potrat a tak šla máma v pondělí 14.9. na kyretáž (vyčištění dělohy).
Aby jsme se nenudili, tak 10.11.2009 zemřel praděda, kterého jsem měl moc rád a pořád se mi po něm stýská. Na pohřbu sem nebyl, máma mě tam raději nevzala. Šel jsem až potom na smuteční hostinu.
Ale v dobré se to obrátilo a tak máma na konci ledna 2010 zjistila, že je opět těhotná a 1.10.2010 se nám má narodit miminko. Já jsem jediný, kdo říká, že to bude brácha.
1.9.2010 jsem nastoupil do školy a moc mě to baví. Sice ne vždy, přeci jen jsou to povinnosti a tak se u toho občas vztekám. Takže jsem prvňáček a chodím do 1.B a učí mě moc hodná a milá paní učitelka Alsherová. Ta učila i tetu Janu.
No a 21.9.2010 ve 12:15 se nám narodil Matěj. Takže mám brášku a mám ho moc rád.
V sobotu jsem ho dokonce raději schoval, aby ho náhodou neodnesl čert.
Teď jsme zapadaní sněhem a tak jsem přes týden u babičky, aby mě máma s bráchou nemuseli vozit denně.

Ahoj.
Včera si máma dělala těhotenský test a ukázal se pozitivní.
Takže bych měl mít 7.4.2010 brášku nebo ségru a nebo obojo? :)

Ahoj.
Do školy příští rok nejdu a tak si budu jen s pár kamarády užívat ještě rok dětství.
V poradně mi řekli, že zatím nejsem ani pravák, ani levák. Že mi to rychleji myslí, než mluví. Jsem velmi komunikativní a mazel. Což máma všechno ví. Asi mě trošku zná.
Přeji všem krásné léto. mě čekají prázdniny u babičky v Praze a pak spousta změn.
VOJTA

Ahoj.
Tak mámě přišel dopis, že mě přijmuly do první třídy. Ještě mě čeká pedagogicko psychologická poradna a podle výsledku u nich se máma rozhodne jestli v září nastoupím do první třídy. Ne že bych toho moc neuměl, u zápisu jsem udělal všechno, ale jak říkají na logopedii: "Rychleji mi to myslí, než mluví." Uvidíme jak to dopadne.
Krásný den

VOJTA

Ahoj.
Dlouho jsme sem nepsali, ale možná to napravíme.
S mím tátou novinky žádné nejsou a ani asi jen tak nebudou. Neviděl jsem ho ani já ani máma. Alimenty neplatí a ani se jinak neozývá. Mám a za něj zaplatila dluh a teď ho bude vymáhat soudně. Ale to by stačilo. Jak říká nám za rozčilování jí nestojí.
V únoru jsme se s mámou seznámili s jedním pánem. Jmenuje se Milan stejně jako děda. Moc jsme si ho oba oblíbili a tak jsme začali budovat byteček u něho v domě a 28.8.2008 jsme se tam přestěhovali. Takže od té doby jsem jak říká moje máma s úsměvem vesnická křupka. Ale jinak se pro mě nic nezměnilo. Jen dojíždím každý den ráno dvacet minut do školky s mámou, protože školku měnit nechci.
Tátu Milana mám moc rád a už mu i říkám tati. I proto, že svého vlastního si nepamatuji. Jsme pěkní lotři. Máma z nás občas roste, ale to jsou prostě kluci. Teď už bych si přál jen sestřičku. Všichni mí kamarádi jí mají a já zatím nic. Třeba se brzy dočkám.
Od září chodím na fotbal a celkem mě to baví. Hrát moc neumím a asi ze mě vrcholový sporovec nebude, ale aspoň mám pohyb jak říkají babičky. Teď už je venku zima a tak trénujeme dvakrát týdně hodinu a půl v tělocvičně.
Tak přeji krásné Vánoce a hodně štěstí v roce 2009

