| Raduse | 
 |
(2.4.2011 22:58:31)
Dobrý večer,
s manželem se rozvádíme a odstěhovala jsem se se synem do domu po babičce. Je mu 10. A máme pár problémů a nevím, jak s nimi naložit.
1. Kubík ví, že v domě umřela babička. Sice jsem mu říkala, že kdo v domě umřel, ten teď "hlídá" jeho obyvatele, ale přece jen. Je zvyklý být v bytě a dům je prostě velký. Má strach jít v noci na záchod apod. Navíc dětský pokoj je v patře. Zatím spí se mnou dole (spí se mnou v posteli, obávám se, že tohle zjistit sociálka, vezmou mi ho), ale chtěla bych, aby to zvládl sám. Jak mu to můžu zpříjemnit? Mám tam nějakou dobu spát s ním?
2. Změnil školu. Z venkovské, kde jich bylo 16 do městské, kde jich je 28. Každé ráno brečí, že tam nechce. Ze školy chodí v pohodě, usměvavý, vykládá, ale ta rána jsou děsná.
Najednou si nejsem tak jistá, že jsem udělala dobře, že jsem odešla...
Nemáte nějakou radu, prosím? 
|
| štěpánkaa | 
|
(2.4.2011 23:03:08)
Neboj se, za to že spíš se synem, který se v noci bojí v manželské posteli ti sociálka určitě nic neudělá .
Chvíli bych počkala, kdyby si syn nezvykl, uvažovala bych o prodeji domu, v nejhorším i stěhování tam, kde byl zvyklý. Ale myslím, že to je pro něj jen čerstvé a zvykne si
|
| Raduse |
|
(2.4.2011 23:10:06)
štěpánko, já jsem se bála, že se třeba ptají, jestli má dítě vlastní pokoj, vlastní postel apod. To on teda má, ale spí se mnou 
Přemýšlím, jestli ho nemám vzít někam k psychologovi.. já se léčím s bipolárkou a spadávám do nějaké hnusné depky, že jsem mu posr... život. V reálu vím, že jsem udělala dobře, že jsem odešla, manžel mu za tři týdny, co jsme pryč ani jednou nezavolal, jen když chtěl mluvit se mnou, jsem klidnější, ale nějak to na mě doléhá :(
|
| kambala | 
|
(2.4.2011 23:13:56)
Radus, ja bych s tim detskym ani nejak nevahala. Rozvod rodicu je vzdycky velky stresor a navic prestehovani nekam, kde se syn boji. Urcite by mu to mohlo ulehcit
|
| Raduse |
|
(2.4.2011 23:16:47)
Děkuju moc!!!! Pokojíček řešíme zatím tak, že v něm přes den trávíme čas (spolu), ale na noc fičíme dolů. Co se týče školy, je dost pozadu, takže z jedniček spadl na trojky, ale to mi vůbec nevadí a snažím se mu to pořád říkat. Hodně spolu mluvíme, ale prostě...nějak si nevím rady. Uklidnily jste mě s tím spaním, fakt že jo. Děkuju 
|
| Raduse |
|
(2.4.2011 23:19:12)
Teda...spadl na trojky - v látce, kterou ve "staré škole" neměli. Z toho, co probírají v nové má zase jedničky :D (naštěstí s učením problémy nemá. Ale chybí mu ta domácká atmosféra venkovské školy...)
|
| Teraza Horáková |
|
(2.4.2011 23:27:10)
a kamarádi? Má tam nějaké, nebo i tohle je úplně nový?
Asi úplně nový... o to těžší...
|
| Raduse |
|
(3.4.2011 1:26:01)
Terez, je úplně nový. Už má sice vyhlídnutou "holku" a naštěstí s ním chodí do třídy děvče od sousedů, ale nezná tam nikoho. Začal chodit teprve po prázdninách, takže teď to je dva týdny..
|
| Teraza Horáková |
|
(3.4.2011 1:51:12)
To je pro něj ještě těžší než pro tebe. Pro něj jinak, ty víš proč, on opravdu mapuje jiné prostředí- vykořenění, moc věcí nechápe, leccos cítí a vnímá.
Nevím, zda psychologa hned - jak radí ostatní - nebo nenechat trochu času, aby ty pocity stihl začít vnímat a vstřebávat, navíc v momentě, kdy jsi to celé nestihla vstřebat ani ty sama, protože je toho prostě moc.
Co bych udělala já?
