Archciba |
|
(27.2.2010 5:33:19) Ahoj, znovu jsem v jednom příspěvku narazila na větu "ale kluk není totéž jako holčička". Bylo to v tom smyslu, že ten rošťák jen pořád zlobí, ale ta hodná princeznička se jen tváří jako andílek. Neustále se setkávám s názorem, že výchova kluka a holky je hodně rozdílná. Přeci je něco jiného vychovávat zlobivého rošťáka nebo hodnou princezničku. Mám tedy 2,5 roku starou holku a 4 měsíčního kluka, tak zatím rozdíl nevidím. Max. prohlásím na mladšího ať neřve, že je chlap, ale myslím to spíš ve srandě. Dcera rozhodně andílek není. Dostává vynadáno i občas přes prdel. Je opravdu tak odlišná výchova holky a kluka? Nebo je to vše spíš jen o společnosti, že holčička musí být andílek a kluk rošťák?
|
If & 3♥ |
|
(27.2.2010 7:02:26) Ano.. výchova kluka a holky JE rozdílná, ne proto že jeden je rošťák a druhej princezna... ale výchova jako taková má svoje specifika, ať chceš nebo nechceš si to připustit. Ta gendrová specifikace se časem do výchovy začne promítat...
Jasně že je oba učím stejně, mýt si ruce, zdravit, poslouchat... u tak malých dětí jako máš to opravdu vidět není a ještě nějakou dobu nebude, ale časem se ten rozdíl mezi nima projeví... Holky jdou na všechno přes city, kluci většinou všechno řeší hlavou a svalama...
Výchovný základ "společenského chování" je u obou stejný, ale výchovné postupy se většinou více či méně odlišují a promítá se do toho nejen pohlaví, ale i povaha samořejmě
|
Jaana2 |
|
(27.2.2010 7:18:59) If přesně, čím jsou děti starší, tím je to víc znát. Dceři bude 18, synovi 9. Ty rozdíly , kdy byla dcera v těhle letech jsou velmi velké, jednak si i kluci jinak hrají než holky, už v těhle letech mají prostě jiné zájmy než holky. A s věkem to prostě roste
|
If & 3♥ |
|
(27.2.2010 7:26:52) No já jsem se divila stejně jako Achciba, když jsem měla děti takhle malý, navíc u nás v rodině (resp. v obou rodinách) nejsou "smíšené" sourozenecké páry. Tedy krom mě a bráchy...takže nebylo moc kde to vidět (u sebe jsem to samozřejmě pozorovala a jako puberťák doslova nenáviděla větu "on může-on je kluk" a strašně jsem tuhle tezi rozdílné výchovy popírala!)
Ale je to prostě tak! Postupem času se ten přístup k oběma pohlavím liší, ale víceméně je to vlivem ze strany dětí nikoliv rodičů.. Bára byla do cca 3 let "kluk", panenky jí nezajímají, jezdí s tátou traktorem, oblíkala si maskáče "jako táta", bylo jí fuk co má na sobě, ... a od třech let se z ní stala "lady", vyžaduje růžovou, sukýnky, sponečky, šperky, střevíčky... až mi z toho jde někdy hlava kolem kde je ten můj "kluk" v roztrhanejch teplákách a obrácenou kšiltovkou.. ale je to její vůle
|
Lassie66 |
|
(27.2.2010 8:19:52) Já zase nenáviděla "měla bys víc pomáhat v kuchyni, jsi holka, bude se ti to hodit".
|
|
maaf |
|
(27.2.2010 10:17:02) IF, Ty ale zaměňuješ výchovu s povahou dětí. Jasně, že každé dítě (tím spíš kluk a holka) preferuje jiné přístupy k věci, jiné hračky a jiné vzory cíle. Ale proč by kvůli tomu měla být na ně pokládány odlišné požadavky a uplatňovaná odlišná výchova??? Tomu já prostě nerozumím. Od malička mi bylo podsouváno, ať se chovám jako holka (rozuměj dones a přines, udělej, sklapni), zatímco bratr byl poňoukán k tomu, aby se projevil a nedal. Vídím to na všech svých kamarádkách, co mají kluka i holku. I malý chlapeček je pověřován tím, aby hlídal o pět let starší sestřičku a maminku apod. stereotypy. Jsem na to už alergická, že i malý kluk je chlap se vším všudy. Není. Všichni malí kluci, co znám rádi vaří a pomáhají v kuchyni (stejně jako holčičky). Kam se to pak ztratí? Podle mě v přístupu, že doma tyhle práce dělá maminka a bude je dělat holčička. U dětí, co mají sourozence stejného pohlaví, mi prostě ten rozdíl nepřijde tak výrazný.
|
|
|
|
|
|