VOJTA

Ahoj.
Tak dnesk jsem se měl zajímavě. Máma tu dlouho nebyla a tak Vám něco napíšeme.
10.5. v 9:00 hodin jsem byl na očkování u paní doktorky Havlové, ale byla to jen lžička a ta mi moc chutnala.
15.05. mého tátu v Kralupech postřelili asi tak v 16:00. Máma s tetou Helenou ho do pátku naháněli, ale teprve ve čtvrtek jsme se dozvěděli, že je v nemocnici v Mělníku a v pátek 21.5. ho převezou domů do Slaného do jeho bytu. Táta se chtěl v pátek s mámou rozejít, ale máma ho ukecala. Na jak dlouho?
Táta se trochu uklidnil a od toho dne marodí. 21.6 tátovi sebrala policie zbrojní průkaz a tak ví, že půjde z letiště.
Dneska je 1. července a bylo sice teplo, ale občas pršelo a foukal vítr. Letos jsem se ještě ani jednou nekoupal venku v bazénu. Prostě na to není počasí. Za čtrnáct dní je mi už rok a půl. To to letí. Dneska jsem byl s mámou a tátou venku. Byli jsme na hájích, na mašinách u Sadů, a na kolotočích za přejezdem. tam jsem spadl a praštil se nosem o houpačku, ale rychle mi otrnulo a opět jsem tam lezl. Jsem dost velké číslo. Chvilku neposedím a dost zlobím. Mámu ani tak ne, ale ostatní. Poslechnu ještě tetu Helenu, ale zbytek mě poslechne na slovo a tak proč nezlobit. táta mi dneska dal už také na zadek, asi si všiml, že to se mnou jinak nejde. Jo v neděli 27.6. se vrítil praděda s prababičkou ze Španělska a přivezli mi dárky: Hrající a jezdicí auto, četvené tričkos Býkem a míč FC Barcelona. Když tu nebyli tak jsme s mámou spali u nich v baráku a byla to sranda.
Nejhorší asi bylo pondělí 28.6. babička Stáňa měla po dvou letech epileptický záchvat a s námi se všemi to hodně zamávalo. Každý doufal, že už je klid a najednou tohle. Já tomu sice ječtě nerozumím, ale i mimino jako já cítí, že se něco stalo.
To je zatím všechno. Hezný den a mějte se.

Vojtěch

Ahoj.
Tak dneska jsem byl s mámou a tetou Helenou v Praze na výletě.
Nejdříve jsme jeli ráno v deset s mámou k tetě, aby jsme odvezli Matese k jeho babičce a on tam strávil příjemný den. Tak jsme ho odvezli a zajeli ještě nejdříve do nemocnice do Střešovic za Heleniným tchánem. Vyzvedli jsme tam neschopenku, protože je po mrtvici a vezli mu jí do jeho práce. Jenže jsme si mysleli, že pracuje u výstaviště a tak když jsme se tam po hodině zácpoud ostali tak jsme zjistili, že jeho práce je na Vinohradské třídě. Tak se máma rozhodla, že si do centra dojedem autem. To už jsme dojeli v pohodě a zaparkovali na parkovišti vedle opery. Pak jsme šli pomalu nahoru Vinohradskou. Nejprve k Pepkovi do práce a pak dál až na náměstí Jiřího z Poděbrad. Tam jsme zašli do cukrárny a najedli se a pak k mámě do práce. tam jsme si povídali s Romanou Váchovou, Paní Vskočilovou, Renatou Novákovou (od 14.2.2004 vdaná) a ta je navíc v sedmém měsíci. Ale neměla skoro žádné bříško. Počkali jsme na paní Fialovou, ale ta nemě la moc času a tak jsem dostal sušenky a za chvíli jsme jeli zase domu. V ckrárně měli medovník a tak na spáteční cestě ho Teta helena koupila domů. Pak jsme jeli metrem na Muzeum a tam odsed do garáže pro auto a směr Dejvická. Ne Dejvické jsem usnul a tak máma s tetou si za訚li do KFC na jídlo a já to klidně zaspal, ale koupili mi také. Pak jsme jeli za tátou na letiště. teta ho nechla zavolat a tak jsme si s ním zašli sednout na pohár do restaurace. Pak jsme ještě tátu odvezli an vstup a pak jeli ještě za strejdou do práce na Kladno a koupit mu něco k mekáči. A pak jsme mu to odvezli do práce. Pak rychle domů. Ještě jsme dojeli pro Matese a pak jsme u tety Heleny čekali na tátu. Potom už jsme jeli za dědou a babičkou.
Jsem unavený a tak jdu spát.

Ahoj.
Tak denska jse se měl prima. Bylo krásné počasí cca 18°C. Hned po obědě jsme jeli s mámou autem k tetě Heleně a Matesovi. Tam jsme si šli s Matesem lehnout, já ve velké posteli a Mates ve své, a spali jsme spolu po obědě. Když jsme se vyspali tak jsme si spolu hráli a také pěkně zlobili. Ale v pět hodin přijel strejda z práce a museli jsme jít s mámou domu, protože jeli za jejich dědečkem do Střešovic no nemocnice, protože je po mrtvici. Ale domu jsme nejeli. Zajeli jsme ještě s mámou do města na náměstí do Hejtmaňáku. Mají tam totiž pro mrňouse jako jsem já židličky a tak jsme si tam dali večeři. Mňam, mňam moc mi to chutnalo. Pak jsme zaplatili a šli jsme se podívat na pěší zónu do hačkáren an hračky a oblečení. Nechtěl jsem sedět v kočárku a tak jsem pochodoval. Pak jsme se vrátili k autu na náměstí a celé náměstí jsem sám bez mámy, sem tam jsem sice spadl, přepochodoval. Sice je to ještě těžké, ale za to se mi to moc líbí a tak nejraději chodím sám a ani mámi se nechce držet za ruku. Potom jsme dali auto do garáže a šli k babičce. A protože se mi nechtělo jít domu tak jsme šli ještě s babičkou vyvenčit pejska Feryho. Držel jsem jeho vodít ko a šel jsem s ním jako král. Prostě dneska byl pro mě sice náročný, ale na to moje první chození úspěšný den.
Tak ahoj příště.
PS: Fotky nejdou vkládat, tak budou později.

