| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Jak milujeme svá vnoučata?

 Celkem 103 názorů.
 Tylity 


Téma: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:02:39)
Několika kolegyňkám v práci se nám v jednu chvíli roztrhl pytel s čerstvými vnoučátky. A nyní sledujeme, jak každá jinak ten přírůstek do rodiny vnímáme. Někdo je ta nejúžasnější a nejstarostlivější babička, jiná - jako třeba já, je proti té nadšené poněkud vlažnější. Abych to uvedla na pravou míru, svá vnoučata miluji a nedala bych je ani za nic, jsem moc ráda, že je máme, ale vídám je jen občas, nechodím na pravidlené procházky s kočárkem (nebydlíme ve stejném městě). Na druhou stranu mé děti mi ten můj poněkud vlažnější přístup - kdy nekonám nájezdy na jejich domovy a nedožaduji se za každou cenu vnoučátek, začínají vyčítat. Já bláhová jsem si doposud myslela, že jim vyhovuje, že je nechávám žít samostatné životy a do ničeho se jim nepletu a že vědí, že je miluji jako nikoho na světě.
Leč je to jinak, pro děti jsem právě proto, že nevyvádím jako normální babičky, ta nemilujcí matka i babička. Ten správný "babičkovský syndrom", který vidím třeba u kolegyň, mě ale asi teprve čeká a postihne mě až u pravnoučat. Možná pak budu poskakovat do umdlení kolem postýlek a žvatlat na mrňouse, do zblbnutí drkat venku kočárkem.. Možná je ale můj přístup daný i tím, že mám sama ještě malé dítě, náročné zaměstnání, své problémy co nese žiovt a tak nejsem zatím správně "babičkovsky rozpařená", nemá to nic co do činění s láskou, ta je jak má být, je to o přístupu, o možnostech, o způsobu života, ale... jak to je u vás? A jak se vlastně láska k vnoučatům má projevovat?
 Pawlla 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:08:14)
Tylity,jestli to mám správně spojené,tak nedávné téma(nechci psát které),bylo o Tobě?Asi se Ti zdá,že se musíš obhajovat.Nemusíš.Děláš to dobře,problém má někdo jiný,opravdu nemusí babička být u mladých každý den,neznamená to,že jsi horší nebo je nemáš ráda.Moc Ti přeju ať se vztahy zlepší.~x~
 Cimbur 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:11:36)
Hned mě Pawlo napadlo totéž.
 & 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:27:53)
Pawlo, souhlas..
 x x 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:44:09)
~R^
 Tylity 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 11:30:14)
Pawli,
já se nechci obhajovat, jen mě zajímají názory jiných. Nějak mě přestalo bavit se obhajovat, nevím proč bych měla. Ze spokojených vztahů se prostě neodchází, nějaký důvod jsem tedy asi měla. Vzhledem k tomu, že jsem změnila svůj život po moc moc letech a moc moc roků jsem o té změně uvažovala a hledala k tomu kroku odvahu - tak ani tady si nemyslím, že bych byla unáhlená a měla se nutně obhajovat nebo zpovídat, jsem už přece velká holka. O tom to není. Ale člověk má neustále hlavu plnou myšlenek a potřebuje o nich komunikovat, prostě mluvit o tom, co se mu honí hlavou. V mé bývalé rodině se mnou nikdo nekomunikoval a mé komunikaci s jinými bylo bráněno. Já si tu komunikaci zde tak nějak užívám, je to určitá forma svobody :)
 Pawlla 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 12:15:50)
Tylity,tak to je dobře,že to tak bereš,tak nezbývá než Ti ještě jednou popřát ať se vztahy zlepší.:-)
 štěpánkaa 
  • 

Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 13:19:58)
mě to tedy taky napadlo~f~~f~~f~ (ale až teď)
 Tylity 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:48:55)
Valkýra
Já je neumím vnímat jako vnoučata, ono když mám plnou vanu dětí, které koupu a jedno mezi nima je moje, tak je beru všechny stejně - když jsou u mně, jsou mé všechny a na stejné úrovni, když odjedou, zůstane mi mé dítě a vnímám, že to tak má být. Ale prostě spíš si připadám vůči nim jako maminka, je to zvláštní, má dcera si asi podobně bude připadat ke své sestře, také když je u ní a koupe děti, tak jich má plnou vanu a nerozlišuje - mé dítě, sestra.. prostě mám dítě na roveň s vnoučaty, ona sestru na roveň se svými dětmi. Takže já se k nim chovám jako k dětem a nikoli jako k vnoučatům (to souvisí i s rozmazlováním - já babičkovsky nerozmazluji, tedy aspoň zatím, rozmazluji jen "rodičovsky") :)
 x x 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:52:31)
Dělej to tak, jak to cítíš, dělat něco proti svému naturelu, to se nemůže nikdy vyplatit. Myslím si, že vůči dceři a vnoučatům nemáš žádné povinnosti. Moje máme taky není babičkovská, zajímá ji, jestli jsou děti zdravé a tak, ale nějaké ťuťu ňuňu, na to tedy není a já jí to nevyčítám. Všechno si dělám sama, málokdy rodiče prosím o pomoc. Chtěla jsem děti, tak je mám, zatahovat do toho svoje rodiče na míru vyšší, než je jim milé, to opravdu nechci. Mají svůj život, tak ať si s ním nakládají jak chtějí sami, nejsou mi nic povinni.
 Hilly. 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:54:03)
Tylity, asi už nejsi nejmladší a máš určitě plný brejle vlastního dítěte. Tvé kolegyně zřejmě nemají ještě malé děti, ne? No a to dojíždění je také vyčerpávající. Myslím, že tvůj "přístup" k vnoučatům je naprosto pochopitelný. Každý nemáme energie na rozdávání. Hlavně se šetři, tvoje malé dítě tě bude ještě moc potřebovat..a zdravou.~x~
 Tylity 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:59:13)
Hilly - no, nejmladší nejsem, ale každému o tom nevyprávím :) - asi bych si to měla nechat napsat na ceduli a nosti to na krku, třeba by to ostatním došlo :)
A máš pravdu, kolegyně nemají malé dítě, kdežto já se sotva "zbavila plín" a už tu byly další. Stále mě vlastní dítě budilo v noci ze spaní a už tu byl zase křik miminka, i když nepřekonatelně sladkého :)
 Hilly. 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 9:07:18)
Tylity, sakra, ale proč si tvá dcera myslí, že jsi nějaký nadpozemský tvor, který má energie a zdraví na rozdávání. Proč máš pomáhat ty jí a ne ona tobě? Nevím v kolika si ji měla, ale předpokládám, že je mezi vámi alespoň osumnáctiletý rozdíl(a to už je na výkonnosti znát) a obě máte stejně staré děti. Já se ti vůbec nedivím. Musí to být záhul.
Hodlám tu založit téma, jestli mám normální prarodiče, protože jak koukám, tak je u nás jakýsi trend, že babičky dělají na plný úvazek chůvu, služku i sponzora a já to po nich vůbec nechci(i když by se mi to samozřejmě líbilo~t~)...No mě rouhne~8~
 Hilly. 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 9:08:21)
jako u nás v ČR, ne u nás doma~;)
 Tylity 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 9:12:22)
Hilly
Moje dcera je výborná máma, navíc je hrozně uštvaná z práce a já mám o ní strach, jestli to tempo vůbec je schopná fyzicky vydržet. Bohužel já mám svůj život a své povinnosti a navíc tu je geografická vzdálenost, takže i když se budu snažit, tak jí nepomůžu - pohlídat jednou za půl roku pro ni není řešení. Věřím, že jí bývá dost ze všeho ouvej a pak jí může napadnout, že jí v tom máma nechala samotnou. Je to o úhlu pohledu
 Lída+2 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 9:42:44)
Hilly.
já po našich hlídání nechci....těch 7dní za rok mi stačí , když byli menší hodil by se víkend.....,ale už to taky nepotřebujeme.....cpát jí tam kluky i kdyby chtěli kluci bych NIKDY nedovolila(přišlo by mi to zneužívání dobroty a rozcapování se toho dítěte, že chce být každý víkned u babičky....je hezký,ale i ona musí odpočívat)

Ale chybí mi tu ta činnost...babička a dítě......myslím, že těch 7+2dny o narozkách ej hrozně málo,aby se u nich udělal nějaký vztah.....to mě prostě štve...., že ty kluci nebudou mít na co vzpomínat.....

já mám třeba na babičku krásný vzpomínky jako4letou mě naučila háčkovat a vyšívat.....v 7letech to byla ona kdo mě naučil vařit polívku bramborovou....

