| Ivuljenka | 
 |
(19.12.2009 20:22:44)
Ptám se proto,že mě složil příběh Pavlínky s dědou. Když jsem ji viděla v televizi, úplně jsem se do ní zamilovala. Taková krásná holčička a bůhví jak skončí!
Už dřív jsem říkala,že bych byla schopná adoptovat dítě. Popravdě mám dceru (3 roky) a další miminko mě neláká,alespoň zatím. S dcerou to bylo velice náročné když byla miminko - neustále plakala - prdíky, zoubky, sotva se postavila na nohy už běhala, ani to vožení v kočárku jsem si neužila  Prostě miminko mě neláká,ale takové dvou,tříleté dítě ano.
S manželem jsme o tom mluvili už dřív,ale můj muž adopci nechce, má strach,že by druhé dítě neměl stejně rád jako své vlastní.
Jak to máte vy? Byly byste schopné adoptovat dítě? A měly byste ho rády stejně jako to svoje?
Já si troufám tvrdit,že ano. Popravdě kdybychom neměli na krku hypotéku a manželovi zdravotní problémy asi bych na manželovi dost pracovala aby adopci zvážil ...
|
| boží žena | 
|
(19.12.2009 20:30:54)
myslím, že bych toho schopná byla
ostatní je čistě teoretické, ale myslím, že bych dokázala milovat jako vlastní
každopádně zrovna nám by dítě nikdo určitě nesvěřil, troufám si tvrdit
hříchy mládí jsou hříchy mládí
|
| Grainne | 
|
(19.12.2009 20:53:16)
Do adopce nikdy, protože každý má právo na minulost, i to dítě.
Do pěstounské péče naopak bez problémů, bohužel naše sociální pracovnice by se patrně zhrotily nad našimi bytovými poměry a na bojůvky s tímto typem lidí nemám.
Přiznám se, že mě trochu vyděsila ta touha adoptovat dítě, které k někomu patří - byť ani dědeček, ani otec nejsou zrovna zářnými příklady charakteru. Tak to je přesně to, proč bych to já nikdy neudělala, nikdy bych si nemohla být jistá, že se rodiče dítěte nevzdali třeba pod tlakem nějakých zlých okolností, naopak péče o dítě, které je ve styku se svou biologickou rodinou a je předpoklad, že se k ní vrátí, by mi problém nedělal.
V jiných zemích taková praxe není neobvyklá.
|
| Teraza Horáková |
|
(19.12.2009 21:08:52)
Grainne, cítím to podobně, navíc manžel už je mimo tabulky věkem, co jsem pochopila, ta hostitelka zatím vyhrává, připadá mi to jako nejlepší cesta, než vůbec zjistíme, jak a co se změní.
Nechceme prcka, někoho ke klukům, možná raději holčičku, uvidíme.
|
|
| Ivuljenka |
|
(19.12.2009 21:08:58)
tak u téhle holčičky se uvidí co a jak, dědeček je vážně nemocný a otec je ve vězení ... Holčička může skončit v dětském domově - tedy určitě by ji bylo líp v úplné rodině
|
| Teraza Horáková |
|
(19.12.2009 21:10:50)
dnes jsem právě zaslechla, že ještě by měl dědeček jít do vězení ...
|
| Ivuljenka |
|
(19.12.2009 21:33:42)
jo jo
|
|
|
|
|
|
| Teraza Horáková |
|
(19.12.2009 20:31:04)
adoptovat nevím, čekáme na bydlení abychom mohli realizovat alespoň hostitelku (s manželem jsme domluvení). Pak se uvidí.
