| vetvicka | 
 |
(22.10.2010 20:50:40)
Ahojte, v souvislosti s tím, co se teď děje a co čtu tady v příspěvcích mě napadlo toto téma. Většinou umíme poradit dětem, jak se mají chovat v běžných situacích, ale myslíme i na to, že se mohou dít i neobvyklé situace? Dám pár příkladů ze své zkušenosti z dětství a dospívání. Byla jsem vždycky spolehlivé dítě a dbala na to, co mi rodiče vštěpovali, ale zažila jsem i situace, ve kterých jsem zazmatkovala a nevěděla si rady a pak jsem podle rady svých rodičů nejednala.
První situace: byla jsem ještě na základce (2. stupeň) a ujel mi autobus do školy - a v tom stresu, že nestihnu školu, jsem nastoupila do auta k úplně cizímu muži, který mi nabídl, že ten autobus dožene. Naštěstí to byl opravdu jen hodný pán, který mi chtěl pomoct a poté, co u 3. zastávky autobus předjel, mně zastavil a nechal vystoupit. Přiznám se, že i tak jsem z toho byla vykolejená a rodičům jsem se k tomu nepřiznala.
Druhá situace: byla jsem už na střední a dojížděla autobusem každý den do školy zhruba hodinu. Jednou v zimě, bylo velké náledí a řidič autobusu v půli cesty zastavil, že dál nejede. Vysadil nás a odjel do depa. Já, spolužačka a spolužák spolu s dalšími lidmi jsme se ocitli vprostřed zledovatělého kopce (půl hodiny pěšky od nejbližšího města). Došli jsme tedy pěšky do toho města a tam jsme se dozvěděli, že v tomto počasí žádné další autobusy nepojedou až do 12 hodin (v té době bylo něco málo po sedmé). Se spolužáky jsme se radili co dělat dál a napadlo nás jít pěšky zpátky domů. Spolužák nás přemlouval, abychom s ním jeli stopem - my holky jsme se ale bály na té ledovce nastoupit k někomu do auta. Tak si spolužák chytl stopa sám a v pořádku dojel domů. My dvě jsme šly po té šílené ledovce pěšky domů zhruba 2,5 hodiny a celou tu dobu pršel zmrzlý déšť. Já to pak samozřejmě odmarodila.
Třetí situace: to jsem byla ještě v 1. třídě. Rodiče ten den měli přijít pozdě z práce, tak mi nařídili, abych po škole jela autobusem do města k babičce. Jenže autobus hrozně dlouho nejel, tak mě napadlo jít do města pěšky. Dospělý by to ušel asi za 30 minut, já šla celou hodinu a ještě jsem to vzala po hlavní silnici, abych nešla sama zkratkou přes park. Babička byla tou dobou "mrtvá strachy", protože nevěděla, kde jsem. Mobily v té době nebyly, takže ani v jedné z těch 3 situací jsem nemohla zavolat a zeptat se, co mám dělat.
Možná jste taky nějakou takovou zkušenost zažili. Jen by mě zajímalo, jestli jde děti připravit na tyto a jiné neobvyklé situace.
|
| Inka | •
|
(22.10.2010 20:56:06)
Dřív to bylo horší, dneska vycházím z toho, že mobily jsou. Syn měl zakázáno jít kdykoliv, kamkoliv s kýmkoliv s vyjímkou lidí z rodiny a několika výslovně vyjmenovaných dobrých kamarádek. A v jakýkoliv situaci nám zavolat.
|
| adriM+M+N | 
|
(22.10.2010 21:02:39)
Já si pamatuji (netuším kolik mi bylo ale byla jsem na základce a myslím že v první třídě), že jsem šla ze školy rovnou ke kamarádce, na to že bych měla jít domů jsem si ani nevzpoměla a vrátila se až v úplné tmě a to mi její rodiče řekli,že už bych měla jít.Byla to jen spolužačka a ani ne kamarádka ke které bych často chodila. Moc se mi tam líbilo a domů se mi nechtělo. Vůbec mi nedošlo a nepřemýšlela jsem jaký mamka musela mít strach. A pamatuji si to možná jen proto,že jsem od taťky hodně dostala a to jsem nebyla často bita...
Školu jsem měla naproti baráku pár kroků rovnou ze vchodu do vchodu školy, ani ne přes cestu, myslím že mamka byla v práci když škola skončila, ale domů jsem přišla fakt hodně pozdě.
