| Líza | 
 |
(22.2.2010 9:58:52)
Dostala jsem se do situace, kdy se zdravotní stav mého psa čím dál rychlejším tempem zhoršuje a asi nás v blízké budoucnosti čeká nelehké rozhodnutí, kdy udělat konec utrpení.
Chci poprosit ty z vás, kdo v podobné situaci byli, aby se podělili o tom, co ovlivnilo jejich rozhodování.
Děkuju.
|
| amanvireja | 
|
(22.2.2010 10:02:56)
Lízo není to lehké rozhodnutí Mě donutila bolest pejska ,jak už vidím,že má bolesti -někteří pejsci bolest zastírají,ale jako majitel to určitě poznáš ,nebo zvětšující se nádor a je zhruba vel.vajíčka.
|
| Udalka | 
|
(22.2.2010 10:06:13)
U nás to byl také nástup nemoci. Pes měl onkologické onemocnění slinivky, postup byl rychlý, ale do konce byl pohyblivý a kontinentní. Chodili jsme obden k veterináři, dělat se už nemohlo nic, jen hlídal bolest. Souběžně přestal psík žrát a krvácet do trávícího traktu a ten den večer jsme jeli.
Čekají Vás těžké chvíle  
|
| Udalka |
|
(22.2.2010 10:06:50)
V první větě mělo být "nástup bolesti" 
|
|
|
| Dojanka | 
|
(22.2.2010 10:09:42)
Museli jsme nechat utratit naši miloučkou 12-leto dalmatinku. Byla to miláček rodiny, jen promluvit. Udělal se jí ale zánět v děloze, břicho se jí hodně nafouklo, tak jsme s ní jeli k veterináři, ten jí udělal rentgen, nasadil ATB v kapačkách, při té příležitosti zjistil, že má dvojnásobné srdíčko, než by měla mít a že operaci by s největší pravděpodobností nepřežila. No, kapačky měla asi 2 dny, pomohly jí asi o 50 %, pak jí je dr. vysadil a dál nám ATB domů v tabletkách. Fenka už vůbec nežrala, jenom hrozně pila, v noci se už nepostavila na nohy, upadala nám v chodbě, nosila jsem jí v rukách ven, aby se vyčůrala, pak už jen ležela a skoro nevnímala. Nemohli jsme se na to dívat, tak jsme ji nechali uspat. Se ségrou jsme to obrečely jak krokodýli, ale pro naší dalmatinku to bylo vysvobození. Dodnes je nám po ní moc smutno.
|
|
|
| remus | 
|
(22.2.2010 10:03:53)
Lízo, tohle by měl najlépe poznat dobrý veterinář.
|
| Terinka4444 | 
|
(22.2.2010 10:29:53)
Tinus, máme tady sousedy, stařečky, hodní lidé a ti měli jezevčíka Betynku, ani děti se snad nemají leckde tak, jako tenhle pes, doslova a do písmene jí s láskou sloužili. A Betynka dostala rakovinu, měla ji rozlezlou, vzali ji k nejlepšímu veterináři a nejdražšímu, prý nejlepší reference. Betka měla nádory už i na plicích, dusila se a obtížně dýchala a ten sprosťák jim řekl, že jí ještě zkusí napíchat nějaké injekce, že jsou výborné a že by se po nich mohla ta rakovina ztratit a tak vyplázli 5000,- Betka se dusila, jak si lehla, tak se u ní týden střídali a drželi jí hlavu nahoře 24 hodin denně. Takže i veterinář je hyena, který jde jen o prachy. Trvalo mi týden, než jsem je uprosila, abychom ji vzali jinam a tam ji okamžítě utratili. Ten pes udělá za života tolik radosti, že to nejmenší co pro něj můžu udělat je, nenechat ho trpět.
|
|
|
| Lassie66 | 
|
(22.2.2010 10:06:58)
Lízo, já mám psa skoro osmiletého, jeho smrtelnost si zatím raději nepřipouštím. Tchýně měla kokršpaněla, byl dlouho slepý, pak začal odmítat chodit na zahradu, doma byl chlív - to vše ok. Jednoho dne ale pes ze zahrady nepřišel domů, zůstal tam přes noc. Tchýně k nám přišla uplakaná, ať zavoláme veterináře, že na to nemá. Ten pes smrděl neskutečně a v hlavě měl nakladená vajíčka od much. Bylo parné léto, pes ležel ve stínu a tam pomalu umíral. Tak to už pravdu ne. U něj to milosrdenství přišlo pozdě. Přesto nevím, kdy měl být ten správný čas - to si budeš muset rozhodnout sama.