Tohle mi vadí dost...kluci nebudou mít krásné vzpomínky......~n~
 adelaide k. 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 9:50:00)
Lído, to je fakt.

Když nad tím přemýšlím - ne z pozice dcery/snachy, jaké mám představy o babičce, ale z pozice těch dětí, třeba co vím, že děti oceňujou a na čem jim záleží - tak mi vychází hlavně ten společně strávený čas. A může to být klidně jednou, dvakrát do měsíce v tom to asi není, ale že si babička ten čas udělá, né aby poseděla na gauči u kafe, ale že dětem dá tu pozornost, upečes nima bábovku, vezme je do zoo, do muzea, poslechne si zážitky ze školy, novou básničku ze školky. Že přijde na vystoupení/zápas. Že nezapomene na narozeniny...

To ježdění s kočárkem a podobný pičičandy jsou spíš pro rodiče a jejich dobrý pocit.
 Lída+2 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 10:01:21)
adelaide k. jo......přesně tak to myslím....


...no třeba vystoupení...Dan hrál pohádku v divedle ze školkou o Popelce...babička jí neviděla.....a ten den jsem probrečela........večer....přišlo mi to prostě líto.....
Další rok hrála celá školka Ježíška...DAn byl skoro celou dobu na jevišti jako předškolák...a zase jsme byli jediný kdo tam byli bez babiček a dědečků......

Aby i ta babička měla třeba na co vzpomínat....a né jen na to, že musela víkend co víkedn hlídat vnouče a nebo ho každý den vyzvedávat ze školky....nebo nahrazovat školku.....

Zrovna v pondělí...nám umřela sousedka na patře....bylo jí jen 68let.....a dva roky mladejm hlídala dítě...posledního půl roku mi říkala, že je hrouzně unavená.....já jsem jí radila, řekněte mledejm, že an to už nestačíte.....,ale ona néééééé to přece nemůžu co by si pomysleli....
 Tylity 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 12:06:19)
Lída:
A babička to vnoučkovo vystoupení nechtěla vidět, nezajímalo ji nebo měla jiný program - a jestli ho měla, tak byl důležitý? (třeba zaměstnání, lékař, nemoc, vzdálenost, ..) Nebo se vymluvila na nějakou prkotinu?
Já osobně bych to představení také neviděla, prostě kvli vzdálenosti a vlastním povinostem, ale určitě bych se zeptala, jaké to bylo a co vnouček, jak se mu to povedlo nebo nepovedlo...
 adelaide k. 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 12:15:51)
Tylity, ale pokud je to něco pro dítě důležitého, co se odehrává dejme tomu dvakrát ročně, tak je málo věcí, kvůli kterým by to opravdu nešlo nijak zařídit.

A né proto, aby babička ukázala že je ta "správná babička", ale kvůli tomu dítěti. Jasně že 150km vzdálená babička nemůže přijet na každou besídku.
 Kudla2 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 12:24:19)
Adelaide, když mně se příčí uvažovat stylem, že babička musí mít dostatečně pádnou "omluvu", že neudělala to či ono.

Naše babička - moje pěstounka - na vystoupení mých dětí chodí a já jsem za to moc šťastná. ~s~ Dědeček nechodí, má už svůj věk a asi by ho to unavovalo. Já jsem za to, že babička chodí, ráda tak, že to ani nedokážu říct, ale kdyby z JAKÉHOKOLI důvodu nešla, tak bych ji asi nekádrovala, zda opravdu nemohla nebo se jí jen nechtělo.
 Lída+2 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 12:40:09)
Kudla2 nikdy jsem jí to nevyčetla....nikdy jsem jí neřekla, že mě to mrzí...pozvánku dostali e-mailem........
po vystoupení asi 3 fotky......

 Tylity 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 13:06:33)
Lída 73
Víš, že mě vážně nikdy, do dnešního dne nenapadlo, proč má tchýně nechodila na besídky mých dětí? A ani mi nenapadlo jí o nich říkat, a když, tak ex post jí děti vylíčily samy, jaké to bylo a vše bylo v pořádku a normální - na obou stranách.
Jestli já v tom mém životě moc nezabředávám?
 adelaide k. 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 13:22:07)
Kudlo ale to přece píšu. Že vůbec nejde o to že "by jako správná babička měla to a to..." ale o to dítě, jak to bude vnímat když si babička ten čas prostě neudělá (a nemylsím vyjímečně, ale pravidelně).

Je to samozřejmě jen na ní čemu dá v tu chvíli prioritu a já ji rozhodně kádrovat nebudu (i kdžy si třeba budu myslet svoje), protože já tam na tom vystoupení budu a zbytek je její byznys.
 Kudla2 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 12:24:19)
Adelaide, když mně se příčí uvažovat stylem, že babička musí mít dostatečně pádnou "omluvu", že neudělala to či ono.

Naše babička - moje pěstounka - na vystoupení mých dětí chodí a já jsem za to moc šťastná. ~s~ Dědeček nechodí, má už svůj věk a asi by ho to unavovalo. Já jsem za to, že babička chodí, ráda tak, že to ani nedokážu říct, ale kdyby z JAKÉHOKOLI důvodu nešla, tak bych ji asi nekádrovala, zda opravdu nemohla nebo se jí jen nechtělo.
 Kudla2 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 12:24:20)
Adelaide, když mně se příčí uvažovat stylem, že babička musí mít dostatečně pádnou "omluvu", že neudělala to či ono.

Naše babička - moje pěstounka - na vystoupení mých dětí chodí a já jsem za to moc šťastná. ~s~ Dědeček nechodí, má už svůj věk a asi by ho to unavovalo. Já jsem za to, že babička chodí, ráda tak, že to ani nedokážu říct, ale kdyby z JAKÉHOKOLI důvodu nešla, tak bych ji asi nekádrovala, zda opravdu nemohla nebo se jí jen nechtělo.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 12:33:11)
Máme obě babičky "vychovávací" a oba se synem stříháme metr, kolik nám ještě zbývá do doby, než se bez nich obejdeme. ~;)
 Tylity 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 12:40:40)
adelaide
loni jsem si dala budíka, abych se nezdržela v práci - dcerka měla vystoupení, vánoční, sháněla jsem jí na něj kostým, byly mohutné přípravy. Pro malou to bylo moc důležité. Odjela jsem včas z práce, ale ten den byla kalamita a já uvízla v koloně. Dojela jsem se zpožděním, představení bylo v půli, nešlo s tím nic dělat. Dcerce to vadilo, ale chápala to - venku to počasí mluvilo za vše. Já si vyčítala, že jsem to měla předvídat a jet dřív. Stejně na to představení nikdy nezapomenu, i když ho nemám na videu. Besídky vnoučků nejsou jen autem přes město, takže o ty přijdu kvůli vzdálenosti, tak dobrá babi zase nejsem, abych si na ně brala dovolenou a vyrážela na celodenní výlet.
Babička mé dcerky, tchýně, tu by nenapadlo na to představení jít. Teprve vlastně až teď mě napadlo, že i má dcerka má babičku, proč ta vlastně nikdy nebyla na žádném představení žádného z mých dětí? Nevím, bydlíme ve sejném městě, ale o té nikdy mé děti neřekly, že by byla "špatná babička". Možná všechno bude ještě jinak.
 Kudla2 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 12:54:00)
Možná to ty děti neprožívají tak intenzivně jako my?

 adelaide k. 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 13:32:37)
Tylity, já se tady nechci pasovat do role toho kdo ví přesně co je v babičkovsko-vnukovském vztahu to hlavní, ale myslím si že všechny tyhle věci hrajou dohromady.

