| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema

 Celkem 75 názorů.
 Kukushka 


Téma: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema 

(4.11.2010 12:56:48)
Zdravím všechny,
po čtení všech možných diskuzí jsem se rozhodla zaregistrovat a taky vás poprosit o váš náhled na věc.:-)
Je mi 23 let a jsem už 9 let s mým nynějším manželem (24), máme ročního skvělého syna (chtěného). Asi od 17 roků se znám s jeho kamarádem (25), se kterým k sobě máme strašně blízko (počínaje zájmy až k názorům na život, výchovu dětí, prostě vše). Před 3 lety jsme k sobě měli ještě blíž, zjistili jsme, že k sobě cítíme více, nebylo to ale tak silné a měl určité vlastnosti, kvůli kterým jsem neuvažovala o tom, že bych opustila současného přítele. (Jsou dobří kamarádi...:-() Potom jsme se nějak ve zlém všichni rozešli a asi rok jsme se viděli jen zřídka a na chvíli. Myslela jsem na něj ale často a i on na mě. Mezitím měl asi 5-ti měsíční vztah, který skončil jejím onemocněním rakovinou (nechala ho) - shodou okolností stejnou nemoc jsem prodělala před 4 lety i já - je to zvláštní...
Jedná se o to, že ta její nemoc nás donutila se znovu kontaktovat, začali jsme se (všichni 3) znovu scházet, nyní už i s malým... Po pár měsících (kdy jsme se i otevřeně bavívali o tom, co bylo) jsme zjistili, že to je zpět a mnohem silnější a řekla bych - dospělejší?...
Zkrátka on je člověk, který se učí ze zkušeností a stal se z něj chlap. Je to typ, který méně mluví a více dělá, narozdíl od mého manžela. Nemá potřebu před někým vypadat lépe, je sebevědomý, ale zároveň pokorný, přemýšlivý, učí se ze svých chyb. Opravdu bych řekla, že je to opravdový muž, podle chování. Já jsem hodně dominantní typ, alespoň tak působím navenek, jsem živel. A on je ten, ze kterého cítím, že si k němu nemůžu dovolit cokoliv, má skrytou autoritu a strašně si ho vážím, mám u něj pocit, že jsem v bezpečí a on mě zná, že nejsem taková, jak působím. Ví, jak se cítím, dokáže vypozorovat věci, kterých si ani manžel nevšimne, popsala bych to tak, že je mezi námi určité vnitřní spojení... Rovnou píšu, že to není zamilovanost, znám ho už dlouho, prožil se mnou celou mou roční nemoc, znám jeho špatné vlastnosti a on ty moje taky. Dokážu si představit, že přijdeme domů, vybalíme nákup, postaráme se o děti a jdeme spát. Nepotřebuju nějaké nové zážitky, nebo tak něco, myslím, že v tomto jsem dost kritická sama k sobě, abych si dokázala uvědomit, jestli jsem jenom poblázněná, nebo jestli je to hlubší...
Manžel je velmi hodný, nikdy by mě neopustil (i když člověk nikdy neví), ale on je typ, který upozadí sebe kvůli rodině. Má velmi soudružnou rodinu a mají, řekla bych zkráceně, srdce na správném místě. K malému je úžasný táta. Co bych mohla říct jako negativum je to, že z něj cítím, že se snaží před jinými ze sebe dělat něco, co není, což při mé potřebě mít "chlapa" je dost ubíjející.:-( Taky se hodněkrát stalo, že mi něco zatajil, co se týče plateb, stále mu chodí nějaké upomínky, že něco nezaplatil, něco už projednával i exekuční úřad a platili jsme zhruba 50tis navíc. Ale to už máme vyřešené a jak říká, tak se z toho poučil... Ale ty upomínky... No, prostě není na ty úřady a tak. Taky - když o něčem mluví, tak si to přibarvuje a už tohle v souvislosti s tím, že mi už několikrát lhal mi tolik vadí, nemůžu mu věřit už v ničem, mám pocit. Ale zároveň on se teď hrozně snaží, zlepšil se, asi mi i všechno říká... Nevím, jak to popsat. Žije rodinou, z práce je hned doma, sem tam si někam zajde s chlapama, nebo jede na hory na víkend. Ale je nám velmi oddaný. Všude mě pouští, bere svoji otcovskou roli stejně, jako já tu mateřskou. Bohužel je to typ flegatického introverta, tzn. že komunikace pro něj není důležitá, když řešíme nějaký problém, tak řekne "Když myslíš", zkrátka usoudí, že to není důležité a tak to neřeší. To mě dohání k tomu, že už řeším blbosti a vyloženě ho asi podvědomě provokuju, nevím. Jednou mi řekl, že on umí komunikovat o problémech, akorát že se mu málokterá věc zdá tak důležitá, aby se musela řešit. Jeho heslo je, že je to jenom život. Taky se podle toho chová, jak ve špatném, tak v dobrém slova smyslu. Dokáže odpouštět, neřeší opravdu blbosti a on o morálních hodnotách nemluví - on je má v sobě. Je moc hodný.
Problém je v tom, že protože jsem nepoznala nikdy nikoho jiného, nikdy jsem ho nepodvedla (před těmi pár lety s kamarádem jsme se udrželi, skončilo to jenom objímáním), tak jsem doteď neměla nikdy pocit, že je něco špatně. Jsme okolím považováni za dokonalý pár - i vzhledem k tomu, že jsme chtěli rodinu tak brzo... (nelituju toho)
Dneska mám ale pocit, že potřebuju úplně jiný typ muže, silnější osobnost, aby mě dokázal trošku zkrotit a zároveň ochránit.. Pomalu sleduju, jak se z mého vztahu k němu stává kamarádství, jak mě nepřitahuje, jak se nutím do komunikace s ním a myslím stále více (to ještě jde?) na toho kamaráda.
Ten kamarád to vidí tak, že mě miluje prý už od té nemoci a pořád, i když měl nějaký vztah, že se mi nikdy nemohl nikdo vyrovnat. Prý nikdy nic tak vnitřního s nikým necítil. Ale zároveň cítím, že v manželovi mám opravdu životní jistotu a že kdybych je přestala srovnávat, že bych s ním komunikovat zvládla a co já vím, třeba bych ho chtěla znovu i jako chlapa. Ale to, že si ho nevážím tak, jak on si zaslouží a svým způsobem jím v určitých věcech pohrdám (za jeho slabost někdy), tak to se asi nezmění. Nechci, ať to vypadá, že jsem nevděčná, moc si ho vážím, ale mám pocit, že on je úplně jiný, než bych potřebovala... Nevím, jaktože jsem si to před rokem neuvědomovala...?:-(
Kamarád by okamžitě bral mě i mým synem, má ho moc moc rád, ne jen na hraní, vím, že by ho zvládnul i vychovat. Zároveň jsem rozhodnutá, že bych manželovi nevzala syna dříve, než by měl tak 2,5roku, nemůžu jej připravit o jeho největší vývoj, první slova... Taky bych mu v žádném případě nebránila ve styku, žádné pravdila každý druhý víkend...:-(
Prosímvás o každé názory, které máte, i ty špatné. Opravdu si nevím rady. Srdce mi velí být s tím, s kým nejsem, ale přijdu domů a mám veliké výčitky a převládá rozum. To mám vždycky chuť vyhodit mobil. A když jsem s kamarádem, tak nedokážu pochopit, že tak dlouho váhám. (Jsem váha...:-D)
Děkuju za rady a přeju vám spokojené rodinné životy.:-)
 Xantipa. 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 13:02:48)
Promiň - to je opravdu bezvadnej plán, počkat s rozchodem, až synovi bude cca 2,5 roku, aby si ho jeho táta trochu užil~Rv
Co čekáš za radu?
 Inka+Viki 
  • 

Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 13:09:01)
Umíš to docela dobře sama rozebrat. Já sama za sebe bych dala vnitřní šanci mnželovi, protože JÁ jsem mu dala nejenom lásku, ale i svůj slib a beru to vážně. Na čas bych přerušila kontakty s tím kamarádem a pracovala bych na vztahu s manželem. Ale to jsem já -to není univerzální rada.
 Evka13 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 13:05:51)
Nevím, musíš sama vědět, co ti za co stojí... Kdo a co má opravdovou hodnotu (tj. ne jen tu chvilkovou). Vždycky jsem si myslela, že jen chlapům se plaší hormony a mozek se posunuje jinam(jak jsem psala níže).. a ejhle, ono to jde i ze strany ženy...~:(
 fisperanda 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 13:08:19)
Romantika je hezká věc, a docela ti rozumím. Seš zamilovaná. Ale teď, abys spadla nohama na zem, si představ, co všechno se stane, pokud se rozvedeš. Tahanice o majetek, tahanice o dítě, dítě vydeptaný, zhroucený manžel, ty na nervy, přítel na nervy. Rozbroje mezi těma dvouma ani není potřeba vymýšlet. Do toho se začnou plíst rodiče a tak dál. U soudu budeš vysvětlovat, proč boříš rodinu. Osobně si myslím, že k rozvodu musíš být skálopevně rozhodnutá, vnitřně. Abys to všechno ustála, a abys věděla, že děláš dobře a že to chceš dotáhnout do konce. Pokud o něčem pochybuješ, tak na to ještě nejsi připravená. Protože celý ten proces tě bude napadat, že děláš chybu. Pokud nemáš důvod, který sám o sobě obstojí, a víš, že obstojí před tvým svědomím, tak se může stát, že uprostřed rozvodovýho procesu budeš stát na mrtvým bodě a přemítat, jestli to muselo být.
 margotka78 alias shit-roller 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 13:11:10)
Teda to je elaborát!!
Nikdy ( teda nikdy neříkej nikdy ~t~)bych nešla do vztahu se společným známým či kamarádem mého muže.
To je ta největší potupa, jakou by Tvůj chlap v životě zažil...
Představ si, že přijde a řekne Ti: "Hele nezlob se, moc si tě vážím, ale naše společná kamarádka Maruška je taková nějaká jiná, život s ní a budoucnost s ní se mi jeví jako jasnější než s tebou..." :-©
Víš co by to udělalo s doposud klidným chlapem? Víš co by s ním udělala představa, že Váš společný kamarád vychovává jeho dítě?
To ani nezkoušej zjistit!! ~a~
 Dáňula 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 13:11:39)
A on ti řekl, že by bral tebe i dítko? Jen tak? Týjo, to musí mít manžel ale super kamaráda, který mu brousí za ženou. Btw - a manžel o tom ví? A kde byl manžel, když jsi byla nemocná? To s tebou byl jen ten kamarád a manžel ne??? Prostě mi to přijde ujetý.
 Kopřiva Dvoudomá 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 13:12:48)
Kukushko,
upřímně, působí to na mě jako taková ta klasická krize - jste spolu dlouho, navíc máte malý dítě... Jste si okoukaní, známí, a teď se objevil ten pan Zářivý, který nemá chyby tvého manžela a který hraje na ty tvoje struny, který to zrovna potřebujou. Za sebe bych doporučila s manželem trochu provětrat vztah, dopřát si veškerej společnej čas a zážitky, který vám to roční dítko umožní, nešťourat se v minulých chybách, ale zkusit se zaměřit na to, co je pro vás dva teď nebo co bude v budoucnu... A nechat si čas, aby ta záře pana Zářivého trochu opadla. Jak nebyla před rokem, nebude nejspíš zas za rok, vsaď se :-) Akorát to bude chtít omezit kontakt, ale to pan Zářivý pochopí.