|
|
| Katka, kluci 11 a 7 | •
|
(22.2.2010 10:10:15)
Čeká mě to brzy také, máme pejska 17 let (a to nebyl štěně, když jsme si ho nechali - nalezený).Už skoro nevidí, nic neslyší,pohybově taky nic moc...Občas ho bolí klouby a naříká, dávám mu pak rimadyl. Jenže jinak je veselý,klidný, strašně rád žere, cítí když něco jíme a somruje...Tak si říkám, ještě je čas. Veterinář mi to potvrdil, říkal, že u psů je právě chuť k jídlu docela dobrým indikátorem toho, jak se oni sami cítí. Tak zkus třeba podle toho...přeju mnoho síly, vím, že je to člen rodiny.
|
|
| Ira+M(2/02)+K(1/04)+M(2/07) | 
|
(22.2.2010 10:21:48)
U nás jsme jeli, když jezevčík(14 let) zvracel a kakal na každém rohu, začal tahat zadní nohy za sebou, nežral, jen přežíval...
|
|
| smetule,T06/06,L02/08,M04/10 | 
|
(22.2.2010 10:23:42)
Lizo nelehké rozhodnutí, kt nás v miulém roce během dvou měsíců potaklo 2x.jednou u 7měsíčního štěnda, kt onemocnělo revmatoidní artritidou, kde léčba nejistá, většinou to maldí psi nerozchodí, bo se nasazují dost drstické léky a léčba ve finale vyjde dráž než samotný pes a ještě nemáš jistotu, že zabere, většinou ne, začala startovat po dětech jen kome ní prošly a to byla pod sedativy, přesto celou noc a den proKnučela bolestí..no a za dva měsíce po níjsem museli utratit 5ti letého pesana, selhaly mu ledviny a ve fázi, kdy se to pozná, už je to pak velmi rychlé, nežral, co sežral, vyzvracel neztrávené, celý den jen ležel bez života, klepal se bolestí, bylo mu zle, jen když došel manža z práce, tak hošel vítat a ještě hodinu před utracením dokázal ablbnout venku s fenou a veterinářku vítal vrtícím osćasem.Byl to náš kamarád a člen rodiny,ale nemohli sjem se dívat na to ,jak trpí.Takže držím pěsti.Je to těžké rozhodování.Ale než psa nechat trpět, radši mu ulevit.
|
| smetule,T06/06,L02/08,M04/10 |
|
(22.2.2010 10:26:21)
oba pesani byli angličti bulterieři,takže pesani, co celkem hodně vydrží.No čekáme, jestli ted kamošky fena zabřezla, dovíme se za tři týdny, tak doufejme, a v črvnu bude další člen rodiny.
|
|
|
| Karavela | 
|
(22.2.2010 10:29:55)
Lízo, hodně záleží na diagnóze... náš pes trpí od mládí na klouby, asi rok zpátky na tom byl tak špatně, že jsem mu nechávala tak 14 dní. Skoro se nedošoural na procházku, ale žral pěkně a vyměšoval taky normálně. Zázračně se mi ho podařilo opravit ibáčem, na Rimadyl dávno kašlu, to by byl za tu dobu už pes pozlacenej. Momentálně pobíhá po zahradě jak zamlada (11 let). U onkologickýho nálezu bych ale asi moc dlouho neváhala. Základní kritéria jsou příjem potravy, vyměšování (jak a kam), a hlavně, projevy nepohody, bolesti, to se přehlídnout nedá.
Možná je dobrý uvážit, zda si nepozvat veterináře domů, já to tak chci určitě jednou udělat a pokud nebude zmrzlá půda, tak ho odvízt nenechám, prvního psa mám taky pochovanýho u našich na zahradě
|
|
| Dandy+Vojtíšek a 3 Mušketýři | 
|
(22.2.2010 10:32:47)
Zažívali jsem si to před vánoci ... resp. už delší dobu jsem věděli že to příjde .. byl to trpasličí jezevčík - teda fenka .. měla 11 let ... a měla rakovinu. Byla víc jak rok po operaci nádoru, který nebyl zhoubný ale pak ji během dalšího půl roku narostla boule na krku - dle vet to nebylo vůbec dobré operovat, pak se ji udělala boule na noze na břichu. Dokud jedla ... měla takové hezké očička a vítala nás tak jsem neměli nervy ji nechat dát utratit. Pořád jsem čekali, že to přece ukončí sama ... říkali jsem si, že ji v bolestech nenecháme .. ale čert ví jestli pes dá najevo bolest - ona měla tak laskavé oči, vítala nás pořád kdykoliv jsem kdokoliv prošli kolem, pila a jedla (i když několikanásobně méně než jindy) ... pak už mamka nevydržela a říkala, že to musí ukončit, že má pocit, že v noci má bolesti protože poštěkává ... no neodhodlala se k tomu dopoledne a odpoledne "odešla" sama ... Jsme ji za to vděční, že to vyřešila sama a nebylo to na nás.