Jestli ráda, no asi se to předpokládá, jinak bychom to nedělali, takže samozřejmě CHCI mít to dítě - vlastně už "Vejrostka" nebo "Vejrostku" ráda - nakonec máme rádi mnoho lidí - snad si s dítětem "sedneme", aby to vůbec bylo možné.
|
| cervicek3888+3holky | 
|
(19.12.2009 20:35:48)
My sme se o tom s manželem bavili a kldině bysme prcka adoptovali, ale už tak máme jednu tříletou princeznu a teď čekám dvojky, takže z adopce nebude nic. Bavili sme se o tom když sem nemohla otěhotnět 
|
|
| Májja | 
|
(19.12.2009 20:35:57)
Mylím,že ano a s tou láskou-asi se to nedá říct najisto ale troufám si tvrdit,že ano!
|
|
|
| Insula | 
|
(19.12.2009 20:38:09)
Asi bych dítě neadoptovala. Vlastně ani nevím, proč. Ale do pěstounství bych šla.
|
|
| katyn | 
|
(19.12.2009 20:42:32)
Adoptovala, dokonce jsme o tom i doma mluvili, že bychom se v životě takovéto věci nebránili. Ale mě by se líbilo dítě "ne bílé" a nevím, jestli v Čechách lze adoptovat dítě z jiného kontinentu. Líbí se mi černoušci. Jen si říkám, že já bych ho určitě milovala, ale bohužel je na světě plno zlých lidí s přesudky a že by v tomto státě takovéhle dítě mohlo mít problémy s barvou pleti.
|
| boží žena |
|
(19.12.2009 20:43:28)
ne bílejch dětí je celkem dost
|
|
| Velšice | 
|
(19.12.2009 20:47:11)
Monul, ale adopotvat dítě z jiného kontinentu, protože se ti líbí černoušci?? Děti se neadoptují proto, že se ti líbí..
|
| Baba Jaga | 
|
(19.12.2009 20:49:28)
Myslim ze jde spis o to, ze treba sirotci z Afriky nebo z Asie ziji v nepomerne horsich podminkach nez deti v ceskych domovech. Pokud bych vylozene chtela nejakemu diteti pomoci, taky bych se mozna snazila dostat nejake dite z bidy.
|
| Teraza Horáková |
|
(19.12.2009 21:10:21)
Markéto, tam to jde i nepřímo - projekty adopce Afrika existují, fungují, můžeš dítěti přispět na vzdělání.
|
|
|
|
| Lassie66 | 
|
(19.12.2009 20:50:37)
Nechápu...neříkám, že to není možné, ale nedokážu si představit, že se rozhodneš milovat pouze dítě vyhovující takovým požadavkům. Děti si srdce většinou získají něčím jiným, než barvou pleti.
|
| Lassie66 |
|
(19.12.2009 20:51:41)
srdce a lásku druhých...mi to nějak vypadlo.
|
|
|
| hrúda |
|
(19.12.2009 20:58:26)
Monuleno nezlob se, ale tvůj příspěvek vyzněl ve smyslu: Chci aby všichni viděli, jaká jsem samaritánka, vytáhla jsem chudáčka černouška z té ošklivé Afriky. Napadlo tě, že to dítě by mělo problém se sebou i v začlenění do vaší rodiny? Ne jako mimino, batole ale později... Každopádně si připrav desetitisíce, minimálně. Mezinárodní adopce má svá pravidla a nemysli si, že ti dají dítě jen tak. 
|
| katyn |
|
(19.12.2009 21:16:43)
Já to nemyslela nějak sobecky. Právě proto, že by takového dítě v této společnosti mělo v budoucnu asi problémy. Ale nemyslím, že je něco tak hrozně špatného chcít dítě jiné, než bílé pleti.
|
| hrúda |
|
(19.12.2009 21:20:00)
Jsou i evropské státy, kde to mají děti bez rodičů velmi těžké, zaměřila bych se případně spíš na ty. A jak tu psala tuším Tereza33, dítě z Afriky si adoptovat na dálku a umožnit mu chodit do školy a tím mu prosvětlit budoucnost.