A myslím si že jsem zodpovědný člověk, že matka neudělala při výchově něco špatně...Proto se děsím toho jak své dítě poučit aby tohle a podobné věci nikdy neudělalo..
myslím si,že děti nejsou schopné takto v souvislostech přemýšlet a bojím se že když to budu malému vtloukat do hlavy moc často, bude to zase špatně.
Prostě nevím a budu ráda když tady budou nějaké rady k tématu.
|
|
|
| vendyna (Janinka + Alenka) | 
|
(22.10.2010 21:03:15)
no to je zapeklitá otázka.
V dnešní době se člověk hodně spoléhá na mobil, už ho má kdejaké malé dítě. Nebo aspoň kolemjdoucí.
Ale i tak, mobil může selhat, dítě se může ocitnout samo. Asi bych s dětmi hrála často hru "cobykdyby" Co bys udělal, kdybys....a podporovat dítě, aby se snažilo najít "nějaké rozumné řešení". Aby se ze špatné situace alespoň nedostalo ještě do horší.
|
| sun 15 | 
|
(22.10.2010 21:09:41)
Já jsem třeba ve druhé třídě měla být doma v 16 hodin a přeřídila jsem si hodinky a pak jsem tvrdila, že se mi zastavili a byla jsem ještě hodinu venku  dostala jsem na prdel
|
|
|
| fisperanda | 
|
(22.10.2010 21:15:30)
Já mám jasno. Až pude dcerka do první třídy, dostane mobil a hotovo. Je mi jedno, že se někdo může rozčilovat kvůli výchovnýmu efektu a takový slinty. Prostě ho mít bude a basta. Já to znám, byla sem pěknej zmatek, furt sem se ztrácela a dělala různý vylomeniny, vyloženě jenom kvůli tomu, že sem byla v dané situaci bezradná.
|
| jedna plus dvě | 
|
(22.10.2010 21:25:11)
Ohledně těch mobilů - nevím jak vám, ale mně vždycky kiksnul když jsem ho nejvíc potřebovala. Baterka, kredit, ale i výpadek signálu, upadl, zapomněla jsem ho.... nebo to samé u toho, komu jsem volala. Takže spoléhat u dětí vždy na mobily... nevím nevím. Určitě je naučit jak reagovat, když právě mobil selže. Navíc na mobil někdy nemusí být ani čas. Já mám děti zatím malé, tak se u staršího o základ snažím aspoň pohádkama, divadýlkem (zatím pravidla neotvírat, nevěřit, nebavit s cizíma, o pomoc žádat policajty, lidi u pokladen, ev.cizí mamky s dětma, cizí babičky).
|
| fisperanda |
|
(22.10.2010 21:29:27)
Samozřejmě, že ji naučím reagovat. Ale i přesto může mít mobil. 
|
| sojka+07+09 | 
|
(22.10.2010 21:30:45)
jo tak mobil dítěti pořídím okamžitě jakmile někdy bude beze mě a dokonale dítě naučím ten mobil ovládat. Každej den mu budu kontrolovat baterky.
|
| Katla | 
|
(22.10.2010 21:36:14)
sojko, mám ti vyrávet nrůzné naše story? Když nejstarší začal jezdit sám do školy (s úřestupem?) ... mobilová story? jak nezavolal, ani nebral mobil a hnali jsme zástupkyni až do telocvičny, jak jsme volávali na sekretariát a byl nahánen  jsem hodně úzkoslivá
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(22.10.2010 21:41:44)
s mobilem je nejhorší to, že ve vyučování musí být vypnutý, aspoň zvonění určitě. Jenže ti malí si to neumí zapnut nebo prostě neuvědomí, že to mají udělat cestou ze školy, dovolat se na ně nedá a je nenapadne zavolat.
Taky jsem tak naháněla syna, když nedorazil kam měl a mobil mi nebral, ale nakonec se mi ozval sám z opačnýho konce města.
Od té doby má mobil zapnutý. Omyl mu zavolat může, to jistě, ale jinak mu nemá kdo volat, tak už to neriskujeme
|
|
| sojka+07+09 |
|
(22.10.2010 21:41:57)
radši nevyprávěj. Já ani nechci vědět jaká budu já. Jestli zvolím to, že budu dítě hnát k samostatnosti, aby si umělo poradit ve všech situacích, budu ho posílat samotný, peskovat a někde trnout aby se mu něco nestalo. nebo jestli ho budu vodit za ručičku hodně dlouho. Sousedovic holka jezdí každej den do školy přes půlku Prahy už od devíti let a je to holka do nepohody, fakt bych jí věřila. Naproti tomu druhá sousedka vodí devítiletý dítě do školy (ok), ale to dítě ještě nikdy nebylo samo ani přes ulici pro rohlíky.