Nedělám z bedsídky základní kámen všeho,umím si představit babičku, která v životě na žádném představení nebyla a je skvělá a děti ji milujou, stejně jako takovou, která to tam formálně odsedí aby se ukázala a jinak nic.

Dokonce tady ani nechci trousit výchovná moudra, na to se necítím ~;), děti mám zatím relativně malé. Ale závěr, který dělám z vlastních vztahů s prarodiči a ze vztahů, které mají (se svými prarodiči) moje děti je, že nejvíc se počítá ten čas a opravdový zájem. A to si děti pamatujou a vnímají to.

 Tylity 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 13:37:21)
adelaid:

Víš, co miluju?

Když mi můj vnouček říká: BABIŠKO..... a teď se nadechne, vykulí oči a spustí, to bych ho sežrala láskou :) :)

Když se narodil, byl první, tak se dcera ošívala, že by mi měl říkat babičko - přišlo jí to divné ve vztahu ke mně (moc babičku nepřipomínám) a navrhovala, že by mi mohl říkat "teto" - to jsem s okamžitou platností zamítla a zakázala - jednou jsem babička, tak jsem babička, se vším všudy. Tedy, hm, spíš ta babiška
 adelaide k. 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 13:39:22)
Tylity, přesně vím co myslíš, takhle začíná monology můj syn, jenom je to BABICTO :-) a pak dlouhý nádech.
 adelaide k. 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 14:42:31)
Lorax, já nevím jestli o tom zapřádat diskuzi nebo ne, protože už jsem asi třikrát vysvětlila, že mě je jedno jestli tam babička jde nebo ne, ale že si myslím, že to jsou faktory které ovlivňují ten vzájemný vztah.

Taky se tu nebavíme o nemohoucí stařence, a taky se tu nebavíme o běžné školkové besídce, které jsou 4 za pololetí, atd. atd....
 Kudla2 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 14:44:43)
no jo, ale jak to rozlišíme, respektive jsme si vždycky jistí, že 1) babička přikládá besídce stejný význam jako my, a b) má stejnou představu o nemohoucí stařence jako my?

Tím chci říct, že si babička klidně může myslet, že takových besídek je x do roka a že ji stejně všechno bolí, a my si můžeme myslet, že je to besídka strašně důležitá a že babička je čilouš, kterému by to nic neudělalo, zajít se tam podívat.
 adelaide k. 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 14:47:31)
Kudlo, to už budeme slovíčkařit, já jsem třeba o besídce nemluvila vůbec, jenom o vystoupení (a to si myslím že i nemohoucí stařenka rozliší, že velký oficiální vánoční koncert je NĚCO ~;)).

 adelaide k. 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 14:44:59)
A fakt nechápu jak můžeš na příspěvek kde výslovně píšu že...
"Nedělám z bedsídky základní kámen všeho,umím si představit babičku, která v životě na žádném představení nebyla a je skvělá a děti ji milujou, stejně jako takovou, která to tam formálně odsedí aby se ukázala a jinak nic."

reagovat ...
"Chtít po těch paních s prominutím prolezlých neduhy (v jejich věku spíš standard) aby se někam dostavili kvůli BESÍDCE mi připadá...mno...znáš Marečku, podejte mi peru? Tak jako ten ubohý manželský pár, co se táhnul na třídní schůzky. To bych si připadala jako špatná dcera, která babičky ohrožuje ~d~"

 Lída+2 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(11.2.2011 5:54:53)
adelaide k.
ve třídě je 25 dětí...všechny tam měli babičky a dědečky, tetičky.....pak byl Dan hodně smutnej, že tam nemá nikoho jen nás...víš...strávila jsem X krát vysvětlováním, že babička nemohla přijet, že to má daleko......neschodit jí před tím 6letým dítětem.....
Kor, když jednoho kamaráda babička taky přijela 100Km.....

TAky jsem jí na žádnou besídku NIKDY nezvala jen na tyhle 2divadla.......

Třeba u Luka ve třídě to nebylo tak strašný.....babičky tak od 3/4 dětí.....to nastalo až v první třídě.....první školní den...na to nezapomenu......ten šok.....byli jsme tam jediní jen dva~t~
 Lída+2 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(11.2.2011 5:56:04)
jé kde je konec.....ostatní děti tam měli babičky, tetičky, sestřenice~:-D
 Lída+2 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 12:37:52)
Tylity,
jo bydlej dál,ale jen podle nich...podle mě tak akorát cca1,5-2h podle provozu.....,aby mohli sem tam sednout do auta a přijet......

Jo kluci ji vidí....cca 1x měsíčně=>ale to já nepočítám......, když přijedeme k dědovi(my s dojezdme problém nemáme...neřešíme to),ale všichni mají moc práce(babičku vidí cca 20minut u oběda..někdy ani to ne...musí se najíst před ostatníma a pak 10minut u kafe) a jediný kdo si an ně udělá čas je praděda......, který dělá to co bych si představovala....prostě se jim 100% věnuje až do odjezdu....a ty děti říkaj jedeme za dědou.....a vrhaj se na něj...a zmizej s ním v dílně......
S ním mají to čeho se nedočkali u babiček a dědečků......

Divadlo se hrálo v 16h...ona pracovala do 14h.....já osobně bych přijela......když si mohla nadělat a odejít v poledne,aby mohla za segrou dojet 30km a courat celý odpoledne po krámech.....nebyla to obyčejná besídka....vystupovala celá školka....úči udělali kulisy.....dali si s tím spoustu práce.....2 měsíce to nacvičovali měli asi 8 vystoupení jak to bylo populární.....

A doteď to nechtěla pustit ani na TV z kamery.....pořád jen..až jindy......teď není čas...táhli jsme to i k nim....
podle mě jí to snad ani nezajímá
...my to stejně nemáme celý....spletli jsme si kolik je místa s tím kolik je natočenýho....takže záležitost...cca na 20minut u TV.....

JAk tu někdo psal...svoje děti jsem si vychovala...tak u ní to teda platí 100%

Prostě už to vzdávám.....asi 3roky nikoho nepřemlovám,aby přijel....nahlásím termín dortu a pokud se rozhodnou přijet jsou vítaný.....

Třeba druhý děda u nás nebyl 2roky.....~d~
 & 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 9:56:27)
Lido, ja jsem mela dve babicky.. byly od sebe 13 let. Jsou starsi jsme pekli buchty, kdyz mi byli ctyri.. K ty mladsi jsem nalsa cestu v puberte, pamatuji si jak mne poprove vzala do kavarny a resily jsem spolu moji tehdy "nemoznou matku" ktera mne vubec nechape {jeji dceru} buhuzel urela, kdyz mi bylo osumnact a ji 68 urcite by me v ranne dospelosti dost dala.. :-)
 & 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 9:57:18)
pekly... byly.. ~f~
 Hakai a Viki 11/2010 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:57:29)
Tylity..musím se smát..páč včera jsem na tím uvažovala..jak mi půjde hlídání vnoučat společně s mojí Viki a představovala jsem si to podobně~t~
Asi máš také netradiční odstup mezi dětmi..jako já~j~
No z tohoto pohledu souhlas..
a teď to otočím..bydlím u své matky..vztahy nicmoc..doufala jsem, že příchodem miminka se to zlepší..nezlepší..zájem nejeví..a když jsem se zeptala, jestli by s malou nešla na procházku, tak nešla..Sedí radši u TV.
A já bych kolikrát ráda, kdyby mi pomohla..