Hledala bych pomoc pro sebe. Ne ze sobectví, vyřízená nedovedu pomoci sobě ani svému dítěti, třeba mi to někdo vysvětlí a pomůže najít sílu, kterou můžu předávat. Pro mne by to bylo to základní. Postarat se o to, abych se mohla postarat.
A tyhle teorie takhle znějí úžasně, nicméně v podobné situaci jsem byla, prostě nemůžu pomoci nikomu, když jsem sama na dně, že nemůžu nebo nevím jak a ještě se trápím tím, že nevím, nebo nemůžu - intelektem, znalostmi, pocitem, cestou, prostě na to není - jakkoliv. Všechno špatně.
|
| Raduse |
|
(3.4.2011 2:05:29)
Určitě je to pro něj těžké. Naštěstí spolu hodně mluvíme, takže vím, co přesně ho trápí. Nebo aspoň to, co mi řekne :) Jen si nejsem jistá, že moje pomoc a řešení jsou vždy správné. Nevím, jak dlouho bude trvat "než si zvykne" a smíří se s novou situací. Nevím, kdy přesně se to celé začne lámat.. A hrozně mě trápí to každoranní "mami, prosím, já nechci do školy"...
|
| Teraza Horáková |
|
(3.4.2011 2:13:00)
pokud jsem dobře pochopila - je to 14 dní.
Píšeš sama to, jaká jsou rána, co říká na otázku "proč?"
|
| Raduse |
|
(3.4.2011 2:23:44)
Když se ptám, odpověď zní: je to tam moc velký, učitelka se nám nevěnuje, křičí, je tam jiný systém...
Moje reakce - miláčku, dej tomu chvíli čas, když bloudíš, vezmi si s sebou S. (kamarádka), učitelka vás má hodně, ale jsi samostatný a když je problém zeptáš se...
Odpoledne většinou bývá v pohodě, ale ta zatracená rána :(
|
| Raduse |
|
(3.4.2011 2:27:30)
Na druhé straně sama sebe utěšuju - chtěl jít na osmiletý gympl, takže ten šok by stejně přišel. Sice o rok později, ale přišel. No ale do toho samozřejmě to stěhování a rozvod, to mu to neusnadňuje, i když se s manželem nehádáme a všechno je relativně v klidu.
Asi tomu dám ještě nějaký čas a kdyžtak zkusím psychologa. Uvidím. Naštěstí se vrátil do skauta, kam chodil před rokem, takže tam má staré kamarády, chodí na plavání.
Budu muset nejspíš zařídit víc společných aktivit...
|
| Teraza Horáková |
|
(3.4.2011 2:48:19)
věta "je tam jiný systém" v 10-ti letech krom syna Monty (ta mne nesežere) není až tak běžná, nesleduji diskuze o nadaných dětech (protože nadané děti, nebo s IQ výjimečným nemáme)... takže syn má k tomu všemu ještě problém, že je chytrej... to nemyslím nijak zle, v běžném životě časem výhoda, v této situaci břemeno.
V téhle situaci to není vtip ani závist, pro něj spíš handicap, ještě pokud emoce stíhají inteligenci. A zde fakt poradím odborníka.
|
| Raduse |
|
(3.4.2011 2:56:20)
Terezko, nadprůměrný "všelicos" má potvrzený z první třídy z ppp, ale na to se dneska až tak nekouká. Spíš to, že je fakt cíťa (to nemyslím hanlivě).
Děkuju, že se mnou diskutuješ :)
A k psychologovi zajdu. Dám mu ještě dva týdny, aby to byl měsíc a pak půjdem.
Ještě jednou díky moc
|
| Teraza Horáková |
|
(3.4.2011 3:16:38)
Není za co, dlouhá noc a jsem sůva, jen takhle výjimečné děti jsou mimo můj mantinel
(ty naše jsou výjimečné na přizabití, ale spřízněné duše se hledají snáz... ), tady fakt poradit nemůžu, jukni do diskuze Nadané děti s spoj se s holkama tam, tohle fakt kódovat nedovedu, kdy je správný čas na odborníka.