|
| katyn |
|
(19.12.2009 21:22:08)
Já vím, že tahle možnost existuje, ale já mluvím o adopci v pravém slova smyslu, že bych se o takové dítě chtěla starat já osobně. Vychovat ho a dát mu zázemí.
|
| Velšice |
|
(19.12.2009 21:27:58)
Ale ono těm dětem i víc pomůže jim finančně pomoci ke studiu, než je brát na jiný kontinent k jiné kultuře. Oni často někoho z rodiny mají. Jen rodina nemá na to se o ně postarat. Jinak i u nás je dost dětí tmavší pleti. Od romských, přes mongolské, vietnamské apod.
|
|
| hrúda |
|
(19.12.2009 21:29:24)
Mám dojem, že s africkými státy nemáme potřebné smlouvy, tudíž je to složitější. Navíc upřednostňují náhradní rodiny které chtějí dítě starší osmi let nebo rodiny, které jsou ochotné přijmout více sourozenců. Víš jak to vypadá třeba v ukrajinských sirotčincích? A ty děti nepotřebují méně péče jen proto, že jsou bílé.
|
|
|
|
| Kohnova | •
|
(19.12.2009 23:01:51)
Neni to spatne, ale je to nezrale. Melo by to spis byt "prijmu i dite jine pleti, kdyz me bude potrebovat".
Tak, jak to pises, je to jako kdybys planovala poridit si psa a radsi by se ti libil jezevcik, nez retriever, ktereho ma kazdy, pricemz to je prozite zhruba tak, ze udelam neco pro mene oblibeneho jezevcika.
|
|
| maschul | 
|
(20.12.2009 9:12:42)
to, že oni žijí tam a my tady má svůj smysl...nemyslím tím nic takového, že sem nepatří...ale ten kořen, domov, "volání krve" ...Afrika...my - Evropa...
Vytrhnout dítě odtud mi neprijde nejlepší, připsět mu na školu a pak možná na studia v Evropě...ano, možná nejde cestu sem k nám sám...velká většina dětí "nabízených" v adopci v zahraničí rodiče mají, jen potřebují finančně pomoct.
a dítě jiné barvy pleti, než bílé,...jsou jich plné DD
|
|
|
|
| 10.5Libik12 | 
|
(19.12.2009 23:25:49)
Ó, to zní jako byste si vybírali ideální psí rasu coby módní doplněk.
Dokázala bych pomoci cizímu dítěti, kdyby se mi to přihodilo, nebylo by ale moje, takže bych se kvůli někmu netrápila pro jeho neúspěchy a neměla bych na něj žádné mimořádné ambice.
Neměla bych ho ráda jako své vlastní, ale možná proto bych k němu byla paradoxně laskavější a důslednější.
|
| Kohnova | •
|
(20.12.2009 11:26:19)
Libik: :). Cetlas me? Zase jednou shoda :).
|
|
|
| Libi,Jasminka,Mia | 
|
(20.12.2009 13:39:03)
Monuleno,v tomhle mate pravdu.ja nemam sice cernousky,ale mulatky a prijde mi,ze kolikrat na me lide hledi jak na "mimozemstana"..nekdy mi to prijde jako zly sen,jak se lide "umi" chovat:( holt,Cesi nejsou na tohle "zvykli".Snad se to casem zlepsi,protoze se to nekdy fakt neda IGNOROVAT
|
|
|
| KatVafi | 
|
(19.12.2009 20:44:31)
Tak já v poslední době - asi dvou let - spíš přemýšlím o pěstounské péči, ale zatím jsem to neměla odvahu doma navrhnout. Pořád si to přemýlám v hlavě, jestli bysme to zvládli apod......a pořád nevím nevim.
|
|
| Kohnova | •
|
(19.12.2009 20:45:04)
Asi bych to dokazala, kdybych vedela, ze "musim" (ze me konkretne nejake opustene dite potrebuje).
Aktivne bych asi adopci vyhledavala jen v pripade, ze bych vlastni deti mit nemohla, dala bych ji prednost pred IVF a dalsimi hokuspokusy.