Takže jsou různé úhly pohledu..

Každopádně je rozdíl v babičce - co sedí u cíga kafe a TV a mezi babičkou, mamčou, co je vytížená a navíc z jiného města.

~;((
 Jas-mine 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:12:05)
Tylity, je rozdíl, jestliže je babička v důchodě a ve stejném městě. Pokud pracuješ, sama máš menší dítko a bydlíš jinde než v Praze (což si samozřejmě tvoje děti myslí, že je chyba, jak jsem tu četla), tak je logický, že nemáš čas na to věnovat sče stoprocentně vnoučátkům. A navíc, to není nikoho povinnost.
 Cimbur 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:16:04)
Tylity, nejsem babička a dlouho ještě nebudu, stala jsem se matkou relativně pozdě. Ale moje babička na tom byla svým způsobem podobně jako Ty - babičkou ve čtyřiceti, doma malé dítě (o dva roky starší, než první vnouče). Proto jsme ji v dětství vnímali trochu odtažitěji, než druhou, klasicky babičkovskou babičku. Chodila do práce, měla plno aktivit, energie, byla rázná. Ale zato jsme si ji užili dlouhé roky, pak se samozřejmě dopracovala do té klasicky babičkovské fáze - a moc nám teď chybí.
 Tylity 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:51:44)
Cimburčanka
No to já právě dospěla k názoru, že ze mě bude ta "pravá" babička až snad u pravnoučat :) Zatím je mám spíš všechny jako děti, jen o ta vnoučata se stará někdo jiný, než já, mají své rodiče, ale jinak ten citový vztah je ke všem stejný, jedno, jestli dítě nebo vnouče.
 Lída+2 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:16:18)
NApíšu Ti to ze strany dcery, která má 2děti 12 a 9let.....

Od samého začátku co se děti narodili......k nám naši nechtěli skoro vůbec přijet...dojedou 2x za rok....ještě s ukecáváním....když byli malinký ptali se mě každý týden, kdy přijedou....už to nedělaj....vědí, že to nemá cenu...jejich slova: " Babička na nás nemá čas§"

Pohlídá je za rok 7dní.....podmínka..ani jedno dítě nesmí mít plenu ani na noc.....

Nikdy je nepřebalila a nikdy s nima nebyla sama na procházce.....

Když se mi narodil mldaší syn....měla jsem sraz od základky..kojila jsem DAna a chodila každou sobotu od 7:30-13h do práce a věděla jsem , že mléko po manželovi mlíko.....odmítla ho hlídat i jen hodinku....prý si má přijet i manžel...byl na služební cestě~a~

Ona má totiž podle ěm panickou hrůzu z toho, že jí ej tam budu nechávat každý víkend....~:(,ale to se mýlí..to bych nikdy neudělala....(můj bratránek to tak dělá totiž u tety.....)

Já jsem na ní naštvaná...a myslím si , že právem.....protože ty kluci byli malý a slibovala, že se přijedou podívat jak lyžují.....je to 7let....neudělali si čas~n~

Jo vadí mi tenhle přístup.....a já tohle klukům dělat nebudu......když si budou přát přijedeme.....sem tam se nabídnu pohlídat i třeba jednou za 1/4roku o víkendu....

 Čekatel na smazání 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:19:25)
Není to tvoje dcera? :) http://www.rodina.cz/nazor14777129.htm
 Cimbur 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:25:35)
Možná to tu Tylity nechce rozmazávat, Michale. Stejně si myslím (spolu s Chrysantémou), že to nepsala ona (ta mladá žena).
 Hilly. 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:49:56)
Ježiš, to si nedělej legraci, že to nebyl nějakej fake.~8~ Já nevěřila ani, podle stylu psaní, že to byla opravdu lékařka. No asi se mám o lidech ještě co učit.~a~
 dart 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:21:05)
Člověk má dělat věci tak,jak je cítí.Pokud to cítíš takhle,je to dobře.Rozhodně je to lepší,než se kdovíjak přetvařovat,a honit jen pro lepší pocit mladých...U nás je to v podstatě stejné(jen mamča nemá malé dítko),a mně to vyhovuje.Rozhodně lépe,než kdyby mi mamka či tchyně dělaly nájezdy domů,a byly tady pečené vařené.Své vnoučata miluješ, ale máš i svůj život,a žij ho podle sebe!Držím palce k lepším vztahům v rodině!~;((
 dadlenka 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:21:19)
Vztah s vnoučaty se přece dá budovat i na dálku. Nemusíš tam být pečená, vařená a přesto s nimi můžeš mít krásný vztah, je důležité aby to bylo upřímné. Moje tchyně bydlí 2 min. od nás a vídá děti cca 1x za měsíc i míň, většinou na rodinných oslavách, vím, že je má ráda, ale svým nezájmem se o ten plný vztah ochuzuje, děti to vycítí ale ona si přesto myslí, že se dá místo v srdci nějak nárokovat z pozice já jsem babička=rodina=automatická láska
 adelaide k. 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:23:25)
Tylity, nevím jestli jsi dobrá babička to se takhle z netu těžko pozná ~:-D ale určitě vím, že v poskakování kolem postýlky a drncání kočárem to není.

Moje mamka je podle mě výborná babička a na procházku s kočárem šla přesně jednou :-), tchýně nikdy a děti je obě milujou.
 adelaide k. 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:27:27)
Ještě myslím že hlavní není co si myslí "mladí", ale jaký máš vztah s těmi dětmi.
 Lída+2 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:23:51)
Pokud je vidíš víc jak jednou za měsíc...byla bych v klidu~;)~x~

To je super.....! Co bych za to dala......
 Evelyn1968,2děti 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:39:02)
Měla jsem první miminko dost náročný, jsem vděčná mamince, že ho v prvních týdnech každý den na tři hodiny odvezla mimo moje nervy~t~, a já jsem se mohla najíst, umýt a dojít si na wc bez řevu. U druhýho dítěte jsem nic takovýho nepotřebovala, i když s ním bylo hodně práce, cvičení a chození po ordinacích, tak stresující to nebylo. Dále jsme vděčná mamince, už je v důchodu, že v nečekaných krizovkách typu ráno zjistím nemocný dítě a musím nutně do práce, je ochotná vypomoci.