Dobrou noc.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Teríí+Kryštof 07+Emma 10 | 
|
(2.4.2011 23:07:10)
Já spala s mámou v jedné posteli ještě v devatenácti letech  Nějak nebylo místo a se ségrou jsme se v jednom pokoji nesnesly 
Mně na tom nic divného nepřijde,tak bych se sociálky nebála 
A taky bych radila,počkat,jestli si syn nezvykne a pak to kdyžtak řešit
|
|
| Májja | 
|
(2.4.2011 23:10:43)
Chudacek.Ja ho plnne chapu,pro me byli a jsou zmeny kolektivu dost podstatne,snasim to take spatne.Zrovna tak nemam rada bydlet tam kde nekdo umrel,do toho se mu rozvadi rodice,je toho na nej strasne moc!Spala bych s nim dal,potrebuje te!Skoda ze to neslo vyresit bez te zmeny prostredi-skoly.
|
|
| Klára+2M+T | 
|
(2.4.2011 23:13:55)
Všechny začátky jsou těžké, dej mu čas ať si zvykne, hlavně aby se mu líbilo ve škole, to je v tomhle věku střed jeho zájmů. Je to už velký kluk, tak s ním hlavně hodně a na rovinu mluv, to dítě, které prošlo změnou hodně potřebuje.
Jinak s tou postelí se vůbec neboj a nech ho tam dokud budete oba chtít. Já spala s mámou na manželské ještě v devatenácti, prostě nebylo místo
Držím palce
|
| florka+zuzaňák | 
|
(2.4.2011 23:21:09)
Je to pro něj těžké, když mi ve 14 umřel táta, začla jsem taky spávat u mamky, na letišti teda, ale potřebovala jsem cítit někoho u sebe, že je tu někdo, kdo mě neopustí! Když jsem si po dvou letech našla přítele, tak jsem se vrátila k sobě..I přesto to ve mě zůstalo, nerada spím sama, bojím se nějaké ztráty. Takže návštěvou psychologa určitě nic nezkazíš, jsou to věci, které fakt hodně člověka ovlivní a je určitě lepší je ventilovat. Já tenkrát tu možnost neměla a i po víc jak deseti letech si sebou táhnu těžký balvan.
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(2.4.2011 23:19:55)
PRoč by ti sociálka brala dítě proto, že spí s tebou v novém domě v posteli? Mmch, vy jste na vesnici bydleli v bytě, a teď bydlíte ve městě v domě?
|
| Raduse |
|
(2.4.2011 23:24:41)
Petro Neomi - jo, bydleli jsme na bytovce, teď máme v Brně domek - paradox, že?
|
|
| Teraza Horáková |
|
(2.4.2011 23:26:28)
Protože sociální pracovnice mají stigma "Přijde k nám Zubatá".... bohužel, některé tak někde fungují často i dneska, ale věřím, že to jsou opravdu výjimky na to vzít je lopatou po makovici.
|
|
|
| helena + veverčátka | 
|
(2.4.2011 23:21:17)
Psycholog je určitě potřeba. Naši známí se rozváděli a řekla bych "v dobrém". V pohodě si rozdělili majetek, co bylo předmětem sporu napsalo se na děti, takže ideální stav, alimenty jsou dohodnuty a platí a dětem zůstalo vše "staré" (škola, kamarádi, máma, kroužky..) kromě tatínka, ten odešel. Podle informací od psychologa (to co mohl a měl rodičům prozradit) toho bylo hafo, co s dětmi řešil a co jim pomohl vykomunikovat i s rodiči ač se oba i tak velmi snažili. Někdy prostě člověk cizímu řekne tak nějak víc a pak se to snáž říká i těm rodičům a ti rodiče na to jinak reagují. Takže já bych neváhala.
|
|
| Teraza Horáková |
|
(2.4.2011 23:24:34)
Za mne ano, klidně spěte spolu.
Tohle je velká změna pro všechny a on je sice velký, ale taky dost malý na to, aby ještě velice jasně vnímal i to, že i ty bojuješ s různými starostmi a velkými problémy.
Rozvod, stěhování, změna školy.
Jen připodobním - a možná špatně - děti se na stěhování moc těšily, jsou větší, naopak nás do stěhování "nahnaly" rychleji, nerozváděli jsme se, škola stejná, kamarádi stejní. ... poslední dobou spí spolu v pokoji. Najednou si začaly chybět (jsou v patře sami).
My dospělí? - jen po stěhování do vytouženého vlastního bydlení jsme měsíc špatně spali s manželem oba, já skoro nejedla, manžel málo... a to šlo jen o ZMĚNU BYDLIŠTĚ a chtěnou.
Moc změn najednu, potřebuje to čas. Pokud cítíš, že je synovi špatně, klidně vyhledej odbornou pomoc, on toho vykořenění zažil víc. Sociálka opravdu takové brikule nedělá, aby byl problém s tím, jak překonáváte tuhle životní etapu, většinou řeší, zda má dítě dobré místo k žití a spaní a to má.
a drržím palce.
|
|
| Eileenn | 
|
(3.4.2011 7:37:29)
Myslím že si ve všem zvykne...chce to jen čas, a kdyby to trvalo dlouho, zašla bych za psychologem pro nějaké rady.