Myslim, ze adoptovane dite bys mela rada jako vlastni, ale adoptivni rodicovstvi neni zadna legrace a romanticke predstavy typu "laska vse zahoji" vetsinou dostanou krute na frak. Staci promluvit si s otevrenymi adoptivnimi rodici deti, kterym je vic nez deset let. Je to vetsinou bolestne. Tim nechci rict, ze neni dobre byt adoptivnim rodicem, jen ze to je vetsi vyzva, zkouska, nez si lidi vseobecne jsou schopni predstavit.
|
| Ivuljenka |
|
(19.12.2009 20:49:19)
právě proto bych byla ochotná adoptovat pouze mladší dítě, určitě ne puberťáka, toho bych nezvládla.
Tak do těch 4 let bych se dítěte ujala velice ráda.
Já nevím proč mi Pavlínka tak učarovala, tak ráda bych jí třeba četla pohádku ... pohladila ji.
|
| malostranska | 
|
(19.12.2009 20:56:33)
Tak v tom neco podnikni...za optani clovek nic neda.
|
| Ivuljenka |
|
(19.12.2009 21:07:23)
no nevím, podle všeho se holčička bojí žen (macecha ji bila) a pak také je to přes celou republiku ...
druhá věc je souhlas manžela
|
| malostranska |
|
(20.12.2009 0:10:25)
chudinka mala.... ale se zenami bude asi stejne muset prichazet postupem casu do styku...kazdopadne to tema nadhod a uvidis, zda ten cil je jen Tvuj, nebo Vas obou. Drzim moc pesti!!
|
|
|
|
|
| JiBi* | 
|
(20.12.2009 9:17:09)
Kohnová, přesně tak, adopce tváří v tvář realitě není povětšinou žádná romantika, jak to vypadá kolikrát v TV.
Chtít už tříleté dítě, aby bylo odchováno z toho "nejhoršího", jako noční nespaní a nejzákladnější péče o dítě - krmení, přebalování aapod., to může být potom velké překvapení. Některé naše děti, třebaže přišly k nám do rodiny do 1,5 roku jejich věku, už měly tak zničenou psychiku, že jejich vývoj se ubíral a ubírá směrem, který by si zakladatelka určitě nepředstavovala, třebaže zvláště synovi se do doby než přišel k nám, "nic špatného" nedělo, protože byl "jen" v KÚ, kde měl péči. A čím je dítě starší, tím toho má za sebou víc.
Prostě pokud by si někdo představoval, že přijaté dítě, ať už do PP nebo do adopce, je to stejné, jako kdyby se mu narodilo to jeho už hned tříleté, je velký omyl - takové dítě, když přijde do rodiny, to je jakoby přišel minimálně cizinec, ale taky třeba vyloženě mimozemšťan - moc dobře vím, o čem mluvím.
|
| Ivuljenka |
|
(20.12.2009 10:24:06)
To si nemyslím, nemám tuhle naivní romantickou vizi. Je jasné,že to dítě má pochrooumanou psychiku a není stejné jako dítě,které žije od narození "normálním" životem ...
Mám nějaké psychologické vzdělání,alespoň částečné,takže moc dobře vím, že to není lehké
|
|
|
|
| Lassie66 |
|
(19.12.2009 20:45:41)
Umím si představit, že miluji dítě,které jsem neporodila.
|
|
| Baba Jaga |
|
(19.12.2009 20:46:33)
Adoptovat bych urcite schopna byla, ale ja bych zase radsi miminko. Mam ted trileteho a rok a pulleteho a obcas mi dost prerustaji pres hlavu, vsechno nici, rvou se, nenechaji me ani si v klidu vypit kafe. Kdyz byli miminka, tak to byla pohoda a z toho vztahu, co jsem si k nim tehdy vytvorila, tezim i ted kdyz me totalne vytaceji  Nepotrebuju dite porodit, abych ho mela rada, ale kdybych si neuzila ty prvni mesice, kdy usina na rameni, prvni usmevy, atd.. tak by mi to chybelo.