Na mobil bych se nespoléhala, budu prostě peskovat a kibicovat a vysvětlovat a mobil budu brát jako poslední možnost, která ale může selhat. Ostatně tahle holčička Anička ho taky měla. Dětem ho ale pořídím.
|
| sojka+07+09 |
|
(22.10.2010 21:43:50)
no a chystám se udělat takovou tu rodičovskou sousedskou ligu (máme stejně starý děti), budou chodit spolu k jedné z nás, alespoň zpočátku. No uvidíme.
A moje otázka- nechali byste si dítě čipovat ? Koho z nás to nenapadlo že ? Ale na druhou stranu první, co by úchyl udělal- zbavil by dítě toho čipu.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(22.10.2010 21:46:41)
čip do oblečení, podrážky bot, na přívěšek, do náušnic - nevím jak je to velký, ale třeba to nemusí být na nějakým konkrétním místě a může se to nemít u sebepořád, nemusí přece každý poznat, kdo je očipovaný, a že by úchyl měl zařízní, aby to poznal, tomu moc nevěřím, no a pokud jo, tak je to úplně jedno :(
|
|
| fisperanda |
|
(22.10.2010 21:48:01)
Dneska sem zrovna dělala dcerce přednášku, u Šmoulů. Mluvila nějak o tom, že čaroděj je zlý, tak sem toho hned využila a valila sem klíny do hlavy, že někteří lidi sou taky zlí, jako zlí čarodějové, a nesmí se s nikým cizím nikam chodit, nic od cizích lidí brát, všechno mi hlásit a obzvlášť pokud někdo řekne "tohle neříkej mamince" okamžitě hlásit! Nerada jí beru iluze o hezkým světě plným hodných lidí, ale považuju za nutný to furt opakovat.
|
|
|
|
| fisperanda |
|
(22.10.2010 21:50:39)
Já su úzkostlivá děsně. Dcera má pět, a nikdy sem ji nenechala nikde samotnou nebo bez dozoru. Pokud ji musím nechat doma a jít nutně třeba do lékárny, su z toho vybobená na nejvyšší míru. Ráno ji předávám do školky s tím, že si ji ode mě musí přebrat přímo učitelka. Musím se ujistit, že ví, že ji tam má. Ten strach je tak příšernej a svazující 
|
| Katla |
|
(22.10.2010 21:55:40)
tp jsem já.
|
|
|
|
| Jana + 3 rošťáci | 
|
(23.10.2010 13:14:37)
Mám tři děti, první dcerka dostala první mobil v 9 letech a zvládla ho velmi dobře. Druhá dcerka bude mít 9 v prosinci a mobil má od loňských vánoc, ale vůbec ji nebere - nenosí ho s sebou, nestará se o nabití, je jí fuk, že je vybitý - když nefunguje, tak ho položí na polici a tím to hasne - takže naprosto zbytečný výdaj!!! Nejmladší syn má 4,5 roku a zatím ho na mobil neučím, někdy nechce ani telefonovat....
|
|
|
|
|
|
| sojka+07+09 |
|
(22.10.2010 21:28:20)
moje maminka mě připravila skvěle. Přesto jsem taky jednou udělala kravinu, už jsem to tu psala, jak jsem šla s cizím chlapem na dvůr na žižkově, protože chtěl s něčím pomoct. Nakonec jsem utekla, on prý šel pro kamarády. Utekla jsem proto, že jsem si vzpomněla na maminčino varování. A byla jsem velmi samostatná a chytrá holka v tý době, žádný trdlo.
Jsou situace, kdy dítě dost často selže, vychází to z jeho vývojovýho období. Děti do takovejch osmi let podle mě vždycky uvěří pokud jde o rodiče- pojď se mnou, maminka potřebuje pomoct, mamince se něco stalo apod.
No a starší tak do puberty zase mají období, kdy málokdy odmítnout někomu pomáhat, jsou slušně vychovaný i ve škole jim to vštěpujou.