S postelí si nedělej vůbec žádné starosti, klidně ho nech, až sám bude chtít odejít do svého pokoje, můj synovec spí s maminkou v manželce a je mu 13 A já sama spala s mamkou až do 14. Nic na tom nevidím, když to tak oběma vyhovuje.
|
|
| Adina,kluk 08 | •
|
(3.4.2011 7:58:31)
no uplně ho chudinku chápu.taky nemám ráda velké domy,mám radeji bytovku a bydlím v domě u rodičů,kde bych se sama bála..brrr
a změny taky nemám ráda,tak se mu nedivím,že chudák nechce ráno do školy.
no určitě spi s ním a zkus mu najít kamaráda,který by se třeba cestou do školy pro něj zastavil,aby měl lepší pocit.
přeji mu at to zvládne.
|
| elindra | 
|
(3.4.2011 8:10:27)
Moje děti se bojí i v bytě, zvlášť nejstarší syn. Taky jsme zůstali sami, školu neměnil a nikam jsme se nestěhovali. Na začátku dokonce měl velký psychosomatický potíže. Tak to prostě je, děti tím ztratí jistotu, je potřeba jim ukázat, že pořád nějakou mají. Teď už je to mnohem lepší, ale strachy jsou pořád...
Sociálky se fakt neboj, uvidí, že má vlastní pokojíček i postel, kde opravdu spí vědět ani nemusí a i kdyby tak co, za tohle se děti neberou.
|
| elindra |
|
(3.4.2011 8:12:12)
A s psychologem bych neváhala ani chvíli, vždyť za ním můžeš dojít napřed ty sama a poradí ti...
Dětský psycholožce jsem volala druhej den, co jsme zůstali sami, prostě jsem chtěla vědět, jak to dětem říct a jak jim pomoct. Člověk se musí snažit, aby to odnesly co nejmíň, když už se něco takovýho stane.
|
|
|
|
| Pawlla |
|
(3.4.2011 8:23:10)
Raduse,přečetla jsem si Tvoje téma a tentokrát i celou diskusi.Hezky Ti jako vždy radí Terezka,k tomu není co dodat.Snad jen,že cítím z Tvých příspěvků výčitky,že jsi tuhle situaci způsobila a to si myslím je na škodu a hlavně zbytečné.Podle Tvého popisu máš citlivé dítě,vím o čem píšu,znám to,jsou to děti,které reagují na každou změnu strachem.Samozřejmě stěhování,nová škola(možná ne úplně idealní?)to je všechno stresující,ale kdyby nepřišlo tohle,přišlo by něco jiného,nemůžeme děti chránit před vším.Nejdůležitější je,že stojíš za ním,dáváš mu jistotu i když to není vidět.Trošku bych si hlídala školu,protože s jeho povahou může být snadná oběť a není zvyklý na velký kolektiv,jinak si myslím,to děláš dobře
|
| Raduse |
|
(3.4.2011 8:46:51)
Je fakt, že hlavně asi potřebuju nějaké, alespoň virtuální, "pohlazení" a slova, že to tak u dětí z rozvedených rodin bývá a že se při troše pomoci zvenčí vše podaří vyřešit. Čehož se mi tady dostalo a tím všem děkuju :)
|
|
|
| Balbína | 
|
(3.4.2011 10:34:13)
mám mladší dceru, chodí teprve do školky. Ale přesně takhle prožívá změny. Jednou mi řekla, že se jí tam a tam líbí, ale má ráno vždycky strach, jak to zvládne. A zdá se mi, že tak to může být i u tvého syna, jestli je cíťa. U mé dcery pomáhá, když si o tom povídáme a hlavně si prostě musí zvyknout. Třeba jsme o tom mluvili ve 3 i s učitelkou.
Jestli je zvyklý na byt, je dům pro něj změna. Taky hrozně nerada chodím v noci na chatě na záchod. Jako malým nám tam naši dávali nočník , abychom nemuseli dolu z patra v noci chodit. Není nic špatného, když teď spíte spolu. Je to citlivé období.
POradit se s psychologem asi není na škodu, možná poprvé bez syna, třeba by poradili, co by pomohlo.
A dávej pozor i na sebe , dbej i na své potřeby.
|
|
|
V její náručí
Valašský mikulášský jarmekZlín 
Radniční vánoční trhyČeské Budějovice 
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Valašský mikulášský jarmek
Radniční vánoční trhy
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)