| Hilly. |
 |
(8.8.2010 13:30:23)
Mám dvě holčičky. Jedné jsou dva roky a čtyři měsíce a druhá je novorozená, jen pár týdnů stará. Předtím, než se narodila, jsem si pročetla knížky o sourozencích a sourozenecké rivalitě, ale nějak moc mi to nepomohlo, jak teď zjišťuji.Nějak jsem v nich nenašla doporučení, co dělat, když přinesu novorozené miminko z porodnice, jak zmírnit rivalitu, žárlivost. Třeba v knize od Jiriny Prekopové se rozebírají na 95 procentech křivdy na prvorozených a nějakých rad jsem se dočkala v poslední kapitole na pár stranách.
Moje starší dcera je od narození druhé dcerky plačtivá, pořád "chce tulit mámou" i když se s ní zrovna mazlí táta, nebo ji uspává.Jakoby měla strach, že mě ztrácí. Samozřejmě je ukňouraná a má takové ty hloupé nápady, co mají na ni upoutat pozornost...třeba někam šplhá když kojím a potom volá o pomoc a podobně. Když manipuluji s miminkem a třeba ho umývám, tak se mi plete pod nohy, pod ruce, rozlívá vodu, malé strká prsty do očí, dává jí různé věci na hlavu, je hrozně rychlá...No a mně často utečou nervy a zařvu.Je mi to líto, protože ze spousty věcí ještě nemá rozum a potřebovala by spíš vysvětlovat, vzít, sundat, přemístit, než na ni křičet..Jenže ruce mám jen dvě a s řvoucím novorozencem na rukách to jde někdy dost špatně.Jak jste to řešili vy? Je mi jí líto.
|
| helena,2děti | •
|
(8.8.2010 13:39:25)
Ahoj,myslím,že to přejde já jsem taky měla hodně načteno,tak jsem to předpokládala,málokteré prvorozené dítě nežárlí.Moje švagrová to měla ještě o dost horší,malá byla nepříčetná a dělala hrozné scény(brečení,naschvály) prvních čtrnáct dnů.Bylo mi švagrové líto,ale přešlo to a malá už si to vůbec nepamatuje a s mladší jsou partačky největší já ted čekám třetí a už jsem nad tím přemýšlela,zřejmě to budu dělat stejně jako po druhém porodu-dočasně půjdou všechny domácí práce stranou a budu se dvěma starším snažit co nejvíc věnovat-uspávala jsem v náručí na míči a během toho četla pohádky,dokud obě neodpadly snažila jsem se vyhovět ve všem starší,i když to byly koniny a jasná snaha o upoutání pozornosti,občas jsem nechala mimčo chvíli plakat a řekla mu,že musí počkat,že tedka mě potřebuje Anetka(to teda fungovalo nejvíc,měla tehdy 2 roky a 10měsíců,ted by to bylo jistě těžší a její fígle rafinovanější).Samozřejmě se toto dá vydržet pár týdnů,ale byly to ty nejdůležitější týdny a žárlivost nás skoro minula,respektive přišla později,ale to už považuju za samozřejmé,že si budují nějaké místo ve smečce,chtěla jsem jí jen ulehčit začátky. Ani bych jí nebránila pomáhat s mimčem,i když je to pomoc často na dvě věci a brutální,ale pokud je myšlena dobře,hrála bych nadšení a chválila neboj,přejde to ted mi starší řekla,že at vůbec nepočítám s tím,že by mi s miminem pomáhala
|
| helena,2děti | •
|
(8.8.2010 13:45:47)
Ještě jsem si vzpomněla,že u nás hodně pomáhaly dárky,takto malé dítě neví,že mimino dárky koupit nemůže,tak jsme jí už pár dnů před porodem nakoupili vytouženou hračku,pak jsem měla něco u sebe v porodnici a pak,i když už jsme byli doma,manžel při nákupu přibral nějakou pohádku na DVD a starší byla nadšená,že jí to koupila Leonka a ještě pomáhalo,když starší mohla něco,co mladší ne,ta byla první týdny uplakaná,neměla jsem mléko a ona si nedokázala poradit s kojením,tak téměř nespala a pořád plakala,tak jsem říkala,at neplače,že zmrzku můžou jenom velké holky,mimina jen mléko,venku at neplače,že na kolotoč ji nepustím,tam můžou jenom velké holky a podobně,to starší úplně vyrostla,když to slyšela
|
|
| Hilly. |
|
(8.8.2010 14:56:02)
Heli, tak jedna z mála rad Jiriny Prekopové, jak na sourozeneckou rivalitu a žárlivost, mi v hlavě utkvěla, a to ta, že je ideální mít víc dětí jak dvě Když má dítě podezření, že se jeden sourozenec protěžuje, najde spřízněnou duši v tom třetím. Takže myslím, že už to řešit moc nemusíš, starší dítka se vzájemně podrží
Já chci teda taky tři děti, ale až tak za tři roky, a do té doby snad zešedivím
|
|
|
| K + M + J | 
|
(8.8.2010 13:40:48)
Tak samozřejmě jsme si povídali, že přibude další mimčo, který mě bude potřebovat víc, protože nebude nic umět a budeme ho muset všechno naučit, s čím mi bude pomáhat atd.. Pak si brášku pochoval hned v porodnici, choval ho i doma, staršímu jsem se věnovala, když mimčo spalo, pomáhal mi třeba i vařit - sice to bylo na dýl, ale zase si nepřipadal odstrčeně... Když byl mladší syn vzhůru, starší mi pomáhal, nosil plíny na přebalení, použité vyhazoval do koše, hladil brášku po vlasech, venku vozil kočárek.. Samozřejmě taky dělal blbosti, taky mi to párkrát ujelo a zařvala jsem, ale většinou jsem se snažila a snažím vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat...