Je fajn, že člověk může nevyléčitelnému zvířeti pomoct od nesnesitelných bolestí - nicmně kdy je ta vhodná doba těžko říct.
Držím palce, bylo to hodně těžké ... ležela v pelíšku (naši byli v obýváku a měli návštěvu) začla štěkat tak pro ni taťka zašel a vzal ji na gauč k nim - a ona do dvou minut umřela ... prostě si zaštěkala - chtěla umřít s nima.
|
|
| Tulka | 
|
(22.2.2010 11:06:00)
Lízo,zrovna mám poslední dny úplně stejné dilema.Jak dokážu uvažovat jindy celkem rozumně,tak jsem psychicky natolik rozhozená,že nevím.Asi neporadím,ale chápu
|
| Kliková hřídel 4/08+2/09+2/13 | 
|
(22.2.2010 11:36:37)
Lízo, soucítím s Tebou. Pejska bych nechala odejít v momentě, kdy bych měla pocit, že trpí.
Svému psovi jsem poznala na očích, že má bolesti a že je zoufalý, že nemůže dělat co dřív (chodit, běhat, dýchat). Nechala jsem ho utratit, i když to bylo pro mě velmi těžké, asi nejhorší den mého dosavadního života. Svého rozhodnutí nelituji, naopak jsem na sebe trochu hrdá, že jsem se dokázala rozhodnout navzdory svému přání, aby byl s námi pes co nejdéle. Veterinář přijel s injekcí k nám domů, aby pejsek umřel mezi svými blízkými a bez předchozích stresů z přesunu (a v cizím prostředí ordinace). Injekce je šetrná, zabere okamžitě, pejsek usne a už se neprobudí. Opravdu vypadá, jakoby jen pokojně usnul a už ho nic nebolí..
|
| Líza |
|
(22.2.2010 11:39:24)
Děkuju všem za příspěvky, je pro mě důležitý si to víc srovnat v hlavě, abych mohla ve správnou chvíli udělat nějaký rozhodnutí.
|
| Summer_09 | 
|
(22.2.2010 12:59:56)
Lizo, naše měla nemocné ledviny - jen pila, bylo jí hůř a hůř.. nedělo se nic extrémního, ale pak bylo radikální zhoršení - chodila jen pít a ležet.. a ty oči plný bolesti..veterinář nám řekl že už jen přežívá a není jí dobře a bude hůř. Nebylo cesty ven.. tak se to udělalo hned. Mohli jsme čekat ještě třeba šest týdnů, ale proč.
Byla jsem zrovna těhotná, tak jsem si pořád říkala že i když to pro mě byl důležitý pejsek musím být ráda že nám neumřel nikdo v rodině. Docela mi to pomohlo
|
| smila | 
|
(22.2.2010 13:53:46)
Lizo to je strasne tezky a moc smutny. My sme nechali utratit nasi baseti damu pred 3 tydny. Bylo ji krasnych 15 let. Ten impuls byl, ze kousla moji mamcu do ruky, kdyz se ji rano snazila postavit na nozicky. Mela osteoporozu cely zivot uz od mala. A ke konci uz na ty zadni nohy nemohla, ani ibubrofen nepomahal, musela mit strasne bolesti. Nedosla se ani vykajdit na zahradu a prestalo ji chutnat, coz byla nejvetsi znamka toho, ze uz to pujde jen dolu. Navic nas druhej pes k ni uz vubec nechtel, nechtel spat vedle ni a to bylo hrozne smutny. Ale takhle to bylo jen asi 14 dni a dal uz to neslo, veterinar rekl, kdyz ji videl, ze je to chodici mrtvolka. Mela krasnej zivot. Drzim palce at je to co nejmene bolestive.
|
|
|
|
|
| Líza |
|
(27.2.2010 16:36:29)
Tulko, jak to u vás dopadlo?