Tohle bych chtěla splatit jednou svým dětem, až budu babičkou. Prostě pokud uvidím akutní potřebu, zasáhnu. Kolem postýlky asi poskakovat nebudu, jsem spíš na větší děti, někam je vzít, pohrát si, Všechno závisí na tom, co budou ode mě jejich rodiče potřebovat, v krizi je nenechám bez pomoci, ale věčně natěšená babička asi nebudu ~;).
 Simeona+3 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:30:22)
Tylity, já myslím, že třeba moje máma má zdravej přístup-je jí 58, vychovala tři děti. Pokaždé když jsem přijela z porodnice, vozila mi v šestinedělí uvařené jídlo, aby mi pomohla, ale jen postavila doma hrnec a šla, nanejvýš pochovala miminko když bylo vzhůru. Bydlíme ale ve stejném městě.
Když jsou děti větší, vídáme se co týden nebo 14 dní-jedu s ní a dětmi na výlet, nebo jedeme za ní na návštěvu, na oběd. Ale když řekne, že má jiné plány, respektujeme to a nikdo z toho nedělá scénu. Máma má svůj život, přítele, domácnost, pracuje.
Vím ale, že se na ni můžu spolehnout a že mi pomůže, když může- že mi pohlídá děti, až bude manžel se mnou u porodu, že nám občas (cca 3x do roka) pohlídá, když chceme jít do kina.
Neměj výčitky, že nejsi "ta pravá" babička, jestli jsi mladá babička a máš navíc malé dítě, nikdo se nemůže divit, že se věnuješ hlavně jemu. POdle toho, co psala tvá dcera (jestli to psala ona) jsi skvělá babička~x~
 Tylity 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 9:08:47)
Simeona:
Moje dcera nic nepsala, je to chytrá a správná holka, jen ji někdo zmanipouloval podivným směrem, takže její myšlení a názory jsou skutečně takové, že -- to je jiné téma, to sem nepatří. Ale na druhou stranu, co jsem četla byla všechno pravda, bohužel to tak je.
 MishuI 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 9:22:30)
Takže to nepsala ona?
 Simeona+3 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 13:36:07)
Tylity, znovu-pokud to, co tu bylo napsáno, je pravda, jsi prima babička a máma. Držím palce, aby to viděly a ocenily i tvé děti~;((
 Tylity 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 13:40:51)
Simeona
nevím, jestli jsem prima, ani o tom moc nepřemýšlím, ale vždy jsem se snažila být sama sebou a vybojovat každý den, pro své děti, pro sebe, pro rodinu. A najednou jsem byla sama uprostřed lidí a nechtělo se mi žít. Někde se stala chyba a já se teď snažím jet dál po druhé koleji, nikoli po vedlejší, ale po druhé, copak život má jen jednu cestu vpřed? :)
Díky moc. :)
 Gora 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:35:07)
Tylity, můj názor je, že pokud tě trápí, že ti to mladí vyčítají, tak si s nimi o tom promluv. Třeba netuší, že jim chceš nechat volnost, že to není nezájem. Přijde mi, že v dnešní době vzniká strašná spousta nedorozumění jen kvůli malé nebo špatné komunikaci.

 MishuI 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:36:30)
Nemusíš se vůbec ospravedlňovat a omlouvat.Nemusíš ani chtít,aby tě děti pochopily.Je to tvoje věc.
Moje mamka je taky mladá babička,sama má ještě dítě školkové,pochopitelně si vnouče neužívá "dle předpisů".O hlídání si taky můžu nechat zdát,snad jen ve vyjímečných případech.Přesto společnou řeč máme,vozily jsme spolu kočáry:-),teď si naše děti spolu hrají a my můžem v klidu kafrat.Že bych to s mámou zabalila proto,že má dost svých dětí a starostí,to ani ťuk~l~
 Tylity 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:55:55)
Mishula:
když mě dcera dřív štvala, tak jsem jí vyhrožovala, že jí potrestám tím, že jí opatřím dalšího sourozence a bude muset vozit - to už měla sama dítě. Tak se "na oko vztekala", že to tedy ne, že naopak budu vozit já jí - a já se smála, že nikoli, že ona je dítě a musí poslouchat rodiče, že tedy ona bude vozit mě a ne naopak, protože kde bysme to byli, kdyby měli rodiče poslouchat děti. :)
Ale kde ty krásné dávné doby jsou. Všechno odvál čas.
 & 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 9:02:08)
Tylity, a neockuje ji nekdo proti tobe? me to prijde silene nedospely.. Samozrejme neco jineho je, kdzy si babicka nevzpomene ani na narozeniny ani na Vanoce.. Moje mama od nas bydli 1000 km, a kdyby bydlela blizsko tak asi nebude hoskat u postylky a to ji je sedumdesat. Babicka je aktivni, pracuje dokonce kadidovala do obecniho zastupitelstva atd.. No ja jsem fakt rada, ze nejsme jedinou naplni jejiho zivota jinak by se uzoufala.. Segra taky nebydli v CR.
 & 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 9:06:53)
Jeste vzdyt preci staci pocit, ze mame navzajem.. Ja vim, ze kdyby se neco delo, tak se mam na koho obratit a nasi pomuzou co nejvic muzou a stejne obracene a kazit si to nejakou zabomysi valkou.. ~d~
 Tylity 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 9:13:38)
H+M
.. říkala jsem dceři - dobře víš, že tě mám ráda a kdyby se něco zásadního stalo, vždycky se o tvé děti postarám, a o tom je ta skutečná láska..
 Bumbi&05,08,10 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 9:18:02)
pro mě je tohle vědomí důležitý (spíš teda než na rodiče spoléhám na sourozence) - ale to taky potřebuju vědět, že moje dítě dotyčný zná a bude si s ním umět poradit a budou všichni v pohodě. Což předpokládá, že jsou v kontaktu častěji, než jednou za půl roku, že.
Mmch, babička třeba te´d vypráví dvouleté vnučce pohádky po skypu, dcera to miluje a těší se na "babičku v počítači" ~t~
 & 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 9:34:02)
Tylity, jeste jsem o tom premyslela ve sprse.. :-) Ona zarli na novu segru a neche si to priznat.. Tak mam zastupny problem vnoucata, kdyby jsi se mozna staral stejne je by tam nebyla mala segra, ale treba pes. Tak ji to mozna bude jedno, protoze nebude ohrozena jeji pozice "tvoji holciciky".. Coz bych rekla je prirozeny pocit, jen by to dospely clovek mel umet zpracovat.. na druhou stranu, kdyz prijde dite do rodiny, kde jsou vetsi deti tak se jim to snazi rodice vyslvetlit/vynahradit ze to ze maji dalsi dite neznamena, ze je maji min radi.. :-)
 & 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 9:37:32)
Jinak segra ma deti 12 a 6 let a z novym manzelem ma rocni holciciky.. Deti taky chodi od tatinka, ze maminka na ne ted nema cas a kupodivu ta strsi 12 s tim taky obcas bojuje. Pritom je to prima holka a malou segru rada a myslim ze nijak nestrada co se tyka pozornosti jeji maminky..
 MishuI 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 9:02:41)
Myslím,že byste si měly promluvit.
Jako my s mámou.Taky jsem se v některých věcech cítila ukřivděná,ale stačilo vysvětlení.
Pokud je dcera alespoň průměrně inteligentní,pochopí tě.
 florka+zuzaňák 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 9:03:54)
Tylity, tak aspoň že tak, že tam mají vztah k sobě v pořádku!
 abraxas 
  • 

Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:42:52)
Z pohledu matky na RD: vídám se s matkou tak jednou měsíčně během delší návštěvy u našich (pár dní). Bohatě mi to stačí a našim určitě taky:-)) Bydlí od nás dost daleko, nějaké hlídání rozhodně nehrozí. Má 2 práce, jedna z nich na směny, je dost zaneprázdněná, poprvé vzala malého s kočárem ven, když mu bylo přes rok. Ani kdyby byla nezaměstnaná, tak bych jí nic nevyčítala, já sama nejsem typ, který se může potentočkovat radostí, když uvidím v okruhu 100 metrů malé dítě;-) Ale - často spolu telefonujem, kdysi nebylo o čem se bavit, dneska díky dítěti je. Nebo - když jsme měli s mužem párkrát nějakou akci přes víkend, tak nám pohlídala, pokud to věděla dostatečně dopředu. Můžu být ráda, že zrovna za ne jednoduchých podmínek mi naši umožnili vystudovat, z čehož já budu těžit po zbytek života, nevidím důvod, proč by mi, jako dospělé, měli ještě poskytovat nějaký extra nadstandardní support, jasně, občas je to fajn, ale není to rozhodně jejich povinnost. Beru to tak, že se oba rodiče v životě dost nadřeli a taky si chtějí dát oraz, minimálně se po nočních pořádně vyspat, což jde s 2 malýma dětma a barákem plným lidí obecně, dost blbě;-) Až budou děti větší, doufám, že tam budou jezdit na prázdniny, tak, jak jsme na prázdniny k babičkám jezdili i my.
 florka+zuzaňák 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:52:39)
Já teda mohu mluvit akorát z pohledu dcery. Maminka není nějaká hlídací babička, hlídala za 20 měsíců malou jednou když jsem byla u zubaře a jednou přes noc, a jednou jí vzali s přítelem na procházku. Zato když se narodila, byli jsme u nich asi 10 dní, my se starali o malou, mamka dělala servis, vařila a pomáhala prát a žehlit, a občas poradila.