|
|
| NIaris |
|
(8.8.2010 13:44:17)
U nás byla výhoda v tom, že jsme měli a máme doma psy, tudíž starší dcerka věděla, že teď prostě ne, že se nemůžu věnovat jen jí. Když se narodila mladší dcera, tak nebyl jediný problém. Přebalovala se mnou, pomáhala koupat, chystala plíny, když jsem kojila, tak si vzala panenku a "kojila" taky.Po koupání ji mazala olejíčkem a měla obrovskou radost, jak se jako "velká ségra" stará.
Zase se našla spousta věcí, které nešly provádět s miminem, co mimčo ještě nemohlo a neumělo, tak zase měla radost z toho, že ona už může, že už to umí.
|
|
| Dagmar Bartůšková | 
|
(8.8.2010 13:48:42)
Hilly když je nejhůř, prostě si sedni a uvědom si, že čas utíká a jednou na tohle budeš vzpomínat s úsměvem...děti jsou příšerky a ětšinou žárlí, náš prostřední zkoušel po příchodu z porodky domů mlátit nejdřív mě a pak brášku, když jsem chtěla kojit, pak házel hysteráky, kdykoliv jsem si odhalila ňadro a teď už je mu to fuk, naopak si přijde sednout-lehnout na gauč vedle mě a nastrčí mi zádíčka, abych ho drbala volnou rukou...ona si zvykne, neboj a nezapomeň, zásadní věc je zhluboka dýchat
|
|
| Evuša+Adam(6/05)Alexandr(2/07) | 
|
(8.8.2010 13:54:05)
Ahoj!
Já mám dva kluky - jsou od sebe jen 20 měsíců a musím říct, že jsem před narozením druhého miminka nic nestudovala, neměla jsem na to pro obrovskou aktivitu prvorozeného vůbec čas a doufala jsem, že to nějak dopadne. Asi mám proti Tobě výhodu, že starší syn nikdy na mladšího nežárlil - tedy ve starším věku sem tam ano, ale v tom období do tří let jsem to vážně vůbec nezaznamenala. Je pravda, že jsem se mu snažila maximálně věnovat v době, kdy maličký spal a nebo byl vzhůru a neplakal. No a když bylo potřeba přebalit nebo něco kolem mimča, tak jsem Adámka prosila, aby mi podal jednu plínku, tu špinavou dal do sáčku a odnesl do koše atp. Cítil se důležitě. Stejně jsem mluvila k miminku (které z toho nemělo rozum), když jsem věděla, že to starší musí slyšet, o tom, že už se těším, až vyroste a bude alespoň tak šikovný jako jeho velký bráška (a ten se začal okamžitě hrozně snažit být ještě šikovnější, ještě hodnější). Jindy jsem zase nechala chvilku miminko plakat s náležitým komentářem, že teď musíš počkat, teď musíme s Adámkem něco dodělat (samozřejmě, když jsem věděla, že Alexek nepláče hlady nebo není podělaný až za ušima )) ) Když to teď po sobě čtu, vypadá to idylicky, ale rozhodně to tak nebylo. Musela jsem vážit každé slovo, každé pohlazení, každý láskyplný pohled - aby měl starší vždy o něco víc a cítil se být stále stejně milován. Horší je to teď, kluci se častou rvou, přesto že se milují, blbnou, lumpačí a bohužel jsem se přistihla, že se špatně hlídám v této době a častěji ječím právě na staršího. Nevím, jestli jsem něco poradila, ale zkus chválit starší holčičku takhle "bokem" - před babičkama, před návštěvama. Jo a také mě napadlo, že jsem se předem s návštěvami dohodla, že se věnovali namísto dlouhému okukování miminka staršímu synovi. Tak hodně štěstí ... a pevné nervy 
|
|
| Tenna /2 | 
|
(8.8.2010 13:56:41)