|
|
| Encarna | 
|
(19.12.2009 20:51:18)
Byla jsem přesvědčená,že jo,než se mi narodil syn.Od tý doby jsem svůj názor přehodnotila a asi bych do toho nešla. Syn byl úděsný mimino,nespal,řval,řval a řval.Byla jsem úplně vyšťavená.Najednou jsem si uvědomila,že bych u cizího děťátka měla obavu proč se projevuje tímhle způsobem,hlavně bych měla obavu jestli to celý zvládnu,jestli jsem dost silná.
Před tím než jsem se stala mámou jsem adopce viděla jen v tý romantický rovině.
|
|
| malostranska |
|
(19.12.2009 20:55:24)
Ja asi jo, mam to v hlave uz leta, uvidime, treti bych rada!!Je tolik deti bez rodicu....
|
|
| Markéta, kluci 7 a 1 | •
|
(19.12.2009 21:23:41)
Myslím, že péče o dvou - tříleté dítě, které vyrůstalo bez rodiny (nebo v tak špatné rodině, že je lepší adopce) bude o hodně náročnější než o miminko, které bolí zuby a bříško.
Já bych asi schopná byla, můj manžel nikoli, takže máme vyřešeno.
|
|
| Tatramelka+3 | 
|
(19.12.2009 21:24:21)
Ano, také o tom hodně uvažujeme a páč jsme si vysnili velkou rodinu a součastné těhotenství se mi zatím moc neslučuje s péči o mé starší dítě, rádi bychom nabídli domov nějakému většímu dět´átku, ale asi tak nejdřív za 2-3 roky až nám odroste miminko. Občas se účastníme sežení adoptivních rodiču a pěstounu a taky se snažíme sem tam vypomoci v jednom dětském domově a myslím a cítím, že bycho mohla milovat a sdílet radosti i mnohé starosti i s nebiologickým dětátkem a muj manžel se tomu těší. Tak doufám, že jednou přejdeme i od slov k akci.
|
| Ivuljenka |
|
(19.12.2009 21:28:39)
|
|
| Jana + 4 | 
|
(20.12.2009 8:05:52)
Tatramelko, jsem krátce po přípravce, takže nadupaná , tak se omlouvám za nevyžádané rady. Obvykle se doporučuje, aby přijaté dítě bylo v rodině nejmladší, nebo alespoň věkově co nejblíž tomu nejmladšímu dítěti v rodině. Je dobré, když přijde do rodiny přirozeně a nerozhodí sourozenecké pořadí, postavení. Rozhodně není dobré, aby bylo třeba nejstarší.
|
|
|
| kopka75 |
|
(19.12.2009 21:32:09)
nečetla jsem všechny příspěvky ale tahle holčička by šla do Pěsttounské péče nejspíš aby se mohla stýkat s dědečkem
|
| Ivuljenka |
|
(19.12.2009 21:37:04)
to asi ano
je možné že se postará o holčičku i otec až se vrátí z vězení
případ Pavlínky beru spíš v teoretické formě, i když ta holčička mi skutečně učarovala
|
| 25.12Ali.......14 | 
|
(19.12.2009 22:02:08)
Také mě příběh Pavlínky dojal - to není nikdo v rodině kdo by se jich ujal? Nějací vzdálení příbuzní snad musí existovat - zrovna jsme si s manželem říkali, že bychom se ujali jakéhokoliv dítěte v rozsáhlé rodině kdyby se něco stalo.
Adopotovat cizí dítě bych asi neměla odvahu - mám své 2 děti a kolikrát jich mám až nad hlavu...... takže další jen v případě nutnosti z rodiny...
|
|
|
|
| Pole levandulové | 
|
(19.12.2009 21:50:08)
Na obe otazky odpovidam NE. Nebyla bych toho schopna a svoje bych mela urcite radsi. Proto ale taky o adopci ani neuvazuji, radeji pomuzu jinak.