Myslím, že je nutný s nimi cvičit všechny varianty a taky bohužel i příklady co se může stát. I za cenu toho, že je to může znejistit.
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(22.10.2010 21:35:55)
zrovna dnes večer jsem klukům dělala kázání, jak nikdy s nikým nikam a od nikoho nic. Ale vypadají, že mají docela jassno, dojíždí hodinu domů, vlakem a busem, a nemjí s tím problém, když jim to ujede, tak vždycky volají, i když je to už jen kousek. Jistě že se může stát i s mobilem cokoliv, ale kredit jim to hlásí když dochází, baterku kontrolujeme my dospělí a do 3. třídy mají zablokovaný volání jinam než mezi sebou a rodičům, takže neutratí za zbytečný volání a ani baterku nevybijou jen tak.
Oni je poučujóu i ve škole, baví se i se spolužákama, teď o Aničce a tom malým kloučkovi co se utopil..., bojí se a tak nechodí nikam, dke to neznají a chodí aspoň dva spolu.
a jsou poučení, že radši zbytečně ječet, zmítat se a jinak na sebe upozorňovat, než se nechat někam zatáhnout nebo kdyby se jim to nelíbilo.
A taky na internetu (pochopitelěn ani v reálným životě) nikomu neříkat jméno, adresu, školu, věk - prostě nic, a kdyby měli jen nepříjemný pocit, tak se nestydět a hned to říct doma a nebo ve škole (dokonce to už ve škole jednou nějak řešili, takže ten starší už to zná i prakticky, spolužák nahlásil nějaký problém učitelce). Fotky s nahatýma neotvírat, když náhodou, tak hned zavřít, pokud je blízko dopělý, tak nahlásit.
Je toho hodně, ale čím dřív to ví, tím líp. Nemusí znát podrobnosti.
|
| vetvicka |
|
(22.10.2010 21:50:33)
Díky za všechny příspěvky. Mobily taky vidím jako velkou výhodu oproti dřívějšku. Ačkoliv i technika může někdy selhat.
|
| 10.5Libik12 |
|
(22.10.2010 21:57:19)
Mobily jsou dobrý k tomu, aby se matka uklidnila, i když moje dceruška měla v inkriminovaných letech vzácný talent vybít baterku či vypnout právě v momentu, kdy nebylo jiné vysvětlení než, že ji někdo zardousil a vyhodil simku z telefonu. V případném osudovém je mobil jenom kousek bakelitu, tomu děcku nepomůže.
|
| Katla |
|
(22.10.2010 22:00:30)
souhlasím i nesouhlasím
Dítě má šanci zavolat a poradit se - nám se to taky párkrát stalo - výluka tramvají - mám jít pěšky , kudy, čekat, vrátit se domů? Já si sice myslím, že dítě se má naučit samo rozhodovat, leč jsem raději, když to NEUDĚLÁ a zavolá mamimce.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(22.10.2010 22:02:50)
jj, zrovna tento týden kterýsi den mi kluci volali, že se vlaku pokazil motor, přestupují a ujede jim protož bus u nás, a ja ksjem ráda, že mi to mohli zavolat a já jsem mohla v klidu dojet na nádraží naproti, oni nemuseli čekat na další bus ani jít pěšky - od toho ty mobily jsou, pokec s kamarádkama na volný volání je bonus navíc, ne naopak
|
|
| sojka+07+09 |
|
(22.10.2010 22:03:43)
jo hroudo, když to napíšeš takhle, tak s tebou souhlasím. To víš, mám mrňata, ještě si to nedovedu představit.
|
| Katla |
|
(22.10.2010 22:05:38)
Musí mít mobil na hlasito a musí mi volat v mimořádkách ..nedelá to vždy a čím bude straší, tím méně ochoten bude to dělat ........už jsme mu to řekla na plno : máš úszkostnou matku, musíš se s tím naučit žít a nemá smysl tu úzkost živit ,,,zřejmě to pochopil, páč se mnohem vídc snaží. Je zlatej.
|
|
|
| 10.5Libik12 |
|
(22.10.2010 22:07:24)
Tak já nejsem Pražák, v Plzni lze odkudkoliv dojít pěšo, navíc fakt nemám zkušenost, že ti pitomečci napřed volaj. Mně mé staré děti volaly maximálně, když chtěly přijít dýl nebo když je nasrala paní učka.