Hilly, úplně se mi vybavily první týdny po narození měho druhého dítka! Staršímu byly necelé dva roky a probíhalo u nás to samé. A také jsem to občas bohužel řešila neuváženě, ona je to náročná situace. Nevím, jestli existuje nějaká speciální metoda, u nás to vyřešil prostě čas. Snaž se ve volných chviličkách co nejvíce té starší věnovat, co nejvíce se s ní mazlit, ujišťuj ji, jak ji máš pořád ráda a hlavně vydrž - ona si časem na přítomnost sourozence zvykne. Zvyknete si časem všichni, sehrajete se a až malinká povyroste, starší ji začne brát více jako parťačku než jako konkurenci. Vydrž a také si nech co nejvíce pomáhat, jestli máš možnost! Držím palce 
|
| Tenna /2 |
|
(8.8.2010 14:55:03)
A ještě mne napadá jedna věc - nezapomínej, že i ta "velká" je pořád malá. Jsem také prvorozená a pamatuji si z dětství, jak jsem nesnášela větu "Ty už musíš být rozumná, jsi starší.". A stejně tak jsem nesnášela, když se do takové role někdo snažil stavět mého syna - "Ty jsi starší, ty teď musíš mamce pomáhat, ona se musí starat hlavně o miminko." Dvouleté dítě je pořád malé a ještě dlouho bude - mělo by to cítit a roli pomocníka by mělo zastávat, jenom pokud samo chce a těší ho to.
|
| Hilly. |
|
(8.8.2010 14:59:11)
Tenno, to já vím, sama jsem prvorozenectvím celý život trpěla a dodnes trpím Nechci dělat stejné chyby jako mí rodiče, ale mám to v sobě zakódované je dělat, musím to ze sebe nějak dostat..
|
| Tenna /2 |
|
(8.8.2010 15:03:47)
Takže to znáš Já na to také stále usilovně myslím, tak jsem to chtěla poslat dál A´t se daří
|
|
|
|
|
| Majákova | 
|
(8.8.2010 14:02:33)
Holly, myslím, že už tu padly cenné rady, neporadila bych nic jiného, než ti napsaly holky. Jen chci napsat, že stejné pocity jsme zažívaly asi všechny.
Mám doma 4měsíčního chlapečka a 3letou dceru. Po návratu z porodnice se naše spokojená usměvavá holčička jakoby přelupla v plačtivou, ukňouranou, semtam vzdorovitou holčičku. Několikrát jsem kvůli tomu i brečela v návalu postporodních hormonů. Také mi jí bylo líto. čas skutečně pomáhá, už jsme se docela sehrály, ale také mi jde děsně na nervy především, že věčně ječí, je hlučná, jen aby na sebe připoutala pozornost v nejnevhodnější chvíli, když syna kojím nebo uspávám. Někdy mi taky pěkně tečou nervy, ale vím, že bude líp. Až se vrátím po mateřské do práce, bude se mi po tom stýskat
|
| Hilly. |
|
(8.8.2010 14:46:33)
Májo, přesně jsi to vystihla s tou hlučností. Uspávám nejmladší a starší se přiřítí a začne hrozně nahlas řvát. To se mi potom na ni chce křičet, ale naštěstí se většinou ovládnu.
|
| maaf |
|
(8.8.2010 21:22:41)
Hilly, a předtím hlasitě neřvala? Moje starší žádné žárlivecké scény nedělala, občas si teda kňourla, že něco není hned a že musí počkat, ale taky mladší rušila svýma aktivitama. Ale to dělala i před narozením mladší, že lítala, křičela, padala a bouchala se. Než jsem šla kojit, tak jsem jí řekla, jdu kojit a nebudu od malé odcházet, chceš čurat, kakat, tady máš nočník, tady hračky a prosím chvíli to vydrž nebo si se mnou pojď povídat. Na padesát procent chtěla kadit nebo utřít apod. Ale to bylo i před tím, že jsem něco dělala a ona něco nezbytně nutně potřebovala. Já měla ale obrovské štěstí, že mladší pila nejdéle 3 minuty, spala klidně v rambajzu, a téměř nebrečela, takže to byla brnkačka. Kdyby byla jako starší, tak jsem na práškách. Přeju hodně sil a trpělivosti. Dneska jsou holky věčně v sobě, buď se hihňají nebo řvou. Téměř nic mezi.
