| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Psychiatrie dospělých

Na Vaše otázky odpovídá MUDr. Milena Herčíková, soukromá psychoterapeutická klinika Praha 4 t.č. na mateřské dovolené.
?
13153

Psychiatrie a homeopatika 
( 1.11.2002 15:39:44 Vilma, 26 let )

 Vazena pani doktorko, rada bych se vas zeptala na Vas nazor na uzivani homeopatik v psychiatrii. Muj lekar je donekonecna vychvaluje a doporucuje, ale ja spise verim klasickym (alopatickym) lekum. Mym hlavnim problemem je 5 let trvajici nespavost, s tim souvisejici velka unava a deprese.Mozna je prvotni pricinou ta deprese, ale po nekolika letech ruznych terapii se ve vsech tech mych problemem prestavam orientovat. Jsem temer psychicky zavisla na hypnoticich a uklidnujicich lecich (Stilnox, Neurol). Samozrejme bych se vsech leku zbavila (hlavne proto, ze bych rada otehotnela), ale myslite si, ze by mi opravdu homeopatika pomohla a vylecila, i kdyz jim neverim? Mnohokrat dekuji za Vas nazor a odpoved. Vilma

Napište váš názor, vaše zkušenosti.

?
13109

Zůstat či odejít 
( 29.10.2002 22:56:00 Karla )

