| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Šokové stavy

 Celkem 23 názorů.
 rišulka 


Téma: Šokové stavy 

(11.6.2013 10:01:35)
Chci se zeptat, jestli někdo víte, dají-li se a jak ovládat nebo zabránit výskytu šoků?

Fyzickým záležitostem, funkcím v těle, anatomii a zdraví rozumím jen tak obecně, nějak do hloubky nevidím, nemám na to vzdělání a ani potřebu, spíš tak co si vyposlechnu o prckovi, ale i to se mi po vysvětlení podstatného pro mě (jak pečovat, co ohlídat) vykouří z hlavy. :)
Ale dnes se chci ptát na mě a ne dítě.

Při jakémkoli zranění zažívám pocity šoku - návaly horka a zimy, pocit na omdlení, na zvracení, točení hlavy, bušení srdce, třas..
Když jsem spadla na ledu a zlomila si ruku, když zakopnu o stůl a narazila si malíček, vyvrknutý kotník, říznutí do prstu atd. okamžitě se projeví tento šok a nějakou chvíli mě paralyzuje. Nemyslím, že je to něco vážného, jen čím jsem starší, tím víc je to jaksi směšné.. Samozřejmě se ovládám natolik, že nebrečím, nekřičím, nesténám, uvědomuji si, z čeho ten stav pramení a jak se seberu, jsem schopná si zranění ošetřit. Ale bolest vůbec těžko snáším a tyto šoky prostě neovládám, tak se ptám, dá se to? A máte to někdo podobně?
Odpovědět
 Insula 


Re: Šokové stavy 

(11.6.2013 10:10:53)
Má to mojí kamarádky dcera. Čím je starší, tím je to lepší. Byla s ní i u neurologa, protože nejdřív nevěděli, proč omdlívá. Neurolog řekl, že je trochu hysterická (nemusí být nutně i u tebe).
Teď nedávno jsme zjistila, že to má i kolegyně v práci (je jí 60 let). Myslím, že se s tím moc dělat nedá. Je to prostě reakce těla na bolest. Právě ztráta vědomí by tě měla ochránit před šokem.
Odpovědět
 a+b+c+d 


Re: Šokové stavy 

(11.6.2013 10:15:23)
Hm, tak já hysterická opravdu nejsem. Fakt ne. Porody jsem zvládla úplně v klidu. Já se asi vždycky strašně leknu, že jsem mohla třeba zabít nebo co...~:-D
Odpovědět
 a+b+c+d 


Re: Šokové stavy 

(11.6.2013 10:13:03)
Rišulko, to se mi taky stává. Výhradně jenom v situaci, kdy se zraním. Pokud se zraní někdo jiný, nechává mě to klidnou a rozumně uvažuji. Ale stačí, že se při tahání kořene ze země praštím motykou do prstu a za chviličku cítím - nával horka, zimy, omdlévám.. Ale přitom ta bolest zas není tak velká, aych ji neustála. Nevím, co s tím. Jenom jsem se naučila, že si musím okamžitě lehnout nebo alespoň sednout počkat, až to přejde. Klepu se pak ještě dlouho.
Odpovědět
 Etraska 
  • 

Re: Šokové stavy 

(11.6.2013 12:06:44)
Tak to já mám za úplně opačně, když se sama zraním, tak mě to vůbec nevadí, ale jak vidím, že z někoho jiného teče krev, tak mě z toho začne hned běhat mráz po zádech.
Odpovědět
 angrešt 


Re: Šokové stavy 

(11.6.2013 10:20:50)
Mám to taky, jsem vegetativně labilní ~:-D
Vysledovala jsem, že mi v takových chvílích (taky banální zranění, kladívkem do prstu a tak) pomáhá dětská přesnídávka, tak mívám většinou v kabelce takovou tu "sosací" Materne. Prostě si v takových chvílích potřebuju zvednout trošku glykemii a zároveň se jako "napít", ale napití tekutiny mi moc nejde, mám pocit, že se z vody pozvracím, kdežto ta přesnídávka se dá líp pozřít. Funguju s tím takto trvale a docela se mi to povedlo tím zvládnout.
Závažnější zranění jiných se na mě psychicky podepíše vždycky až s odstupem, pozté, co vyřeším akutní situaci, takže tam už to taky čekám a po poskytnutí pomoci se odplazím soukromě se zhroutit~;)
Odpovědět
 Raduza 


Re: Šokové stavy 

(11.6.2013 10:46:59)
A zkoušela jsi to trochu prožít. Třeba při zlomení ruky zanaříkat a pobrečet? Nebo při klepnutí kladívkem do prstu sprostě zanadávat?
Odpovědět
 překvapená 20.9. 


