Dlask |
|
(12.4.2010 16:52:02) Už tady proběhlo mnoho diskuzí na téma interupce, ale zajímalo by mi jak to prožívají tátové nenarozených dětí. Jak se s potraty vyrovnávají, jak to cítí, jsou to přece taky jejich děti
|
DENISA |
|
(12.4.2010 16:57:49) Za sebe odpovidam : nijak. Zenska se trapi, resi co udelala spatne, co bylo pricinou a chlap rekne to co doktor - to se stava, je mi to lito. A tim to hasne, zadne dalsi rozebirani, nac se v tom hrabat, coz je taky pravda, ale......
|
MishuI |
|
(12.4.2010 16:58:39) Ty jsi chlap?
|
DENISA |
|
(12.4.2010 18:10:29) Ne nejsem. Za sebe znamena za moji situaci. Protoze nechci generalizovat a vim, ze jine zenske to muzou mit jinak.
|
|
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(12.4.2010 16:59:20) Podle toho, co vidím kolem sebe, mám pocit, že Denisa má pravdu.
|
MrakovaK |
|
(12.4.2010 17:12:46) třeba se trápí, jen o tom nemluví.
|
|
|
a je to? |
|
(12.4.2010 17:04:05) No nevím, asi mám vyjímku. Můj se bál (měla jsem nějaké komplikace).Když jsme to ustáli, oddychl si.I slzička ukápla štěstím. Takže kdyby jsme o malou nedej bože přišli... Každý to má jinak...
|
|
x x |
|
(12.4.2010 17:04:36) Myslím, že chlapi jsou od přírody naprogramovaní tak, že takovéto citové záležitosti moc neřeší. Ne že by je to promárně netrápilo, ale nepitvají se v tom tak, jako my ženské. To vidím u svého chlapa doma, já řeším různé zdravotní problémy u dětí, v noci nespím a chlap klidně večer lehne a ráno se vzbudí. Přece se nebude zabývat něčím, co stejně aktuálně nemůže vyřešit. Možná je to tak lepší, kdybychom byli oba hromádky nervů, vypadala by naše rodina katastrofálně. Na vyšilování jsem u nás já, chladnou hlavu má chlap.
|
a je to? |
|
(12.4.2010 17:07:32) Tak u nás je to úplně naopak
|
Dlask |
|
(12.4.2010 17:11:05) Nemyslela jsem spontání potrat, ale ten plánovaný a chtěný potrat. Třeba můj chlap by to taky těžce prožíval.
|
a je to? |
|
(12.4.2010 17:12:54) Tak na to je jediná odpověď: zabil by mě.
|
|
Petra Neomi | •
|
(12.4.2010 18:21:35) Pokud bych se rozhodla pro potrat, respektoval by to. Ani já neberu potrat v 2 měsíci jako zabité dítě, natož chlap.
|
|
|
|
janča-prcek |
|
(12.4.2010 21:06:26) Po prvním porodu male jsem do 3 měsicu otěhotněla po cisaři a další operaci.Doktor mi nedoporučoval si mimi nechat(nebudu řešít proč)a i kdyby doporučil nenechala bych si hoBylo mi to líto ale bylo to prostě tak! Přitel to nesl jako by se nic nestalo(aspon mi to tak připadalo) a to mě asi taky šralo nejvíc!!Nemohla jsem se o něho opřít A i ted vím že druhe mimi určitě nechci protože bych zas byla na něho sama i ted je to těžke. Myslím si že zaleží na člověku jaky je .Jsou lidé co je to srazí na kolena a bohužel i lidé co je jim to jedno :-(
|
|
|
Šupina | •
|
(8.6.2010 23:35:24) Je to jak říkáš. I když to není žádný "zlý muž", tak je mu to možná chvilku líto, ale pak už to neřeší. Prostě se to stává a pak už jenom čeká, kdy se ta jeho dá zase do pořádku a bude zase doma vše O.K. po všech stránkách. Nechápou, proč by to měli víc dál řešit, když už je vyřešeno. Navíc, když těhotenství přijde v nepravou chvíli, tak i když není vyloženě proti dokončení těhotenství, tak mu viditělně spadne kámen ze srdce, když žena přijde s radikálním řešením, že těhotnství ukončí... Je to kruté, ale je to tak. .. a přesně lékař řekne něco v tom smyslu, nic si z toho nedělejte, to se stává, proto tady možnost interrupce máme.. Pravdou je, že co má taky jiného říct, že..Jednoduše v rozhodování o něčem takovém je na to žena prostě sama. Ať si lidé myslí, namlouvají, nebo chtějí věřit čemukoli, tak ve výsledku je to vlastně jedno každému, koho se to přímo netýká a já osobně si myslím, že dokonce i prolifistům. Oni sice křičí, ale v reálu jim ani tak nejde o tu ženu, nebo o to dítě, ale prostě o jakousi abstrakci. V reálu je konkrétní případy nezajímají.