Teď každý týden přijede, malou určitě miluje, ale prostě není z ní nějak na větvi, nikdy nebyla rozplývací se typ nad jakýmikoliv dětmi. Pomáhá nám ale finančně a za to jí nemůžu ani dost poděkovat. Ona sama to přiznává, jaká je a tak to berem, myslím, že až bude malá větší, taky to bude o něčem jiném. Mamka má hodně zájmů, neměla to v životě jednoduché a chce si ještě něco užít, já jí to přeju a moc! Prostě dítě mám kvůli sobě a není ničí povinnost se o něj starat, i když je to samozřejmě milé!

Mám ještě tchýni a ta je typická babička, jen ještě chodí do práce, takže mám od obojího a každé má svoje.
 x x 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:54:31)
To je skoro jako u nás!
 florka+zuzaňák 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:57:47)
Upřímně, pokud by moje mamka měla ještě malé dítě, mého sourozence, jako je to u tebe, tak bych vůbec neočekávala od ní nějaké velké babičkování, naopak, asi by to bylo spíš, že jednou bych pomohla já jí se sourozencem, příště ona mě s dětma, asi tak. Nechápu co na tom vadí. Naopak, já si vždycky sourozence přála, mám jen staršího bráchu..
 Tylity 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 9:01:25)
Evushka
Mé starší děti mají malou sestru rády, o velkých prázdninách si jí berou na týden k sobě a ona se k nim vždy těší. Jiné děti jezdí prostě na prázdniny k babičkám, má malá k sourozencům. A to všechno až ty poslední roky, kdy je už větší, samo to tak nějak přišlo - děti najednou měly potřebu být více spolu
 Martina, 2 kluci 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:46:32)
Tylity, já se zavázala, že si ZAPAMATUJU, co mi jako mámě chybělo od babiček, a zkusím to nabídnout matkám svých vnoučat.
U čerstvýho mimina - nabídnu úklid, uvaření, provedu to a zmizím...pokud budou chtít, povozím venku, na víc se necítím.
U batolete - PRAVIDELNĚ si je na hodinku, dvě brát, aby s tím matka mohla počítat, že např. ve St od 4 do 6 bude mít čas pro sebe - na to bych se těšila jak malá :-)
U starších - pokud budou chtít se stavit po škole, pobýt odpolko, vzít si je občas na víkend, o prázdninách na týden...vyvařovat dobrá jídla, koupání, kola, lítání na zahradě.

Ale beru to podle sebe - nesnáším společné mazlení a obdivování mimi a dětí, jsem ráda, když mi někdo konkrétně a pravidelně pomůže.
 ChemicalJane + 4 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 9:22:21)
ty jo, s tou pravidelností by se mi to taky líbilo!! tchýně slíbila 2 v týdnu přesně jak píšeš, od 4 do 6 (ale pak tu zůstává než jdou spát), člověk se na to spolehne, naplánuje si práci a ve 3 se dozví, že nepřijede... je pracující, snažím se to chápat, že toho má v práci moc, proto nijak extra nekrafu, jen mi vadí to, že jsem se na to již několikrát spolehla a pak to padlo a díky tomu padly buď jiné akce nebo musela opět jít hlídat naše máma - to je typická babička. Bydlíme spolu, děti jí milují, vím, že jim dokáže dát plný servis (což tchýně ne)... ale na druhou stranu, naše máma děti vyvenčí spíš na zahradě, na procházku sama nejde, je chabrus na nohy, bojí se že by upadla a co pak s dětma, tchýně si dceru vezme v pohodě, jen ten druhej špunt mi tu zůstane


zakladatelko - být tebou, nic si nevyčítám ~6~
 Martina, 2 kluci 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 9:56:52)
Mě je úplně fuk, co s dětma dělají babičky, hlavně, že si je vezmou...samozřejmě jsou to běžně zodpovědné osoby:-)...

Jen nevím, jak mi do hlídání vnoučat bude pasovat manžel - tipuju si, že bude hooodně proti, protože mít s sebou někde děti je zátěž, což chápu, ale já s nima budu chtít být, což chápu taky~:-D
 Delete 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 8:57:17)
Moje maminka svých šest vnoučat (dvě od bráchy, čtyři ode mě) viděla zhruba dvakrát ročně...měli jsme to k sobě daleko, brácha ještě dál....A téměř výhradně jsme my děti s vnoučaty jezdily za maminkou, ne ona za námi....protože to tak prostě bylo snažší....
Moje tchýně mi rovnou řekla, že se mi malé děti hlídat nebude, protože se bojí, že by to nezvládla, kdyby se něco stalo....a že už prostě nejsou stavění na noční vstávání, přebalování atd...
Ano, mrzelo mě, když nebyla ochotná přijet ani na dvě hodiny, když jsme si chtěli u příležitosti výročí svatby zajít na večeři do restaurace 5 minut od domu, takže bychom byli v dosahu, kdyby něco....

Přesto jsem přesvědčená, že obě babičky svá vnoučata milovaly a milují....ta láska přeci není o hlídání a rozplývání se nad miminky....

Moje mamnka měla a moje tchýně stále ještě má svůj život.....každá se věnovala svým vnoučatům jinak a obě jim dávaly ze sebe to, co si myslely, že je pro vnoučátka nejlepší....

Na moji maminku já ani moje děti nikdy nezapomeneme a tchýni máme a budeme mít rádi (teda vlastně rády, já i moje holky)....jsou to dobré babičky...
 Bumbi&05,08,10 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 9:14:27)
moje babička mámě vždycky říkala, že přijede, když to máma bude potřebovat a ne když se to bude babičce hodit, protože čas běží a je důležitý, aby babička byla k dispozici, když je to potřeba. Děti rychle vyrostou a pak už to potřeba není i když pak už je třeba ze strany babičky víc času...
S mamkou se dnes shodujeme, že měla pravdu, babička byla velmi moudrá žena, která to v životě měla srovnaný. S dětmi je potřeba pomáhat, když to potřebují rodiče a i ty děti, ne až když mám já čas, ale nikdo o mě už nestojí a moji pomoc nepotřebuje...
 MishuI 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 9:43:31)
Babička je taky člověk a NENÍ její povinnost komukoli pomáhat.Je to její dobrá vůle.
 adelaide k. 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 9:52:43)
Mish, já mylsím že to Bumbi myslí tak že babička dobrovolně a sama razí teorii že pomáhat by měla když je POTŘEBA. Né že ji někdo nutí.
 adelaide k. 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 9:51:46)
Bumbi, to sice jo, ale myslím, že by tam měla být rovnováha mezi pomáháním v potřebě a dobrovolně stráveným časem s vnoučaty.
 Beruška+J02A07T10 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 9:00:52)
tak co si budeme vykládat, mám tři malé děti, z toho prostřední hyperkaktivní adhd a mimčo 7m, které už čtvrtým měsícem nespí. Samozřejmě bych uvítala, kdyby nějaká babička přišla a vzala mi mimčo do kočárku a k tomu malou čtyřleťandu ven a já si dvě hodinky v klidu dáchla. Nebo bych uvítala, kdyby když je manžel pryč a já musím do práce a nemám hlídání, mi děti aspoň ohlídala, a já nemusela nechávat doma osmileťáka se čtyřletou a mimčo brát s sebou do práce.