|
|
|
|
| K+tri | 
|
(8.8.2010 14:03:39)
Ono je to normalni a postupne to prejde.. Zkus ji zapojovat do pomahani o miminko - prinest plinky, namazat nozicky miminka...to oni miluji a nebo ji poridit taky takove miminko (panenku), aby se o neho mohla starat..a souhlasim s Helen. To same mel muj syn rad, kdyz slysel, ze neco on muze a mimca ne. A darky fungovaly - jako od miminek. To byl stastny. Muj syn zase spis zacal neposlouchat a zbrojil proti me.A byl nedobry. Ale postupem casu se to uklidnilo a ted jsou vsichni tri spojenci...Pockej az mimco trosku povyroste a zacne sedet a chodit, protoze potom bude mit partaka na zlobeni..
|
| Termix | 
|
(8.8.2010 14:47:03)
Dcera donesla synovi dáreček z bříška, tím si ho teda hned získala. Na začátku jsem žádné návštěvy nezvala, a když někdo přišel, dopředu jsem s nimi byla domluvená, aby se syna zeptali, co nového doma a on jim sám ukazoval sestřičku. Taky jsme byli domluvené, že pokud chtějí donést dáreček pro miminko, donesou dáreček pro staršího brášku. Jemu bylo jedno, jestli to byl banán nebo malá krabička lega, prostě, aby neměl pocit odstrčení.
Doma dodnes hrajeme hru, že si syn dceru vlastně vybral jako sestřičku. V bříšku bylo několik miminek a než on odešel z bříška, tak naší dceři vysvětlil, že se má narodit právě nám on tomu opravdu dodnes věří. Děti jsou od sebe přesně 2 roky, dnes mají 3 a 5.
Dceru jsem taky občas nechala prostě plakat, samozřejmě chvilku, ale jak už někdo psal, když jsem musela něco dokončit se synem, tak jsem jen nahlas říkala, teď musíš vydržet, s bráškou chceme dokončit ... byla to chvilička, ale on se nemohl cítit odstrčeně. I když děti jsou od sebe dva roky, syn tehdy nechtěl moc chodit, koupila jsem dvojkočár, takže nepociťoval nijakou velkou změnu, když jsme třeba šli ven.
Syn mi taky pomáhal s přebalováním, když jsem kojila, mohl se dívat třeba na DVD.
|
|
|
| kajkule+kája06/07+Maty11/09 | 
|
(8.8.2010 14:28:55)
Spraví se to, uvidíš jako už to bude jiné, mě teda osobně chybí ten čas, který jsme na sebe měly ale malý má 8 měsíců a je to mnohem lepší. Jako dřív už to nikdy nebude že, ale to je věkem, malá se od těch 2 a půl let věku strašně změnila, ale je to věkem. žárlivost a takové to hlasité vyjadřování se u ni zmírnilo hodně kolem asi 3-4 měsíců malého. ted už úplně ok a to já mám teda sakra uřvané mimino.
drž se, bude líp
|
| kajkule+kája06/07+Maty11/09 |
|
(8.8.2010 14:32:35)
jinak já z toho byla vyřízená ze začátku. a to malá byla jen hlučná, ne že by dělala přímo nějaké scény. a ted když chci po ni pomoc, tak mě pošle " do prdele" už ji to nebere a hraje si, kouká na pohádky... občas ještě pomůže malého omýt, nebo ho chce nakrmit, ale už si ho skoro nevšímá, je to pohodička musíš to vydržet, přežily jsme to všechny, ty to přežiješ taky
|
|
|
| Teri | •
|
(8.8.2010 15:22:16)
jak to tak čtu, jen se mi potvrzuje, že v našem případě by bývala byla sebevražda mít děti tak brzy po sobě. Hlavně, ať to všichni zvládnete při psychickým zdraví, držím palce.
|
| TerezieK | 
|
(8.8.2010 16:12:52)
Mam doma neco podobneho akorat , ze synovi je 3,5 mimcu 7 mesicu a zlepseni zadne.... Maly mi zakazujou miminko kojit, chtel by taky byt kojeny. Fyzicky ji ublizuje je na me a MM sprosty. Knizky jsem moc necetla, sama jsem prvorozena, takze vim, jaky to je. Syn je hodne silna osobnost, odmita o tom co ho trapi mluvit. Jako si to clovek uzival s jednim deckem to uz proste nebude. Ale co tak vim ze sveho okoli, tak to ty deti do 4 mesicu prejde. Tak drzim palce !!
