| karma |
 |
(16.1.2011 20:43:38)
Moje 3 letá dcera, která nikdy nebyla nebojsa, ale ani strašpytlík, tak nějak asi normal, se poslední dobou (cca mesíc) začala hrozně bát: má strach ze tmy, ale tak, že se např bojí umýt si v koupelně ruce, pokud není rožnuto, ačkoli tam dopadá světlo z vedlejší místnosti, nepřekročí práh pokoje, kde se nesvítí. Dřív nic takovýho nebylo, rožnula si sama. Taky je děsný maman,chce se mnou i na WC, drží se mě jak klíště, jsme-li doma samy-to dřív nedělala. Přitom má celkem morbidní vkus na literaturu, klidně chce číst Andersenovy pohádky, Malého prince apod. Nikdy jsem ji nestrašila.Nevím, jestli tj věkem, nebo mám víc cenzurovat výběr pohádek? Májí/mely to to Vaše děti kol 3.roku podobně?
|
| ..maya.. | 
|
(16.1.2011 20:46:27)
dobrý výběr literatury...
jj oba moji velcí kluci to takhle měly a dodnes neradi chodí po tmě..mmj já taky tmu nemusím
|
| raadka | 
|
(16.1.2011 21:03:22)
Ahoj
muj syn cca ve věku necelých 3 let se začal děsně bát větru,ale tak ,že byl normálně v šoku
jakmile viděl se jen třepotat lísteček,nebo mu vánek jemně fouknul do tváře, bylo to dost děsný.
ven se nedalo prakticky jít.
dostal od lékařky sirup sedalia a doporučení na spoustu vyšetření.
bylo to dost šílený období.
Zkusila jsem , do náruče, hodně tisknout k sobě,a koukat na vítr z okna,malovali jsme vítr,fenem jsem foukala do papírků,pak pomalu ven když foukalo, furt v naručí, pořád vyprávění ,jaký je vitr kamarád,že si s ním chce hrát.
asi po 3 měsících se přestal bát jít ven, jinak to byl votřes.
Pak jsme v létě jeli do hor,do vysokých tater a tam fičelo teda slušně, první den byl zaraženej, ale pak se oklepal a od té doby je v pohodě.
Asi léčba šokem???
|
|
|
| Dandy+Vojtíšek a 3 Mušketýři | 
|
(16.1.2011 20:59:48)
ano, u nás to začlo ve třech a půl ... začal šílet ze tmy a to takovým způsobem, že celý večer se už nervozně ptá kdy už bude ráno. Nejde sám ani na záchod (už se dokonce bojí i přes den, protože v koupelně není okno (paneláková koupelka) - je příšerný! Myslela jsem, že to je spíš žárlivost na nové sourozence tak na sebe chce upoutat - ale není to žárlivost, je to opravdu strach a vůbec nevím jak ho toho zbavit. Je mi ho až líto jak je každý večer nervozní ze tmy ...
|
| karma |
|
(16.1.2011 21:13:24)
Takže to respektuješ, nelámeš asi nějak přes koleno, že? Právě tj to, že logické argumenty nebere. Možná tj teda věkem, hm
|
|
|
| ivaxx | 
|
(16.1.2011 21:18:29)
Syn začal být ve 4 letech posedlý tím, že se "něčeho" dotknul a něco hrozného se mu stane (otráví se a podob.). Stále se ptal, zda nevadí, že se "toho" dotknul - ať to bylo držátko v tramvaji, schod, zásuvka, prostě cokoli. Ihned běžel si umýt ruce. Když tu možnost neměl (tramvaj) tak byl naprosto nešťastný a musela jsem s sebou z tohoto důvodu vozit vlhčené ubrousky. Tento stav trval asi 5 měsíců a pak z ničeho nic odezněl, celkem náhle, tak jako nastal. Dodnes nevíme, co to způsobilo.
Dcerka se bála mezi 4-5 rokem tmy, tak jak jste to tu popisovaly také. Naštěstí ji to už pustilo.
|
| karma |
|
(16.1.2011 21:23:52)
že se Vaše děti taky bojí. Bála jsem se, že budu mít extrémního strašpytla. Tak snad to taky přejde.uf uf
|
| Mili+2 | 
|
(16.1.2011 21:41:50)
Moje je taky morbidni, ve 4. letech se zalibenim koukala na celou Mrtvou nevestu nebo jak se to jmenuje od T. Burtona , ale zatim se neboji...
|
|
|
|
| Babyna,Patricie07,Michael10 | 
|
(16.1.2011 21:55:50)
Dcera se začala bát asi ve 3,5 letech. Říká se, že to jde ruku v ruce s rozvojem fantazie. U nás docela pomohlo, že jsme jí k posteli pověsili obrázek andílka a řekli jí, že ji hlídá. A mamánek je z ní teď taky, ale to bych řekla, že souvisí s nástupem do školky, že už si mě tolik neužije a pak se domazluje.