 Ahoj, Je mi 27 let.Mám čtyřměsíčního chlapečka.Nevím jak a čím začít. Mám přítele,s kterým jsem 5 let.Žijeme spolu asi 4 roky v podnájmu v dost hrozných podmínkách. Asi spíš začnu od začátku.Seznámili jsme se při ceste do Orlických hor.Začali jsme spolu chodit a já do něho byla zblblá.Ted bych spíš řekla,že jsem měla období,kdy jsem se chtěla usadit.Mít někoho s kým budeme všechno dělat spolu,chodit do kina,na procházka,držet se při tom za ruce,plánovat si společnou budoucnost apod.On mi od začátku ubližoval.Hodně pil a když jsme někde byli,vůbec si mě nevšímal.Ani nevěděl kde jsem.I přes to jsem s ním začala žít.Jeho pití pokračovalo dál.Když jsem koupila něco do domácnosti,ještě dlouho mi to předhazoval.Jsem dost šetrná a opravdu zbytečné věci nekupuji.Např.vařila jsem v hrncích po tetě.Ty hrnce nejen že byli hrozné,ale ještě k tomu malé.Koupila jsem sadu nových hrnců a měla jsem z toho radost.On mi řekl,že je nepotřebujeme.Podle něho jsme nepotřebovali nic,jenom peníze na chlast a na koncerty. Tak to bylo s více věcmi.Pak je tu další věc,kterou mu asi nikdy neodpustím.Před dvěma lety jsem se snařila získat hypoteční úvěr.Chtěla jsem koupit byt či nemovitost,protože jsem věděla,že časem budu chtít miminko a na mateřské dovolené budu ráda,že budu mít na Sunar.Bydlíme doted v podnájmu,v jedné suterénní místnosti,kde je asi 70% vlhkost(opravdu nepřeháním).Okno je do ulice,je zamřížované,chodějí nám před ním lidé,večer nemůže být otevřené a to ani v létě,protože se bojím co by nám sem mohl někdo hodit. Jednoduše je to dost depresivní.Když jsem chodila do práce ,tak mi to vadilo,ale přetrpěla jsem to hlavně proto,že jsem chodila později z práce a nebo jsem courala.Ale ted jsem doma hodně a opravdu mi to tu leze na nervy.Je tu špatné světlo,mám strach,že si malej zkazí zrak. Co se týče mého přítele,tak tomu to maximálně vyhovuje.Nic nemusí dělat.Nedávno jsem šla ven s miminkem.Když jsem odcházela,on zůstal doma.Loučili jsme se a on na malého,že prý máma s tebou pořád courá(snažím se tu byt co nejméně,trochu na vzduch) no a já na to,no když se táta nepostaral,no a on no to je levnější.To je podle mě něco neuvěřitelného.On tím myslel,že je levnější a jistě pohodlnější,chodit a malym ven než přemýšlet jak odtud.A to tu platíme nehorázné peníze za nájem a služby. Můj problém je hlavně v tom,že jsem se po porodu změnila.A nebo spíš už svého partnera nemám ráda.To že ho nemiluji vím déle.V těhotenství jsem ale ještě s ním chtěla být.Když jsem byla těhotná,několikrát jsem plakala mámě do telefonu,že on je zase v hospodě.Pak je tu další věc,kterou mi dost ublížil.Moc jsem ho chtěla u porodu.On mi řekl,že byl v jeho 16 letech u porodu telátka a když to viděl,tak se pozvracel.Dost jsme se kvůli tomu hádali.Mě by tak nevadilo,kdyby mi hezky řekl,že neví,že se bojí,že mu tam bude zle a tak ,ale ne že mě vlastně přirovná ke krávě.Já kdybych viděla narození telátka,byla bych v sedmém nebi a to ted i tenkrát. No ale tak jsem se zapřela a on když se blížil termín porodu najednou chtěl.A to jsme zase nechtěla já.Tak jsme tam byla sama a vzhledem k tomu,jak se tam ke mně chovali,je to můj nejhorší zážitek.A to jsme se porodu nebála a docela jsem se těšila. Další dost důležitá věc je,že na začátku našeho vztahu jsem si ho chtěla vzít.Měla jsem ho ráda a byla to hezká přectava.On mi řekl,že je to přežitek a že nechce.Mě to tak nějak zhnusil,že jsem si řekla,proč já bych si ho měla vlastně brát.No a když jsem byla těhotná,tak by nejednou docela chtěl.Kluk se totiž jmenuje příjmením po mě a to mu začalo vadit. Ted nevím co mám dělat.Vím,že ho nemám ráda.Ještě jsme se spolu nemilovali a to ani nehrozí.Prostě nemůžu a nemám vůbec chut. Je tu další věc a to když někomu řeknu,tak se zhrozí.Tak 2 roky nazpátky jsme se spolu nelíbali.Já jsem dlouho chtěla,k líbání jsem ho spíš musela nutit.Dělali jsme “líbací půlhodinky“.No a asi tak tu samou dobu jsme nikde nebyli spolu.Maximálně na nákupu nebo na procházce do parku.Žádně kino,žádná večeře či sklenička vína.Dlouho jsem se snažila a už nemůžu.Přispůsobila jsem se,začala jsem chodit se svími známými,s rodinou a vystačila jsem si.Ted mě to všechno trápí a nevi m jak dál.Asi o tom moc přemýšlím. Mám krásného chlapečka a myslim,že to je to nejkrásnější co mě v životě potkalo. Můj problém je ted v tom,že potřebuji a toužím po lásce.Přítele s kterým ted žiji asi už nedokážu mít ráda.Nějak se mi zhnusim.Nedokážu se mu podívat do očí,možná mám strach,že to na mě pozná. Nedávno kolem mě prošel nahý a já jsem se z toho málem osipala. Nechci být na něho zlá ,ale nemohu si pomoct. Nejhorší je,že nemám kam jít.K rodičům by to nešlo a nedělalo by to dobrotu. Někdy si připadám stará na lásku.Někdy mě napadne,že bych to měla nechat být,ale začínám se v tom všem dusit.Chtěla jsem navštívit psychologa,ale nevím kam a jestli to má cenu. Přítel se ted jakoby snaží.Ale myslím,že svou šanci propásl. Hlavně mi nepište,že mám myslet na kluka a že je to jeho táta.To si uvědomuji,ale stejně bych mu kluka nedala hlídat ani omylem.Měla bych strach,že mu ublíží.Né umyslně,ale on když něco dělá tak nepřemýšlí.Když jsem přišla z porodnice,poprosila jsem ho,aby mi dal vodu na převaření.Napotřetí jsem si naštěstí všimla,že dává vodu z kohoutku.Malej mě podvakrát hrozný průjem,ale naštěstí se nic nestalo.Jo a to jsme měli nakoupenou kojeneckou vodu.Není to jen toto,ale tohle bylo ohrožení života miminka. Prosím poradte mi! Karla

Napište váš názor, vaše zkušenosti.