|
Helin+4lístek |
|
(23.6.2010 17:57:57) To je ale zvláštní názor. Já zas myslím, že většina lidí, kteří obhajují nenarozený život, to myslí upřímně, právě proto, že si moc váží jak nového života, tak ženy, která se dostala do problémů, ale rozhodnutím k potratu se dostane ještě do mnohem horší situace. Proto třeba Hnutí pro život má bezplatnou linku pomoci a potřebným ženám skutečně pomáhá, doprovází je, podporuje, dokonce může pomoci najít i rodiče pro případnou adopci atd. Všimla jsem si, že lhostejní jsou naopak zastánci potratů a dokonce někdy i hodně bezcitní...
|
Šupina | •
|
(23.6.2010 21:33:15) ....no, asi jsem měla smůlu na lidi. Nevidím to tak pozitivně jako ty a hlavně o té "upřímnosti" jsem měla osobně možnost se přesvědčit, takže mě už moc nikdo nepřesvědčí, že je to "doopravdy". Ale to je jen můj osobní názor. Každý ho mějme jaký chceme.
|
|
|
|
|
Myška Minnie |
|
(12.4.2010 17:06:58) Blesko a mluvíme o interupci nebo o potratu spontánním?
Pokud se týče interupce tak můj tehdy chlap se k tomu postavil takto: je to tvoje dítě a tvoje tělo a odjel na půl roku mimo republiku.. takže asi tak...
|
|
Zazi (1+1+1) |
|
(12.4.2010 17:09:31) Nevím, jak potrat, ale některé jiné traumatické situace týkající se dětí někteří chlapi prožijí hluboce zasaženi, ale cítí potřebu poskytnout útěchu a pevnou zeď všem kolem, včetně své partnerky, takže zdařile celému širokému okolí předstírají, že to je v pohodě a nic k řešení. A třeba jen začnou víc pít, za chudáka je pak ta manželka, protože "jemu je to jedno, von ji v tom nechal a ještě chlastá..." Možných scénářů je libovolně mnoho, přece jen jsme lidé různí. A to, že se někdo chová v takové situaci nenormálně (třeba zdánlivě chladně, odtažitě, nebo hystericky) je vlastně úplně normální. On je normální, ale ta situace je prostě nenormální.
|
|
boží žena |
|
(12.4.2010 17:15:40) tak pro mnoho chlapů co znám , a patří k nim spíš i ten můj, prožíval "dítě" až když se narodilo ne, že by se řed tím nezajímal v těhotenství, ale je to na něj až moc abstraktní asi
|
|
Rotem |
|
(12.4.2010 18:00:43) Kdyz jsme byla na preruseni tehu v 6.mesici manzel brecel jak male dite,nikdy jsem ho tak nevidela. Toz takhle,bylo to pro nas etzke
|
DENISA |
|
(12.4.2010 18:13:06) No tak to se nedivim, ono preci jenom je rozdil prijit o dite ve 2. nebo v 6. mesici.
|
Zazi (1+1+1) |
|
(12.4.2010 18:21:04) Deniso, je to rozdíl. Ale zažila jsem i takového hulváta, co své manželce vyčetl, že vývojová vada neslučitelná se životem jejich očekávaného dítěte je její vina a nazdar. Že to je v šestém měsíci neřešil, byl jen hrubý a sprostý a nechal na své ženě, jak v době zákroku v nemocnici vyřeší péči o jejich starší dítě. On to byl hulvát i v mnoha jiných věcech, tady se to jen ukázalo ještě jasněji.
|
Dada+2 |
|
(12.4.2010 18:44:32) Ani mému muži to nebylo jedno. Jen jsem mu, zcela sobecky, nedovolila se tomu poddat...řekla jsem, ty musíš fungovat, teď se hroutím já a on to přesně tak udělal a fungoval.Jsem mu za to moc vděčná..... Ale prožíval to hodně.
|
Dada+2 |
|
(12.4.2010 19:33:37) Jsem Dada, kterou znáš. Chtěla jsem napsat, ať písneš, jak se máte, ale příležitostně tě šmírnu na femkách , takže lehce v obraze jsem. Akorát bys tam mohla hodit foto...už bych Zefýrku nepoznala. Jinak mejl mám stále stejný.
|
Dada+2 |
|
(12.4.2010 20:37:40) Zef, njn, letí to děsně, ale ještěže tak, šoky a strachy jsou to denodenní. Věřím, že malá bude i po těch prvotních komplikacích úplně o.k.
|
|
|
|
|
|
|
|