Jistěže malému dítěti mobil dám, ale jako matka dětí předmobilové éry (do rukou jim přišly tak ve 12-15) nemyslím, že by mně tento zázrak techniky nějak moc vytrhl trn z paty co se týče klidu.
|
| Katla |
|
(22.10.2010 22:12:02)
Libiku - upřímně - ono to spíš stresuje - dítě nevolá pět minut poté, co OBVYKLE volá, že dorazilo do školy, a já už nervuju ....vysvětlila jsem synovi, že problém je ve mně, ale že nic nezíská tím, že mne bude "napínat".Že se o nej prostě moc bojím a že t onemá nic poslečnýho s tím, že bych nedůvěřovala jemu či jeho schopnosti dojet do školy. Snaží se víc
|
| Katla |
|
(22.10.2010 22:17:00)
nevím, uda dětem neberu iluze moc brzo a zda je tí mnejak neznejistím, ale učím je, že i rodič je jen člověk ................
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| 10.5Libik12 |
|
(22.10.2010 21:53:46)
Už jsem se tu zmínila, že prevence je nemožná.
Mám (a taky jsem to tu říkala) velmi živou vzpomínku na vlastní ztracené dítě, které několik hodin hledala policie. Bylo mu necelých 6, otec venčil obě děti v rozlehlém parku a mladší holčičku dával tak složitě čurat, že poté nebyl syn k nalezení. Park obsahoval pustá zákoutí, železniční přejezd a rybník.
Málem jsem zdechla, synátor přikvačil po mnoha hodinách domů a odvyprávěl, kterak strávil pokojné chvíle s rybářem, jak si pěkně povídali. Namítl, že jsem zlá, když bych tak hodnýmu pánovi nevěřila a nedovolila mu s ním komunikovat, když je cizí.
No a osobně mám dětská léta plná šíleností jako je stoh, stromy, propadnutí pod led, nicméně žádný deviant, bydleli jsme na vsi.
V dívčích letech jsem stopovala a jednou jsem dokonce šla lesem s nějakým cizím maníkem, který se mě dokonce zeptal, jestli nemám strach.
Snažím se myslet pozitivně a věřit na anděly strážné. Přes všechnu emoci z Aničky připustme, že vilné vraždy a únosy přece jenom nejsou nijak masivním jevem.
|
| Katla |
|
(22.10.2010 21:57:14)
jenžeb třeba bohužel já nikdy neumím uvažovat stylem "to se mi nemůže stát" . Spíš naopak.
|
|
| sojka+07+09 |
|
(22.10.2010 21:59:24)
Libiku tak to je strašnej příběh, uff, ještě že to dobře dopadlo. No a jak píšu níže i já jsem prostě porušila milionkrát vtloukaný přikázání. Byla jsem slušně vychovaná holka, šla jsem pánovi pomoct. Že pán, kterej má i kamarády asi pomoct nepotřebuje mi naštěstí došlo.
Jako dítě jsem v šesti nafasovala klíč, nosila jsem ho hrdě na prsou, v podstatě jsem si po družině dělala co jsem chtěla, dokud máma nepřišla domů. Bylo to chození na hřiště, ale dělali jsme hrozný věci,- naše nejlepší zábava- lézt do opuštěných domů, do starého zbourceného pivovaru, do starých sklepů opuštěných činžáků. atd. atd.
|
| adriM+M+N |
|
(22.10.2010 22:20:20)
No mobil jako spásu nevidím, navíc pokud nějaký úchyl má na dítě zamířeno tak těžko stihne telefonovat nebo něco udělat...
Já z jedné strany chci dítě hodně poučit, varovat, ale zase v něm nechci vypěstovat strach. Já se šíleně bála tmy, v noci jsem z pod peřiny nevystrčila ani nohu když jsem byla při vědomí jak jsem se bála. A pak jsem třeba udělala nějakou blbost jak jsem psala nahoře..Takže když budu pořád varovat, zase se může nepřiměřeně bát...Je to děs.
Ale samo vědět o tom musí, jen aby těm dětem ten mozeček v daný moment sepnul..
|
|
| anuna | 
|
(22.10.2010 22:31:12)
Ty jo, po přečtení příspěvků se mi úplně vrátilo moje dětství a puberta. Taky jsem coby dítě lezla po stromech v lesoparku, sama bez dozoru s kudlou v ruce (bylo třeba pěkných větví na lodičky:))Jednou mě tam honil chlap a nikdy jsem to našim nepřiznala, protože by mě tam už nepustili. V pubertě jsem často stopovala, bydleli jsem na vesnici, kde jezdil autoubus 4x za den:(
Ale v souvislosti s tím, co se teď děje, jsem se uvolila k tomu, abych své dítě hodně vystrašila.