Beru to tak, ze vychovne problemy prijdou i s vlastnimi detmi, kde si ale muzu rict, ze si nemuzu stezovat, kdyz jsou v nich moje geny. U tech adoptovanych toto odpada a tak bych asi mela tendenci si pak vycitat, jestli jsem mela zapotrebi to ci ono. Lidi, co si adoptuji deti kvuli tomu, aby tem detem zprijemnily zivot, si moc vazim.
|
|
| Inka | •
|
(19.12.2009 22:32:47)
Přiznám se že ne, o adopci cizího dítěte jsem nikdy neuvažovala. Ale určitě bych se postarala o děti svých kamarádek, kdyby se u nich v rodině stala nějaká tragédie. To jsem si jistá a věřím, že by to ony taky udělaly, kdyby se něco stalo se mnou a s manželem.
|
|
| Balbína | 
|
(19.12.2009 23:05:54)
než jsem měla děti, dokázala jsem si to představit. Muž ne. Teď, když mám vlastní děti, nejsem si jistá, zda bych měla adoptované tak ráda jako vlastní. Nebo jinak - zda bych dokázala tak přijmout i jejich horší vlastnosti.
|
| Teraza Horáková |
|
(19.12.2009 23:07:56)
mám pocit, že bych si ty jejich horší vlastnosti uměla vysvětlit líp než u vlastních 
mrchy geny.
|
| Balbína |
|
(19.12.2009 23:24:31)
no to jo, hlavně bych na ty geny všechno sváděla. Ale nevím, zda bych pro ně měla pochopení. nevím.
každopádně obdivuju toho, kdo adoptuje, dokáže to.
|
| Teraza Horáková |
|
(19.12.2009 23:32:37)
no právě, proto by to pochopení bylo snadnější - určitě byl někdo z rodiny takovej, makovej.
Jinak s tím rád / nerad.. to nejspíš můžeme posuzovat vážně až ve chvíli, kdy to je, ale pokud bych měla pocit, že nemůžu mít cizí dítě ráda jako vlastní, asi bych to ani nezkoušela.
Obavy samozřejmě mám, jestli si budeme vyhovovat alespoň tak, abychom se nějak dohodli, ale od toho je to martyrium, co probíhá předtím. Nejdu do krámu, nevybírám z regálu. Ani já, ani děti.
|
| Balbína |
|
(19.12.2009 23:45:16)
ne, my o tom neuvažujeme. A proto to asi vidím jednoduše, protože to nemusím řešit. Svýho času jsem uvažovala, že bych neměla vlastní děti, ale manžel by jen tak do adopce nešel.
švagr žije v Německu a říkal, že je tam docela rozšířené pěstounství. Třeba se rodina dostane do problémů děti jdou na čas do pěstounské péče a pak se třeba vráti do původní rodiny. Nevím detaily, jak to funguje v praxi. Důležité je asi myslet na ty děti, co je pro ně dobré.
|
| Martina | •
|
(20.12.2009 7:06:48)
Nejen , že bych byla schopna adoptovat dítě , ale už jsme to i udělali ,naší princezně je pět let a čekáme na další je nám jedno jestli to bude bratříček nebo sestřička důležité je , aby mělo rodinu .
|
| kopka75 |
|
(20.12.2009 9:37:48)
Marti přeji rychlé čekání
máme holku 5,5 a kluka 11 měs. v adopci
|
| Martina | •
|
(20.12.2009 14:37:11)
Děkuji za povzbuzení my taky holčička 5a půl , no a na druhé čekáme už 2,5 roku tak snad to bude brzy.
|
| Edvi+1+1 | 
|
(20.12.2009 14:39:19)
Já teda do toho vůbec nevidím, ale co je hlavní příčina toho, že se tak strašně dlouho čeká na adopce. Jsou nějak špatně nastavené zákony?