(Mimochodem teda, nepřijde mi až tak moc charakterní vyznávat lásku matce ročního dítěte a zároveň kamarádově ženě...)
 margotka78 alias shit-roller 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 13:15:32)
Přesně. Také jsem dostala nabídku od manžela mojí kamarádky, jestli bych teda jako nemohla s nima oběma kamarádit a s ním ještě k tomu spát... :-©
Jak se říká, když se ocas postaví... ~t~
 MishuI 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 13:15:23)
Já bych uměla navrhnout jen velice nemorální komrpomis~t~Ale nechci se nechat rozklovat~t~
Mmch,zaráží mě jen to,že ve 2 a půl letech syna už bys odešla.To snad není o věku..Když už,tak to udělej co nejdřív.
 Persepolis 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 13:16:39)
Kukuschko, obecně si myslím, že pokud někdo zakotví u toho úplně prvního chlapa, kterého v životě potká povede to dřív nebo později k tomu, že si bude chtít zkusit i něco jiného, v tom tě naprosto chápu. Je ale na tobě, jestli chceš jít do toho rizika, že třeba mnohem víc ztratíš než získáš.
 Pole levandulové 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 13:17:22)
Kuku, stjne tak, jako jsi se udrzela pred temi par lety, udrz se ted taky. Problem vidim v tom, ze jsi se vazala jako prilis mlada, manzel je taky hodne mlady, takze jste si jeste ani jeden nic neuzil. Ale jednou uz jste se vzali, mate dite, tak bych za ten vztah bojovala a na toho pseudokamarada se vybodla. On to teda taky bude skvely kamarad, kdyz brousi za zenou sveho kamose, co? To rozhodne neni charakterni clovek a buhvi, ceho by ses od nej v budoucnu dockala, kdyz toto muze delat kamosovi?
 *Niki* 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 13:17:34)
Vždy se najde někdo, kdo v jistém životním okamžiku vypadá lépe než ten, se kterým už roky sdílíme jednu domácnost. Kouzlo nepoznaného... jsi zamilovaná a vidíš jen to, co tě přitahuje, protože tak to v zamilovanosti je.
Tvůj manžel je dle tvého popisu dobrý partner a nebýt tvého poblouznění, viděla by jsi to taky.

Jo, říká se, že jediný způsob, jak se zbavit pokušení, je podlehnout mu... ale pokud bych do toho měla co mluvit, jakože nemám, tak bych ti to neradila.

Važ si toho, co máš, protože tohle hrozí výbuchem a bez nezacelené rány z toho nevyjde nikdo z vás...
 Markéta, kluci 8 a 2 
  • 

Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 13:18:23)
Kukushko, jestli jsi dominantní a manžel submisivní, není to ideál?Proč se rvát do náruče jiného dominantního jedince, potřebujete doma bojovat nebo co? Navíc píšeš, že do něj ani nejsi zamilovaná. Zůstaň doma.
 Gladya, bývalá dasa, 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 13:23:24)
Jo, tady je dobrá rada drahá. Můžu jen spekulovat z toho, co píšeš. S maželem jste spolu od velmi ranného mládí. U takových vzahů je vyšší riziko, že dozrávající osobnost také změní náhled na partnera a - ošklivě vyjádřeno - přehodnotí "požadavky" na partnera. Ty i manžel jste moc mladí na to, abyste žili ve vztahu nefunkčním (ostatně kdy je na nefunkční vztah člověk dost starý?). Oba máte život před sebou a budete mít dost času začít znovu s někým jiným. Takže odpověz si otázky, které píšu a hlavně si co nejdřív musíš sama ujasnit, co chceš. Nějaké čekání na dosažení 2,5 roku dítěte nemá smysl.

1. Opravdu není vztah k "tomu druhému" jen poblouznění a opravdu ho znáš tak dobře, abys věděla jistě, že je opravdu takový jak si představuješ?

2. Jak by fungoval vztah s manželem, kdyby se neobjevil "ON".

3. Zvládnete slušný rozchod s ohledem na dítě?

Hodně štěstí ~;((


 Čekatel na smazání 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 13:26:46)
Odříznout kamaráda, jinak takové tendence budeš mít pořád a brzy se stane že to neukočíruješ.

Dle toho co píšeš je tvůj manžel pohodář, čehož si važ. To že něco přiklášluje než je, to dělá spousta lidí, né-li všichni. Podle mě je to tím že s tvým mužem žiješ 24 hodin denně. Nedivil bych se kdyby, po tom co bys začala s kamarádem žit, do dopadlo úplně stejně, né-li hůř.

