| kactulik + 2 | 
 |
(23.3.2011 10:30:25)
S manželem už jsme se kdysi shodli (když jsem nemohla otěhotnět), že bychom si dítě adoptovali. Nakonec se podařilo a máme krásnou dceru, které jsou už přes 2 roky.
Nicméně mne adopce nebo pěstounská péče nepustila a velmi o tom začínám zase uvažovat. Přemýšlíme o trošku starším dítěti, tak 3+. Ne, že bych nechtěla už miminko, ale říkám si, že by nebylo fér o něj usilovat, když jsou rodiny, které děti mít nemohou vůbec a na maminko čekají.
A teď k mému problému.
Napdlo mne pár, dle mého názoru, velmi zásadních otázek.
"Jsem schopná adoptivní dítě milovat stejně jako to svoje - biologické? Nebudu mezi nimi dělat rozdíly a jsem schopná se mu obětovat stejně jako vlastnímu? Nebo ho naopak nebudu protěžovat, protože to v životě už mělo i tak dost těžké?"
Osobně si myslím, že toho schopná jsem. Ale nikdy jsem v takové situaci nebyla a je to velké rozhodnutí, které bude mít dopad na život mnoha lidí.
Proto by mne zajímly vaše pocity, názory, myšlenky, když jste chtěli dítko z DD. Měli nebo to máte podobně. Nebo jsem nesoudná a neměla bych o tom vůbec uvažovat, pokud mám takové otázky...
Moc děkuji
|
| jozijasi | 
|
(23.3.2011 10:47:16)
Tvoje otázky jsou logické, a divné by bylo kdybys je neměla. Teď když je dítě , nebo by bylo , dítě malé tak si myslím, že to zvládneš, otázka nastává co v pubertě. Moje vlastní puboška mi dává celkem zabrat...
Znám v okolí celkem dost lidí co mají dítě adoptované a puberta byla brutální, krádeže, drogy atd...
Tím nechci říct, že se to nemůže stát u vlastního dítěte...
A teď něco pozitivního, moje kolegyně si vzala do PP černouška, neviděla jsem roztomilejší a vděčnější dítě....
Normálně jsem se do něho zamilovala, fakt sluníčko.
|
| cervicek3888+3holky | 
|
(23.3.2011 10:53:39)
Můj bývalý byl adoptovaný, jeho rodiče myslely, že nemůžou mýt vlastní, když byl chlapečkovi asi rok, tak maminka otěhotněla, ho si pochopitelně nechali a vychovávali ho dál, že je adoptovaný se dozvěděl až v pubertě, bohužel od cizzích, trochu z toho šoku vyváděl, ale brzy se s tím srovnal, teď je to tatínek jedné úžasné holčičky a správný manžel, dokonce bydlý v domě jeho "adoptivních" rodičů, tatínek je po vážné nemoci v ústavu a maminka s dcerou se přestěhovali do bytu v blízkosti ústavu  I když sem k nim chodila, tak sem neviděla, že by se chovali rozdílně k dětem, to sem já věděla, že je adoptovaný, jen on to ještě nevěděl. Já sem to tehdy brala, tak, že já nejsem ta správná osoba, co by mu to měla říct, od toho jsou rodiče, jen se nesmí najít nějaký bl..c který si myslí opak 
|
|
| adoptivní matka | •
|
(20.7.2011 21:30:18)
Mám adoptovanou dceru 13let + mladší, která se nám narodila o 5 let později. Obě mám ráda stejně, nerozlišuji. Adoptovaná je mulatka, temperamentní. Zatím jsme nikdy žádný problém neměli, je super a jsme šťastní, že jí máme. Ani při narození mladší dcery jsem neměla takovou radost, jako když jsme si šli proK. do kojen.ústavu
|
|
|
| Klotylda Matylda | 
|
(23.3.2011 10:55:05)
Také jsme o tom uvažovali. Ale nám by dítě jistě nedali. Tobě držím pěsti. Ty otázky, které si kladeš, mi přijdou přirozené, logické.
|
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(23.3.2011 10:57:29)
Je dobře, že si takové otázky kladeš, ale odpověď není jednoduchá. Mám adoptované dítě, je to zkrátka moje dítě a fakt, že ho porodil někdo jiný, nehraje v mé lásce k ně mu roli. Jenže nevím, jestli bych vnímala stejně "své" a "cizí" dítě, kdybych měla i biologického potomka.