No ale je to tak, jak to je - ač jedna babička bydlí od nás 10minut pěšky a je v důchodu, tak vozila poprvé v životě kočár tento víkend a to asi 10minut a ani to už nebylo nutné, syn už v něm spal, uhoupala ho čtyřletá ségra. Nicméně děti má ráda vím to, prostě svým způsobem ani máma nebyla na roztrhání a hodně hlídá děti manželovi sestry, ač bydlí 90km, tak na naše nemá energii. Asi kdyby člověk řekl, tak by je i pohlídala, ale ona sama chuť nemá a já nemám chuť jí děti vnucovat. Nedělám to ani své mamče, ta zase ještě chodí do práce, takže toho má dost z práce, ale ta je ráda, když cca co 14 dní přijedeme za nima a teď o víkendu mi poprvé bude hlídat mimčo 7m, abysme se staršíma mohli do bazénu.
Mamče děti miluje, stavuje se tu cca 1x týdně jen mezi dveře, děti pozdravit, něco malého přinese, myslí na ně pořád, ale časově a pracovně prostě nemá energii, aby se jim víc věnovala. Nicméně kdykoliv řeknu, není problém, děti ráda pohlídá, o prázdninách si o ně sama řekne, berou je s ta%tkou sem tam na výlet - výstavu domácích zvířátek a tak. Rodiče od nás bydlí 16km

Pak má manžel ještě tatínka s novou ženou (no novou 29let jsou spolu nebo jak dlouho) a ti bydlí cca 90km.
Jezdí cca 1x za měsíc až dva, my k nim už vůbec, mají kočku v bytě a já na ně mám velice prudkou a silnou alergii.
Nicméně když tu sou, tak se akorát nají, sednou na gauč a krákají, děti měli za 8,5 let co je máme na zmrzlině jednou a nejstaršího syna jednou asi tři dny.

Nikomu nic nevyčítám, ochuzují svým přístupem sami sebe, ne děti, děti je mají rády všechny, ale k mým rodičům mají vztah nejvřelejší. A není to o tom, ani jak často je vidí, protože bráchu a jeho ženu děcka naprosto zbožňují a toje vidí cca jedenkrát za 3-6m protože brácha bydlí 1.000km od nás.

Tobě bych rozhodně nic nevyčítala, pokud ještě sama máš malé dítě a nebydlíte ve stejném městě, tak snad ani nemůžou očekávat, že tam co chvíli budeš a budeš drndat kočár.
Já mám třetí dítě v kočáře a fakt mi ho teď poprvé v životě vezl někdo jiný. Manžel sám byl asi 3x. Jinak chodíme všichni spolu.

netrap se tím.
 Bumbi&05,08,10 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 9:06:31)
Tylity, jedna babička našich dětí říká, jak moc je miluje, jak moc jsou to její poklady, ale vidí je jednou za čtvrt roku, nezavolá, nepošle mail, nic o nich neví. S informacema se nevnucuju, ochuzuje sama sebe. Horší je vysvětlit dětem, že o ně babička nemá zájem, když - když se jednou za čas vidí - jim babička vykládá, jaká jsou její zlatíčka a co všechno spolu podniknou, ovšem skutek utek.
Děti mají ještě druhé prarodiče, se kterými se vídají většinou jednou za týden, někdy víckrát někdy ale taky třeba vůbec, jak to vyjde. Nicméně takřka denně s nimi mluví - buď přes skype s kamerou nebo telefonem. Jednou za čas si vezmou jedno dítě třeba i na přes noc nebo na víkend - aby si dítě užilo samostatné plné pozornosti (když jsme tam všichni, je to v našem počtu už hukot :-).
Je pravda, že rozdíl mezi jedněma a druhýma prarodičema je 10 let, ti mladší o vnoučata mají jen zájem slovy, nikoli činy ~d~ Beru to tak, že to je jejich problém, u nás to bylo stejný - jedna babička byla úžasná a díky ní mám báječný vzpomínky na dětství (a to byla mladá, bylo jí v době mého narození 51 let), druhá byla nevšímavá a v mých vzpomínkách takřka nefiguruje, nic k ní necítím, vyjma povinnosti.
Ze svojí zkušenosti bych řekla, že role prarodičů je u dětí naprosto nezastupitelná a velmi obohacující pro dítě a měla by být obohacující i pro prarodiče. Děti ochuzené o prarodiče jsou ochuzené o velkou část dětství a o kontakt "se stářím" a jiným stupněm zralosti...
 anexa 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 9:36:02)
máme taky babičku, moc ráda by hlídala víc i já bych to přivítala, bohužel bydlí daleko. Tak jsou děti u ní alespoň čas od času na víkend a na prázdniny
 Adina,kluk 08 
  • 

Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 11:42:18)
moji rodiče vnuka milují,ale na procházky nechodí,u postýlky nežvatlají a ani nehlídají..jen když hoří..
taky mě to kolikrát hodně mrzí,když vidím třeba jak kamarádky mají babičky,které berou deti na procházku,na výlety,na cvičení..to u nás není..
tak nevím,máma razí heslo,že svoje děti si již odchovala a že ted at se starají rodiče.
takže asi to každý má uvnitř nastavené jinak.
jinak ze strany manžela vnuka ještě nevideli.
 huhu, holky03+05+11, kluk09 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 12:29:01)
tylity, ja myslim, ze zavdecit se nelze. Kdyz budes dostatecne babickovska, muzou to mladi vnimat jako vnucovani. Kdyz cekas az se ozvou, tak to zase muzou vnimat jako ze se nestaras. Proste - neni dobrych reseni ;-). Mozna tam, kde se da otevrene domluvit, ale to je spis vyjimka.

me vyhovuje decka na tyden o prazdninach odvest a neresit co se tam deje. A sem tam vikend v roce. Mit tu nejakou babicku kazdy tyden a nejlepe nekolikrat, to bych se zblaznila. Jeste ze bydli tak daleko ;-).
 vendyna (Janinka + Alenka) 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 13:07:53)
já bych tohle vůbec neřešila. Všechny přístupy, pokud jsou upřímné, jsou ty správné.~x~
 Tylity 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 13:09:12)
Vendyna
Nad tímhle se začneš asi zamýšlet, až když ti někdo řekne, že by ses mohla chovat jinak
 vlad. 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 13:10:18)
Tylity, rozhodně si nic nevyčítej. Každá babička je jiná. Určitě ta, které je kolem 40let, pracuje a má malé dítě, bude mít jiný přístup než 70letá, byť aktivní babička v důchodu.
Ty jsi dceru vychovala, umožnila ji vystudovat. Dnes máte každá svou rodinu, svůj život. Ona to musí ustát sama a zpracovat pro ni nepříjemné věci jako dospělý člověk. Tvé projevy přízně jsou bonus, záleží na tobě, jak to cítíš a také jaké jsou tvé časové možnosti. Z toho, co jsem četla, jsi úplně "normální" babička a matka svého věku, navíc s malým dítětem. Tvá dcera se chová nedospěle, možná, jak už tady zaznělo, je někým manipulována ~d~ (možná ex).
 Vanka 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 13:28:21)
Tak já svojí tchýni za její nezájem o vnoučata upřímně nenávidím - a to myslím zcela vážně.

A teď vysvětlení, vdala jsem se mladá a manžel začal hned po svatbě podnikat. moje máma mě měla ve 42 letech, takže sice občas vypomohla, ale už u druhého dítěte to bylo nad její sílu.