|
|
|
| vendyna (Janinka + Alenka) | 
|
(8.8.2010 15:23:14)
Hilly, máme (měli) jsme to stejné. Janinka děsně žárlila při kojení, jednou dokonce Alenku rafla do nožičky (to jí bylo pár týdnů). To byly furt nějaký atentáty. Ještě dneska občas "zaútočí," ale celkově se to lepší. Musím být pořád ve střehu.
No, ale stejně občas prostě musim zahulákat, když jsem ve stresu, obě ječí....tak prostě zaječím taky a ječíme tu chvíli tři. Pak se uklidnim a jedeme dál.
držím palce, ať si starší brzo zvykne
|
|
| Mishaczek+Tygříci 07+Daník 10 | 
|
(8.8.2010 15:30:19)
Hilly tak pro tu ideální radu od Prekopové to splňujem... Dvě už máme a jedním vrhem... Ovšem to co popisuješ ty je normální když k nám někdo přijde s miminkme, tak taky ukazují oči, nos pusu a na všechno si šáhnou. Malému novorozenci nabízeli svoji čokoládovou tyčinku a dokonce mu podávali obrovskou tatru. Tak hodní jsou Já mám jednu postýlku v ložnici a durhou v obýváku. Ta v ložnici je klasická dřevěná, už je i povlečená a načinčaná a František (Peťa ani ne) Do ní ze začátku lezl a dělal, že dělá hají... Teď na ni koukne, ukáže a řekne imi ha (jako mimi hají) No a ta v obýváku je skládací, ale dala jsem tam vrdou desku na dno a na to až martaci, páč mi přišlo že se dost prohýbá. Je tam prostěradlo, takový froté lex, nějaká hrkávka, deka a řetěz z oček. Z vrchu je dané starší froté prostěradlo aby tam neházeli všechen bordel co potkají a kupodivu to tolerují... Ale musela jsem postýlku opravdu nachystat, že je pro miminko, jinak s ní kverlovali, třískali do topení, různě přesouvali a nastřihl mi Fanda jednu stěnu. Tak jsem sama zvědavá jak to u nás bude... Poslední asi dva týdny je Peťa ukňučený, ukňouraný Franta si mě zase furt hlídá, oba se najednou chodí mazlit Taky začli mnohem víc táhnout za jeden provaz. Takže jsem zvědavá co bude až to malé přinesem domů. Ti pak napíšu, ale kluci jsou o 4 měsíce starší než tvoje prtě.
|
| Lilly+Helenka05,Hedvika08 | 
|
(8.8.2010 22:39:59)
Hilly, netrap se tím. Žádné supermatky, které mají patent na výchovu dětí nejsou. Jsme jen lidi. To, že na starší občas křikneš, jí určitě neublíží. Rozhodně nemusíš mít žádné výčitky svědomí
|
|
|
| foxina | 
|
(8.8.2010 22:38:19)
tak tohle jsem prožívala před pár měsíci. starší syn měl 2,5 roku když se mladší narodil. chvilkama jsem se chovala přesně jak popisuješ ty a bylo mi to pak moc moc líto. starší se na sebe prostě snaží za každou cenu upoutat pozornost. takže nakonec víc péče dle mého potřebuje nakonec ten starší, než mimčo. když byl mladší nakojený, tak jsem ho přenechala na chvilku příbuzenstvu a sla se starším sama ven. tak mi postupně docházelo, že ten starří je vlastně pořád malý prcek co mě moc potřebuje. a když starší usínal, tak jsem mu byla nablízku a pořád jsme si spolu povídali. po pár týdnech se to obrovsky zlepšilo a uklidnilo. a teď je to opravdu super. ale úplně tě chápu. jo a mladší se chca nechca musel naučit usínat i v rambajzu. prostě už jsem nechtěla staršího víc stresovat tím, že když mimo spí, tak musí být ticho. to už by na něj bylo asi fakt moc. neboj zvládnete to!
|
|
|
V její náručí
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Vánoční slavnostiLiberec 
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v pevnosti JosefovNáchod 
Výstava betlémů na Svaté HořePříbram 
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Vánoční slavnosti
Živý betlém
Štědrý den v pevnosti Josefov
Výstava betlémů na Svaté Hoře
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)