Re: Šokové stavy 

(11.6.2013 10:50:52)
Zadržená bolest je prevít.

Já jsem jednou při velmi důležitém jednání poodběhla a švihla jsem sebou(smekl se mi podpatek), tenkrát jsem před auditorem řekla v rychlém sledu 5 sprostých slov, o nichž jsem ani netušila, že je znám. Ale neomdlela jsem~;)
Odpovědět
 Šešule 


Re: Šokové stavy 

(11.6.2013 11:06:22)
Mně v takovou chvíli nic neparalyzuje, jen bohužel vyřknu nějaký nepěkný slova. Možná lepší, kdybych byla chvíli paralyzovaná~l~
Odpovědět
 a+b+c+d 


Re: Šokové stavy 

(11.6.2013 11:09:33)
Šešule, věř mi - je lepší být trochu vulgární, než omdlít.~:-D
Odpovědět
 Šešule 


Re: Šokové stavy 

(11.6.2013 11:55:43)
Nadávající vypadá trapně, okolo omdlívajícího se všichni točí. Nadávající vypadá jak debil~d~ Jako ne, nezávidím ti to, ale i takhle na to lze nahlížet~d~
Odpovědět
 mochito 


Re: Šokové stavy 

(11.6.2013 11:10:57)
já někde slyšela, že to nadávání v té chvíli je zdravé, prostě to upustí páru.
Odpovědět
 Tante Ema 


Re: Šokové stavy 

(11.6.2013 12:14:40)
Já bych zase docela často byla radši paralyzovaná dříve, než se k něčemu vyjádřím ~t~.
Pardon za plevel.
Odpovědět
 Šešule 


Re: Šokové stavy 

(11.6.2013 13:06:05)
Mám to podobně. Ty moje kecy~8~
Odpovědět
 Sharien 


Re: Šokové stavy 

(11.6.2013 11:36:35)
To me tesi, ze nejsem jedina :-) Me se to stava pravidelne pri vymknuti kotniku, jdu, spatne slapnu, oznamim manzelovi, ze ztracim vedomi a probere me manzel :-) Zni to vtipne, ale vtipny to moc neni, zajimavy, ze kdyz jsem s detma, tak to dokazu prekovat, jen mam chvili cerno a huceni. Nijak vyrazne me to neboli, u mnohem horsi bolesti jsem OK, nechapu. Angreste ta presnidavka je legracni, asi to zkusim :-)
Odpovědět
 aach 


Re: Šokové stavy 

(11.6.2013 13:18:19)
docela se pozastavuji nad těmi zajímavými příběhy ,, jdu, špatně šlápnu, oznámím manželovi, ze ztrácím vědomí a probere mě manžel,,
já jsem například nemehlo, ale ještě v životě nikdy jsem si kotník nevyvrknula a vám se to tu každé stává běžně~k~
Odpovědět
 štěpánka 
  • 

Re: Šokové stavy 

(11.6.2013 13:31:08)
asi máš pevné vazy v kloubech - buď ráda~;)
Odpovědět
 Winky 
  • 

Re: Šokové stavy 

(11.6.2013 11:40:15)
no, asi neporadím, nemyslím že by to bylo vědomé a dalo se to tudíž nějk vědomím ovládat.