Je to hop nebo trop. Je na tobě jestli poslechneš srdce nebo rozum.
 Sněhulka a sněhuláčci 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 15:12:10)
Souhlasim, odriznout kamarada. Nepoznane laka, jak tu nekdo psal, pokuseni se zbavis jen tim, ze mu podlehnes. Ale pozor, aby to za par let nebylo to same (klidne s jinym muzem). Jsi odhodlana zkusit bojovat a vydrzet s jednim muzem cely zivot (narazim na to, ze jine muze jsi doposud nepoznala)? To pokuseni tu bude, nekdy dal, ale obcas prijde sakra blizko, treba za deset let... zkusit nekoho jineho.
Vetsina ti radi necekat do 2,5 let veku ditete... ja bych asi naopak rekla pockej, pokud te to nepusti, pak uz stoji za zvazenou, zda to neresit. Treba to do te doby vyplyne samo. Ale je mi ouzko, kdyz si predstavim, ze bych manzelovi takhle za zady premyslela ~d~. Jak by mu bylo, kdyby to vedel! Jak by bylo tobe, kdybys zjistila, ze uz rok premysli, zda te neopustit? Ale nechci moralizovat, chapu, ze srdci clovek neporuci...
Zaver: odriznout, odriznout, odriznout. Pozor, neznamena to, ze zapomenes. Jen to pokuseni nebude denne behat kolem...
 Mery72 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 13:26:57)
Myslím, že tě pálí dobré bydlo.
 Kalamity YANKA 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 13:27:47)
srdce je risk, rozum je svinská jistota....si nevybereš... risk je zisk.... ~d~
 aachje skunk a tři holky 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 13:37:57)
za mě "LISTEN TO YOUR HEART"
 Kalamity YANKA 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 13:47:49)
...tak... ikdyž je to ku*wa těžký~;)
 Gordita 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 13:36:27)
Vdala ses mlada a ted mas vic zkusenosti, ale porad jeste jsi hrozne mlada. Pokud ti manzel vylozene nevadi, pockala bych tak do 30ti let tvyho veku, az tehdy budes opravdu dospela a v lepsi pozici se rozhodnout. Dite mezitim bude mit tatinka, s pritelem se budes dal stykat a poznavat ho, no a pak uvidis.
 Čekatel na smazání 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 13:38:46)
Věk neovlivní vyspělost dotyčného, to dělají až zkušenosti.
 Gordita 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 13:50:38)
No právě v těch třiceti má člověk za sebou víc zkušeností a ve 29 letech i návrat Saturnu :)

Ještě jsem chtěla říct, že se mi nelíbí uvažování na způsob jak je ten kamarád bezcharakterní, když `tohle dělá kamarádovi` - jako kdyby Kukushka byla majetkem manžele a kamarád mu ji chtěl `vzít` - fakt uvažování jak z neandertálský jeskyně :)

Potom to dilema srdce nebo rozum - odejít s milencem může být rozumná volba, obzvlášť jestli při vdávání se šlo hlavně o srdeční záležitost. Dobře, mají spolu dítě, ale pro dítě je nejlepší šťastná maminka, ne sebeobětující se zatrpklá troska. Já bych nechtěla, aby se kvůli mě někdo obětoval a byl se mnou proti své vůli, to je pod mojí úroveň ~a~ To jako když mi můj ex říkal, ať s ním zůstanu, aspoň o víkendech, že mu nevadí, že přes týden budu s kolegou, no to byla fakt ta poslední kapka :-©
 Evka13 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 14:01:54)
Heleď, ale vůči kamarádovi to podraz je a to nehodnotím zakladatelku, jako něčí majetek. Domnívám se, že kamarád sice taky rád, ale jen v rovině hypotetické, jinak je to prostě hajzl...

Co se týče tvého názoru, že zakladatelka musí myslet hlavně na sebe a své štěstí, tak je to dosti zkratkovité jednání, protože nevidí dál než na konec svého libida, chápeš? Člověk, který si udělá závazek- ať už morální, citový nebo ve formě nového života už nemůže myslet JEN na SVÉ štěstí, protože to jedno štěstí může rozpoutat lavinu ostatních tragédií!
 Ananta 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 14:02:03)
Pro dítě je nejlepší vyzrálá osobnost, moudrá žena, tady nejde o žádné sebeobětování, manžel zakladatelce nijak neubližuje, práskout do bot kdykoliv ti "srdce" (~:-D)nakuká těžko někomu přinese dlouhodobou spokojenost. V téhle situaci je podle mě plno vdaných a ženatých lidí, ale nerozbíjí rodinu ve které jsou děti. Navíc charakter toho alfasamce bude poněkud plytký, když dělá kamarádovi do manželky. Já jsem takto rozbila manželstí, vím o čem mluvím, ale bylo bezdětné, bylo mi 24 let. Taky jsem měla pocit že souzním a podobné plky. Vztah to byl výjimečný, ale ne pro život.
 Gordita 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 14:30:20)
No nevím, kde přesně začíná sebeobětování, to má každý někde jinde, někomu stačí ke štěstí materiální zabezpečení, někomu ne. Není nutný, aby jí manžel ubližoval, sebeobětování je, když člověk žije v něčem, co nechce, ale myslí si, že to musí kvůli někomu vydržet. Toho někoho (manžele, děti) pak taková oběť nevyhnutně začne více či méně vědomě nenávidět a podle toho pak vypadají vztahy v rodině a celková kvalita života zúčastněných. Usilovat o svojí vlastní spokojenost je důležité, protože nespokojený lidi ostatním a sobě život jenom otravují a celkově nejsou žádný přínos.