?
13082

Jak postupovat, když se nemohu rozhodnout 
( 29.10.2002 9:19:06 Mariana )

 Paní doktorko, děkuji za rychlou odpověď. Samozřejmě vše konzultujeme s mužem. On by raději stavěl (racionální typ, všude jezdí autem, takže je mu jedno, kde bydlí). Za to není domácí kutil, nakže nebude "na domě" ani na zahradě dělat NIC. Maximálně sekat zahradu. Nechce mě však nutit a je ochoten (asi se skřípěním zubů) setrvat v dosavadním bydlení ve vile. Vše však rozhodl architekt, který nám potvrdil, že rekonstrukce stávajícího bytu by byla tak složitá a nákladná, že bychom neměli váhat a jít do nového. Takže to necháme osudu, a snad jenom výhra ve Sportce nám dá možnost zajistit si časem i druhé bydlení podle rodinných tradic ve vile. Zatím na to prostě nemáme. Děkuji. Snad toto rozhodnutí pomůže i někomu jinému.

Napište váš názor, vaše zkušenosti.

?
13050

Ovdovění 
( 25.10.2002 23:26:29 Lenka Jel,2 děti )

 Vážená paní doktorko, ani nevím, zda píši do správné rubriky. Před 3/4 rokem jsem náhle ovdověla, a nyní bojuji s neběžným problémy, které nastaly. Vše by se dalo zvládnout, jen nevím jak na děti, museli jsem změnit bydliště, holka /8 let/ školu,kamarády, já nastoupila do práce po mateřské /4let kluk/...a pro děti je to asi velký šok a samozřejmě na mne velice lpí.Problém je i v tom, že si nemohu dovolit zůstat bez práce, protože jsem byli velice zadluženi a mne nezbývá než ty dluhy nyní nějak splácet. Holka mi nyní odmítá zůstávat rána 1/2 hodinu sama a odpoledne 1,5 hodiny.V noci nesmím usnout dříve než ona, protože prý se strašně bojí, protože ji nechávám pořád samotnou.Vím, že je to na její dušičku moc, ale já se už musím držet z posledních sil,abych její hysterické výlevy vydržela...někdy se bojím, že ji opravdu snad "jednu střihnu", protože už sama padám..nevím,kudy vede z toho cesta ven..asi čas... Vaše zkušenosti:
Re: ovdovění (Eva)

Napište váš názor, vaše zkušenosti.

?
13029

S mým mužem si vůbec nerozumíme 
( 24.10.2002 13:24:21 Petra )

 Dobrý den. Zajímalo by mne, co mohu udělat se sebou, abych lépe snážela danou situaci. Je mi 37 let, mému partnerovi 45. Máme spolu 14 měsíční dceru. Chtěla bych ještě jedno dítě, aby nebyla jedináček. Muž s tím souhlasí. S mým můžem si však skoro vůbec nerozumíme, jsme každý jiný. Znéme se od mých 10ti let, pak jsme se různě potkávali, prvně spolu chodili už c mých 22 letech, a pak se k sobě opakovaně vraceli. Nikdy jsme se tehdy nepohádali, ale důvodem byla jeho práce a dlouhodobé pobyty v zahraničí. Nyní spolu žijeme 4. rokem, jeho cestování už skončilo. On: je sangvinik, materialně a technokraticky založený (počítače, technika, akční filmy, sci-fi), silně extrovertní, typ humoru ve stylu "Neváhej a toč", jeho přínos pro rodinu: pomoc s dítětem, domácností, materiální zabezpečení apod. Ale kytku mi nepřinese, na skleničku mě nepozve, do divadla a na procházku jde "teda se mnou", pokud mu něco vadí, neřekne to hned, ale "dusí" to v sobě a já jen cítím, že se něco děje. V komunikaci je věcný, strohý, citově odměřený, se spíše hrubým až krutým tonem. Je velice inteligentní, ale moc o své zdraví a vizáž nedbá, spíše se sebeobětuje. Byl vychován v duchu "povinnosti především". Neumí odpočívat, relaxovat, lenošit, "flákat se", ale přesto s ním pociťuji nudu. JÁ: spíše melancholik, duchovně a humanitně zaměřená, (knihy, psychologie, divadlo, muzika, cestopisy, ...), jsem spíše inrovert a konzervativní romantik s důrazem na tradiční hodnoty (Guth-Jarkovský apod.), typ humoru ve stylu Šlitra a Suchého, Wericha, Šimka a Grossmana, můj přínos pro rodinu: samozřejmě domácí práce a péče o dítě, ale navíc rodinná alba, foro, důraz na oslavy, dárky, kontakty s příbuznými, tradice, zvelebování bytu apod. Ve vztahu mi strašně chybí souznění, pochopení, ocenění, romantika, cit, něžnosti, prostě láska. Co vy na to? Děkuji.

