Delete |
|
(21.5.2012 14:04:30) Kdysi, někdy v pubertě, jsem si pro svého případného syna vybrala jméno...
Současně už tehdy jsem měla jasno v tom, že jména po rodičích nee....
A pak jsem začala žít s mužem, který se jmenuje tím mým vybraným jménem...
Třikrát jsme pro případného syna psali do papírů manželovo jméno . No jsou z toho čtyři dcery .
Jinak to jméno je u manžela v rodině děděné dokonce z obou stran, tedy manželova matka má bratra toho jména a jejich otec se tak také jmenoval, manželův otec i jeho otec taktéž. No a já zjitila, že i můj děda (nikdy jsem ho nepoznala, takže to bylo zjištění až v dospělosti) a můj strýc z matčiny strany mají taktéž stejné jméno. Jo a nikdo na nás netlačil, naopak nás od výběru zrazovali....
|
Jana, 4 holky |
|
(21.5.2012 14:29:32) Já to mám tak, že pokud by se mi manželovo jméno líbilo, asi bych ho dala. Ale jelikož se mi nelíbí a můj muž to ví, tak pro případného chlapečka máme vybrané jiné jméno. Ale je pravda, že tradici Františků, Josefů a podobně bych taky bojkotovala.
|
|
Delete |
|
(21.5.2012 18:13:35) Jo a naše nejmladší dcera má jméno stejné jako obě babičky....
To si muž prosadil, ani nevím, co ho k tomu vedlo, jestli měl nějakou vizi, že poslední dcera bude podobně geniální jako jeho matka . Já chtěla jméno, které má jeho sestra, ale to prý ne, i když má sestra už dávno jiné příjmení, tak aby se to nepletlo.... No a pak si prosadí jméno své matky, takže dcera má nejen stejné jméno, ale i příjmení jako babička, se kterou se navíc vídáme zhruba 52x častěji než s tou sestrou .
Ale u nás to bylo nejdřív o tom, že se tám to které jméno líbí (a Elíí, také jsme prý bez fantazie, protože všechna čtyři jména jsou víceméně tuctová, oblíbená v době narození naší generace, zatímco v současné době se dávají spíš méně než více ) a teprve pak hrálo roli i to jestli se to s někým bude plést nebo ne. Došli jsme k závěru, že je to dost nepodstatné, mnohem větší váhu jsme dali tomu, aby dítě nemělo svátek blízko naeozenin, což je zase nepodstatné pro jiné .
|
Delete |
|
(21.5.2012 18:17:22) Jo a rozlišení jmen otce a syna (a babičky a vnučky) u nás fakt není problém vzhledem k otitulovanosti manželovo rodičů . Muž má také titul, brzy snad bude mít i ten vědecký a přesto se s otcem plést nebudou, protože nyní se dávají jiné tituly než v době, kdy ho získal jeho otec . A než nejmladší dcera má na získávání těch titulů, co má babička, takových 50 let, plést se nebudou .
|
štěpánkaa |
|
(21.5.2012 21:30:19) vy se doma oslovujete i s titulama? a osobní poštu si píšete s titulama?
|
Delete |
|
(21.5.2012 21:42:26) štěpánko, narážela jsem na komplikace s úřední poštou... Oslovování je jednoznačné, babičce se říká babičko (teto, mami), malé se říká jménem a ještě navíc zdrobnělinou. Můj muž je oslovován shodně se svým otcem pouze svou matkou a ta pro jednoho užívá základní tvar, pro druhého lehce zdrobnělou variantu. Jinak je tchán opět táta, strejda nebo děda.... Opravdu nemáme v osobním životě ani v osobní poště (většinou e-maily, takže je hned jasno, od koho je a komu je určená) s oslovováním problémy.
|
|
Delete |
|
(21.5.2012 21:52:41) Jo a můj muž svou mámu dokonce titulem oslovoval a i o ní jako o paní profesorce mluvil, když byl pod ní zaměstnanej, a to nejen na veřejnosti, ae občas i doma . Doma samozřejmě spíš z hecu (tchán a tchýně si tak taky občas v legraci říkají, jako že "paní profesorka rozhodla, že..." a "pan docent říkal, že..."), ale v práci mu přišlo hodně nepatřičné mluvit o ní jako o své mámě .
|
|
|
|
|
|