Musíš počítat s tím, že děti Z DD a KU mají za sebou ne zrovna jednoduchý start do života, jejich biologičtí rodiče nejsou vždy zrovna příkladem všech ctností. To vše může být na dítěti znát, znát tím víc, čím déle je dítě v ústavech či nevyhovujícím prostředí.
Zkrátka musíš být připravena dítě přijmout jaké je.
Doporučuji podívat se na texty od Macešky, to je pěstounka s biologickými dětmi, a má to opravdu srovnané. A chceš-li vědět kudy cesta nevede, přečti něco od Terezy Boučkové.
Knížky Domov je místo odkud tě nevyhodí od Macečky a Rok kohouta od Boučkové bych dala jako povinnou četbu pro náhradní rodiče.
No přestanu se rozepisovat, jestli chceš, napiš gladya@seznam.cz
|
| kactulik + 2 |
|
(23.3.2011 11:08:20)
Děkuju za kontakt, myslím, že napíšu :)
Právě, to jsou věci, které si naplno uvědomuji a proto si pokládám otázku "jsem toho schopna?" čím dál tím častěji. Ne proto, že bych si nevěřila, ale vím, že mohu svým špatným rozhodnutím ublížit a to bych nesla velmi těžce.
Nikde není dáno, že mé vlastní dítě bude super a adoptované bude dělat problémy. Může to být i přesně naopak.
Ostatně už to někdo psal.
Taky je otázka, jak to přijme naše Ema. Vidí mé kamarádky, které jsou těhotné a nejdnou by k nám přišlo větší dítko. Asi by byla trošku vykulená, ale to bychom asi byli všichni.
|
| Eržika. | 
|
(23.3.2011 11:19:13)
kactuliku, a nechceš teď hned zkusit pracovat jako dobrovolník v rodinách s dětmi v PP. Viděla by jsi problematiku zblízka.
U nás taková neziskovka je, dobrovolníci doučují, chodí na kroužky a podobně, zpravidla jednou týdně. Nevím přesně, já jsem v jiném "oddělení".
|
| kactulik + 2 |
|
(23.3.2011 11:24:36)
To mě vůbec nenapadlo. Teda hlavně z důvodu, že nevím, jak bych to stíhala.
Pracuju už na plný úvazek, manžel pracuje v restauraci. Naše Emča chodí do soukromých jesliček 3x v týdnu a 2x hlídá manžel.
Ale stojí to za úvahu.
|
|
| Udalka | 
|
(23.3.2011 11:26:20)
Pokud si podáte žádost o zprostředkování pěstounské péče nebo osvojení, tak budete muset projít přípravou na přijetí dítěte. Tam budete mít možnost vše probrat s psychologem, který se na problematiku specializuje, se sociálními pracovníky, s ostatními žadateli, někdy tam bývají na besedu i stávající pěstouni. Je to dost času si vše srovnat a definitivně se rozhodnout.
Myslím si, že Tvoje pochybnosti zanmenají, že se k tomu stavíš odpovědně a to je nejdůležitější do startu.
|
| kactulik + 2 |
|
(23.3.2011 11:33:18)
aha. To mi přijde celkem dobré. Ale je mi jasný, že nás stupidní systém nebude jednoduchý překonat...
Děkuji za informaci.