Napište váš názor, vaše zkušenosti.

?
13025

Jak postupovat, když se nemohu rozhodnout 
( 23.10.2002 21:39:50 Mariana )

 Dobrý den, nemohu se rozhodnout, kde bydlet. Asi mi mnozí mohou závidět, že?:-))) Varianta A - dosavadní Samostatný byt ve vile matky a strejdy (jsem z 50% potencionální dědička), ve městě, v dosahu vše důležité, vila má svou rodinnou tradici a je známá v souvislosti s našimi předky. Ale je zde hluk (auta, rozjívený pes rodičů), byt vyžaduje rekonstrukci skoro za 1,5 mil., během níž bychom se museli někam odstěhovat, na zahradě není soukromí (rušná křižovatka), byt má nevýhodnou dispozici (pro život s dvěma dětma a s pracovnou) a nedostatek soukromí pro členy rodiny. MOžnost konfliktů s rodiči (spolumajitelé) a celkově chátrající stav domu, do kterého bude nutno investovat. Zatím není náš, majitelé peníze nemají a část domu odkoupit se nepodařilo. Varianta B - stavět vlastní dům. Pozemek už máme, projekt jsme si udělali de facto sami, nyní čekáme na stavební povolení. Bude to bydlení na vesnici, asi 5-10 minut autem či vlakem, autobusem do města. Vše nové, prostorné, snad i vyhovující, vlastní zahrada. Bydlení u frekventované trati, na kraji vesnice (skoro samota), strach z případných přepadení, závislost na dojíždění (nejsem schopná začít řídit auto - strach), dojíždění dětí, zadluženost, izolovanost, časové stráty, náročný úklid domu a údržba domu či zahrady. Tak jsem snad vyčerpala všechna pro a proti. Máme poslední týdny se definitivně rozhodnout, než podepíšeme smlouvy se stavební firmou. Vlastně je to konflikt s citovým vztahem k rodinné vile (se zahradou) s tradicí a bydlení ve městě odkud se dostanu kamkoli a rozumovou analýzou výhody bydlení ve vlastním velkém novém domě se zahradou se soukromím, byť za cenu dojíždění a závislosti na autě. Tak co s tím? Děkuji.

Napište váš názor, vaše zkušenosti.

?
12956

Podoba terapie 
( 20.10.2002 18:23:10 Eva )

 Vazena pani doktorko, rada bych se Vas zeptala, v cem spociva a jak vypada psychoterapie podle Rogerse. Mnohokrat dekuji za odpoved.

Napište váš názor, vaše zkušenosti.

?
12820

Usínání bez maminky 
( 12.10.2002 11:31:55 Eva, syn 16 měsíců )

 Vážená paní doktorko, nevím jestli můj dotaz patří právě sem,ale s psychikou souvisí. Za zkoušku nic nedám. Takže mám 16 měsíčního syna, kterého kojím. Je zvyklý na uspávání při kojení a tedy pouze na mě.(Musím ale předeslat,že přes den snese odloučení i na několik hodin.) Když ho zkusil jít uspat manžel, syn doslova řval jak na lesy a vůbec se nedal utišit. Rádi bychom ho s manželem naučili usínat beze mě. Problém je v tom, že nevím jestli to není moc brzo. Mám také obavy jestli by to nenesl jako zklamání. To odvykání si představuji tak, že bych ho nakojila a odešla, manžel by zůstal s ním a v případě "nouze" opět nastoupila.Ne,že by mi dosavadní praxe vadila,ale jde spíš o to,že se může cokoli stát a pak by to mohl být pro syna šok,kdybych nebyla vůbec v dosahu.Nechci to podcenit,ale ani přecenit. Co si o tom myslíte? Děkuji za odpověď. Vaše zkušenosti:
Re: usínání bez maminky (Jana Rašková, dcera 3,5 roku)

Napište váš názor, vaše zkušenosti.