|
|
| Gora | 
|
(16.1.2011 22:06:48)
Mému staršímu synovi je šest, a taky se hrozně bojí tmy. Bojí se od svých tří let. Má hrůzu jít do jiného pokoje, kde je zhasnuto, bojí se jít na záchod někdy i ve dne, kdy je venku hodně zataženo. Absolutně nevím, co s tím. Já se bála tmy taky, ale takhle moc ne.
|
| karma |
|
(16.1.2011 22:44:01)
Tj přesné! I když je zataženo. Já si právě nevzpomínám, že bych se tak bála tmy. Bála jsem se spíš takových poloimaginárních věcí (dodnes duchů, ale psssst, at nejsem za vola). U dcery jsem hodně hlídala, aby ji nikdo nestrašil, tak si říkám, že tj asi těma pohádkama. Tak jsem na vážkách, jestli to omezit, nebo cenzurovat, nebo přejít na realističtější příběhy. Já taky jako dítě pohádky hrozně milovala, tak ji to nechci brát, ale je fakt, že ty děti berou všecko tak strašně vážně...ony jsou v těch pohádkách prý obsaženy archetypy (dobro X zlo), ale zas věřím, že ty kouzla/bytosti může to dítě považovat za reálný
|
| Gora |
|
(17.1.2011 9:10:52)
Já si myslím, že to těma pohádkama být nemusí. My četli synovi vždy jen takové klasické pohádky, žádné hrůzostrašné, v TV taky jen pěkné kreslené pohádky nebo sport, takže vůbec nechápeme, že se tak bojí. Teda já trochu jo, taky musím přiznat, že se ještě trochu po tmě bojím. Podle mně je to prostě v člověku stejně jako každá jiná fóbie a člověk sám od sebe se toho asi nikdy nezbaví.
|
| Cha-Cha | 
|
(17.1.2011 11:24:18)
Já bych teda ty depresivní pohádky určené pro dospělé, které nekončí dobře a kde právě ty archetypy apod. příliš nefungujou (např. ten Andersen, Malý princ, Oscar Wilde apod.)omezila.
Jinak jsou opravdu v předškolním věku různé strachy a fobie u dětí časté.
Osobně bych asi zkusila- 1. zjistila bych, čeho se přesně v té tmě bojí (strašidla? čerti? zloděj? že se vám něco stane???) 2. dceři vysvětlovala, že se toho nemusí bát (je docela pěkné k tomu udělat nějakou hravou scénku, třeba když se bojí příšery pod postelí celý pokoj a pod postelí to pořádně prohledat, že tam nic není, třeba s baterkou) 3. zapojit fantazii a magické myšlení - např. talisman, ochraňující obrázek 4. bych upravila aspoň na týden denní režim tak, aby byl spíš v klidu, odpoledne a večer bych omezila ty drastické příběhy (pozor bych dala i na co kouká v TV, naše Lucka takhle 3 dny nespala ze šmoulů).5. nakonec, po uklidnění, třeba až za týden, za dva, bych zkusila nějakou pomalou formu "otužování se" např. chodit s baterkou v šeru apod.
Jo a to že je mamánek je v tomhle věku myslím naprosto normální, tvoje přítomnost jí uklidňuje, určitě bych se nepokoušela jí nějak násilím ted separovat.
Jinak myslím, že to tak jako tak samo přejde, ale určitě nevadí tomu trochu pomoci.
PS: U nás loví a žere strašidla náš desetiletý totálně lenivý, přežraný a přešlechtěný domácí mazel -siamský kocour. Lucinka (taky 3.5 roku) mu za to několikrát denně přinese nějakou hračku, a vždycky říká:"no ještě že tě máme, to sem žádná strašidla nemůžou"
|
|
|
|
|
| *Niki* | 
|
(16.1.2011 23:11:58)
To je normální. Tohle je věk obrovské fantazie, ty děti ukládají do hlavy vše co vidí a slyší, ale často ještě nerozlišují mezi realitou a fantazií.
|
|
| majdaleenka +07+11 | 
|
(16.1.2011 23:54:56)
pohádky jsou náhodou dobrý, taky jsem je milovala a mám je ráda i dnes, tmu naopak dodnes nemusím, to nepředěláš, spíš jí pomoz, aby dosáhla na vypínač a naučila se rozsvěcet a zhasínat... s úzkostí nehneš  ale dá se s tím docela dobře žít, zvládla jsem i týden sama na chatě
|
|
|
V její náručí
Valašský mikulášský jarmekZlín 
Radniční vánoční trhyČeské Budějovice 
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Valašský mikulášský jarmek
Radniční vánoční trhy
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)