Rekka |
|
(20.1.2011 14:36:21) No velmi zajimava diskuse... ale uprimne, vetsina z Vas nema s adopci mnoho zkusenosti... Jsem matka 2 adoptovanych deti, proto si dovolim pisatelce par sloc: 1) s manzelem MUSITE byt za jedno, nelze ho nicim "presvedcit" a vase odhodlani bude mnohokrat proverovano (psychology, soc. pracovnicemi apod.) 2) pokud dite prijmete, musite ho prijmout se vsim vsudy, i s jeho problemy, ktere si nese a verte, bude jich opravdu hodne. Jsou to deti opustene, nechtene, citove deprivovane a to sebou nese hooodne problemu. Necekejte, ze si domu privezete detatko(jedno jak stare a jake barvy pleti) a ono bude stastne a bude Vam opetovat Vasi lasku a city, ze vam bude rozumet, to tedy rozhodne necekejte. 3) V DD je mnoho deti, ne vsechny jsou vhodne k adopci, nektere jsou vhodne do pestounske pece - mozna bych ve Vasem pripade zvazila pestounstvi 4)DD muzete navstivit, ale pristup se zde velmi lisi, nekde jsou vstricnejsi, nekde ne. Je ale potreba si uvedomit, ze praxe a ze zakona je dane, ze deti prideluje KU na zaklade Vasi zadosti a provereni. Tzn. ze se prideluje dite k rodicum, nikoliv opacne. Tzn. nejdriv musite projit proverovanim (jake dite si predstavujete, jaka je mira vasi tolerance, dale budou proverovat vse bydleni, finance, zdravotni stav apod.), dale Vas ceka pohovor s psychologem a psychotesty, a nakonec tzv, pripravka, kde se pokusi Vas na vse pripravit... az tim projdete, budete teprve zarazeni do registru zadatelu, trva to priblizne rok a pak jen cekate....
Tim jsem chtela rici, ze vas odhodlani a odhodlani Vaseho manzela musi byt opravdu na silnych zakladech, abyste to vse zvladli. Nejen v pripravne fazi, ale i potom, az si dite osvojite a budete resit jeho problemy, jeho minulost apod.
Preji hodne stesti a drzim palce
|
Berda-Berda |
|
(20.1.2011 17:08:12) uplne Te chapu a nebudu se Ti ani posmivat, ani Ti predhazovat spatne koncici pribehy. Na zacatku musi byt velke srdce, pak ale musi prijit zdravy rozum a samozrejme ohled na vsechny, kterych se to tyka. Premlouvat parnera/manzela nema smysl, bud musi chtit sam a nebo to dle meho nema smysl. Jak uz tu mnohokrat bylo napsano, prijeti ditka neni prochazka ruzovym sadem a partnersky vztah to notne proveri. My s manzelem uvazujeme o PP, adopce je pro "detne" pary opravdu bez sance, mame vse vyplnene, jen to podat. Pak nas ceka faze proverovani a konec nechavam otevreny, netusim kam se behem teto faze nase nazory a city posunou. Byt Tebou se uklidnim, nic Ti neutika, manzela se za nejaky cas muzes zeptat znovu nebo treba prekvapi a prijde s tim sam. Uzivej si vlastnich deti, pokud mas dost casu, chuti, energie, existuje spousta moznosti dobrovolnicke prace. Dej si cas na rozmyslenou, na diskusi s celou rodinou (dcerky, prarodice), na diskusi s lidmi co uz maji deti v adopci ci PP. Je to opravdu hodne zavazne rozhodnuti na to, aby to bylo "hned a ted". Drzim palce
|
aachje skunk a tři holky |
|
(20.1.2011 20:51:44) moc vám všem děkuji za vaše názory,rady,slova kritiky i pochopení..vážím si toho
|
Madlén1 |
|
(21.1.2011 19:11:35) I když víceméně souhlasím s tím,co tu bylo již napsáno,přesto si dovolím připomenout,že:nikdy!!se nestane,že se manželé "probudí" a oba najednou cítí,že by měli adoptovat(vzít do PP)dítě z DD.Vždy!!se to "urodí"jednomu v hlavě a přesvědčí,získá,naladí...toho druhého(který o tom ani ve snu neuvažoval),že je to to nejlepší,nejrozumější,nej...řešení PRO VAS OBA!!!To je nesmírně důležité-pro vás oba,ne pro tebe,ne pro děti,širší rodinu(mmch.moje rodina s naší PP nesouhlasila a chlapce v PP máme a oni si zvykli,kdyby ne,jejich škoda,musejí respektovat naše rozhodnutí,i když mohou mít názor odlišný).Dopřej manželovi čas,občas se na toto téma ozvi,ale netlač na něj,chlapi si potřebují zvyknout.Třeba se jenom bojí,taky neví do čeho by šel a negativních příběhů je mnoho a o těch štastných se přece mluvit nemusí,ne?Většina chlapů,než by překážku zdolali,tak jí obejdou,protože je to jednoduší.Nenech se odradit.Určitě není tvůj chlap pitomec,aby nepochopil,že po dítěti z DD toužíš.Na přípravce nám říkali,že pokud dítě již máme,mělo by být adopče mladší,aby to bio neztratilo tu svou výsadu,doporučuje se,aby bio jasně znalo svou prioritu.Myslím(a vůbec se za to nestydím),že miluju našeho chlapečka z DD,ale můj syn je můj syn,z mého břicha,ze mne narozený.Přesto je člověk schopen milovat x dětí.Můj manžel do toho šel kvůli mě.(koneckonců,šel i do jiných věcí jenom kvůli mě).Jsem na něj pyšná.A tobě(vám oběma)přeju štěstí.
|
Madlén1 |
|
(21.1.2011 19:40:10) Když jsem si to po sobě přečetla,tak musím ještě doplnit,že opravdu je třeba,aby manžel souhlasil a chtěl.Odpovídala jsem na otázku jak přesvědčit manžela...,no,prostě tak,že mu vysvětlíš,že je to to nejsprávnější a proč.Třeba na to potom přijde sám.Jinak,jistě,musíte do toho jít naplno a přijmout je takové jací jsou,ale prostě s tím nápadem přijde vžy jen jeden.Nevím,zda ten druhý hned také "zatouží"nebo se nechá přesvědčit,prostě si to musí nechat projít hlavou,právě proto,že jeden už "ví"a druhý k tomu teprve dojde(nebo taky ne),ale chce to čas.
|
Hanka | •
|
(23.1.2011 22:39:02) Já taky chtěla dřív než manžel a čekala jsem několik let, než se pro to rozhodl on sám. Jen jsem mu to tak jednou za rok, mezi řečí, připomněla, aby věděl, že pro mě je to pořád hodně důležitý. Věřila jsem, že na to jednou přijde sám a stalo se - v šestatřiceti jsme si jeli pro chlapečka. Jenže my byli bezdětní. Vzít si dítě z děcáku k vlastním dětem vyžaduje, myslím, slušnou míru altruismu - v podstatě víru v to, že to má smysl a že pro mne je důležitější někomu pomoci, než to mít se sám dobře a nepřidělávat si starosti. Pokud se k péči o "cizí" dítě tvůj muž jednou odhodlá, má můj velký obdiv - stejně jako ti dva, tři, které znám a kteří byli ve stejné situaci jako vy. Držím palce
|
aachje skunk a tři holky |
|
(23.1.2011 22:40:53)
|
|
|
|
|
|
|
|