Ale jak jsem Kukushce radila, nejlepší by asi bylo vyčkat minimálně do těch třiceti a pak by buďto zjistila, že kamarád je opravdový chlap a jejich vztah pořád ještě má budoucnost, nebo že kamaráda dávno odvál čas a buďto je na obzoru jiný, nebo taky žádný a že manžel je vlastně v pohodě a klidně s ním ten zbytek života stráví. Jakýkoliv rozhodnutí do tý doby asi nebude dlouhodobě udržitelný, člověk v těch dvaceti a něco prostě ještě nemá zkušenosti.
 CPO 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 14:36:30)
Nikdy neodcházet DO JINÉHO VZTAHU.
Vždy jen Z NEFUNKČNÍHO VZTAHU - byť "nefunkčnost" máme právo pociťovat SUBJEKTIVNĚ!
 Sněhulka a sněhuláčci 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 15:13:56)
~g~~g~~g~
 Ananta 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 14:44:30)
Já vím jak to myslíš, ale... ta nespokojenost vypovídá něco o tom kdo ji zažívá, tady jakoby objektivně není důvod odejít a odtrhnout dítě od otce. To se jí může taky stát, že bude odcházet každých pět let. Člověk je tvor věčně nespokojený, mysl má vrtkavou a mě ty důvody co zakladatelka uvádí, jakkoliv to může být citově složité, přijdou strašně málo. Já chápu víc to, když někdo odejde po nějaké době snažení pryč od partnera, ale takové to "potkala jsem muže svých snů" a skočím do druhé náruče i přes to, že nepotkat ho, tak jsem dál s manželem mi připadá jako nevyzrálé jednání a dělají to spíš osoby emočně laděné a míň používající hlavu. Život prostě není procházka růžovým sadem a myslet si že bude pořád happy a zamilovaná je hloupost, kolika lidem se to povede.
 MarianaN 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 15:05:11)
Co se týče vlastní spokojenosti - to jedna z nejrelativnějších věcí. Někdy se stačí nad problémem zamyslet a nazírat jej z více různých úhlů a hned se vše jeví jinak ~;)
 CPO 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 15:06:16)
"Někdy se stačí nad problémem zamyslet a nazírat jej z více různých úhlů a hned se vše jeví jinak"
Někdy jo! ~y~
 CPO 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 15:06:43)
...ale dost často ne ~t~~t~~t~
 MarianaN 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 15:15:44)
Ale já mám podobnou zkušenost už ze 17 let ~y~~y~~y~ Takže trošku vím, o čem je řeč ~j~
 MarianaN 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 15:17:43)
Akorát bez dítěte, samozřejmě...
 CPO 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 15:21:18)
Mariano, já jsem se půl života (v manželství) intenzivně snažila "nad problémem zamyslet a nazírat jej z více různých úhlů".
Jak myslíš, že to nakonec dopadlo? ~t~~t~~t~
 MarianaN 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 15:23:01)
To nevím ~j~ Jakýs´ měla problém???
 MarianaN 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 15:24:07)
Anžto jsem to nazírání myslela na problémy různého druhu ~:-D
 CPO 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 15:28:40)
...akorát jsem zbytečně ztratila spoustu let života. Ale to nepatří k tomuto tématu. Já neřešila "srdce nebo rozum". Já jsem odcházela na základě opravdu poctivého prozkoumání všech možností. Měla jsem míň zkoumat a dřív dát na intuici...
Ale - už mlčím ~y~, než Brebberry zase ukamenujete ~t~~t~~t~
 MarianaN 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 15:57:00)
Intuice ale je důležitá, což o to ~;)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 15:06:53)
Bohužel ale jenom NĚKDY. ~;)
 Laleida 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 17:07:08)
někdo nemá 30 zkušenosti co třeba jiný ve 20, zalezi co zivot prinasi
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 13:49:28)
Zcela off topic - docela by mne zajímalo, kde všechny holky pořád berou ty úžasné muže, do kterých se lze zamilovat a riskovat tak dobré bydlo s manželem. ~;) Člověk by podle témat na Rodině řekl, že po světě běhá jeden Pan Ideál vedle druhýho, ale v praxi jsem teda já osobně už léta nepotkala ani jednoho.
 margotka78 alias shit-roller 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 14:17:05)
~t~ ~t~
Přesně...
 Horama 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 14:38:23)
To je snadné. Pana Ideála tvoří kombinace hormonálního koktejlu a oparu tajemství, ve skutečnosti je to normální chlap jako desítky dalších kolem něj, ale pro danou postiženou v té chvíli je tento aspekt poněkud neviditelný.
 mabela 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 15:11:03)
taky mám někdy pocit, že žiju na úplně jiné planetě než zdejší uživatelky~t~~t~~t~
 anavel + 3 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 17:25:23)
~R^
 kattynka a 2 čertici 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 19:28:43)
no jo Monty, jeslti to nebude tím, že před svatbou je každej jinej, po svatbě jsou všichni stejní ~t~
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 20:16:06)
kattynko,
já mám dojem, že jsou to všechno pořád stejní trubci, manželství nemanželství. ~;)
 Kukushka 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 21:48:51)
Taky neznám žádného pana Ideála.:-) Nemyslím si, že s ním nebudou žádné problémy. Jen má prostě vlastnosti, které jsou pro mě nejdůležitější a špatné, které jsem ochotná tolerovat... Vím, že je život o kompromisech.
 Půlka psa 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 13:51:46)
Drž se manžela. Rozumíte si, máte spolu rodinu. Chápu, že dlouhodobý vztah se stane stereotypem, ale ono i s kamarádem by tě to omrzelo a co pak? Přeci si nebudeš hledat každých pár let někoho dalšího. Kdybys byla sama, tak proč ne, ale dítě potřebuje stabilní zázemí. Každopádně, když už bys měla odejít, tak hned a ne za rok dva. Čím dřív, tím je to pro dítě lepší.
 Prostě Anna 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 13:54:02)
Kukishko, připadne mi, že popisuješ mé známé~;) Chodí spolu od 15, teď je jim 40-45 let, mají dvě děti, povahově jsou velmi podobní. Ona mi popisovala, že za celou dobu, co jsou spolu (přes 25 let) se asi 3x zamilovala, a to vždy opravdově, protože jinak to ani nejde~;) Její muž by ji nosil na rukou, kdyby ho podvedla, odpustil by. Ona ho nepodvedla. Říká, že vždycky to bylo krásný - prý byla jako opilá, ale poprvé, že manžela málem opustila. Podruhé si ten stav užívala, protože to bylo krásný, ale věděla, že vyprchá. Ona si dokázala vzít z toho okouzlení pro sebe to hezký - cítí se obletovaná a žádaná. Ona pracuje často po celé republice, je hodně společenská, ale vždycky spěchá domů za dětma, o které se zatím stará její muž.
 hokkaid 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema 