|
| Jana + 4 |
|
(20.12.2009 16:22:34)
Edvin, zřejmě hlavní problém je ten, že v domovech nejsou děti, na jaké většina žadatelů čeká - teď nechci zlehčovat, ale nejsou "malé bílé zdravé", jakmile se podobné dítě objeví, je rychle do adopce předáno, protože žadatelů na něj je mnoho. A proto žadatelé, kteří touží po takovém dítěti, čekají tak dlouho. Pokud si někdo troufne přijmout dítě starší, s handicapem, či romské, "čekací" doba se zkrátí.
|
|
|
| kopka75 |
|
(20.12.2009 16:08:57)
Marti jestli cheš koukni sem rádi tě povzbudíme a pomůžeme čekat
http://adopce.webnode.cz/
|
|
|
|
| Ivuljenka |
|
(20.12.2009 10:25:45)
|
|
|
|
| maceška | 
|
(20.12.2009 18:13:50)
Moje osobní zkušenost s pěstounskou péčí u dnes již dospělých a téměř dospělých dětí je ta, že:
- každé naše dítě mám ráda jako jeho samého. Ze začátku vůbec nebylo snadné najít cestu k přijatým dětem, protože všechny jsme přijímali už starší, a všechny měly nějaké chování, zvyky a návyky. I pro ně to jistě bylo mnohem těžší než kdyby v náhradní rodině prostě vyrostly. Dnes ale jsou tak dokonale srostlí s ostatními, že si snad ani neuvědomuju, že tu kdysi nebyli.
- každé z nich má nějakou pro mě těžko zkousnutelnou vlastnost (Helča je sobecká, Lukáš nespolehlivý, Zuzka má velkorysý vztah k osobní hygieně, Míša je vznětlivá), ale přesto každý z nich má ryzí jádro, na kterém lze stavět a které z nich dělá prima lidi, osobnosti v pravém slova smyslu. Ani my nejsme dokonalí (naštěstí), a soužití tolika nedokonalých jedinců pod jednou střechou je báječná škola tolerance 
- každé dítě potřebuje rodinu, bez ohledu na barvu kůže, věk a zdravotní stav. Tedy nemyslím teď všechny děti, protože všechny neznám, ale chci říct, že i mezi dětmi romskými, staršími nebo nemocnými jsou děti, které po rodině nesmírně touží a jsou v těžké nevýhodě pro svoji málo atraktivní tělesnou schránku. Jakoby to tělo bylo víc než osobnost :-( Nejsložitější z našich dětí je právě to, které se nejvíce blíží ideálu žadatelů - relativně malé, bílé, zdravé, inteligentní. Ty ostatní, romské, nemocné, opožděné a nestandartní, jsou výchovně mnohem méně nároční. Samozřejmě to nelze zobecnit, jde jen o naši osobní zkušenost.
- s tím souvisí ta "podobnost". Taky jsme pečlivě vybírali fotografie, abychom působili jako přirozená rodina. Teď vidíme, že je opravdu hloupé hledat pro rodinu dítě podle fyzické podobnosti. To dítě, které je nám fyzicky nejvíce podobné, má nejvíce odlišnou povahu od ostatních členů rodiny. Nejvíce povahové podoby vnímáme u dětí, které nám fyzicky nejsou podobné vůbec mmch, dětí fyzicky podobných náhradní rodině, a povahově z ní zcela vybočující, známe víc.
Maceška
|
| Teraza Horáková |
|
(20.12.2009 18:53:43)
Maceško, díky.
My o tom samozřejmě pořád přemýšlíme a zvažujeme atd.... je nám naprosto jasné, že nemůžeme čekat ani v té hostitelce človíčka, co nám zapadne do druhého dne do rodiny. Ale základ máme - víme, že nejraději bychom holčičku, ve věku jako jsou naši kluci, nebo mladší. Ne o moc, prostě malé dítě ne.