Musím se přiznat, že o procesy jsem se ještě tolik nezajímala, protože je pro mě (nás s manželem) je důležité si nejdřív ujasnit, jestli to zvládneme. Pokud se rozhodneme a ujasníme, že ano, tak se začnu zajímat dál.
|
|
|
|
|
| Markéta s párkem | •
|
(24.3.2011 10:25:12)
Píšeš, že když chce někdo vědět, kudy cesta nevede, že si má přečíst Boučkovou. Myslíš, že to dělala špatně?
|
| Gladya, bývalá dasa, |
|
(24.3.2011 10:45:50)
Já myslím, že T. Boučková to nezvládla. Lze debatovat o tom, kolik lidí by výchovu jejích adoptivních synů zvládlo a vlastně i o tom co, je to zvládnout výchovu. Snahu jí neupírám, myslela to dobře. Jenže snaha nestačí. Paní Boučková je klasický případ člověka, který šel díky touze po dítěti do adopce aniž by si uvědomil do důsledků do čeho vlasně jde. Ona za to nemůže, je taky trochu oběť. Tenkrát nebyly přípravky a adoptivní rodiče nebyly zdaleka tak informovaní jako dneska.
Domnívám se, že v jejím případě bylo narození biologického syna něco, co vztah k adoptivním dětem spíš podlomilo.
Při problémech adoptivní syny vlasně odepsala, to je rozdíl oproti Macešce.
|
| Markéta s párkem | •
|
(24.3.2011 12:38:53)
Měla jsem dojem, že děti "odepsala" až když už prostě nebylo co pro ně dělat - nebyly doma, kradly (i doma), drogy, vše odmítaly. Myslím, že v té situaci už se nedá dělat nic - ať je to dítě biologické nebo adoptované.
Ale nevím podrobnosti, knížku jsem zatím nečetla, protože je v knihovně furt vypůjčená :-(
|
|
|
|
|
| Ela | •
|
(23.3.2011 11:26:19)
Také mám vlastní dítě a občas mě napadne myšlenka, že bych si vzala další do pěstounské péče. Ale mám stejné obavy jako ty. Célé to zapadnutí dítěte do rodiny je složitý proces, asi je to pro všechny strany hodně stresující a já nejsem tak psychicky odolná, abych to zvládla, takže to vzdávám...
|
| hokkaid |
|
(23.3.2011 13:53:01)
Už jsem tu párkrát psala o Rozumu a Citu, v nabídce mají i neplacenou službu Doprovázení, kdy právě pomáhají s tím soužitím atd. - pokud ale vím, je to zatím omezené na střední Čechy, včetně Prahy - jinak působí na celém území ČR
|
|
|
| Apolena. |
|
(23.3.2011 11:33:59)
Zkusili jste hostitelskou péči? Brát si dítě na víkend?
|
| kactulik + 2 |
|
(23.3.2011 11:36:58)
Ne. Ale vím o téhle možnosti. Teda mí rodiče mi to říkali, když uvažovali o stejné věci jako já.
A jak to funguje? Nebo kde zjisit, jaký DD toto poskytuje?
|
| Apolena. |
|
(23.3.2011 12:28:00)
Nevím, doufala jsem, že jsou tady zkušenější, kteří odpoví  .
|
| Zd a tři |
|
(23.3.2011 12:55:31)
www.dejmedetemsanci.cz
|
|
|
|
| kactulik + 2 |
|
(23.3.2011 11:40:59)
ale co jsem pochopila, tak je to vhodné spíše pro starší děti. Tak do 10-ti let výše, což je pochopitelné.
Já uvažuji o dítěti tak do 5-ti let.
|
|
| Brusinka* | 
|
(24.3.2011 18:31:15)
Taky mám stejný počet dětí jako Giga....a do PP jsem šla 
|
|
|
|
, když už dospělé dítko zpětně ohodnotí tento počin kladně, ale jen probůh neočekávejme od přijatých dětí cokoliv jako vděk. (Teda já nečekám žádný vděk ani od dětí biologických 
.)
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)