?
12765

Deprese 
( 8.10.2002 19:18:47 Radka 32 let,dva synové 8let a 3 měsíce )

 Dobrý den,paní doktorko mám na Vás několik dotazů.V těhotenství se u mne projevil určitý druh úzkosti na nakažení virem HIV stalo se to po návštěvě manikúry.Už jsem se Vám zmiňovala , když jsem byla těhotná.Miminko se mi narodilo zaplať panBůh vpořádku a vše probíhá tak jak má,ale já neustále hledám hlavně při návštěvách lékařů zda jsou dodrženy všechny hygienické postupy a jestli tím nemůže dojít k přenosu.Na internetu jsem si přečetla spousty informací o samotném viru i jeho přenosu a vím, že pravděpodobnost nákazy je úplně zanedbatelná,ale přesto mě to napadá.Jak u mých dětí,tak u mne i u manžela.Například když jsme byli se starším synem na odběru a laborantka se ho dotkla rukavicí na ,které byla zaschlá krev tak mi trvalo minimálně týden než jsme se z toho trochu dostala.Nebo jsme byli u zubařky a ta vyměňovala starý vrták tou samou rukavicí,kterou pak nandavala nový,kterým vrtala synovi zub tak se zabývám myšlenkou jestli tam nebyla třeba zaschlá krev a ta se nedostala na rukavici i když zubařka mne ujistila,že pokaždé ještě i staré vrtáky dezinfikují tak stejně mé myšlenky se tím zabývají.Chodím na psychologii už od těhotenství tedy asi teď třetí měsíc,protože po porodu jsem těch pár týdnů vynechala.Byla jsem i na psychiatrii,ale jelikož ještě kojím tak si nemůžu žádné prášky vzít.Tam mám začít chodit,až přestanu kojit.Menšímu synovi jsou tři měsíce.Stavy úzkosti mne hrozně trápí a mne samotné to hrozně vadí a přeji si abych mohla žít jen s takovými běžnými starostmi a radovat se z maličkostí a žít na těch 100% a ne jen na 50 a zbytek se trápit.Své děti i manžela mám hrozně ráda a asi se o ně příliš bojím nebo to neumím vysvětlit.Myslíte,že to mám vydržet ještě nějakou dobu než přestanu kojit?Zase je mi líto,abych toho malého připravila o mateřské mléko a pak bych si zase vyčítala,že jsem nedokázala být dost silná.Chtěla bych slyšet váš názor.Doufám,že to není příliš zmatené.Děkuji Radka

Napište váš názor, vaše zkušenosti.

?
12696

Smysl terapie 
( 3.10.2002 20:58:58 Jitka )

 Vážená paní doktorko, trpím úzkostnou neurózou a depresemi. Chodím ke dvěma psychiatrům - k jednomu pro léky, ke druhému na terapii. Tam chodím již rok, ale mám pocit, že to vůbec nepomáhá. Mám pocit, že abych byla schopna s panem doktorem komunikovat, musela bych sama psychiatrii vystudovat. Když tam prijdu, nemám v podstatě, co říct. On tvrdí, že je to v pořádku, že svých 50 minut si mohu vyplnit,jak chci. Ale přece tam nebudu jen tak sedět a koukat. Stále se mě ptá, jak se cítím, jestli mám nějaké tělesné pocity, ale já jsem schopna mu jen odpovědět, že je mi blbě a jiné zvláštní pocity nemám. Potřebovala bych spíše, aby si se mnou povídal formou rozhovoru. Existuje taková metoda? To, že ze mně "páčí" niterné dojmy, je pro mě hotové utrpení. Já snad žádné nemám. Mnohokrát děkuji za odpověď. Jitka Vaše zkušenosti:
Re: Smysl terapie (Tereza, 24 let)

Napište váš názor, vaše zkušenosti.

Tato poradna již není aktivní - nelze vkládat nové dotazy.

Poslední komentované ze všech poraden


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.