rišulka |
|
(11.6.2013 10:01:35) Chci se zeptat, jestli někdo víte, dají-li se a jak ovládat nebo zabránit výskytu šoků?
Fyzickým záležitostem, funkcím v těle, anatomii a zdraví rozumím jen tak obecně, nějak do hloubky nevidím, nemám na to vzdělání a ani potřebu, spíš tak co si vyposlechnu o prckovi, ale i to se mi po vysvětlení podstatného pro mě (jak pečovat, co ohlídat) vykouří z hlavy. :) Ale dnes se chci ptát na mě a ne dítě.
Při jakémkoli zranění zažívám pocity šoku - návaly horka a zimy, pocit na omdlení, na zvracení, točení hlavy, bušení srdce, třas.. Když jsem spadla na ledu a zlomila si ruku, když zakopnu o stůl a narazila si malíček, vyvrknutý kotník, říznutí do prstu atd. okamžitě se projeví tento šok a nějakou chvíli mě paralyzuje. Nemyslím, že je to něco vážného, jen čím jsem starší, tím víc je to jaksi směšné.. Samozřejmě se ovládám natolik, že nebrečím, nekřičím, nesténám, uvědomuji si, z čeho ten stav pramení a jak se seberu, jsem schopná si zranění ošetřit. Ale bolest vůbec těžko snáším a tyto šoky prostě neovládám, tak se ptám, dá se to? A máte to někdo podobně?
|
a+b+c+d |
|
(11.6.2013 10:13:03) Rišulko, to se mi taky stává. Výhradně jenom v situaci, kdy se zraním. Pokud se zraní někdo jiný, nechává mě to klidnou a rozumně uvažuji. Ale stačí, že se při tahání kořene ze země praštím motykou do prstu a za chviličku cítím - nával horka, zimy, omdlévám.. Ale přitom ta bolest zas není tak velká, aych ji neustála. Nevím, co s tím. Jenom jsem se naučila, že si musím okamžitě lehnout nebo alespoň sednout počkat, až to přejde. Klepu se pak ještě dlouho.
|
Etraska | •
|
(11.6.2013 12:06:44) Tak to já mám za úplně opačně, když se sama zraním, tak mě to vůbec nevadí, ale jak vidím, že z někoho jiného teče krev, tak mě z toho začne hned běhat mráz po zádech.
|
|
|
|