Popsala jsem mu případ Aničky(něco zahlédl ve zprávách, něco slyšel v rádiu).
Zdůraznila jsem, že i kdyby chtěl někdo cizí s něčím pomoct, tak se mu toto může stát taky.
Situace jako popisuješ, jsem probrali. Ujede bus, počkáš na další, něco se stane, poprosíš někoho ať mi zavolá (mobil se musel naučit už v pěti letech!!!)
No snad bude chytřejší než jeho matka
|
| sojka+07+09 |
|
(22.10.2010 22:36:31)
taky je potřeba poučit bohužel o sexuálních deviantech. Jednoho takovýho jsem potkala v baráku a přišlo mi to hrozně veselý, veselý to nebylo, měla jsem začít ječet, sousedka by mi otevřela dveře. Policie toho devianta nakonec dle mého popisu chytila. Chlap stál před našim bytem v činžáku, nářadíčko v ruce a na něco se mě ptal. Já mu normálně odpověděla, ještě s úsměvem. Pak jsem to mamince vyprávěla jako srandovní historku- mami on si ho větral. Takže bohužel i o tomto je potřeba děti poučit- co je a co není normální.
|
| lipoo | 
|
(22.10.2010 23:01:52)
no-tak to jsme coby "děti" potkali exhibouše asi čtyřikrát..nikdy jsme to nikam nehlásili-neboť jsme ani netušili,že je to nějaký trestný
|
|
| lipoo |
|
(22.10.2010 23:03:17)
Jednou jsem takovýho úchyla potkala brzo ráno,já naštěstí s mojí vlčandou-která byla doost ostrá....chlapík jel na kole,zastavil a už si ho honil-ani nevím jestli něco říkal..jsem sundala psovi košík a už upaloval 
|
| vetvicka |
|
(23.10.2010 13:00:04)
Tak to s tím košíkem byla skvělá reakce...
|
|
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(23.10.2010 12:35:58)
No, mě přepadl úchyl ve výtahu - za bílýho dne uprostřed města v normálním činžáku. Díky Bohu a mé rychlé reakci se leknul a utekl, ale několika holčičkám v okolí hodně ublížil.
Byla jsem poučená a i díky tomu jsem asi rychle reagovala
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(23.10.2010 12:36:15)
jo a bylo mi 10
|
| vetvicka |
|
(23.10.2010 13:01:47)
Teda, to jsi byla fakt dobrá, že jsi dokázala v 10ti tak rychle zareagovat. Hlavně, že to pro Tebe dobře dopadlo.
|
|
|
|
|
| zerat | 
|
(23.10.2010 14:31:29)
Chtěla jsem pro dceru do 1. třídy mobil a když ne hned tak na Vánoce... sešlo z toho. Absolutně nevidím důvod, proč by ho měla mít! Na mimoškolní aktivity ji vodím já nebo manžel a na školní aktivity je líp když ho u sebe vůbec nemá. Aktovky - všechny, leží ve družině na chodbě a podle mě je to jen další předmět pro krádež Že bych chtěla, aby celodenně chodila s mobilem na krku, - to bych teda nechtěla. Když jsou akutní situace, kdy potřebuju, aby mobil měla, dostane "do ruky" můj druhý... Aby měla svůj není důvod.
Opatření: chci, aby dcera uměla zpaměti mé číslo mobilu a kdyby bylo nejhůř je naučená, že se má rozhlížet po Policii. Příp. jít za nimi, vysvětlit, co se stalo a poprosit o zavolání mě(i proto je dobré když mé číslo zná).
A další věc ji učíme, aby chodila s davem. Určitě raději v dešti a krupobytí s více spolužáky než třeba sama na stopa...
Dcera je ještě "malá" ale postupně jí učíme další a další věci pro její bezpečnost- nejde to na dítě úplně všechno nahrnout naráz a hlavně v neaktuálním věku
|
|
|
V její náručí
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Vánoční slavnostiLiberec 
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v pevnosti JosefovNáchod 
Výstava betlémů na Svaté HořePříbram 
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Vánoční slavnosti
Živý betlém
Štědrý den v pevnosti Josefov
Výstava betlémů na Svaté Hoře
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)