Já občas pomoc potřebovala (školení, zařizování bydlení, nemoc mladší dcery). vždy jsme se u tchýňky museli dost doprošovat a mnohdy to dopadlo tak,že jsem přišla pro hlídané dítě a našla doma jen dědu s tím že babička musela odjet.

nikdy jsem jí nevyčítala a brala jsem to tak že moje děti nejsou babičky starost. snažila jsem se o alespoň občasný kontakt, ale nijak děti nevnucovala a časem jsem se načila zařizovat si věci sama tak abych babičku nepotřebovala.

Asi to byla chyba, protože babička se odcizovala víc a víc. teď je to tak že naše nemladší dítě babička naprosto neregistruje, zapomíná na narozky i svátky a doslova se jim vyhybá - minulý týden se u nás stavila, bavila se s manželem i se mnou, ale když jsem jí nabízela že zavolam děti, tak se bránila že hrozně pospíchá ať je nerušim - no a seděla tu ještě 3/4 hodiny.

i to jde asi pochopit. co nejde pochopit je, že si pak u příbuzných a známých stěžuje že se s dětma nevidí. míru mé zlosti dokáže těžko někdo pochopit.
 Winky 
  • 

Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 13:26:49)
zakladatelko, taky to může být jen období - které zase přejde, hormony jsou potvory....
když se mi narodilo první dítko, bylo to zároveň první vnouče pro oboje rodiče. Babičky byly fakt urvané a mě to vadilo že mi malou "furt berou". Asi to poznaly, takže pak zvolnily a já doma bulela že ani nepřijdou povozit, že se na mě "všichni vykašlali" :-) Hormony se mnou třískaly dobře tak půl roku, než jsem dokázala najít správnou míru (a říct si o ni). Dneska jseem šťastná jak blecha že babičky semtam zavolají, ozvou se, nabídnou ať jim děti přivezeme, nebo naopak na moji žádost se snaží mi pomoct s hlídáním pokud mohou....
 Tylity 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 13:32:11)
Winky
jak hormony - u koho? u vsech zúčastněných ?? :)
 Tylity 


Re: jen tak mimochodem 

(10.2.2011 13:46:37)
jen tak mimochodem, mohu si dovolit:

http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/novep.asp?id=13447
 fisperanda 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 20:17:06)
Tyli ale to je snad pochopitelný. Babičky dělá babičkama hlavně to, že si můžou vnoučátka užít chvilku, a potom ho zase vrátit rodičům. To je hlavní ingredijénce rozmazlování. Pokud máš doma malé dítě, tak je logický, že toho máš nad hlavu, a budeš mít jiný přístup.
Jsou například babičky, který mají čas i sílu, ale o vnouče nejeví sebemenší zájem. To je pak špatný. Né to, že celý den nežvatláš na vnouče a nepečeš makový buchty, protože ti vlastní dítě visí na noze.
 Tylity 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(11.2.2011 9:16:56)
fisperanda:
Tuhle mi už šla z chlapečků hlava kolem a dcera se na mě podívala a říkala, vidíš, a to je máš chvíli - já to musím zvládat každý den a skoro mě propichovala pohledem. Já k tomu - ale já vás měla také každý den, byli jste dva a když jste vyrostli, tak mám každý den vaši sestru, já už mám "splníno". Dcera ale měla hned jasno - prý nemám tak náročnou práci jako ona a tak to je něco jiného, no tak to mě odzbrojilo :)
 Markéta s párkem 
  • 

Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(11.2.2011 9:54:01)
Jestli jsi máma od Minimy, tak mě takovýhle blbý kecy nepřekvapujou. Jsi babička a nemáš povinnost se starat o vnoučata. Prvořadá je tvá nezletilá dcera. O vnoučata se starej jen když chceš - tj. máš na to náladu, čas, možnosti, energii. Do ničeho se nenuť. Dcera - Minima tvojí snahu stejně neocení. Na všem hledá hnidy, nikdy se jí nezavděčíš. Umím si představit, jak moc tě mrzí, že je jaká je. Ale máš ještě tu nejmladší. Jestli nechceš ztratit vnoučata, ale přitom jsou na tebe moc divocí, co kdyby sis je nebrala oba, ale jednotlivě na střídačku? Řekni dceři, že tě oba najednou zmáhají ale chceš je vídat tak že si je budeš brát po jednom. A kdyby zas měla blbý hemzy, řekni jí, že si teda nebudeš brát nikoho. Ona přileze s prosíkem, protože ona to potřebuje, ne ty.
 Tylity 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(11.2.2011 10:17:34)
Markéto, moje dcera je hodná holka. Svoje děti si řeší sama, má pro ně hlídání (já bydlím moc daleko, to by nešlo). Občas jsem si je brala - to jsem ještě žila s manželem, nyní je jiná situace. Párkrát jsem si je brala na víkend, jednou loni na týden (chodím do práce, není tolik dovolené). Sama to nepovažuju za nějaké hlídání, on se ten týden v celém roce snadno ztratí :). Jedno dítě pro ni nemá význam, když už, potřebuje je pohlídat oba (aby mohla do práce nebo dělat, co potřebuje).
Ted se těším na jaro, že si udělám jeden víkend, kdy si kluky vezmu na celý den a půjdeme do zoologický, dostanou párek v rohlíku (ten milují) a jiný ptákovinky, pocouráme Prahou a zase je vrátím. A věřím, že to tak bude, že mi ty děti neodepřou, protože vnoučka od syna již prý nikdy neuvidím. Škodaa,je to jediné vnouče, které mi je podobné, bere mě to zvláštně u srdce, ale musím se s tím smířit, takový je život. Já se nebudu chovat podle toho, jak mi syn nařizuje, protože pak bych měla přístup k jeho dítěti, na to nemám povahu. Je to můj život, já se do jeho také nepletu.
Dcera má někdy názory, že bych ji roztrhla, ale to asi kažká máma, ale jinak je moc hodná a vím, že mě má ráda. Občas se chová jako její otec - je to pochopitelné, má polovinu jeho genů a také se podílel na její výchově - a já si nyní ten vliv jeho výchovy, i ty jeho geny v ní moc uvědomuji, ale tak to prostě je. Ona nemůže za to, že ji otec zmanipuloval, neuvědomuje si to.
 Markéta s párkem 
  • 

Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(11.2.2011 13:06:30)
S politováním musím říct, že příspěvky tvojí dcery mi nepřipadají jako příspěvky "hodné holky". Ale třeba když jste spolu, má nějaká "invervala de lucida" (světlé okamžiky), to můžeš posoudit jen ty. Pro tebe jako babičku je důležité, aby sis vnoučata užila a ony tebe, aby ses do ničeho nenutila z nějakého pocitu povinnosti. Tu máš vůči malé dceři, ne k vnoučatům. Tak si dělej, co chceš. :-)

S vnukem od syna, chápu, že tě to mrzí. Ale ještě nemusí být nic ztraceno. Třeba se vám podaří si s vnukem k sobě najít cestu později. Až bude větší, bude si hrát a povídat si se svými bratranci (syny od dcery) a oni budou mluvit o babičce. A on projeví sám zájem.
 Markéta s párkem 
  • 

Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(11.2.2011 13:07:17)
"intervala de lucida" - kruci, doufám, že teď už jsem to napsala správně :-)
 10.5Libik12 


Re: Jak milujeme svá vnoučata? 

(10.2.2011 22:54:09)
Zajímavá otázka, emočně jsem vnouče ještě nezažila, byť mi to hrozí. Ale fakt nemám čas.

Navíc mám obavu, že pokud bych k nějakému piškotkovi od své snachy příliš přilnula, nedalo by mně to a moc bych do toho rodičům kecala. Přece jenom mi různé dnešní "vědecké" postupy mateřství připadají legrační.

Já budu tedy určitě externí babička, mám svůj život.

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.