já to mám zas právě u dětí - když se stane nebo může stát něco jim, připadá mi, že mi srdce letí z těla, moje představy mají rychlost asi tak Mach 3 (co všechno se jim stane a jaké to bude mít následky) je mi taky na zvracení, klepou se mi ruce. Jsem u toho zároveň i vulgární, prostě musím nadávat. Ovládnout to víceméně nedokážu. Včera jsme byli s mláďatama bruslit na zimáku, dcera 8r už docela zvládá, ale syn 5r je ještě takovej "vachrlatej" a já z něj měla jeden šok za druhým, nakonec s ním musel jezdit manžel (já na bruslích zvládnu, ale ne tak dobře abych u toho ještě zachraňovala někoho dalšího, takovou stabilitu a pohotovost nemám). No musím říct, že jsem se ani nemohla moc ohlížet, když jsem viděla jak tam syn ťape na těch bruslích se zoubky (jiné na půjčení nebyly), viděla jsem led od krve a syna s rozbitým nosem a pořezanýma rukama od bruslí ostatních.... no hrabe mi. Pak jsem "vyklepaná" až do večera.
Odpovědět
 rišulka 


Re: Šokové stavy 

(11.6.2013 11:48:49)
všechno dočítám - díky, že v tom nejsem sama ~:-D
Odpovědět
 *Aida* 


Re: Šokové stavy 

(11.6.2013 13:05:12)
Nedavno jsem to probirala s dcerinou psycholozkou, protoze dcera mi omdliva po odberu krve. Jsem si vzdycky myslela, ze je to tim, ze se odebere z tela krev. Ale bylo nam vysvetleno, ze je to premira adrenalinu, se kterou si telo nevi rady. Mame to jako instinkt. Jako kdyz chytneme padajici dite ani nevime jak nebo uskocime prijizdejicimu autu ci vystartujeme bleskovou rychlosti. U zraneni je to to same, proste telo najednou vyprodukuje premiru adrenalinu jako obranou reakci. A nekdo z toho omdli. U toho odberu nam doporucila budto si nasledne lehnout a pockat az to prejde nebo to naopak jit vybehat. Napit a najist taky dobry, pokud je dotycny schopen. Takhle nahle u zraneni ovsem nevim, asi se neda nic delat. Akorat bacha na to, kam clovek pada~d~.
Odpovědět
 Liki + dcera 8/11 


Re: Šokové stavy 

(11.6.2013 13:50:33)
Když mi po nemoci brávali krev, taky jsem se uměla probrat na zádech a taťka (chodil s námi k doktorovi on) mi držel nohy nahoře. Nejprve jsem viděla černé tečky, které se pak slily dohromady. Už se mi to tedy nestává, ale stejně, když mi berou krev někde, kde se nemůžu pohodlně opřít, raději si na odběr lehnu. I pro ten personál je to lepší, než kdyby mě měl potom křísit. Moje mamka taky jednou omdlela. Ale to se doktorce podařilo omylem napíchnout tepnu.
Taky mívám pocity šoku, ale naštěstí to nebývá až takové, že bych to nerozdýchala. A když se stane něco dceři, tak mám v hlavě vymeteno. Manžel na dceřino zranění reaguje jakoby naštvaně. Taky není schopný zachovat chladnou hlavu. Ale pracovní stres zvládá na jedničku.
Odpovědět
 aach 


Re: Šokové stavy 

(11.6.2013 13:08:07)
dýchej do pytlíku.
Odpovědět
 Tripanozoma Vyspaná 


Re: Šokové stavy 

(11.6.2013 19:09:17)
Já do šoku upadám po nějakém psychickém vypětí. (pokousání psem, přepadení apod) Na podobné situace jsem magnet~:( Je mi na zvracení, vidím rozmazaně a barvy vnímám jakoby neonově. Třesu se a nejsem schopná myslet. Pomáhá mi opora nějakého člověka, který se mnou udržuje konverzaci, ačkoli já prý v tu chvíli mluvím úplně zcesty, hodně pít a být v teple. Když je někdo po ruce tak chodit a chodit, ale musí mě někdo podpírat.

Mamka je hematofobička a prakticky do něčeho takového upadá nejen při úrazech, ale stačí o nich mluvit. Jí pomáhá totéž, co mně + chytit třeba za ruku a mluvit a vyprávět o něčem příjemném, tak, aby ji to nutilo myslet na něco jiného.
Odpovědět

Komerční sdělení

Máme rádi miminka

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.