| Dari79 |
 |
(3.9.2013 6:22:53)
Diskuse se tu průběžně na toto téma vyskytuje a já přispěju jen tím, co vždy.
Já jsem jako dítě taky hodně lhala, fakt dost. Vyrostl ze mě normální slušný člověk, co nekrade, nekouří, nepije, vystudoval vysokou školu, má muže, dítě atd.
takže to proboha nehroťte, podle mě to prostě k určitému vývojovému stupni patří.
Já třeba, jako to dítě, jsem také ani při konfrontaci "s jasnými" důkazy nepřiznala, že jsem lhala. Naopak jsem byla velmi nešťastná, že mi nevěří. Já nevím, jak to psychologicky vysvětlit. Je opravdu tak strašně důležité, kdo tu věc vzal, když už se našla? Proč se v tom pitvat? Já sice chápu, že chcete dítě vychovat, že se nelže, ale ono mu to časem docvakne samo. Děti se nejvíc učí socializací a nápodobou, prostě když mu opakovaně na příkladu ukážeš, že něco provedeš a přiznáš se a napravíš to a nikdo z toho nebude dělat trágu, tak to přijme za své. Já prostě, se svými zkušenostmi z vlastního dětství, rozhodně jako rodič nebudu vůči svému dítěti dělat detektiva Colomba a usvědčovat ho ze lži. Osobně si myslím, že si spíš vysníme (v tomto věku, u puberťáka už to bude asi o něčem jiném) nějakou postavičku nebo skřítka, a zkusíme společně napravit, co ten skřítek provedl. Tj. odnesl-li skřítek nějakou věc (ačkoli mě jako rodiči bude jasné, že to bylo dítě), tak tu věc musíme společně hledat a budeme spolu přemýšlet, kam ji asi mohl dát. Samozřejmě, ať si každý rodič postupuje, jak chce, někomu tohle může připadat jako nevýchovné, ale já vycházím ze svých osobních zkušeností, byť je pravda, že si to pamatuju už celkem mlhavě.
|
| Ines | •
|
(3.9.2013 8:56:40)
Taky si myslím, že zahnat ho do kouta důkazem lži nepomůže - spíš říct: já vím, že neříkáš pravdu (vynechat slovo lež) a že to bylo tak a tak. Jak to napravíme? Jak to uděláme příště?
|
|
| Katsue | 
|
(3.9.2013 11:11:55)
Jako dítě sis těžko mohla všimnout, že časté lhaní může dost komplikovat společné soužití a přivádět rodiče do různých potíží. Jako dospělá a rodič už bys to mohla zaznamenat - nejpozději, až ti začne lhát tvoje dítě.
Ano, děti občas lžou, asi všechny. Já jsem taky lhala. Jako dospělí se v životě občas bez lži taky neobejdeme. To je fakt. Ale je lež a lež, že.
Podle mě jde hodně o to, jaké důsledky ta lež má a jaké komplikace ostatním přinese.
Pokud děti lžou ze strachu nebo z jiného psychického problému či vypětí, je to něco jiného. Ale podle mě (nejen) děti hodně lžou hlavně pro vlastní pohodlí - aby se vyhnuly pokárání či důsledkům jednání, aby získaly, co by jinak nedosáhly nebo jen obtížně. Jenže taková preference vlastního pohodlí přece nemůže být na úkor problémů či nepohodlí jiných. To podle mě opravdu výchovné není - pokud jsi ale ochotná to pro svoje dítě dělat (např. hledat dlouhou dobu něco, co vzalo dítě, které na tebe při tom kouká a lže ti do očí), tak je to jistě tvoje věc. Ale chápu, že jinde s tím mají problém. Taky bych ho měla.
Jo a to, jestli z toho vyroste, je individuální. Můj ex teda rozhodně dětské lhaní neopustil ani v dospělosti. Naopak - posílen úspěchem a získaným pohodlím z dětství to v dospělosti přivedl k dokonalosti. Lhal pak tak často, že ani sám už nevěděl, co je pravda a co kdy (ne)řekl. Na většinu otázek ho dřív než pravdivá odpověď napadla ta lživá. Pro partnera takového člověka fakt "radost".
|
|
|
.
)
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)