(4.11.2010 14:01:10)
Spíš bych se zamyslela nad manželovým finančnním IQ - exekuce, dluhy? Opravdu už je to v pořádku? Máš zodpovědnost i za syna - a v tom je i moje odpověď na tvou otázku. Nejen, že podle mě bys brzy zjistila, že u kamaráda není tráva zelenější (navíc manžel je za ta léta asi docela prověřen, kdežto s kamarádem tam nějaké rozepře byly, že), ale poškodila bys otce i syna. Ať si kamarád vypráví, co chce (a že se to hezky poslouchá~s~), nemůže mít k tvému synovi takový vztah jako jeho táta. Asi je ta přitažlivost u tebe silná a musíš si to protrpět, já hlasuju pro tu domácí jistotu~m~
 Cimbur 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema 

(4.11.2010 14:07:18)
To máš pravdu s tím finančním IQ, to jediné je na pováženou.
 Cimbur 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema 

(4.11.2010 14:05:46)
Krotit a chránit by jsi se měla sama, to od chlapa nečekej. Jinak nevím. Jsi mladá, brzy jsi začala s vážným vztahem a rodinou, ale proč to teď rozbíjet jen kvůli nějakému pocitu?
 Prostě Anna 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema 

(4.11.2010 14:14:51)
Je to dáno i tím, že nemáš žádné jiné zkušenosti. Ale i to, čím si právě procházíš, je manželství. Není každý den posvícení. Držím pěsti.
 Insula 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema 

(4.11.2010 14:31:51)
Šla jsem za hlasem svého srdce i přesto, že mě rozum varoval. Nedopadla jsem šťastně. Zůstala bych u rozumu. Mít tehdy zkušenosti, které mám teď, vše by bylo jiné. Dnes bych už jen tak nepodlehla citům.
 Horama 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema 

(4.11.2010 14:33:03)
Znáš svého manžela devět let a máte roční dítě. Tohle všechno ti mělo jít hlavou, než jste se vzali nebo nejhůře než jste si pořídili děcko. Co bude až po roce života s manželovým nejlepším kamarádem zjistíš, že ze sebe vlastně nakonec dělal něco jiného, než je, nebo až on zjistí, že vlastně existuje i nějaká jiná, která ti nakonec dokáže konkurovat? Stojí ti to za rozbití rodiny vlastního syna? Kdyby byl tvůj manžel alkoholik, bral drogy, bil tě, nedával ti peníze apod., radila bych ti útěk bez ohledu na to, kolik dětí máte, ale jestli je to chlap, co se stará a snaží, tak je prostě na tobě a na něm, abyste vylepšili svou vzájemnou komunikaci (co nejblíže) k obrazu tvému a vůbec investovali do svého vztahu více snahy a úsilí, protože už to není jen o tobě a manželovi, ale také o tvém chlapečkovi. Je mi líto, ale ty už by ses neměla rozhodovat jen za sebe.
 Hilly. 


Jsi nevyzrálá 

(4.11.2010 14:42:54)
Praštila si do všeho hrozně brzo.Já jsem toho názoru, že když už si s někým založím rodinu, tak přece nebudu vyhlížet, zda někde, možná, nebude někdo lepší, když stávající partner je vesměs v pohodě, i když má své chyby, jako každý z nás.Partner přece není nějaký předmět, věc, která když omrzí, tak ho odložím a vyměním za nový. Je to blízká bytost, člen rodiny, kterému si slíbila "v dobrém i ve zlém".
Jsi zamilovaná, tak prostě svůj nový objekt touhy stejně nevidíš moc realisticky.
Psala si, že je ti 23 a jste sopolu 9 let, takže od 14?Kulínského na tebe~;)
 Půlka psa 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 14:50:31)
Drž se manžela. Rozumíte si, máte spolu rodinu. Chápu, že dlouhodobý vztah se stane stereotypem, ale ono i s kamarádem by tě to omrzelo a co pak? Přeci si nebudeš hledat každých pár let někoho dalšího. Kdybys byla sama, tak proč ne, ale dítě potřebuje stabilní zázemí. Každopádně, když už bys měla odejít, tak hned a ne za rok dva. Čím dřív, tím je to pro dítě lepší.
 Půlka psa 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 14:50:31)
Drž se manžela. Rozumíte si, máte spolu rodinu. Chápu, že dlouhodobý vztah se stane stereotypem, ale ono i s kamarádem by tě to omrzelo a co pak? Přeci si nebudeš hledat každých pár let někoho dalšího. Kdybys byla sama, tak proč ne, ale dítě potřebuje stabilní zázemí. Každopádně, když už bys měla odejít, tak hned a ne za rok dva. Čím dřív, tím je to pro dítě lepší.
 Půlka psa 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 14:50:31)
Drž se manžela. Rozumíte si, máte spolu rodinu. Chápu, že dlouhodobý vztah se stane stereotypem, ale ono i s kamarádem by tě to omrzelo a co pak? Přeci si nebudeš hledat každých pár let někoho dalšího. Kdybys byla sama, tak proč ne, ale dítě potřebuje stabilní zázemí. Každopádně, když už bys měla odejít, tak hned a ne za rok dva. Čím dřív, tím je to pro dítě lepší.
 Půlka psa 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema ... :-( 