Ahoj.
Dneska je opět studená sobota a týden od mého úrazu. Už mi otrnulo a nejraději bych šel zas někam zlobit. Prostě jsem už takový. Dneska prababička slavila narozeniny a tak jsme měli dobrý oběd (kuře, brambory, nádivku) a pak dort Harlekým a já jsem si tak krásně nacpal bříško, že jsem po obědě usnul v kočárku a spinkal jsem dvě hodiny. Ve čtvrtek jsem byl na očkování proti hapatitidě B a dětské obrně. Měl jsem jít až v pondělí, ale protože máma marodila tak mě přeobjednala na čtvrtek, abych to do pondělka nechytil od ní. V čera jsem byl s mámou a tetou Helenouv Praze v Krči pro Matese a pak jsme se ještě zastavili na Zličíně v obchoďáku pro dárek babičce. Jsem hrozný cestovatel a hodně mě to i baví. Také jsme z Prahy přijeli až v šest večer a v jednu jsme tam vyjeli. Jinak u mě nic nového. Naštěstí žádné katastrofy.
Mějte se.

Ahoj.

Popíši Vám můj nádherný den sobotu 20.03.2004.

Z pátku na sobotu jsem spal s mámou u tety Heleny a Matese. V sobotu ráno, když jsem se vyspal se máma s tetou bavili kam by jsme si tak vyrazili na výlet. Nakonec máma zašla pro auto, že se pak domluví. Máma auto přivezla, naobědvali jsme se a rozhodli se jet do Prahy do ZOO. Mates si šel ještě na chvíli lehnout a ve dvě hodiny jsme už frčely směr Praha. Po cestě se nám dokonce při jednom předjíždění otevřel kufr a tak máma musela zastavit a pořádně ho zavřít. Ale do ZOO jsme už dojeli bez větších problémů. Koupili jsme si lístky, Matesovi půjčili kárku, aby nemusel šlapat pěšky a vyrazili jsme. Moc se mi líbili vydry, nejraději bych za nimi do toho akvária skočil a koupal se s nimi. Pak jsme šli na žirafy, prasátka, velbloudy atd. Mě se ze všech nejvíce líbili vydry, lachtani, plameňáci a papoušci. Mates tam dělal scény, že se zvířat bojí a že se na ně nebude koukat. Tak ho máma s tetou nechali a chodil sám za námi a na zvířátka se nedíval. Jenom šel potom se mnou a s tetou na mašinku a jinak se mu nic nelíbilo. Asi v šest hodin jsme vyšli za Zoo a odjeli směrem domů. Ještě jsme se zastavili v KFC na večeři a pak se jelo domu. Odvezli jsme až před barák tetu s Matesem a my jeli k dědovi a babičce. Tam si mě hned vzali babička s tetou Janou, svlékly mě a blbly se mnou. Máma šla zatím vybalit věci. Jenže teta s babičkou se šli podívat na bábovku do trouby a já si to namířil přímo ke dveřím do sklepa za dědou. Ale do sklepa vedou strmé schody a co čert nechtěl já po těch schodech uklouzl a už jsem jel po bříšku nohama napřed ze schodů. Děda mě naštěstí chytil ještě než jsem dojel až dolu. Hned jsem začal řvát jak tur. A děda začal nadávat mámě proč si mě nehlídá. Chovala mě nejdříve babička, ale já se lekl a prostě jsem chtěl k mámě. Po chvíli u mámy jsem se uklidnil a začal rozdávat úsměvy. Pak mě rychle zabalili a jeli jsme do nemocnice. Na příjmu na dětském oddělení mě prohlídla hodná paní doktorka, ale mě se nelíbila, ta nás poslala na rentgen a pak s výsledkem na chirurgii. Na rentgenu se mi také nelíbilo, hlavně proto, protože jsem musel ležet a nehýbat se. Naštěstí na RTG nic nebylo a tak jsme šli všichni už mnohem klidnější na chirurgii. Tam byl babičky známí pan doktor a ten se mi už líbil trochu víc. Dokonce jsem se na něj smál, i když mi svítil do očí. A ten nám řekl, že pokud začnu hned řvát tak je to většinou v pořádku. Hlavně, že jsem nezvracel. Pak jsme jeli domu a tam jsem si ještě do jedenácti hrál s hračkami. V noci na mě máma koukala každou hodinu jestli jsem v pořádku, ale už jsem spal až do rána. Můžu poděkovat svému andělíčku strážnému, že mě hlídal a vyvázl jsem s odřenou tváří, čelem a prokousnutým horním rtem.
Takže děkuji andělíčku.