Teď ale nesplňujeme jednu z podmínek - nemáme vyhovující bytové podmínky, pracuje se na tom.
|
|
|
|
|
|
|
| lenazel | 
|
(20.12.2009 12:21:50)
Ne. Driv jsem si myslela, ze ano, pak jsem videla jake problemy maji kamaradi s detmi, ktere maji v pestounske peci a doslo mi, ze na to psychicky nemam. Geny jsou bohuzel strasne silne a v detskych domovech obvykle nekonci deti pohodovych bezproblemovych rodicu.
|
| lenazel |
|
(20.12.2009 12:24:40)
Jinak ale mame na dalku adoptovaneho klucinu uz nekolik let.
|
|
|
| BenyM + Klárka/04 + Vojtík/09 | 
|
(20.12.2009 13:19:19)
Já bych byla schopná adoptovat dítě....máme o adopci zažádáno...už 2 roky čekáme a nedočkali jsme se ..protože "bohužel" máme vlastní dítě a navíc jsme si do kritérií zadali že nechceme jiné etnikum a tak stále jen čteme mejly od sociální pracovnice že ti více tolerantní k jinému etniku mají samosebou dítě dřív. Jak mi řekla jedna známá...holt kdybychom chtěli romské dítě tak ho máme do týdne a ještě si můžeme vybrat třeba z deseti.
Je to smutný že se náš stát k adoptivním rodičům staví tímto způsobem...pořád si všichni hrajou na to jak vám dítě musí být tipově podobné, dáváte svoje fotky...fotky vlastních dětí....ale kdybychom chtěli romské dítě tak je jim úplně fuk že nám nemůže být ani za mák podobné.
|
|
| adriM+M+N | 
|
(20.12.2009 14:33:48)
Určitě bych adoptovala kdybych nemohla mít vlastní dítě. A určitě bych ho pak nezačala mít méně ráda, kdybych pak zázrakem otěhotněla.
Adopci bych zvažovala v případě,že už jedno dítě mám, tam bych se trochu bála srovnávání  Ale neříkám ne, jen bych to zvažovala.
|
|
| Edvi+1+1 |
|
(20.12.2009 14:34:51)
Zrovna jsem nad tím nedávno přemýšlela a dospěla jsem k názoru, že pokud bych nemohla mít vlastní děti tak určitě. Je no já je teda už mít nemůžu, ale jedno své mám tak zřejmě bych do adopce nešla. Myslím, že já osobně nejsem schopna mít jedno své a jedno adoptované dítě a pohlížet na ně stejně. Navíc by nám je ani nedali zřejmě, když žijem trochu jinak než většina lidí a jaksi nám chybí ty jistoty co se zřejmě považují za důležité. A věřím, že je plno takových lidí co boj s úředníkama nakonec musí vzdát.
|
| BenyM + Klárka/04 + Vojtík/09 |
|
(20.12.2009 14:39:45)
my už to pomalu vzdáváme...chtěli jsme děti 3 ....jedno máme vlastní a kvůli mojí RS jsme zažádali o adopci..nedočkali jsme se a pořád nám bylo předhazováno že se ani nedočkáme...tak jsme do zdravotního rizika šli...bohužel se mi RS opět projevila a tak se trochu bojím že po porodu skončím na vozíku...no uvidíme.....třetí dítě jak nám paní úřednice řekla ani nemáme šanci dostat a tak máme sami dobrovolně prý žádost o adopci stáhnout..tak nevím..moc se mi do toho nechce..proč mám být trestaná za to že mám vlastní děti???
|
|
|
| Inka | •
|
(23.12.2009 18:38:14)
Přeji všem hezké svátky a adopce ano.Máme adoptované 2 děti a dalších pár máme v PP.Dnes je většina už v pubertě a jsou to i starosti,ale náš život je plný i několikanásobných radostí.
|
|
|
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)