(4.11.2010 14:50:31)
Drž se manžela. Rozumíte si, máte spolu rodinu. Chápu, že dlouhodobý vztah se stane stereotypem, ale ono i s kamarádem by tě to omrzelo a co pak? Přeci si nebudeš hledat každých pár let někoho dalšího. Kdybys byla sama, tak proč ne, ale dítě potřebuje stabilní zázemí. Každopádně, když už bys měla odejít, tak hned a ne za rok dva. Čím dřív, tím je to pro dítě lepší.
 ambiance 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema 

(4.11.2010 15:50:58)
úplně Ti rozumím.
Je trošku na škodu že jsi prošla jen jedním vztahem a nemáš tedy možnost porovnávat předešlé partnery s manželem.
Proto, když se naskytne někdo "zajímavý" se všemi těmi skvělými vlastnostmi, které jsi popsala Ti může možná připadat jako ten správný muž tvého života. Ale už neumíš posoudit to, jaké by bylo s ním žít, řešit ty každodenní stereotypy, problém atd. MOžná by jsi zjistila, že pro život je horší než současný manžel a že to byl jen sympatický, přitažlivý kamarád.
Pokud ho ale znáš opravdu dobře a dlouhodobě (několik let!) cítíš, že by si s ním měla hezčí život než se současným, tak je možná nasnadě udělat ten krok, kterého se většina z nás bojí a od manžela odejít.
Jsi ještě mladá, byla by škoda se takto trápit dalších 50 let, ne? A věř, že s jedním dítětem se odchází snáze než se dvěma.
Občas se člověk nesmí bát udělat velké rozhodnutí aby mu přineslo štěstí.
Přeju Ti hodně štěstí a lásky~;((
 Astrid 


... a vo tom to je! 

(4.11.2010 17:33:31)
"Problém je v tom, že protože jsem nepoznala nikdy nikoho jiného"
... a vo tom to je!

Co cekas? Jestli dobre pocitam, od 14 let chodis se svym soucasnym manzelem... V dobre, kdy mas poznavat nove lidi a mit pocit, ze si vyberes toho nejlepsiho jsi ... v dobre vire... planovala rodinu.

Ted prislo to, co jsi mela resit v 17... normalni situace... dej tomu 2 roky, at si syn uzije tatu a pak uvidis...
 Jana 
  • 

Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema 

(4.11.2010 17:50:01)
Jak já ti rozumím ... jako bych ten příspěvek psala sama, včetně toho, že jsem dominantní živel a manžel někdo, koho neskutečně válcuju (a nechci, nedělám to schválně), s tím rozdílem, že já zamilovaná jsem ...
 Minie1 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema 

(4.11.2010 18:49:12)
"stárneš" a jak tu někdo napsal, přehodnocuješ priority na partnera

kdysi jsi možná byla ráda, že někoho máš a že tě má rád a tak dalece jsi nezkoumala, jestli ti po všem stránkách vyhovuje

jenže tím, jak přibývají roky, začínáš o vztahu uvažovat v globále, jestli ti dává přesně to, co potřebuješ

tady ani dobrá rada není

spíš - ono je blbý, že si manžela pro absenci některých podstatných věcí nevážíš - zjevně ti není oporou /viz ty fin. problémy/, ale řekla bych, že ti není asi i tou pravou citovou oporou- problémy s tebou neřeší, venku před lidmi si hraje na jiného, než je - zřejmě proto, aby si lidmi vyšel - a opět ti není ve vztahu k ostatním lidem dostatečnou oporou

řešení, jak v tom vyžít by bylo věcí, které v sobě nemá od něj vůbec nečekat - jinak tě bude štvát pořád víc a to už by byl lepší ten kamarád - teda za předpokladu, že ti fakt víc vyhovuje,ono totiž když se nad některý věci člověk nedokáže povznést, začne mít časem na partnera averzi stylu- zase se mě nezastal, zase jsem to musela vyřídit sama...

Ono výrok manžela: "jen málo věcí považuju za problém, abych díky nim vůbec začal o něm komunikovat" je nenápadný, ale ve skutečnosti nic moc. Taky to může být fakt flegmatik, sice hodný, ale člověk s ním je, jako kdyby byl duševně sám. Sám řeší problémy, sám se stará...