U nás se rozhodlo včera :-(
|
|
|
| Ikara | 
|
(22.2.2010 13:29:42)
My jsme neměli psa, ale kocoura, ale ono to vyjde nastejno, ne? Kocour měl rakovinu, udělal se mu nádor v krku. Nechali jsme mu to vyoperovat, ale asi za rok se to obnovilo, těžce dýchal a sípal. Jinak byl ale v pohodě, žral, mazlil se, jako by mu nic nebylo. Jednoho rána jsem ho ale našla celého uslintaného, lapal po dechu, prostě hrůza. Strašně jsem se bála, že se mi udusí doma před očima. K veterináři jsme to teda nakonec stihli, ale bylo to nejhorší rozhodnutí v mém životě. Přeju hodně sil a správné rozhodnutí ve správnou chvíli.
|
| Leňula, Andělka a Emilka | 
|
(22.2.2010 14:01:19)
Teta měla dva ruské teriéry, je to nějaké vyšlechtěné plemeno a tyto plemena bývají až moc přešlechtěný ...a co je moc přešlechtěný to brzo odejde, navíc ty psí hovádka - jak jsem jim říkala, protože mi byly pomalu do pasu  měla střídavě v paneláku a na zahradě .... Árouška měla jako prvního, takže to byl mazel, ale ke konci už nemohl ani na nohy, všude ho tahali a přenášeli, už s ním ani nemohla před panelák vyvenčit, protože už si nestoupl, nejedl a už ani nepil, jenže to byl jejich první pesan, tak se ho nechtěli tak lehce vzdát, až musel můj táta zapracovat, aby se chudák netrápil ....
chvilku po něm to samé postihlo i Cira .....
|
|
|
| Verka351 | 
|
(22.2.2010 14:04:10)
My jsme měli malého kníráčka- pepřáka, jak tady již někdo psal, jen promluvit,mazel rodiny. ve 3 letech ho srazilo auto,nic vážného, vykřesal se z toho, potom kolem 8r začal mívat nepravidelné bolesti, byli jsme s nim x krát u veterináře-prý asi klouby po nehodě-revma. Rentgeny, ultrazvuky a atd atd, no stálo to hodně přes 10 000.
V létě super, podzim hrůza,ale žral, chodil.Někdy měl dny,že jsem ho chtěla pohladit a on doslova zakňučel bolestí. tak dylema, jít k veterináři, 2-3 dny a pes zase Ok.Tak jsme se zase uklidnili a nikam nešli. Tak to šlo asi 2r,občas bolesti, vyšetření a výsledek- asi ty klouby.potom v létě,měla jsem zrovna mimčo 2 měsíce, najednou mamka přiletěla,že pesanovi prasklo břicho a tečemu krev.
Jeli k veterináři,ale až do města 30km,u nás poblíž už bylo zavřeno a ten se zděsil. nakonec se zjistilo,že byl rakovinou prolezlý skrz naskr, až se mu ten nádor se doslova vyvalil ven. Divil se,že už se na to nepřišlo dávno a když mu mamka vylíčila 2 letou anabázi, on sám se rozčílil na toho našeho veterináře.
Uspal ho a máme jej doma na zahradě.Ted po 4 letech jsem si pořídila psa já se svou rodinou-rodiče už nechtějí- sami mají k 80.Vidím jak se s ním mamka těší,a vzpomíná na svého. taky máme pepřáka knírače, je to prostě naše rasa. Říkám,že je to nejhodnější chlap z celé rodiny, miluje mě celým srdcem i duší, poslechne. Je prostě můj. Všichni ho máme moc rádi a bojím se chvíle,kdy se mu něco stane. Je to člen rodiny.Podle mě je hlavní nenechat psa trpět,na rozdíl od lidí je zde eutanázie možná. Co by za tu možnost dal lecktrý vážně nemocný člověk .......v
|
|
| kreditka | 
|
(22.2.2010 14:34:03)
Nechali jsme utratit psa, protože měl nemocný játra a ledviny nedalo se s tím nic dělat, jen chodit na infůzu jenže ta stála okolo tisícovky za dávku a stejně by smrt jenom oddálila a utrpení a bolest psa jen minimálně ulevila
|
|
|
V její náručí
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Vánoční slavnostiLiberec 
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v pevnosti JosefovNáchod 
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Vánoční slavnosti
Živý betlém
Štědrý den v pevnosti Josefov
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)