No nic, rozhodnout se musíš stejně sama, nikdo z nás toho kamaráda ani manžela nezná.
 Minie1 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema 

(4.11.2010 18:51:14)
jinak je docela běžný, že při vstupu do partnerství člověk má naprosto jiné priority než za dalších deset nebo i mín let
 Gordita 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema 

(4.11.2010 20:14:13)
Manželství je vůbec šílenej výmysl... :)
 Kukushka 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema 

(4.11.2010 21:35:11)
Děkuju za názory..:-)
Neuvedla jsem zřejmě několik dost podstatných věcí. Od kamaráda jsem NIKDY, opakuju NIKDY neslyšela něco podobného, ať opustím rodinu, že mám jít za ním... Nikdy sám od sebe nic na toto téma nezačal, výčitky má dost velké, to vím, už z toho, že mě miluje (3 roky jsem na něm nic nepoznala, není to o tom, že se řídí postaveným...). Na mého manžela ví dost věcí, které já ne a nikdy mi je neřekl, ani neřekne. Ostatně, kdybych měla pochybnosti o jeho morálnosti, tak bych o něm ani na minutku neuvažovala.:-)
Taky někdo píše, že když ho nemiluju... miluju ho moc a není to jen teď, už před těmi pár lety, jen to trochu utichlo a teď je to zpět. O to je to divnější, že kdyby to byly jenom růžové brýle, tak by se mi zřejmě časem shodily...:-( Je to naopak mnohem silnější a realističtější.
Uznávám ale, že nemám dost zkušeností a let na to, abych mohla posoudit, jestli právě on je ten pravý:-(. Nemáme ale vůůbec problém v komunikaci, což si myslím, že je pro vztah nejdůležitější. Problémy řešíme snadno a kompromisy taky umíme dělat.
Vím, jak to může vypadat naivně, ale on opravdu není nějaký "alfasamec", jak ho tady někteří nazvali...~j~ ~;)
Názor o těžkosti rozvodu - děkuju... Vůbec, celkově zřejmě ještě nejsem zcela rozhodnutá.
Je to jakobych opravdu až teď viděla, co od partnera čekám, nechápu... Zamilovaná sice jsem, ale realisticky vidím taky, už proto, že ho znám tak dlouho a jsme si moc blízko. Znám jeho špatné vlastnosti, samozřejmě by taky nebylo každý den dobře, nejsem naivní. Teda alespoň si to myslím.~d~
Ohledně manžela a kamaráda - to je problém, který mě drží nejvíce, manžel si nezaslouží ze sebe udělat idiota. Tohle mě drží na uzdě...
Vím, že za mě nikdo nerozhodne, ale moc mě podržely chápající názory, že nejsem sama.:-) Vyděržaj.:-)
 Mrej 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema 

(5.11.2010 14:40:22)
Kukuško, taky jsem si rodinu pořídila se svým prvním klukem jako velmi mladá. A za chvíli spolu budeme 30 let. Vím co se ti honí hlavou. Taky jsem potkala jiné muže ... ten můj byl na vojně ... příležitost a další věci by tu byly .. ale MOJE rozhodnutí bylo vzít si ho, přece mu neublížím. Natož vztahem s kamarádem, fuj na obě strany. Čas běžel a já ve svém životě opravdu nepoznala jiného chlapa, protože jsem prostě nechtěla. Né že bych ho občas nejradši nezabila, kolikrát jsem se těšila, až vypadne na 3denní služební cestu, že budu mít konečně klid.
Ale myslíš, že s jiným bych tyhle problémy neměla? Přerod zamilovanosti do stálého a dlouhodobého vztahu je o nudě všednodennosti, o stejnosti a o vyrovnání se s tím.
Já doufám, že my dva se dožijeme společného klidného stáří~6~.

PS vzkaz mojí babičky: vem si kterého chceš, čerta se stejně nemineš.~y~
 CPO 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema 

(5.11.2010 6:49:11)
Filla 4.11.2010 18:49:12
~R^~R^~R^
 Karel 
  • 

Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema 

(22.11.2010 17:26:45)
Kukushko,
mě narozdíl od ostatních šokuje spíš to, že považuješ za samozřejmé, že odejdeš i s dítětem. Co tě k tomu opravňuje?
Běž si kam chceš, ale sama.
Není to tvůj manžel, kdo tu rodinu rozbíjí. Od rodiny chceš odejít ty.
A mimochodem, ty máš plnou hlavu nějakého chlápka, kdežto tvůj manžel je, jak říkáš, rodinný typ. Takže bude dítěti lepším rodičem než ty. A o prospěch dítěte ti snad ještě jde, ne?
 Kori 
  • 

Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema 

(23.11.2010 8:00:20)
Je to velmi složitá situace. Pokud někdo něco podobného neprožil, tak si nedokáže představit co Kukushka prožívá. Většina názoru tu je jistě jen z objektivního pohledu.Zkrátka co člověk to názor. Každý člověk prožívá svůj život, svou životní situaci a příběh. Přímo radit člověku co má dělat a jak to vyřešit nemá význam, protože nikdo neni přimo v tom ději Kukushky. Hodně lidí je zklamáno vlastním životem a proto dává rady nebo se snaží ze špatné zkušenosti říct, jak by to tentokrát řešili teď. Někdy je těžké uvěřit, že by mohl být život krásný jinde. Ale může to tak být. Dle úvodního příběhu Kukushky, který je napsán nádherně si myslím, že mnoho lidí si z toho vyprávění nedokáže představit co se přesně děje.Situace jsou podobné, ale vztahy různé.
 Líza 


Re: Poslechnout srdce nebo rozum - věčné dilema 

(23.11.2010 16:05:43)
Možná jen tak okrajově, když čtu, jak opakovaně píšeš, že potřebuješ chlapa, který je autorita a zkrotí tě a budeš s ním v bezpečí, tak si tě představuju za deset let jako mlácenou manželku.

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.